Nepominutelný dědic jako účastník řízení o pozůstalosti

Mgr. Jan Kohoutek

 

Pokud se v řízení o pozůstalosti objeví osoba nepominutelného dědice, je třeba, aby notář jako soudní komisař s touto osobou jednal, provedl potřebná šetření a učinil vůči ní potřebné úkony.

V občanském zákoníku (dále jen „o.z.“) se v ust. § 1643 odst. 1 píše, že nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Děti zůstavitele ani jejich potomci nejsou ovšem nepominutelnými dědici při dědění ze zákona nebo pokud je zůstavitel ustanovil dědici nějakého svého majetku v pořízení pro případ smrti a tento majetek svou hodnotou pokrývá či přesahuje výši jejich povinného dílu. Nepominutelným dědicem se dítě zůstavitele či jeho potomek v řízení o pozůstalosti stává v těchto případech:

1) zůstavitel pořídil pro případ smrti, ve kterém ho zcela opominul, ať už o něm věděl či nevěděl,

2) zůstavitel ho v pořízení pro případ smrti ustanovil dědicem nebo odkazovníkem majetku v menší hodnotě, než je jeho povinný díl,

3) v důsledku zůstavitelova pořízení pro případ smrti na něho jako zákonného dědice zbyl majetek v menší hodnotě, než je jeho povinný díl,

4) zůstavitel ho vydědil, aniž vyslovil důvod vydědění, nebo ho vydědil neplatně, přičemž ale zároveň ustanovil dědici celé pozůstalosti jiné osoby,1

5) nepominutelný dědic se rozhodl pro povinný díl namísto dědického podílu či odkazu s omezením,

6) jako zákonný dědic či dědic z pořízení pro případ smrti dědictví odmítl s výhradou povinného dílu.

V případech 2) a 3) je za podmínky, že dědictví neodmítne, zároveň dědic části  pozůstalosti, která svou hodnotou nepřevyšuje povinný díl, a zároveň nepominutelným dědicem ve vztahu k doplnění hodnoty povinného dílu.

Nepominutelný dědic je dle ust. § 113 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) účastník řízení o pozůstalosti pouze, jde-li v něm o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu. Pokud byl nepominutelný dědic opominut zůstavitelem v pořízení pro případ smrti nebo vyděděn bez udání důvodu, může ho soudní komisař pouze písemně požádat, aby se vyjádřil k zůstavitelově pořízení pro případ smrti či k prohlášení o vydědění (tj. namítl jeho neplatnost), a aby uplatnil své právo na povinný díl a na jeho vypořádání. K tomu mu soudní komisař může stanovit lhůtu s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že uznává pořízení zůstavitele pro případ smrti za pravé a platné a právo na svůj povinný díl neuplatňuje. Soudní komisař může samozřejmě také nařídit s nepominutelným dědicem jednání a jeho vyjádření zaznamenat do protokolu. Pokud se nepominutelný dědic svého práva na povinný díl zřekl ve smyslu ust. § 1484 o.z. smlouvou se zůstavitelem, ale zároveň se nezřekl svého práva z dědické posloupnosti, je třeba ho žádat pouze o vyjádření se k platnosti zůstavitelova pořízení pro případ smrti, ve kterém byl opominut.

