Úmrtí v rodině přináší nejen smutek, ale také řadu praktických povinností. Právě v prvních dnech po ztrátě blízkého člověka však lidé často dělají chyby, které mohou vést ke zbytečným komplikacím nebo finančním ztrátám. Jednou z oblastí, která bývá zdrojem nejasností, je výplata důchodu po zemřelém.
Když někomu zemře blízký, většinou řeší především emoce, pohřeb a následné dědické řízení. Málokdo ale tuší, že tím povinnosti nekončí. V některých případech totiž na dědice přechází i povinnost podat za zemřelého daňové přiznání – a ne jednou, ale hned několikrát.
V praxi pozůstalostní řízení obvykle probíhá beze sporů mezi účastníky, resp. rozpory, které nastanou, se úspěšně vyřeší v rámci pozůstalostního řízení, aby nedošlo k nežádoucím průtahům. Jsou však případy, kdy dochází k zásadním sporům, které mohou celý proces výrazně zkomplikovat nebo prodloužit.
Jedna z nejzásadnějších fází pozůstalostního řízení začíná rozhodnutím každého dědice, zda dědictví přijme, odmítne, nebo přijme s výhradou soupisu. Každé z těchto rozhodnutí má výrazné právní a procesní následky.
Pozůstalostní řízení, často dosud označované původním názvem dědické řízení, je proces stanovený právní úpravou, jehož cílem je zjistit dědické právo, identifikovat dědice a určit, jakým způsobem bude pozůstalost rozdělena mezi osoby, které mají odpovídající právní nárok. Tento proces je zásadní pro právní jistotu osob, které mají po zůstaviteli převzít majetek či odpovědnost za dluhy.
Možná vás to někdy napadlo: co se děje, když několik let po skončení pozůstalostního řízení vyjde najevo majetek zůstavitele, o kterém se nevědělo? A co když se objeví dluh, který v původním projednání vůbec nebyl zohledněn? Přesně to jsou případy, kdy přichází na řadu tzv. dodatečné projednání dědictví.
Možná vás to někdy napadlo: co se děje, když několik let po skončení pozůstalostního řízení vyjde najevo majetek zůstavitele, o kterém se nevědělo? A co když se objeví dluh, který v původním projednání vůbec nebyl zohledněn? Přesně to jsou případy, kdy přichází na řadu tzv. dodatečné projednání dědictví.
Dlouhodobá péče o stárnoucího nebo nemocného rodiče je často náročná nejen fyzicky a psychicky, ale i časově a finančně. Tato péče může být zohledněna při pozůstalostním (dědickém) řízení. Pokud jste byli tím, kdo zůstával s rodičem, nakupoval, doprovázel k lékaři nebo se staral o domácnost, přečtěte si, jaké kroky podniknout.
Začněme od píky: co je vlastně pozůstalostní řízení (dříve dědické řízení)? – Je to proces, který následuje po úmrtí osoby (během řízení se nazývá „zůstavitel“) a jehož cílem je spravedlivé rozdělení majetku zůstavitele mezi dědice. Přestože je tento proces legislativně upraven, stává se, že účastníci řízení z neznalosti či obav sami řízení zbytečně prodlouží. Přinášíme přehled pěti nejčastějších chyb a tipy, jak se jim vyhnout.
Nám právníkům se některé odborné pojmy mohou zdát stejně jasné, jako se lékařům zdají latinské názvy různých částí lidského těla. Běžně je používáme, takže nás občas nenapadne, že neprávník může snadno tápat, co znamenají například hojně frekventované výrazy v oblasti pozůstalostního řízení.
Tentokrát jsme se na základě vašich dotazů ze Dne otevřených dveří Notářské komory ČR blíže podívali na téma předmanželských smluv a závětí. Díky našim modelovým otázkám a odpovědím se dozvíte například to, jaké podmínky můžete uvést v manželské smlouvě nebo jak správně sepsat závěť.
V rámci Dne otevřených dveří Notářské komory ČR jste se mohli notářů bezplatně ptát na to, co vás zajímalo. Některá témata jsme probírali častěji než jiná, a proto jsme se rozhodli je pro vás shrnout i zde na webu. Dnes si na konkrétních příkladech ukážeme, jak probíhá zakládání s.r.o. a jak vám notář pomůže převést nemovitost.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
Vlastnoručně sepsaná závěť je nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak pořídit o svém majetku pro případ smrti. Nemusíte se objednávat k notáři, nemusíte mít žádné odborné znalosti – potřebujete jen tužku, papír a představu o tom, co chcete komu odkázat (což, přiznejme, může někdy být to nejtěžší). A také musíte dodržet několik pravidel, aby vaše závěť byla platná. Která to jsou?
Ověřit pravost podpisu nebo, jak se běžně říká, ověřit podpis, potřebuje občas každý. Postup tohoto úkonu je jednoduchý. Lze ho rozdělit do 4 kroků.
Závěť totiž může sepsat skoro každý. Na překážku není nezletilost, výkon trestu odnětí svobody ani omezení svéprávnosti. Jen je třeba dodržet zákonem stanovený postup.
Vydědit – vydědění – vyděděnec… Tyto obraty slýcháme po celý život v nejrůznějším kontextu. Pokud se nás toto téma netýká, můžeme být vděčni – protože týkat se může opravdu každého: každý z nás může být buď vyděděn svým rodičem/rodiči, případně se může ocitnout v situaci, kdy se rozhodne vydědit vlastního potomka/potomky. Kromě stresu a bolesti, kterou takové okamžiky přinášejí, jde vždy o závažné právní kroky. Shrňme si, co vlastně vydědění znamená, jak probíhá, a hlavně jaké jsou k němu důvody.
S právníky nechci mít nic společného!“ – „Soused mi vyhrožoval, že se obrátí na advokáta.“ – „Došlo mi předvolání od notáře kvůli dědictví.“ Jsou vám uvedené věty povědomé? A máte při pomyšlení na právníky smíšené pocity? Průzkumy i diskuse pod články o právnících v denním tisku ukazují, že mezi neprávnickou veřejností panují často nejasnosti a zmatky ohledně jednotlivých právnických profesí. Pojďme si stručně vysvětlit, kdo je kdo, a v jakých konkrétních věcech se můžete obrátit na notáře nebo na advokáta.
Koupě nemovitosti je velké téma zahrnující celou řadu dílčích problémů. Rozhodli jsme se vám ho proto rozdělit do pravidelných, menších, ale bezpečných dávek. Nejprve jen zmíníme, co všechno by měl udělat kupující, aby předešel případným problémům a rizikům souvisejícím s koupí nemovitosti. Prodávajícího si necháme na později.
