Střípky z historie 78.

Střípky z historie 78.

 

Katalánský notář Fèlix Maria Falguera i de Puiguriguer (1811–1897) a děkan Kolegia notářů v Barceloně byl zakladatelem dodnes vydávaného časopisu La notaría. Byl též autorem řady spisů s tematikou formulářů, veřejné listiny a notářství, mj. Formulario completo de notarías, Apuntes de notarías a Tratado de la prescripción catalana. Přeložil spis Theoria artis notariae Vicence Giberta. Kolegium notářů v Barceloně zavedlo na jeho počest Falguerovu cenu, která se uděluje každých pět let, za nejlepší práci o sepisování notářských listin.

•

Dne 28. 1. 2025 obhájila na Fakultě právnické ZČU v Plzni Kateřina Zdeňková diplomovou práci na téma Dějiny notářství na Plzeňsku v letech 1848–1948. Konzultantem byl Stanislav Balík, oponentkou Vendulka Valentová, komisi předsedal Antonín Lojek. Z posudku konzultanta se podává, že si diplomantka „zvolila zajímavé a dosud nezpracované téma“, že „pojednala o institutu notářství a jeho vývoji na Plzeňsku, o notářské samosprávě na Plzeňsku a o významných notářích na Plzeňsku. Pozornost upřela k notářství v Nepomuku, Přešticích, Manětíně a Kralovicích“ a že „vycházela z literatury a bohatého souboru pramenů tištěných i archivních, jakož i z rozhovoru s notářem Janem Stránským. Díky takto provedené heuristice jsou biografie vybraných notářů podrobně zpracovány, nechybějí ani obrazové přílohy, které práci obohacují.“

•

„Notáři co soudní komisaři mohou účtovati poplatek za vůz dvojsprežní i tehda, když cestu služební, o kterou tu jde, lze bylo vykonali zcela neb částečné po dráze,“ referoval deník Našinec dne 23. 3. 1877. Rozhodl tak „c. k. nejvyšší soud změniv rozsudky nižších stolic přihlížejíc к výslovnému ustanovení §. 27. tarifu z not. řádu ze dne 21. května 1855 č 95 ř. z., který dle čl. II. úvoz. pat. k novému notářskému řádu ze dne 25. července 1871 č. 75 ř. z. výslovné v platnosti zachován, pokud se týče odměny, která přísluší notáři co soudnímu komisaři“.

•

Rozhodnutím c. k. nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 1891 č. 5946 byla řešena právní otázka, zda je platné allografní poslední pořízení, které bylo učiněno tak, že „JUDr. Jan Chr. sepsal poslední vůli Václava B. v nepřítomnosti ostatních svědků, zavolal na to druhé dva svědky Adolfa Lindra a Jana Janečka a pravil k nim ukázav na listinu, již v ruce držel: ‚To jest poslední vůle p. B., obsah vás beztoho nezajímá.‘ Při těchto slovech, kterýmž svědek Adolf Linder toliko dle smyslu porozuměl, svědek Janeček však vůbec nerozuměl, kývl zůstavitel hlavou a podepsal listinu, kterouž pak svědkové rovněž podepsali.“ Žalobkyně namítala, že zůstavitel listinu nepotvrdil předepsaným způsobem, poněvadž „pouhé však kývnutí hlavou na prohlášení jinou osobou učiněné“ nestačí. C. k. vrchní zemský soud ve Vídni potvrdil rozsudkem ze dne 15. 1. 1891 č. 16518 zamítavý rozsudek soudu první instance s tím, že „kývnutí hlavou jest všeobecnou známkou přesvědčujícího prohlášení, kteréž § 863 všeob. obč. zák. prohlášení slovy na roveň staví.“ Mimořádná dovolací stížnost pak byla zamítnuta, poněvadž „zmatečnost rozhodnutí v odpor vzatých ani tvrzena ani shledána nebyla“. Informaci o citovaných rozhodnutích přinesl časopis Právník v roce 1894.

•

Až v Přemyslu v Haliči byl začátkem února 1913 zatčen „mezinárodní lupič pokladen Novakowski, člen lupičské tlupy Vasiň­ského a Adamského“. Národní listy ze dne 6. 2. 1913 uvedly, že „jak jsme svého času sdělili, bylo v Litoměřicích provedeno odvážné vyloupení pokladny v notářská kanceláři dra. Kurze. Pachatel odcizil hotovost 6000 K a dílčí úpisy městské spořitelny. Tyto byly záhy potom z Prahy vráceny do Litoměřic s poznámkou, že nemají pro zloděje žádné ceny, poněvadž při prodeji mohl by být prozrazen.“ Nowakovského pomohl odhalit notářův solicitátor, který jej poznal na fotografii v albu zločinců s tím, že ho viděl u domu notáře. Podle cit. zprávy však jiných „třináct případů vykradení nedobytných pokladen v Praze a sousedních obcích tlupa neprovedla, poněvadž způsob vyloupení litoměřické pokladny byl úplně rozdílný“.

 

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., člen redakční rady Ad Notam

 

Zpět