Neuplatní-li nepominutelný dědic své právo na povinný díl, jeho účast v řízení o pozůstalosti končí2, o čemž by měl být poučen. Pokud nebude on nebo jiný účastník proti ukončení účasti v řízení nic namítat, nebude v praxi nutné ukončovat jeho účast v řízení vždy usnesením dle ust. § 7 odst. 2 z.ř.s. Podobně končí účast v řízení státu nebo osobám, které by v případě neplatnosti závěti dědily ze zákona, poté, co uznají závěť za pravou a platnou, nebo dědici, který po poučení odmítne dědictví. I v těchto případech se v praxi usnesení o ukončení účasti většinou nevydává, ačkoliv by postup dle ust. § 7 odst. 2 z.ř.s. měl být použit.3 Pokud by se takové usnesení vydalo, je třeba ho doručit nepominutelnému dědici i všem ostatním účastníkům řízení a je proti němu přípustné odvolání.4 V případě, že účast nepominutelného dědice v řízení skončila, není třeba nařizovat ze zákona soupis pozůstalosti, neboť to není nutné pro výpočet povinného dílu. Jsem toho názoru, že není v takovém případě ani třeba dědici doručovat jakákoliv usnesení v řízení (ani usnesení o nařízení soupisu pozůstalosti, byl-li nařízen z jiného důvodu než pro potřeby výpočtu povinného dílu, ani usnesení o nahrazení soupisu pozůstalosti některou z možností daných zákonem a ani usnesení o určení obvyklé ceny), neboť jeho účast u soupisu pozůstalosti a u určení obvyklé ceny pozůstalosti má smysl jedině tehdy, pokud uplatní právo na povinný díl. Pokud nemá o svůj povinný díl v jakékoliv formě zájem, nemá pro něj informace o soupisu pozůstalosti či obvyklé ceně význam. Domnívám se tedy, že ust. § 113 z.ř.s. je možné vykládat tak, že nepominutelný dědic je účastníkem vyjmenovaných částí řízení pouze tehdy, uplatnil-li své právo na povinný díl, jehož výpočet pak vychází ze soupisu pozůstalosti a z určené obvyklé ceny. Soudní komisař by musel v případě, že nepominutelnému dědici doručuje usnesení o obvyklé ceně, vydat toto usnesení samostatně a teprve po jeho právní moci vydat usnesení, kterým rozhodne o dědictví, ačkoliv jinak by výrok o obvyklé ceně mohl dle ust. § 184 odst. 2 z.ř.s. učinit součástí konečného usnesení. Pokud by chtěl soudní komisař výrok o obvyklé ceně učinit součástí konečného usnesení a toto konečné usnesení doručit i nepominutelnému dědici, měl by se dotázat dědiců, zda s tímto postupem souhlasí, neboť v takovém případě by nepominutelný dědic obdržel i informace o rozdělení pozůstalosti, což by pro dědice mohlo být nežádoucí. V případě hrozících sporů je vždy lepší jednotlivá usnesení nespojovat.5

V případě, že nepominutelný dědic neuplatní právo na povinný díl či doplnění povinného dílu, je třeba prověřit, zda nebyl na jeho majetek prohlášen konkurs nebo nebylo schváleno jeho oddlužení. Soudní komisař obvykle výsledek o vyhledání nepominutelného dědice v insolvenčním rejstříku založí do pozůstalostního spisu. V případě, že by nepominutelný dědic byl v insolvenci, je třeba se obrátit na insolvenčního správce, zda s jeho neuplatněním práva na povinný díl či jeho doplnění souhlasí. Bez souhlasu insolvenčního správce nemůže nepominutelný dědic své právo na povinný díl či jeho doplnění neuplatnit, neboť by šlo o právní jednání podobné odmítnutí dědictví, a tedy o neplatné právní jednání dle insolvenčního zákona.

Nutně je třeba poznamenat, že uplatnění či neuplatnění povinného dílu není neodvolatelný úkon a nepominutelný dědic si jej může v průběhu řízení o pozůstalosti rozmyslet a změnit své stanovisko. Pokud tak učiní, jeho účast v řízení, pokud nebylo dosud skončeno, se obnovuje. Bylo-li již v té době vydáno usnesení o obvyklé ceně, které dosud nenabylo právní moci, je třeba mu jej v takovém případě doručit s tím, že se proti němu může odvolat. Je-li takové usnesení již pravomocné, může nepominutelný dědic rozporovat výši obvyklé ceny a doložit nové skutečnosti, které stanovenou cenu zpochybňují, což může vést k opravě usnesení o obvyklé ceně novým samostatným usnesením dle ust. § 180 odst. 2 z.ř.s. Proto nebude nepominutelný dědic, který neuplatnil právo na povinný díl, nijak ochuzen tím, že mu nebylo doručeno usnesení o obvyklé ceně. Bylo-li řízení o pozůstalosti již skončeno, musí případně uplatňovat své právo na povinný díl proti dědicům u obecného soudu.6 Je-li nepominutelný dědic nezletilý či omezený ve svéprávnosti, podléhá neuplatnění práva na povinný díl a na jeho vypořádání, které za něho učinil zákonný zástupce, opatrovník či zvláštní opatrovník jmenovaný pozůstalostním soudem z důvodu střetu zájmů dle ust. § 119 z.ř.s., schválení opatrovnickým soudem.

