Časopis Ad Notam

Boloňský notář Raniero da Perugia (cca 1185–1245) se narodil na ostrově Polvese v Trasimenském jezeře nedaleko Perugie, vystudoval však na univerzitě v Bologni. V roce 1210 byl císařem Otou IV. jmenován notářem. První Ranierova dochovaná listina je datována dnem 21. března 1212. Raniero da Perugia byl též autorem Formulářové knihy smluv a instrumentů (Liber formularius contractuum ac instrumentorum) a spisu o teorii notářství Ars notaria. Na tento spis navazoval stejnojmenným traktátem i další notář v Bologni a Ranierův žák Salatièle (1210–1280), jehož dílo vzniklo poprvé v letech 1242–1243.

Pavel Žáček: Jakešovo gestapo. Komunistické mocenské orgány a listopad 1989

K problematice zastavení pozůstalostního řízení s potvrzením nabytí majetku nepatrné hodnoty státu (102 Co 7/2020-72)

Zápis z jednání valné hromady SRO a notářský zápis podle § 77 NotŘ

Milí přátelé, ruku na srdce, na tom koronaviru zase tolik dobrého není. Kromě toho, že bez velkého stresu nikdy nebylo na Velikonoce v České republice uklizeno tak jako letos, mě už toho moc nenapadlo. Tedy jedna věc přece, ale přišlo mi to tak jasné, že jsem si říkala, že je nadbytečné o tom speciálně psát. Mluvím o obdivu a vděku k lidem, kteří dobrovolně pomáhali a pomáhají v této době druhým.

Ke vzniku svěřenského fondu kromě vyčlenění majetku z vlastnictví zakladatele u svěřenských fondů inter vivos smlouvou nebo pořízením pro případ smrti u svěřenského fondu mortis causa se vyžaduje i vydání statutu, který vydává zakladatel. Zákon předepisuje statutu formu veřejné listiny.

Reverzní doložka představuje jedno z vedlejších ujednání v darovací smlouvě, jehož využitelnost v kontextu rekodifikované soukromoprávní úpravy dosud nebyla podrobena důkladnější analýze. Tento příspěvek může být prvotním zamyšlením nad otázkami, jaké jsou přínosy či úskalí reverzní doložky a zda česká právní úprava umožňuje její neproblematické sjednání.

„Staré-li poznáš, pro nové sílíš.“ Tohle úsloví, které si mnozí pamatují ještě z dob studia na právnické fakultě, bývá spojováno s hnutím monarchomachů, skupinou francouzských, skotských a španělských literátů konce 16. století, kteří ve svých dílech bojovali proti monarchii a zasazovali se o svrchovanost lidu. Zaznělo i na vědecké konferenci nazvané „Blahoslavený Jindřich Librarius a jeho význam pro současnost“.

Jako notář v uruguayské Floridě začínal Faustino Harrison (1900–1963). Již v mládí se Harrison stal členem Národní strany (Partido Nacional), svoji politickou kariéru završil na sklonku života jako prezident Národní rady vlády (Consejo Nacional de Gobierno) v letech 1962–1963. Proslul větou: „A la democracia hay que darle vacaciones“ (Demokracie by měla dostat prázdniny), která vypovídá o dobové situaci v Uruguaji a Harrisonových politických názorech.

Dobrému právníkovi by neměly scházet smysl pro humor a schopnost udělat si legraci sám ze sebe. Uvědomil jsem si to nad anotovanou publikací, vydanou ke 40. narozeninám českého romanisty docenta Petra Dostalíka. Přiznám se, že jsem se nad ní tak bavil, až se mi podařilo přejet jednu stanici metra.

Před rokem jsem měl příležitost účastnit se setkání představitelů Notářské komory ČR s emeritním prezidentem Rakouské notářské komory dr. Klausem Woschnackem. Setkání následovalo poté, co Klaus Woschnack převzal Zlatou medaili Mistra Jindřicha z Isernie, protonotáře krále Přemysla Otakara II. a prvního veřejného notáře v Praze.

Zástavní právo váznoucí na majetku zůstavitele, který se nepodařilo při likvidaci dědictví zpeněžit a o kterém soud rozhodl, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele (§ 175u odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013), zaniká pravomocným skončením likvidace dědictví.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3315/2018

Lidé mají nepřátele, málokdo některého nemá. Historicky se nejspíš vyvinul nepřítel vnější. Strach z případného vpádu nepřítele na naše území se zaháněl legendou o blanických rytířích, kteří mají obživnout, až bude nejhůř.

V současné době připravuje Ministerstvo spravedlnosti ČR novelu dědického práva, po které již delší dobu část odborné veřejnosti volala.

