Když se řekne notář, většina lidí si představí pozůstalostní řízení, závěť nebo ověření podpisu. To jsou bezpochyby pilíře notářské práce. Málokdo ale ví, že notář dokáže pomoci i v celé řadě dalších situací, kvůli kterým by jinak bylo potřeba navštívit několik různých úřadů. Některé služby přitom veřejnost využívá poměrně často, jen netuší, že je může vyřídit právě u notáře.
Družstevní bydlení je v České republice stále rozšířenou formou bydlení, přesto se v praxi opakovaně ukazuje, že při úmrtí člena bytového družstva vznikají nejasnosti ohledně toho, co je vlastně předmětem dědictví. Laicky se často hovoří o „dědění družstevního bytu“, právně přesnější je však vyjádření, že se dědí družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu konkrétního bytu. Družstevní podíl představuje souhrn členských práv a povinností v bytovém družstvu, a nejde tedy o vlastnické právo k bytu, jak je tomu u jednotek v osobním vlastnictví.
Když někomu zemře blízký, většinou řeší především emoce, pohřeb a následné dědické řízení. Málokdo ale tuší, že tím povinnosti nekončí. V některých případech totiž na dědice přechází i povinnost podat za zemřelého daňové přiznání – a ne jednou, ale hned několikrát.
Počátkem loňského roku nabyla účinnosti novela občanského zákoníku a souvisejících právních předpisů, která do českého právního řádu zavedla nový institut partnerství. Jde o významnou změnu, která má praktické dopady zejména v oblasti rodinného, majetkového a dědického práva.
Chcete mít jistotu, že vaše poslední vůle bude respektována tak, jak si přejete? České právo nabízí tři základní možnosti, jak pořídit o majetku pro případ smrti – každá má svá specifika, výhody i omezení. Správně zvolená forma nejen zajistí, že se k vašim blízkým daný majetek dostane tehdy a tak, jak jste si přáli, ale i pro vás coby pro pořizovatele je určitě uklidňující vědomí, že jste věci nenechali být.
Začněme od píky: co je vlastně pozůstalostní řízení (dříve dědické řízení)? – Je to proces, který následuje po úmrtí osoby (během řízení se nazývá „zůstavitel“) a jehož cílem je spravedlivé rozdělení majetku zůstavitele mezi dědice. Přestože je tento proces legislativně upraven, stává se, že účastníci řízení z neznalosti či obav sami řízení zbytečně prodlouží. Přinášíme přehled pěti nejčastějších chyb a tipy, jak se jim vyhnout.
Ne, tohle není „Sedm věcí, které jste kdy chtěli vědět o notářích, ale báli jste se zeptat“ – tohle jsou zkrátka zažité představy, které jsou až příliš často brány jako hotová věc. Nu, pojďme legendy uvést na pravou míru:
Často se na nás obracíte s dotazy: zde je výčet těch nejčastějších z oblasti dědění a pozůstalostního řízení. V příštích dílech Často kladených otázek se zaměříme ostatní činnosti notáře a na fungování notářských úřadů.
„Prosímtě, ty už máš závěť?“ podivil se starší muž v tramvaji během rozhovoru se svým spolucestujícím, zhruba čtyřicátníkem. „Samozřejmě!“ odpověděl tázaný. „Ty určitě taky, ne?“ „Já?!“ rozesmál se starší muž. „Já se, tedy, ještě do hrobu nechystám!“ „To s tím přeci vůbec nesouvisí,“ kroutil hlavou mladší muž.
Možná patříte k těm, kdo se vyděsí, kdykoli se v tisku nebo v televizi objeví zpráva o dědickém právu nebo pozůstalostním řízení. Některé reportáže a informace budí dojem, že jde o něco nepochopitelného, složitého, co generuje svár a konflikty, a bez právníka nelze porozumět ani úplným základům. Omyl!
Přestože největší pozornost věnují média závětím v období kolem začátku listopadu, kdy nás kalendář upozorňuje na Památku zesnulých, v posledních letech si novináři začínají všímat i Mezinárodního dne závěti. Ten každoročně připadá na 13. září. Češi zkrátka mají stále větší starost o to, co s jejich majetkem bude po jejich smrti.
Tentokrát jsme se na základě vašich dotazů ze Dne otevřených dveří Notářské komory ČR blíže podívali na téma předmanželských smluv a závětí. Díky našim modelovým otázkám a odpovědím se dozvíte například to, jaké podmínky můžete uvést v manželské smlouvě nebo jak správně sepsat závěť.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
Vlastnoručně sepsaná závěť je nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak pořídit o svém majetku pro případ smrti. Nemusíte se objednávat k notáři, nemusíte mít žádné odborné znalosti – potřebujete jen tužku, papír a představu o tom, co chcete komu odkázat (což, přiznejme, může někdy být to nejtěžší). A také musíte dodržet několik pravidel, aby vaše závěť byla platná. Která to jsou?
Závěť totiž může sepsat skoro každý. Na překážku není nezletilost, výkon trestu odnětí svobody ani omezení svéprávnosti. Jen je třeba dodržet zákonem stanovený postup.
Vydědit – vydědění – vyděděnec… Tyto obraty slýcháme po celý život v nejrůznějším kontextu. Pokud se nás toto téma netýká, můžeme být vděčni – protože týkat se může opravdu každého: každý z nás může být buď vyděděn svým rodičem/rodiči, případně se může ocitnout v situaci, kdy se rozhodne vydědit vlastního potomka/potomky. Kromě stresu a bolesti, kterou takové okamžiky přinášejí, jde vždy o závažné právní kroky. Shrňme si, co vlastně vydědění znamená, jak probíhá, a hlavně jaké jsou k němu důvody.
Pojem nesezdané soužití občanský zákoník neupravuje, ale v konkrétních odstavcích s ním vlastně počítá. Ovšem pozor, nepleťte si ho s registrovaným partnerstvím!
Někteří z vás možná slovo odkazovník ještě nikdy neslyšeli. A není divu. Přišel s ním až nový občanský zákoník. Seznámit se s ním by pro vás mohlo být užitečné, zvlášť pokud jste vášnivá sběratelka nebo citlivý filantrop.
Chcete-li bezpečně uschovat své peníze, využijte notářské úschovy. Je velmi oblíbená zejména při pořizování nemovitostí, ale i při jiných velkých obchodech. Kupujícímu totiž zajistí, že se mu záloha nebo celá částka vrátí i v případě komplikací.
