Rozhovor: Mgr. Pavel Bernard: „Notářství využije umělou inteligenci ve svůj prospěch a ke zkvalitnění poskytovaných služeb.“

Vážený pane viceprezidente, milý Pavle, děkuji za možnost uskutečnit s Tebou rozhovor pro čtenáře časopisu českého notářství Ad Notam. Začnu položením hodně osobní otázky. Notářská obec, ale i širší právnická veřejnost, Tě zná jako přemýšlivého, uzavřeného, možná někdy až plachého člověka, který je ve svých postojích neústupný a zásadový. Ti, kteří Tě poznali blíže, ovšem vědí, že jsi přátelský, empatický a veselý člověk. Kde je hranice mezi prvním a druhým Pavlem Bernardem?

Martine, je vždy těžké odpovídat na otázky, týkající se sebe samého. Taky jsi zapomněl na to, že jsem občas cholerický. Já si držím odstup od lidí, které neznám, nejsem zrovna společenský člověk a společenské akce nemám příliš rád, jelikož je tam velké množství lidí, které často neznám. Nenucená konverzace také není mojí nejsilnější stránkou. Řeším-li věc, které aspoň trochu rozumím, tak mi ale nevadí řešit ji s neznámými lidmi a nemám problém vyslovit a ani prosazovat svůj názor. Z toho plyne, že ta hranice je dána tím, zda se jedná o profesní nebo soukromý život. To je myslím obvyklé, bohužel však neumím zcela oddělit tyto oblasti.

Co Tě přivedlo ke studiu práv a následně k notářství? Je někdo, kdo Tě při Tvém rozhodování ovlivnil?

Ke studiu práv mě přivedla rodina, prostě někdo z členů rodiny řekl, že by bylo dobré, aby ze mě byl právník. Kdo s tím přišel, už nevím, a koho se zeptat, už bohužel nemám. Není to rodinná tradice, ale v zásadě se s tím počítalo. Jelikož jsme mohli dát tuším pouze jednu přihlášku, tak ta volba byla jasná. No a pokud se týká notářství, tak to byla náhoda. Ano, mámina sestřenice byla tajemnicí na státním notářství, sousedčina dcera rovněž, ale věděl jsem pouze to, že notářství existuje. Ostatně jsem spíše uvažoval o státním zastupitelství. Tak jsem se vydal na Kobližnou do Brna, kde tehdy městské státní zastupitelství sídlilo. Místo neměli, ale řekli mi, že mám zkusit notáře, kteří sídlí přes ulici. Tak jsem tam zašel a zůstal přes 30 let.

V dnešní době je velmi vzácné najít mezi právníky schopného legislativce. Kdy jsi u sebe objevil tento talent? Tvá píle a nadání nezůstaly bez povšimnutí a již v roce 2011 Tě prezidium NK ČR jmenovalo předsedou legislativní komise a posléze i předsedou legislativní rady NK ČR…

Naprosto s Tebou souhlasím, že najít schopného legislativce je velmi těžké, v mé osobě jej ale také nenalezneš. Znám své možnosti. Já dokážu promyslet, jak má co fungovat, a to i velmi podrobně. Nicméně, vymyslet a napsat není totéž. Dokážu najít problém, ale psaní není má doména. Naštěstí tým lidí, který na Komoře máme, určitě tyto schopnosti má. Sám víš, že legislativní komise se postupem času od legislativy víc a víc vzdaluje a čistě legislativních věcí takové množství neřeší.

Tvé úspěšné působení v těchto vedoucích pozicích spojených se značnou odpovědností se zřejmě stalo základem pro Tvé rozhodnutí kandidovat v roce 2015 na pozici viceprezidenta NK ČR. Co je hlavní náplní Tvé práce a jak lze definovat kompetence prezidenta a viceprezidenta v pojetí Radima Neubauera a Pavla Bernarda?