Předmětem tohoto článku je právní analýza situace, kdy zůstavitel byl ke dni své smrti společníkem ve společnosti s ručením omezeným a jeho podíl v této společnosti společně s jeho dalším majetkem je buďto bez hodnoty, nebo dosahuje tzv. nepatrné hodnoty.

Dědění odkazovníků, třebaže nepůjde jistě o častý případ, je svou povahou výjimkou z úpravy dědických titulů, a zaslouží si proto o něco podrobnější úvahu, a to především s ohledem na inspirační zdroj úpravy.

Novela zákona o obchodních korporacích, která nabývá účinnosti až ode dne 1. ledna 2021 (dále „Novela“), se dotýká rovněž institutu protestu, který výlučně pro společníka kapitálové společnosti i nadále představuje zásadně podmínku pro případné dovolávání se neplatnosti usnesení valné hromady.

Případy, kdy účastníkem řízení o pozůstalosti je dlužník v úpadku (a dochází tak k souběhu dědického a insolvenčního řízení), se vyskytují v praxi stále častěji. Tomu nasvědčuje i dosavadní vývoj od 1. 6. 2019 po přijetí tolik diskutované novely insolvenčního zákona, kdy se počet návrhů na povolení oddlužení rapidně zvýšil.

Notářství je bezesporu povoláním, které se na první pohled může jevit jako poklidné a bezkonfliktní. Toto povědomí však může přinášet i svá negativa. Jedním z nich je zvýšený zájem veřejnosti a sdělovacích prostředků v případě, kdy se odehraje něco pro notáře či celý notářský stav neobvyklého, ba nepříjemného.

Dne 20. listopadu 2019 na Fakultě právnické ZČU obhájila Aneta Kadaňová rigorózní práci na téma Historický vývoj notářství v českých zemích. Oponent Antonín Lojek konstatoval, že autorka „ne­opomněla uvést významnou osobu, prvního veřejného notáře Jindřicha z Isernie, který v českých zemích založil první notářskou školu, a tak se zasadil o rozvoj tohoto povolání“, oponentka Vendulka Valentová zdůraznila, že kandidátka v práci „provádí rozbor jednotlivých notářských řádů, vydaných po revolučním roce 1848, tj. notářských řádů z let 1850, 1855, 1871, představujících zásadní právní předpisy v oblasti právní úpravy notářství vůbec“. Aneta Kadaňová posléze před komisí, jíž předsedala Karolína Adamová, úspěšně složila i rigorózní zkoušku.

Výběr aktuálních odborných článků a judikatury

Jsme velmi rádi, že časopisu Ad Notam poskytl rozhovor dlouholetý člen redakční rady, pan prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.

Recenzovaná publikace byla vytvořena k jubilejnímu stoletému výročí Právnické fakulty Masarykovy univerzity, které připadá na letošní rok. Jedním z mnoha cílů, které autoři v úvodu díla zmiňují, je poskytnout čtenáři ohlédnutí za uplynulým obdobím a připomenutí toho, čím si brněnská právnická fakulta za dobu své existence prošla.

Cestou k slobodnému notárstvu. Kapitoly z dejín notárstva po roku 1993. Pre Notársku komoru Slovenskej republiky vydala Tlačiareň P + M, s.r.o., 2018.

Osoba, kterou zůstavitel ustanovil závětí k výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, jež má váznout na nemovitosti, kterou zdědí jiný dědic, je v rozsahu tohoto práva dědicem ze závěti (účastníkem dědického řízení).

„Může být stranou dědické smlouvy právnická osoba? – tázal se JUDr. Filip Plašil v Ad Notam č. 4/2015. Svůj příspěvek uvedl zjištěním: „Není sporu o tom, že v pozici zůstavitele je umožněno vystupovat pouze fyzické osobě. U druhé strany dědické smlouvy, tedy u osoby přijímající povolání za dědice, již není situace tak jednoznačná.“

„A co že tu máte tolik much?“ „Máme líné pavouky.“ Geniální pohádka Tři veteráni mě asi nikdy nepřestane bavit a tento dialog mezi Bimbácem a princeznou Bosanou je jedním z mých nejoblíbenějších. Vždycky si na něj vzpomenu, když píšu odůvodnění pro soud, proč mi vyřízení některých dědictví, pardon, dnes pozůstalostních řízení, trvá poněkud dlouho.

Nejvyšší soud řešil otázku, za jakých podmínek je nedovolání se neplatnosti závěti v souladu s mravním závazkem nebo ohledy slušnosti ve smyslu § 591 písm. d) OZ.

Dědickou smlouvu, kterou by uzavíralo více smluvních stran než dvě, lze považovat za vzácnost. Mezi notáři někdy panuje obava, že zákon uzavření takových smluv neumožňuje; lze se setkat i s názorem, že vzájemně za dědice se v dědické smlouvě mohou povolat pouze manželé. Uvedené obavy je však třeba překonat.