Časopis Ad Notam

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 785/2020

Coby významná dispozice vyžaduje závěť ke své platnosti zásadně písemnou formu, jejímž obligatorním předpokladem je podpis. Jaká je hranice mezi právně nezávaznými (z hlediska práva neplatnými) soukromými listinami a platnou závětí? Co již náležitosti podpisu nesplní?

V tomto článku bych se chtěl zaměřit na institut soupisu pozůstalosti, a to z pohledu účasti věřitelů zůstavitele na něm. Touto účastí pak mám na mysli nejen fyzickou přítomnost při provádění soupisu, ale veškeré ostatní úkony se soupisem spojené.

Novela zákona o obchodních korporacích účinná ode dne 1. ledna 2021 a provedená zákonem č. 33/2020 Sb. (dále „Novela“) se promítá i do § 135 ZOK „Druhy podílů“ a § 276 ZOK „Druhy akcií“.

Článek se věnuje problematice odkazu jednotlivých věcí nezapsaných ve veřejných seznamech, zejména způsobu a okamžiku jejich nabytí (§ 1621 a 1624 OZ), a dále odmítnutí odkazu (§ 1623 OZ). Zasazuje se za věcněprávní účinky odkazu a za (staro)nové řešení postavené na přijetí odkazu.

Odcházím do důchodu s nostalgií, jako bych mával na rozloučenou tomu, s kým jsem byl dlouho a rád. Na notářství jsem se setkal se spoustou vzácných lidí a prožil mnoho krásných chvil. Snad si to jako zaměstnanec podržím ještě nějakou dobu do budoucna.

Před nedávnou dobou byla odborné veřejnosti předložena novela dědického práva, připravená ministerstvem spravedlnosti. V návaznosti na to se na půdě Ústavu státu a práva Akademie věd ČR konalo IX. zasedání kolegia pro občanské právo, které podrobilo uvedenou novelu diskusi.

Nejvyšší soud dne 26. 5. 2020 vydal pod sp. zn. 26 Cdo 2085/2019 usnesení, které vyvolalo různé reakce a i mezi odbornou veřejností se vyskytla nejednotnost názorů na to, jaké bude mít toto usnesení dopad na pronajímatele.

Mnohokrát jsem se setkal s hanlivým tvrzením, že notář je hybrid nebo hermafrodit, ani soud, ani advokát, něco mezi oběma těmito instituty.

„Můžete mi tohleto vysvětlit?“ vrazil pan Novák do mé kanceláře, bílý vzteky a neúspěšně zadržován zoufalou tajemnicí. V ruce křečovitě svíral jakýsi dokument, kterým hned nato udeřil do mého stolu. 26 Cdo 2085/2019, zvláštní čtení.

Notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti podle § 71b not. ř. může být vymáhána jen povinnost ze závazkového právního vztahu, jehož předmětem nemůže být poskytnutí ochrany vlastnického práva.

Recenzovaná publikace, jak uvádí její autor „na uvedené téma je moje první a poslední. Přál bych si totiž, aby tato materie byla v budoucnu podstatně rozvinuta – s ohledem na specifika justičního prostředí – především (některými) tuzemskými odborníky z řad psychologů či psychiatrů, které v knize cituji.“

Rozhovor s JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D. uskutečnil na půdě právnické fakulty prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc. Oba akademici jsou současně členy redakční rady Ad Notam.

„Chtěla bych, aby prošel notářský tarif, podpořím nesporné rozvody a budeme pokračovat v digitalizaci,“ říká v rozhovoru pro Ad Notam ministryně spravedlnosti ČR, Mgr. Marie Benešová.

K právu na informace podle § 155 z. o. k.

Je tomu již více než šest a půl roku, co nám občanský zákoník nadělil řadu institutů do té doby neslýchaných, či přinejmenším exotických. Po počátečním šoku se rychle začalo oddělovat zrno od plev a ukazovat se, kterých institutů se praxe ujme a které (ať již zaslouženě, či nikoli) zůstanou spíše přehlíženy.

Vzhledem ke zhoršujícím se vztahům mezi generacemi i sourozenci se stává čím dál tím aktuálnější otázka zkrácení a následného doplnění povinného dílu. S tím podstatně souvisí § 1644 OZ, zakotvující mantinely zůstavitelově libovůli ve vztahu k nepominutelnému dědici.

Zákonodárce novelou zákona o obchodních korporacích (zákonem č. 33/2020 Sb.) přistoupil i k některým dílčím změnám v rámci institutu smlouvy o výkonu funkce. Pro právní praxi obchodních korporací lze za přínosnou část novelizačních dopadů označit právě i nové znění § 59 odst. 2 ZOK po novele, který bude účinný ode dne 1. ledna 2021.

Dědická smlouva je dědickým titulem a současně druhem pořízení pro případ smrti, který byl od jeho obnovení v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), zaznamenán jak odbornou, tak často i laickou veřejností. Obecné povědomí o jeho právní úpravě je poměrně široké, nicméně realita jeho využití v praxi většinou nikoliv.

Rozhovor s Mgr. Pavlem Bernardem, viceprezidentem NK ČR a čerstvým držitelem ocenění Právník roku, vedl čestný prezident NK ČR, JUDr. Martin Foukal.

K § 1 odst. 1 a § 109j odst. 1 písm. b) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) K § 2 až 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich K § 12 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém

Výslovné prominutí činu zakládajícího dědickou nezpůsobilost dědice ve smyslu § 1481 o. z. nemusí spočívat jen v přímém slovním vyjádření zůstavitele, nýbrž je třeba je spatřovat i v jiném jednání zůstavitele, z nějž lze jednoznačně dovodit, že čin dědici odpustil. USNESENÍ NEJVYŠŠÍHO SOUDU ZE DNE 29. 7. 2024, SP. ZN. 24 CDO 1375/2024

Život tropí hlouposti, na které paragraffy občas nestačí. Příběh, který vám budu vyprávět, se před pár lety opravdu stal.

Říká se, že kdo nezná historii, je odsouzen ji opakovat, zatímco ti, kdo historii znají, jsou odsouzeni se dívat, jak ji jiní opakují. Nevím, který z těchto osudů je milosrdnější, ale když nic jiného, pak ten druhý je alespoň o hodně zajímavější a intelektuálně podnětnější. Člověk může občas dát k dobru nějakou tu historickou paralelu a tvářit se u toho chytře.

Mezi dnem, kdy zůstavitel pořídí závěť, a dnem, kdy odejde na věčnost, častokrát uplyne značný čas a složení zůstavitelova majetku se v tomto období nezřídka značně promění. V příspěvku se zaměřuji právě na to, jaké při rozdělení pozůstalosti vyvolá důsledky, pokud věc, k jejímuž dědění byl dědic povolán závětí, z rozličných příčin není v pozůstalosti v takové podobě, v jaké ji zůstavitel vlastnil k datu pořízení závěti.

Problematika dědění majetkových práv autorských, stejně jako dalších práv zaručených autorským zákonem č. 121/2000 Sb. (AZ) představuje specifickou a často opomíjenou oblast, která v praxi notářů, jakož i dědiců a jiných uživatelů autorských děl a dalších předmětů ochrany, může vyvolat celou řadu teoretických i praktických otázek.