Já jsem velmi rád a velmi děkuji Radimovi, že je ochoten se mnou komunikovat, není to vůbec jednoduché. Taky jsem rád, že se jen v minimální míře musím účastnit společenských akcí a setkání. Říkal jsem, že se mezi velkým množstvím lidí necítím vůbec dobře. Radim je diplomatičtější nežli já, umí komunikovat s lidmi, a tak se podaří některé věci prosadit. Bez něj by to nešlo. S celým týmem na Komoře, a tím myslím i se členy pracovních komisí, se snažíme připravit podklady pro jednání a zpracovat odpovídající připomínky a návrhy. Aktivně sledujeme dění na politické scéně, ve sněmovně, v rámci připomínkových řízení a takřka hned se snažíme reagovat. Takže on je ten model v notářství asi desítky let stejný či podobný.

Letos uplynulo již 10 let, kdy v této funkci působíš. Co Ti dala, a příp. také vzala práce ve prospěch notářského stavu, a potažmo celé společnosti?

Učím se lépe vyjadřovat názory a trénuji diskusi nad problémy, ono hned reagovat na problém bez tréninku je obtížné. Trošku vidím do zákulisí některých věcí. Vím, že představy a výsledek nejsou vždy stejné a někdy i nula je nejen výsledek, ale i úspěch, ač to ostatní nemusí chápat.

Notářství v posledních 10 letech učinilo zásadní proměnu v oblasti digitalizace, která však musí jít ruku v ruce s právní úpravou. Je velmi důležité, že jsi schopen tyto dva světy propojit. Kde leží základ Tvých vědomostí o digitalizaci?

Opět musím říci to, co už jsem řekl ohledně legislativy. V zásadě nic nevím a moc toho neumím, ale mám představu, jak by to mělo fungovat, a máme na to šikovné lidi. Snažím se o to, aby v případě, kdy notářství obdrží nějakou kompetenci, nebo si ji vybojuje, což bývá častější, tak systémy jsou připraveny a fungují od prvního dne účinnosti změny. Vlastně se na tom podílím už od doby, kdy se vytvářel CIS2. Neříkám, že není co zlepšovat, neříkám, že od prvního dne vše funguje ideálně, ale funguje to. Podívejme se na stát, třeba na dobu, kdy měla začít a skutečně začala fungovat evidence vyloučených osob. A to dosud nefunguje její propojení na zahraniční systémy. Lidé jsou dnes nervózní, pokud naše systémy nefungují pět minut. Dříve se na zápis společnosti do obchodního rejstříku čekalo měsíce, stejně tak na změny. Ale třeba ani výpisy z katastru nemovitostí nebyly dříve na počkání, natož online. Každý systém někdy potřebuje odstávku a někdy spadne neplánovaně. Přesto, když se tak stane v případě systémů Komory, myslíme, že se zboří svět. Naše systémy navíc nejsou izolované a jsme závislí na datech ze základních registrů či informačních systémů veřejné správy. Vidíš, zase nejsem diplomat… Ale aby to bylo i optimistické – uvažuji o tom, že vylepšíme systémy v oblasti zápisů do veřejných rejstříků a do evidence skutečných majitelů. Nebude to jednoduché, jelikož budeme závislí na úpravě systémů spravovaných Ministerstvem spravedlnosti, ale myslím, že i zde se nám daří věci posouvat k lepšímu, a bude tomu tak i v tomto případě.

Digitalizace v notářské činnosti mj. odstranila jakékoli pochybnosti o autenticitě právních jednání a osvědčování právních skutečností. Přináší mnoho dalších výhod, ale také zvyšuje nároky na personální obsazení kanceláře a její vybavení. Uvažuje vedení NK o nějaké formě pomoci začínajícím notářům, a příp. jak by měla vypadat?

Musím říci, že za chvíli bude do konkurzů na notáře chodit generace, která vyrůstala s chytrým telefonem, tabletem a počítačem a bez problémů je ovládala ještě předtím, než uměla číst nebo psát. Takže pokud se naučí číst a psát, tak budou držet tu stěžejní tradici, co každý notář musí umět. Starší notáři digitalizaci zvládli obdivuhodně a jsme jim nesmírně vděčni, vím, že to nebylo lehké. Notář musí být a stále víc bude manažerem. Kterýkoli notář, tedy včetně začínajících, se může na Komoru obrátit s žádostí o pomoc. Chápeme s Radimem Komoru také jako organizaci, která poskytuje podporu a servis notářům. Pochopitelně nikoli neomezený servis.

