Když se řekne notář, většina lidí si představí pozůstalostní řízení, závěť nebo ověření podpisu. To jsou bezpochyby pilíře notářské práce. Málokdo ale ví, že notář dokáže pomoci i v celé řadě dalších situací, kvůli kterým by jinak bylo potřeba navštívit několik různých úřadů. Některé služby přitom veřejnost využívá poměrně často, jen netuší, že je může vyřídit právě u notáře.
Družstevní bydlení je v České republice stále rozšířenou formou bydlení, přesto se v praxi opakovaně ukazuje, že při úmrtí člena bytového družstva vznikají nejasnosti ohledně toho, co je vlastně předmětem dědictví. Laicky se často hovoří o „dědění družstevního bytu“, právně přesnější je však vyjádření, že se dědí družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu konkrétního bytu. Družstevní podíl představuje souhrn členských práv a povinností v bytovém družstvu, a nejde tedy o vlastnické právo k bytu, jak je tomu u jednotek v osobním vlastnictví.
Když někomu zemře blízký, většinou řeší především emoce, pohřeb a následné dědické řízení. Málokdo ale tuší, že tím povinnosti nekončí. V některých případech totiž na dědice přechází i povinnost podat za zemřelého daňové přiznání – a ne jednou, ale hned několikrát.
Počátkem loňského roku nabyla účinnosti novela občanského zákoníku a souvisejících právních předpisů, která do českého právního řádu zavedla nový institut partnerství. Jde o významnou změnu, která má praktické dopady zejména v oblasti rodinného, majetkového a dědického práva.
Chcete mít jistotu, že vaše poslední vůle bude respektována tak, jak si přejete? České právo nabízí tři základní možnosti, jak pořídit o majetku pro případ smrti – každá má svá specifika, výhody i omezení. Správně zvolená forma nejen zajistí, že se k vašim blízkým daný majetek dostane tehdy a tak, jak jste si přáli, ale i pro vás coby pro pořizovatele je určitě uklidňující vědomí, že jste věci nenechali být.
Začněme od píky: co je vlastně pozůstalostní řízení (dříve dědické řízení)? – Je to proces, který následuje po úmrtí osoby (během řízení se nazývá „zůstavitel“) a jehož cílem je spravedlivé rozdělení majetku zůstavitele mezi dědice. Přestože je tento proces legislativně upraven, stává se, že účastníci řízení z neznalosti či obav sami řízení zbytečně prodlouží. Přinášíme přehled pěti nejčastějších chyb a tipy, jak se jim vyhnout.
Ne, tohle není „Sedm věcí, které jste kdy chtěli vědět o notářích, ale báli jste se zeptat“ – tohle jsou zkrátka zažité představy, které jsou až příliš často brány jako hotová věc. Nu, pojďme legendy uvést na pravou míru:
Lze vnoučata vydědit spolu s potomkem? – Ano, lze. Tolik stručná odpověď. Ale – jako spousta dalších otázek v oblasti závětí a vydědění – i tady existují některá “ale”, s nimiž je třeba počítat. Pojďme si je společně projít.
My, notáři, máme jedno privilegium: vidíme smrt člověka ze zcela unikátní stránky – setkáváme se s pozůstalými, vnímáme jejich emoce po odchodu blízkého člověka, ale často máme také možnost si uvědomit, jak málo stačilo k tomu, aby vedle smutku nad ztrátou nezůstala i hořkost či rozčarování, složitý komplex osobních křivd a pocitu nespravedlnosti. Je až příliš snadné říct - kdo se chce hádat, ten se hádá, kdo se chce dohodnout, ten se dohodne. Jedním z důvodů neshod během pozůstalostního řízení bývá darování za života: bratr dostal krátce před otcovou smrtí dům – jak to, že má teď navíc dědit spolu s ostatními sourozenci?! – Pojďme se na danou situaci podívat blíže.
Pokračování blogové série věnované katastru, resp. nejčastějším otázkám, které od vás dostáváme:
“A pak se to odnese/vloží/zapíše na katastr!” – Věta, kterou všichni dobře známe. A alespoň povšechně víme, co katastr je: veřejný rejstřík, který obsahuje informace o nemovitostech. Často se na nás v souvislosti s katastrem obracíte s dotazy, proto jsme se rozhodli ty nejčastější shrnout do dvoudílného seriálu.