Uplatní-li nepominutelný dědic své právo na povinný díl, je třeba s ním dále jednat a provést potřebná šetření. Nejprve je třeba zjistit, zda není nezpůsobilý dědit ve smyslu ust. § 1481 o.z., neboť jinak by neměl nárok ani na povinný díl. Dále je třeba v případě, že jej zůstavitel zcela opominul ve svém pořízení pro případ smrti nebo vydědil bez vyslovení důvodu, zjistit, zda u něj přesto neexistoval zákonný důvod vydědění, tj. zda-li se nedopustil něčeho, co tento důvod naplňuje. Jinak by se na opominutí nepominutelného dědice dle ust. § 1651 odst. 5 o.z. hledělo jako na vydědění učiněné mlčky a po právu. Poté je třeba zjistit, zda není důvod k započtení na povinný díl dle ust. § 1660-1661 o.z., přičemž, pokud bude takový důvod zjištěn, provede se započtení (na rozdíl od započtení na dědický podíl) bez ohledu na to, zda ho zůstavitel přikázal nebo ne. Sám nepominutelný dědic může navrhnout započtení na dědický podíl některého z dědiců, cítí-li se neodůvodněně znevýhodněn.7 Všechna shora uvedená zjištění soudní komisař provede primárně dotazem na dědice a samotné nepominutelné dědice, ale například důvod k započtení na povinný díl může vyplynout i z listin, které jsou z nějakého jiného důvodu součástí pozůstalostního spisu. Pokud se zjistí, že ten, kdo by jinak byl nepominutelným dědicem, z nějakého výše uvedeného důvodu právo na povinný díl nemá, je třeba zjistit, zda nemá právo na nutnou výživu dle ust. § 1665 o.z. Toto zjišťování odpadá v případě, že nepominutelný dědic nemá právo na povinný díl z důvodu své dědické nezpůsobilosti.8

Pokud soudní komisař zjistí, že nepominutelnému dědici přísluší právo na povinný díl, měl by dle ust. § 1682 o.z. zajistit část pozůstalosti (nařídit usnesením závěru), která stačí k uspokojení práva na povinný díl, není-li v pozůstalosti nemovitá věc poskytující dostatečnou jistotu. Pokud nepominutelný dědic osvědčí obavu z předlužení některého z dědiců, má právo dle ust. § 1709 o.z. navrhnout odloučení pozůstalosti. Dále je třeba nařídit dle ust. § 1685 o.z. soupis pozůstalosti, pokud je to potřebné pro výpočet povinného dílu. Což je vždy, uplatnil-li nepominutelný dědic právo na jeho vypořádání a nemá zájem o dohodu s dědici o odbytném či přenechání věci z pozůstalosti. Soudní komisař by měl předem zjistit, zda nepominutelný dědic a dědicové nemají shodný záměr uzavřít některou z dohod, neboť pokud by tomu tak bylo, pak by se soupis pozůstalosti nemusel nařizovat.

Pokud se soupis pozůstalosti bude provádět, nepominutelný dědic může být dle ust. § 1684 odst. 2 písm. c) o.z. soupisu přítomen a vznášet dotazy a činit připomínky. Pokud by při pořizování soupisu pozůstalosti vznikly náklady, jdou dle ust. § 1686 odst. 2 o.z. poměrně k tíži i nepominutelného dědice. Za účelem hrazení nákladů soupisu pozůstalosti mu může být uloženo, aby na úhradu poměrně s dědici zůstavitele přispěl. O soupisu pozůstalosti, neohrozí-li to jeho včasné provedení, musí být nepominutelný dědic v souladu s ust. § 178 z.ř.s. vyrozuměn nejméně 15 dnů předem. I v případě nařízení soupisu za účelem výpočtu povinného dílu může být soupis pozůstalosti v souladu s ust. § 1687 o.z. nahrazen seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti nebo společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku. Nepominutelný dědic není dědic, a tudíž seznam pozůstalostního majetku předložený správcem pozůstalosti nepotvrzuje spolu s dědici ani nepředkládá a nepodepisuje společné prohlášení o pozůstalostním majetku. Může ale namítnout, že prohlášení nebo seznam neodpovídají skutečnosti, a pak žádat, aby soud nařídil nový soupis pozůstalosti.