Při značné rychlosti vývoje umělé inteligence může v blízké době nastat situace, že digitální forma právních jednání i osvědčování může doznat změn. Jaké jsou Tvé prognózy vývoje ve vztahu k notářské činnosti?

Notářství se přizpůsobí a využije umělé inteligence ve svůj prospěch, ke zkvalitnění poskytovaných služeb. Nějakou představu s panem prezidentem máme a myslím, že během následujících měsíců tato představa dostane konkrétní podobu, a bude-li tato podoba přijatelná, měla by mít i reálný výsledek.

Těmto a dalším otázkám v oblasti digitalizace se věnoval druhý Sjezd českých právníků, kterého se aktivně účastnila i NK ČR. Ústřední téma pokládalo otázku: „Bude digitální věk prospívat spravedlnosti?“. Jakou máš odpověď?

To je otázkou, co si pod tou spravedlností představíme. Je-li to ta dáma, která měří všem stejně, bez ohledu na postavení, bohatství či původ, nebo je-li to ta spravedlnost vnímaná jako vztah mezi osobami, institucemi, řešení sporů mezi nimi. Z hlediska techniky a zabezpečení servisu pro to, aby byla spravedlnost nalezena, může digitalizace pomoci a i pomáhá. Jinak ale přináší nové problémy, odpovědnost, nové typy podvodů, s nimiž si spravedlnost musí poradit. Spravedlnost, pomineme-li tu vyšší, musí zůstat v rukou člověka. Nelze ji odosobnit, to, že měří všem stejně, nemůže znamenat a neznamená, že je nelidská. Jako není život podle jedné šablony, tak ani spravedlnost nemohou nahradit jedničky a nuly. Nelze připustit představu, že rozhodovat u soudu o osudech lidí bude umělá inteligence, a to ani kdyby to bylo pouze v prvním stupni. Představa, že toto zajistí, že se všem bude měřit stejně a případné chyby budou opraveny v odvolacím řízení, je mylná. Pokud někdo jde k soudu, tak i když je v právu, má z toho většinou obavy, ovlivní to jeho život, psychiku a často zdraví a rodinné vztahy. Vše nelze naprogramovat a dosadit do vzorců, umělá inteligence nemyslí, to je třeba si uvědomit a stále opakovat.

Notářství má svou nezastupitelnou úlohu především v jeho preventivní funkci. Přirozenou součástí výchovy notářských koncipientů a kandidátů je jejich výchova k dovednosti komunikace s účastníky, aby si osvojili, jak vést účastníky k předcházení sporům. V jakých oblastech vidíš reálné možnosti využití tohoto mimořádného potenciálu notářství?

Ze své praxe víš, že komunikace je nutná a využívaná při sepisu pořízení pro případ smrti, při převodech rodinného majetku. Samostatnou kapitolou je pak soudní komisariát, kde se často řeší letité či domnělé rodinné křivdy, a přesto se často i díky notářům podaří rodinné vztahy nějak uchovat. Pochopitelně této naší dovednosti by se mělo využívat více i v jiných rodinných záležitostech. Ta diskuse nad tímto tématem však v uplynulém období nebyla věcná, uvidíme, jestli se klima změní.

Žijeme v rozkolísané době a celospolečenské dění se soustředí především na řešení materiálních otázek. Vedlejším dopadem digitalizace, a nejen v oblasti právních jednání, je vzdalování lidí. Oslabují se mezilidské vztahy. Notáři mj. řeší citlivé mezilidské vztahy. Může notářství v budoucnu sehrát pozitivní roli ke znovusblížení? Co by se muselo změnit?

Notářství nikdy nebylo vykonáváno prvoplánově s cílem maximálního zisku a osobního prospěchu notáře. Za notářem se chodí s problémy rodinnými a lidé očekávají radu a lidský, osobní přístup. I když se řeší majetek, tak při rozhovoru často vyplyne, že to není to hlavní, s čím člověk přišel. Z toho plyne, že notáři už dnes někdy léčí nemocné mezilidské vztahy. Pokud s touto důvěrou v řešení budou lidé přicházet i nadále, budu rád. Už jsem říkal, že pohledy generací se mění, a vždy tomu tak bylo. Každá generace je jiná, utváří ji prostředí, v němž vyrůstá, rodina, společnost. Kouzelný prsten nikdo nemá a nakonec je to asi dobře.

