Předmětem tohoto článku je právní analýza situace, kdy zůstavitel byl ke dni své smrti společníkem ve společnosti s ručením omezeným a jeho podíl v této společnosti společně s jeho dalším majetkem je buďto bez hodnoty, nebo dosahuje tzv. nepatrné hodnoty.
Dědění odkazovníků, třebaže nepůjde jistě o častý případ, je svou povahou výjimkou z úpravy dědických titulů, a zaslouží si proto o něco podrobnější úvahu, a to především s ohledem na inspirační zdroj úpravy.
Novela zákona o obchodních korporacích, která nabývá účinnosti až ode dne 1. ledna 2021 (dále „Novela“), se dotýká rovněž institutu protestu, který výlučně pro společníka kapitálové společnosti i nadále představuje zásadně podmínku pro případné dovolávání se neplatnosti usnesení valné hromady.
Případy, kdy účastníkem řízení o pozůstalosti je dlužník v úpadku (a dochází tak k souběhu dědického a insolvenčního řízení), se vyskytují v praxi stále častěji. Tomu nasvědčuje i dosavadní vývoj od 1. 6. 2019 po přijetí tolik diskutované novely insolvenčního zákona, kdy se počet návrhů na povolení oddlužení rapidně zvýšil.
Notářství je bezesporu povoláním, které se na první pohled může jevit jako poklidné a bezkonfliktní. Toto povědomí však může přinášet i svá negativa. Jedním z nich je zvýšený zájem veřejnosti a sdělovacích prostředků v případě, kdy se odehraje něco pro notáře či celý notářský stav neobvyklého, ba nepříjemného.
Dne 20. listopadu 2019 na Fakultě právnické ZČU obhájila Aneta Kadaňová rigorózní práci na téma Historický vývoj notářství v českých zemích. Oponent Antonín Lojek konstatoval, že autorka „neopomněla uvést významnou osobu, prvního veřejného notáře Jindřicha z Isernie, který v českých zemích založil první notářskou školu, a tak se zasadil o rozvoj tohoto povolání“, oponentka Vendulka Valentová zdůraznila, že kandidátka v práci „provádí rozbor jednotlivých notářských řádů, vydaných po revolučním roce 1848, tj. notářských řádů z let 1850, 1855, 1871, představujících zásadní právní předpisy v oblasti právní úpravy notářství vůbec“. Aneta Kadaňová posléze před komisí, jíž předsedala Karolína Adamová, úspěšně složila i rigorózní zkoušku.
Výběr aktuálních odborných článků a judikatury
Jsme velmi rádi, že časopisu Ad Notam poskytl rozhovor dlouholetý člen redakční rady, pan prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.
Recenzovaná publikace byla vytvořena k jubilejnímu stoletému výročí Právnické fakulty Masarykovy univerzity, které připadá na letošní rok. Jedním z mnoha cílů, které autoři v úvodu díla zmiňují, je poskytnout čtenáři ohlédnutí za uplynulým obdobím a připomenutí toho, čím si brněnská právnická fakulta za dobu své existence prošla.
Cestou k slobodnému notárstvu. Kapitoly z dejín notárstva po roku 1993. Pre Notársku komoru Slovenskej republiky vydala Tlačiareň P + M, s.r.o., 2018.
Osoba, kterou zůstavitel ustanovil závětí k výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, jež má váznout na nemovitosti, kterou zdědí jiný dědic, je v rozsahu tohoto práva dědicem ze závěti (účastníkem dědického řízení).
„Může být stranou dědické smlouvy právnická osoba? – tázal se JUDr. Filip Plašil v Ad Notam č. 4/2015. Svůj příspěvek uvedl zjištěním: „Není sporu o tom, že v pozici zůstavitele je umožněno vystupovat pouze fyzické osobě. U druhé strany dědické smlouvy, tedy u osoby přijímající povolání za dědice, již není situace tak jednoznačná.“
„A co že tu máte tolik much?“ „Máme líné pavouky.“ Geniální pohádka Tři veteráni mě asi nikdy nepřestane bavit a tento dialog mezi Bimbácem a princeznou Bosanou je jedním z mých nejoblíbenějších. Vždycky si na něj vzpomenu, když píšu odůvodnění pro soud, proč mi vyřízení některých dědictví, pardon, dnes pozůstalostních řízení, trvá poněkud dlouho.
Nejvyšší soud řešil otázku, za jakých podmínek je nedovolání se neplatnosti závěti v souladu s mravním závazkem nebo ohledy slušnosti ve smyslu § 591 písm. d) OZ.
Dědickou smlouvu, kterou by uzavíralo více smluvních stran než dvě, lze považovat za vzácnost. Mezi notáři někdy panuje obava, že zákon uzavření takových smluv neumožňuje; lze se setkat i s názorem, že vzájemně za dědice se v dědické smlouvě mohou povolat pouze manželé. Uvedené obavy je však třeba překonat.
Občanský zákoník účinný od ledna 2014 (dále „o. z.“) přinesl vzkříšení několika tradičních právních institutů z pomyslného legislativního popela. Jedním z nich je i darování pro případ smrti, které – ač ke své platnosti nevyžaduje formu veřejné listiny – velmi úzce souvisí s notářskou činností. Metaforické označení tohoto institutu za trojského koně dědického práva je pro vyjádření postavení darování pro případ smrti v tuzemské právní úpravě výstižnější než sebepodrobnější rozbor jeho vazeb na dědickoprávní úpravu.