V případě, že nepominutelný dědic uplatnil právo na povinný díl, je nezbytné mu doručit usnesení o nařízení soupisu pozůstalosti, usnesení o nahrazení soupisu pozůstalosti a usnesení o určení obvyklé ceny. Proti všem těmto usnesením je přípustné odvolání a nepominutelný dědic může toto právo využít, ale také se ho po jejich vyhlášení či vydání vzdát. První dvě usnesení, na rozdíl od třetího, není třeba doručovat do vlastních rukou, ale jelikož není v zákoně uvedeno, že tato usnesení není třeba doručovat vůbec9, musí být tato usnesení doručena obálkou typu III., kdy je písemnost při nezastižení adresáta vhozena do schránky. Kdyby se tato usnesení po vyhlášení nemusela doručovat vůbec, muselo by to dle ust. § 126 odst. 3 z.ř.s. být stanoveno v zákoně. Na tomto místě je třeba upozornit, že obě tato usnesení se navzdory nesprávně prováděné praxi některých notářů musí vyhotovit písemně i v případě, že je soudní komisař nepominutelným dědicům a dědicům zůstavitele vyhlásí do protokolu. Dle ust. § 168 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud usnesení doručí účastníkům, je-li proti němu odvolání. Na usnesení se dle ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. přiměřeně užijí ustanovení o rozsudku, a proto se i po vzdání se práva na odvolání učiněného ihned po vyhlášení usnesení přítomnými účastníky do protokolu vydá písemné vyhotovení usnesení, které se účastníkům doručí zpravidla při skončení jednání, jinak do třiceti dnů ode dne vyhlášení. Tato usnesení ovšem dle ust. § 169 odst. 2 o.s.ř. nemusí obsahovat odůvodnění, pokud se ve výroku uvedou použitá zákonná ustanovení a důvod rozhodnutí, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé. Jako taková je může dle ust. § 123 odst. 2 z.ř.s. vydat notářský kandidát, notářský koncipient nebo zaměstnanec notáře, který složil kvalifikační zkoušku.

Nepominutelný dědic není účastníkem dohody pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, ale při schválení takové dohody by měl soud dbát na to, aby do pozůstalosti připadl majetek odpovídající svou hodnotou alespoň polovině majetku ve společném jmění manželů, jinak by došlo ke zmenšení povinného dílu, který se vypočítává z čisté hodnoty pozůstalosti. Takovou dohodu, na základě které by byl zmenšen povinný díl, by soud neměl schválit pro rozpor s dobrými mravy. Ačkoliv to není v zákoně výslovně uvedeno, měl by být nepominutelný dědic účastníkem řízení i pokud jde o určení obvyklé ceny majetku ve společném jmění manželů zůstavitele a pozůstalého manžela, neboť z tohoto určení se pak vychází při určení obvyklé ceny pozůstalosti.

Uplatnění práva na povinný díl a uplatnění práva na jeho vypořádání jsou dvě odlišné věci10, ale v praxi bude v naprosté většině mít nepominutelný dědic uplatnivší právo na povinný díl zájem o to, aby měl v ruce vykonatelný titul, a proto uplatní i právo na vypořádání povinného dílu. V takovém případě je třeba o vypořádání povinného dílu rozhodnout v konečném rozhodnutí o dědictví. Ve výroku usnesení se tedy uvede, kteří dědici vyplatí nepominutelnému dědici jakou částku. Částka musí odpovídat povinnému dílu vypočtenému z čisté hodnoty pozůstalosti, přičemž výpočet provede soudní komisař.11 Je na místě určit ve výroku i přiměřenou lhůtu k výplatě částky, jinak platí obecná třídenní lhůta k plnění.12 Jsou-li na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to rozumně požadovat na nepominutelném dědici, povolí soud splátky na povinný díl nebo odloží jeho splatnost. Soudní komisař musí sám zvážit důvody a skutečnosti, které povedou k odkladu splatnosti či splátkám povinného dílu.13 V případě, že by na povinný díl nepominutelného dědice měli poměrně přispívat i odkazovníci, budou jim moci dědicové, kteří jsou povinni odkazy splnit, tyto odkazy poměrně snížit, aby mohli vyplatit nepominutelného dědice. Odkazovníci nejsou účastníky řízení, ale objevují se názory, že se jimi v případě, že mají poměrně přispět nepominutelnému dědici na povinný díl, stávají při soupisu pozůstalosti14 nebo při rozhodování o vypořádání tohoto povinného dílu.15