„Realitní kanceláře nevolat!“ – „Přímo od majitele!“ – „Právní servis zajištěn!“ Pokud neúnavně vyhledáváte na serverech, kde prodej nemovitostí inzerují přímo majitelé, asi vám podobné slogany nejsou neznámé. Avšak pozor: na tom, jak seriózně inzerát vypadá, záleží z hlediska úspěchu transakce pramálo. O převodu nemovitostí jsme na blogu již dříve publikovali celý seriál, ale vzhledem k množícím se dotazům chceme to nejdůležitější zopakovat. Tak tedy: na co se soustředit?
Chcete si založit společnost s.r.o. ale nechce se vám nikam chodit, shledali jste, že zakládání společností moc nerozumíte, a především chcete, aby to všechno bylo co nejdříve hotové. Z prohlížeče na vás začnou skákat reklamy inzerující služby zprostředkovatelů, takže jim už už chcete založení firmy svěřit. Je to samozřejmě na vás, ale můžeme vás ujistit, že to nebude ani rychlejší, natož levnější. Projděte si náš přehled nejčastěji kladených otázek – možná zjistíte, že založit společnost zvládnete levou zadní online, a to rovnou z vaší kuchyně.
Často se na nás obracíte s dotazy: zde je výčet těch nejčastějších z oblasti dědění a pozůstalostního řízení. V příštích dílech Často kladených otázek se zaměříme ostatní činnosti notáře a na fungování notářských úřadů.
„Prosímtě, ty už máš závěť?“ podivil se starší muž v tramvaji během rozhovoru se svým spolucestujícím, zhruba čtyřicátníkem. „Samozřejmě!“ odpověděl tázaný. „Ty určitě taky, ne?“ „Já?!“ rozesmál se starší muž. „Já se, tedy, ještě do hrobu nechystám!“ „To s tím přeci vůbec nesouvisí,“ kroutil hlavou mladší muž.
Možná patříte k těm, kdo se vyděsí, kdykoli se v tisku nebo v televizi objeví zpráva o dědickém právu nebo pozůstalostním řízení. Některé reportáže a informace budí dojem, že jde o něco nepochopitelného, složitého, co generuje svár a konflikty, a bez právníka nelze porozumět ani úplným základům. Omyl!
Přestože největší pozornost věnují média závětím v období kolem začátku listopadu, kdy nás kalendář upozorňuje na Památku zesnulých, v posledních letech si novináři začínají všímat i Mezinárodního dne závěti. Ten každoročně připadá na 13. září. Češi zkrátka mají stále větší starost o to, co s jejich majetkem bude po jejich smrti.
Tentokrát jsme se na základě vašich dotazů ze Dne otevřených dveří Notářské komory ČR blíže podívali na téma předmanželských smluv a závětí. Díky našim modelovým otázkám a odpovědím se dozvíte například to, jaké podmínky můžete uvést v manželské smlouvě nebo jak správně sepsat závěť.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
Pokud jste někdy byli účastníky dědického řízení, je pravděpodobné, že jste si položili otázku – proč to tak dlouho trvá? A dost možná vás napadlo, že na vině je notář – soudní komisař. On přece věc projednává, ví, co se děje, a může všechno urychlit! Nuže, věřte, že v drtivé většině případů nic urychlit nemůže. Ač se vám to možná bude zdát nesrovnatelné, notář je zde v podobné situaci jako ošetřující lékař pacienta po úrazu, který leží v nemocnici a jeho stav se pozvolna zlepšuje. V obou případech dochází k mísení dvou pocitů – zaprvé dozvuk prožitého traumatu (odchod blízkého člověka, úraz) a zadruhé naděje, že se brzy budeme cítit lépe, jež často vede k určité nervozitě a nedočkavosti. Přesto by málokoho napadlo ptát se lékaře, jestli by ozdravný proces nemohl urychlit. Stejně jako léčba, i dědické řízení má své fáze, zákonitosti a rizika průtahů. A zrovna tak jako u procesu uzdravování, i v dědickém řízení platí, že jediný, kdo může zabránit nepřiměřenému zdržení, je účastník řízení, a to prostě tak, že včas a řádně kooperuje s tím, kdo řízení vede.