Mezi freskami z cyklu Život sv. Jana Křtitele v milánském kostele sv. Mořice (San Maurizio al Monastero Maggiore) je i freska s názvem Notář. Ten je vyobrazen sedící na kostelní lavici s perem v pravé a papírem v levé ruce. Kostel sv. Mořice byl postaven na počátku 16. století pro ženský benediktinský klášter. Na jeho výzdobě se podíleli italští malíři Bernardino Luini (1481–1532), Antonio Campi (1523–1587) a Simone Peterzano (1540–1596). Autora zmiňované fresky literatura neuvádí. Kostel sv. Mořice dnes slouží pro bohoslužby řeckokatolické církve.
Výběr aktuálních odborných článků a judikatury
Jsme velmi rádi, že časopisu Ad Notam poskytla rozhovor soudkyně Ústavního soudu JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Nakladatelství Leges, s. r. o., vydalo v létě 2019 publikaci „Dědické právo“ s podtitulem „Kompletní pohled na dědění z hlediska hmotněprávního, procesního a mezinárodního“ a označenou jako „Praktická příručka“ autorů Martina Šešiny, Ladislava Muzikáře a Petra Dobiáše.
K vypořádání společného jmění manželů v pozůstalostním řízení (24 Co 211/2018-62)
Nedovolá-li se neopomenutelný dědic, který byl v rozporu s § 479 obč. zák. zůstavitelem v závěti opomenut, aniž by došlo k jeho vydědění, relativní neplatnosti závěti, jde o plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti ve smyslu § 591 písm. d) o. z. pouze tehdy, jestliže mravní závazek nebo ohledy slušnosti, jimž bylo tímto opomenutím vyhověno, převáží nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost (dluh) vůči věřiteli, jestliže je takové jednání (opomenutí) dlužníka přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesnižuje podstatně hodnotu jeho majetku a jestliže lze za daných konkrétních okolností případu ospravedlnit skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele v důsledku svého opomenutí umožnil třetí osobě nabýt majetek, který by – nebýt tohoto opomenutí – náležel dlužníkovi, a že proto právo věřitele zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno.
V knihovně právnické fakulty v Praze stojí úplně vzadu v rohu, mimo přímé zraky návštěvníků, jeden regál, který o stavu našeho práva říká možná více než všechny ostatní právnické knihy dohromady. Do toho regálu je ukládána Sbírka zákonů Československé a České republiky. Pohled na ni mne vždy fascinoval. Zatímco v prvních letech existence našeho státu stačil na celý rok jeden svazek, objem pozdějších ročníků postupně narůstal a ty nejaktuálnější zabírají v mnoha svazcích celou polici.
Americký autor Sherwood Anderson tvrdil, že „pravdivé dějiny života jsou dějinami okamžiků“. Tuto myšlenku uplatnil i v povídce Úspěch jednoho modernisty aneb Pošlete pro notáře. Jejím prostřednictvím autor mimo jiné naznačuje, že i v moderní době je důležitá literární přesvědčivost, jestliže hodláme dosáhnout určitého právního cíle, a činíme tak prostřednictvím písemnosti.
Nedávno jsem měl příležitost vyslechnout si přednášku renomovaných odborníků na téma „Jednání s problémovými klienty a čtení neverbálních signálů“ určenou pražským notářům. Přednášející se úspěšně snažili obecné zásady komunikace s klientem, pochopitelně zejména s problematickým klientem, aplikovat na poměry notářských pracovišť.
Na téma kogentnosti a dispozitivity civilního práva již bylo napsáno mnohé. A přesto v praxi činívá posouzení povahy konkrétních právních norem, resp. dovolenosti ujednání odchylujících se od zákona, obtíže.
Ve dnech 19. až 21. 6. 2019 se v prostorách Justiční akademie v Kroměříži uskutečnil seminář k dědickému právu hmotnému i procesnímu, s přesahem do oblasti notářské činnosti
Následkem revolučního roku 1848 došlo v habsburské monarchii k zásadní reformě soudní správy. V rámci českých zemí se podařilo ministru spravedlnosti první notáře jmenovat nejdříve na Moravu, a to 23. 6. 1851, následkem čehož mohl notářský řád na Moravě vstoupit v účinnost k 1. 9. 1851. První notáři v Čechách pak byli jmenováni 13. 8. 1851 a notářský řád vstoupil v Čechách v platnost k 1. 10. 1851.
Prezident Notářské komory v Essonne v letech 1896–1987 Roger Roth (1912–2011) se narodil v Alžírsku, kde po právnických studiích začínal jako advokát v Philippeville. Po osamostatnění Alžírska byl v roce 1962 krátce místopředsedou prozatímní alžírské vlády, posléze v letech 1962–1964 místopředsedou alžírského Ústavodárného shromáždění. Po příchodu do Francie byl v roce 1965 jmenován notářem v Sainte-Geneviève-des-Bois.
Rozhovor s děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy panem prof. JUDr. Janem Kuklíkem, DrSc., se uskutečnil dne 20. 3. 2019 v prostorách Právnické fakulty UK.