Nepominutelný dědic se může s dědici dohodnout jinak (v ust. § 1654 odst. 2 o.z. je sice uvedeno, že pouze s dědici ze závěti a z dědické smlouvy, ale není důvod, proč by se nepominutelný dědic, který dědictví odmítl s výhradou povinného dílu, nemohl dohodnout se zákonnými dědici). To znamená, že si může například dohodnout výplatu částky, která je vyšší než vypočtený povinný díl (odbytné), nebo vydání věci z pozůstalosti namísto zaplacení. Tím nesmí být zkrácena práva dalších věřitelů. V případě uzavření dohody nepominutelného dědice s dědici schvaluje tuto dohodu soud v konečném rozhodnutí o dědictví. Je-li nepominutelný dědic nezletilý či omezený ve svéprávnosti, podléhá takováto dohoda ještě před vydáním konečného usnesení o skončení dědictví schválení opatrovnickým soudem. Objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, má nepominutelný dědic, uplatnil-li právo na povinný díl, nárok na doplnění svého povinného dílu z hodnoty nově objeveného majetku, případně může s dědici uzavřít dohodu o odbytném či vydání věci z nově objeveného majetku. Je tedy účastníkem i dodatečného řízení o pozůstalosti.16 Neuplatnil-li ale právo na povinný díl v původním řízení, není dle mého názoru povinností soudního komisaře jej informovat o tom, že probíhá dodatečné řízení, a znovu jej vyzývat, aby se vyjádřil k uplatnění práva na povinný díl.

Jelikož nepominutelný dědic nemá stejné postavení jako dědicové zůstavitele, není povinen spolu s dědici platit odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty notáři za úkony, které provedl jako soudní komisař. Nepominutelný dědic neodpovídá za dluhy zůstavitele, ani není zavázán k úhradě nákladů zůstavitelova pohřbení a opatření jeho hrobového místa.

Jak vidíme, vede přítomnost nepominutelného dědice mezi účastníky řízení o pozůstalosti, pokud uplatní právo na povinný díl a na jeho vypořádání, automaticky k složitějšímu průběhu celého řízení než v případě, kdy dítě zůstavitele či jeho potomek je přímo jedním z dědiců. Notář jako soudní komisař by měl být při projednávání dědictví obezřetný, aby neopomněl provést všechna potřebná šetření a aby jednal s nepominutelným dědicem jako s účastníkem řízení v těch částech řízení, u kterých to stanoví zákon.

 

1  Převažuje názor, dle kterého se nepominutelný dědic vyděděný neplatně, za předpokladu, že zůstavitel nepořídil pro případ smrti nebo pořídil jen o části pozůstalosti, stává zákonným dědicem. Viz Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník, Komentář. Svazek IV. Praha: Wolters Kluver, a.s., 2014, s. 375 nebo Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 429.

2  Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník, Komentář. Svazek IV. Praha: Wolters Kluver, a.s., 2014, s. 373.

3  Wipplingerová, M., Zahradníková, R., Spurná, K. Zvláštní soudní řízení. 1. vydání. Praha: Wolters Kluver, 2014, s. 75.

4  Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 12.

5  Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 403.

6  Šešina, M. Změny v postavení a právech nepominutelných dědiců v novém občanském zákoníku. Rekodifikace & Praxe. 2015, roč. 3, č. 3, s. 8-10.

7  Svoboda, J., Klička, O. Dědické právo v praxi. 1. vydání. Praha:  C. H. Beck, 2014, s. 42.

8  Svoboda, J., Klička, O. Dědické právo v praxi. 1. vydání. Praha:  C. H. Beck, 2014, s. 27.

9  Jako tomu je v ust. § 165 z.ř.s. týkajícího se usnesení o vyrozumění o dědickém právu nebo v ust. § 176 odst. 3 z.ř.s. týkajícího se usnesení o vyrozumění o právu výhrady soupisu.

10  Svoboda, J., Klička, O. Dědické právo v praxi. 1. vydání. Praha:  C. H. Beck, 2014, s. 33.

11  Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 411.

12  Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015,  s. 438.

13  Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475-1720). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015,  s. 438.

14  Svoboda, J., Klička, O. Dědické právo v praxi. 1. vydání. Praha:  C. H. Beck, 2014, s. 29.

15  Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník, Komentář. Svazek IV. Praha: Wolters Kluver, a.s., 2014, s. 381-382.

16  Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník, Komentář. Svazek IV. Praha: Wolters Kluver, a.s., 2014, s. 392.