Jak nahlížíš na současné vztahy mezi notáři a také mezi notáři a ostatními právnickými profesemi?

Myslím, že i přes velkou generační obměnu zůstalo notářství stavem, který je soudržný, a doufám, že to tak zůstane. Jsme si vědomi toho, že jsme členy stavu, který má důvěru veřejnosti, a není to zadarmo. Myslím, že většina notářů se chová tak, že tím pohled a důvěru v notářství neohrožuje. Pokud se objeví problém, zatím jsme jej byli schopni díky solidaritě a soudržnosti řešit vlastními silami a dokázali jsme, že si zasloužíme mít vlastní samosprávu. Pohled na některé věci se mění a je to logické. Nastupují nové generace, já jsem se už dostal mezi tu nejstarší třetinu notářů, ale s panem prezidentem se snažíme vnímat názory všech. Všem vyhovět samozřejmě nejde.

Pokud se týká vztahu k ostatním právnickým profesím, tak i tam se snažíme, abychom našli společnou řeč a chránili veřejnost, včetně podnikatelské veřejnosti, před tendencemi státu zasahovat nepřiměřeně a někdy i zbytečně do soukromoprávních vztahů. Někdy se to daří víc, někdy méně. Snažíme se respektovat to, že nezasahujeme do tradičního rozdělení kompetencí mezi právnickými profesemi. Někdy právě vzájemné nepochopení vede ke zbytečnému oslabení nejen právnických profesí, ale může se to negativně dotýkat i veřejnosti, a to zejména tím, že se tzv. zvětšuje stát.

Máš představu, co by mohlo posílit soudržnost notářského stavu a co by se mělo udělat pro to, aby se zlepšilo vnímání právníků širokou veřejností?

Naštěstí nejsou na kontinentě právníci vnímáni tak negativně, jako v Americe, aspoň v to doufám. Myslím, že je to dáno hlavně tím, že kontinentální právo není založeno na kultuře sporů, ale důraz je kladen na prevenci, kde významnou roli hrají notáři. Veřejnosti právě toto musíme vysvětlovat. Tendence médií je taková, že mají ráda negativní informace a ty spojují s „dobrými“ příklady. Přesvědčili jsme se o tom s léty manipulovaným negativním hodnocením zprávy Doing Business Světové banky (dnes je snaha je nahradit něčím nezkompromitovaným) v případě nákladů a doby zakládání společností. Jako příklad bylo dáváno založení firmy ve státě Delaware, rychle a takřka bez poplatku. Následně se však už nezmínilo, že společnosti musí platit roční udržovací poplatky ve stovkách dolarů. Navíc se uměle zvýšila cena za založení společnosti v ČR. Musíme tedy vysvětlovat a dávat veřejnosti úplné informace. Bohužel přes média se informace toho typu, že společnost lze v ČR s minimálními náklady založit i online a obdržet výpis z obchodního rejstříku klidně do půl hodiny, nedá sdělit. Nikoho nezajímá.

Pokud se týká vnitřní soudržnosti notářského stavu, tak o té jsem už mluvil a mohu slíbit, že s panem prezidentem učiníme vše pro to, aby úpravy právních předpisů měly pokud možno vždy neutrální dopad na větší i menší notářství, aby byla udržena určitá rovnováha mezi velkými městy a např. pohraničím. Také aby notáři měli nadále možnost mezi sebou komunikovat a vyměňovat si názory a svůj pohled na věc.

V mezinárodním kontextu je české notářství hodnoceno velmi vysoko, stojí na pevných zásadách latinského typu. V jaké oblasti cítíš největší ohrožení prolomení některé z jeho zásad?

