Úmrtí v rodině přináší nejen smutek, ale také řadu praktických povinností. Právě v prvních dnech po ztrátě blízkého člověka však lidé často dělají chyby, které mohou vést ke zbytečným komplikacím nebo finančním ztrátám. Jednou z oblastí, která bývá zdrojem nejasností, je výplata důchodu po zemřelém.
Když někomu zemře blízký, většinou řeší především emoce, pohřeb a následné dědické řízení. Málokdo ale tuší, že tím povinnosti nekončí. V některých případech totiž na dědice přechází i povinnost podat za zemřelého daňové přiznání – a ne jednou, ale hned několikrát.
V praxi pozůstalostní řízení obvykle probíhá beze sporů mezi účastníky, resp. rozpory, které nastanou, se úspěšně vyřeší v rámci pozůstalostního řízení, aby nedošlo k nežádoucím průtahům. Jsou však případy, kdy dochází k zásadním sporům, které mohou celý proces výrazně zkomplikovat nebo prodloužit.
Jedna z nejzásadnějších fází pozůstalostního řízení začíná rozhodnutím každého dědice, zda dědictví přijme, odmítne, nebo přijme s výhradou soupisu. Každé z těchto rozhodnutí má výrazné právní a procesní následky.
Pozůstalostní řízení, často dosud označované původním názvem dědické řízení, je proces stanovený právní úpravou, jehož cílem je zjistit dědické právo, identifikovat dědice a určit, jakým způsobem bude pozůstalost rozdělena mezi osoby, které mají odpovídající právní nárok. Tento proces je zásadní pro právní jistotu osob, které mají po zůstaviteli převzít majetek či odpovědnost za dluhy.
Možná vás to někdy napadlo: co se děje, když několik let po skončení pozůstalostního řízení vyjde najevo majetek zůstavitele, o kterém se nevědělo? A co když se objeví dluh, který v původním projednání vůbec nebyl zohledněn? Přesně to jsou případy, kdy přichází na řadu tzv. dodatečné projednání dědictví.
Možná vás to někdy napadlo: co se děje, když několik let po skončení pozůstalostního řízení vyjde najevo majetek zůstavitele, o kterém se nevědělo? A co když se objeví dluh, který v původním projednání vůbec nebyl zohledněn? Přesně to jsou případy, kdy přichází na řadu tzv. dodatečné projednání dědictví.
Dlouhodobá péče o stárnoucího nebo nemocného rodiče je často náročná nejen fyzicky a psychicky, ale i časově a finančně. Tato péče může být zohledněna při pozůstalostním (dědickém) řízení. Pokud jste byli tím, kdo zůstával s rodičem, nakupoval, doprovázel k lékaři nebo se staral o domácnost, přečtěte si, jaké kroky podniknout.
Začněme od píky: co je vlastně pozůstalostní řízení (dříve dědické řízení)? – Je to proces, který následuje po úmrtí osoby (během řízení se nazývá „zůstavitel“) a jehož cílem je spravedlivé rozdělení majetku zůstavitele mezi dědice. Přestože je tento proces legislativně upraven, stává se, že účastníci řízení z neznalosti či obav sami řízení zbytečně prodlouží. Přinášíme přehled pěti nejčastějších chyb a tipy, jak se jim vyhnout.
Lze vnoučata vydědit spolu s potomkem? – Ano, lze. Tolik stručná odpověď. Ale – jako spousta dalších otázek v oblasti závětí a vydědění – i tady existují některá “ale”, s nimiž je třeba počítat. Pojďme si je společně projít.
My, notáři, máme jedno privilegium: vidíme smrt člověka ze zcela unikátní stránky – setkáváme se s pozůstalými, vnímáme jejich emoce po odchodu blízkého člověka, ale často máme také možnost si uvědomit, jak málo stačilo k tomu, aby vedle smutku nad ztrátou nezůstala i hořkost či rozčarování, složitý komplex osobních křivd a pocitu nespravedlnosti. Je až příliš snadné říct - kdo se chce hádat, ten se hádá, kdo se chce dohodnout, ten se dohodne. Jedním z důvodů neshod během pozůstalostního řízení bývá darování za života: bratr dostal krátce před otcovou smrtí dům – jak to, že má teď navíc dědit spolu s ostatními sourozenci?! – Pojďme se na danou situaci podívat blíže.
Pokračování blogové série věnované katastru, resp. nejčastějším otázkám, které od vás dostáváme:
“A pak se to odnese/vloží/zapíše na katastr!” – Věta, kterou všichni dobře známe. A alespoň povšechně víme, co katastr je: veřejný rejstřík, který obsahuje informace o nemovitostech. Často se na nás v souvislosti s katastrem obracíte s dotazy, proto jsme se rozhodli ty nejčastější shrnout do dvoudílného seriálu.
„Realitní kanceláře nevolat!“ – „Přímo od majitele!“ – „Právní servis zajištěn!“ Pokud neúnavně vyhledáváte na serverech, kde prodej nemovitostí inzerují přímo majitelé, asi vám podobné slogany nejsou neznámé. Avšak pozor: na tom, jak seriózně inzerát vypadá, záleží z hlediska úspěchu transakce pramálo. O převodu nemovitostí jsme na blogu již dříve publikovali celý seriál, ale vzhledem k množícím se dotazům chceme to nejdůležitější zopakovat. Tak tedy: na co se soustředit?
Chcete si založit společnost s.r.o. ale nechce se vám nikam chodit, shledali jste, že zakládání společností moc nerozumíte, a především chcete, aby to všechno bylo co nejdříve hotové. Z prohlížeče na vás začnou skákat reklamy inzerující služby zprostředkovatelů, takže jim už už chcete založení firmy svěřit. Je to samozřejmě na vás, ale můžeme vás ujistit, že to nebude ani rychlejší, natož levnější. Projděte si náš přehled nejčastěji kladených otázek – možná zjistíte, že založit společnost zvládnete levou zadní online, a to rovnou z vaší kuchyně.
Nám právníkům se některé odborné pojmy mohou zdát stejně jasné, jako se lékařům zdají latinské názvy různých částí lidského těla. Běžně je používáme, takže nás občas nenapadne, že neprávník může snadno tápat, co znamenají například hojně frekventované výrazy v oblasti pozůstalostního řízení.
Tentokrát jsme se na základě vašich dotazů ze Dne otevřených dveří Notářské komory ČR blíže podívali na téma předmanželských smluv a závětí. Díky našim modelovým otázkám a odpovědím se dozvíte například to, jaké podmínky můžete uvést v manželské smlouvě nebo jak správně sepsat závěť.
V rámci Dne otevřených dveří Notářské komory ČR jste se mohli notářů bezplatně ptát na to, co vás zajímalo. Některá témata jsme probírali častěji než jiná, a proto jsme se rozhodli je pro vás shrnout i zde na webu. Dnes si na konkrétních příkladech ukážeme, jak probíhá zakládání s.r.o. a jak vám notář pomůže převést nemovitost.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