Některé zásady, jako např. ochrana a uchování písemností dostanou nový obsah, dříve to byly pouze listiny a trvanlivost papíru je poměrně značná. Nyní máme elektronické dokumenty, ty je třeba rovněž uchovat, ale hlavně také po letech přečíst. Uložení listinných dokumentů je prostorově a finan­čně nákladné, budeme se tedy muset zabývat otázkou, jak toto řešit. Jako jedno z největších ohrožení vidím ohrožení samosprávy notářství a s tím spojené povinné členství v komorách a rovněž je to otázka mlčenlivosti. Ze strany státu a bohužel i právních teoretiků je snaha řadit notářství pod správní právo. Samospráva je čím dál více svazována formálními předpisy správního práva, stále více úkonů se musí dělat formalisticky. Notáři se stále ukládá více a více povinností v oblasti AML a stát touto cestou získává čím dál větší moc nad výkonem notářství, což ohrožuje nezávislost notáře. Povinnosti v této oblasti jsou ukládány v rozsahu, který nerespektuje velikost jednotlivých notářství a povinných osob vůbec. Notář by měl zpracovávat postupy, analýzy, zaměstnávat koordinátory, to vše pod drakonickými sankcemi. Splnění těchto povinností je stále nákladnější a časově náročnější než samotný úkon, který se má u notáře realizovat.

Mluvíme stále o závažných tématech, kterým se věnuješ. Proto se chci zeptat, kde, Pavle, stále bereš sílu na tuto intenzivní a důslednou práci pro notářský stav. Kde se nachází Tvá „dobíjecí stanice“?

Snažím se jezdit do kanceláře na kole, pokud to jde, tak si cestu domů trošku protáhnu. Léta jsem bydlel na Slovácku a tam se na kole jezdilo všude. Občas pracuji na zahradě, a to jak doma, tak na chalupě s výhledem na Buchlov. Tam je také spousta možností na kolo. Nemám rád sníh, takže zima je těžká, ale léto si snažíme prodloužit pravidelně na Kanárských ostrovech. Každý rok jezdíme také na lehké túry do hor, zpravidla k našim sousedům, u nás pak nejčastěji do Beskyd.

Důkazem o Tvé pracovitosti, ale zejména úspěšném prosazování Tvých myšlenek do praxe, je ocenění, kterého se Ti dostalo od magazínu Egovernment v roce 2023, kdy jsi byl vyhlášen osobností roku v sekci centrálních úřadů. Považuji to za nevídaný úspěch notáře, který se na vysoké úrovni orientuje v této technicko-právní oblasti. Jak jsi toto ocenění přijal a uvědomuješ si tuto výjimečnost?

Musím říct, že ocenění mě potěšilo, zejména proto, že jsme byli první notářství v EU, které zprovoznilo online notářské zápisy. Měli jsme a máme skvělý tým a zase něco vymyslíme.

Porota Právníka roku se rozhodla, že Ti udělí ocenění „právník roku 2024 v kategorii občanské právo“. Co toto vyznamenání pro Tebe znamená?

Ocenění si nesmírně vážím, mezi právníky je více už jen Síň slávy. Jsem rád, že ocenění dostávám ještě v období, kdy je něco přede mnou. Myslím, že cena není jen moje, ale je to ocenění pro notářství, které si drží stabilní úroveň, bez skandálů, rozvíjí se. To, že se vše, včetně notářství, mění, může mít své příznivce i odpůrce, ale cena znamená, že to, co děláme, má mezi právníky respekt. Rád zopakuji to, že bez Radima Neubauera, pracovníků Komory, rodiny a notářů samotných bych nemohl nikdy toto ocenění získat.

Vážený pane viceprezidente, milý Pavle, dovol mi, abych Ti ke všem Tvým úspěchům srdečně pogratuloval. Přeji Ti, aby stále fungovala Tvá „dobíjecí stanice“ a dodávala i nadále dostatek energie k překonávání složitých úkolů, které před Tebe život klade. Děkuji za rozhovor a za vše, co pro notářský stav děláš.

JUDr. Martin Foukal, čestný prezident NK ČR,

emeritní notář, člen redakční rady Ad Notam

Mgr. Pavel Bernard (*1969)

• Od roku 2015 viceprezident Notářské komory ČR.
• Je notářem v Brně.
• V minulosti předseda Legislativní komise prezidia NK ČR, aktivně se podílí na zavádění a rozvoji elektronizace v oboru a na propojování notářských odvětví s moderními technologiemi.
• Získal titul Osobnost eGovernmentu 2023 v kategorii centrálních úřadů díky projektu online zakládání obchodních společností notářem.
• V květnu 2025 vyhlášen vítězem soutěže Právník roku v kategorii občanského práva.

• Štítky:
• 2025