Výhrada soupisu pozůstalosti v číslech – výsledek ankety

Mgr. Anežka Pavlíčková

Ve svém článku jsem se zaměřila na empirické hodnocení reálného využití výhrady soupisu pozůstalosti v praxi. JEHO VNÍMÁNÍ ODBORNOU VEŘEJNOSTÍ NAPŘÍČ ČESKOU REPUBLIKOU BYLO ZPRACOVÁNO NA ZÁKLADĚ ODPOVĚDÍ ANKETY NOTÁŘSKÝCH KANCELÁŘÍ. Hlavním cílem průzkumu bylo zjištění, zda a v jaké míře a formě je institut výhrady soupisu pozůstalosti v praxi využíván, má-li své opodstatnění a je-li vhodným způsobem ochrany dědice.

Tento námět jsem si vybrala pro svou diplomovou práci,[1] protože se z pohledu dědického práva jedná o velmi významný institut, který modifikuje rozsah dluhů postihující dědice; zároveň se jedná o problematiku relativně kontroverzní a málo zkoumanou, přičemž na přínos tohoto institutu nepanuje jednoznačný názor ani mezi odbornou veřejností.

Uplatněním výhrady soupisu se totiž mění nejenom postavení dědice, jakožto právního nástupce zůstavitele, ale také věřitele, u něhož následně nedochází k potenciálnímu zvětšení objemu majetku, ze kterého by se mohl uspokojit. Naopak v případě neuplatnění výhrady soupisu však zákonodárce nepřímo zvýhodňuje postavení věřitele (a to navíc po smrti jeho dlužníka) na úkor dědiců.

Notářská komora České republiky data ohledně sepsání výhrady soupisu pozůstalosti statisticky neshromažďuje. Údaj, v jaké míře je výhrada soupisu dědici v reálu uplatňována, v době zadání diplomové práce k dispozici nebyl, nebyl zkoumán postoj laické ani odborné veřejnosti k samotnému institutu, není ani žádná relevantní zpětná vazba o využívání, a tedy i smyslu tohoto institutu.

Data byla sbírána za období 3. čtvrtletí 2022; proto, aby byla porovnatelná se statistikou pravomocně skončených spisů, kterou mi poskytla NK ČR. Dotazník rozeslaný dne 4. 10. 2022 všem notářským kancelářím s celkem 18 otázkami mířícími na problematiku odpovědnosti dědice za dluhy zůstavitele vyplnilo 130 notářských kanceláří, tj. 30 % z 433 vedených notářek a notářů v seznamu Notářské komory České republiky k tomuto datu.[2] Vyplnění dotazníku bylo anonymní, technické provedení ale umožňovalo provést porovnání výsledků mezi jednotlivými regionálními notářskými komorami.

Z šetření vyplynula následující zjištění:

1. naprostá většina dědiců (řádově 80 %) se s výhradou soupisu pozůstalosti setká poprvé až v rámci dědického řízení; jen cca 4 % získala informace předem samostudiem;

2. ze strany notářů jednoznačně převažuje postup, kdy více než 60 % notářů dědice poučí, výhradu soupisu ani nedoporučuje, ani od ní neodrazuje; 30 % uplatnění výhrady doporučí, 5 % provádí soupis automaticky a 2 % odrazují;

3. s ohledem na počet pravomocně skončených pozůstalostních řízeních za 3. čtvrtletí 2022 byla výhrada soupisu dědici uplatněna téměř ve 40 % dědických řízení;

4. soupis pozůstalosti vyhotovovaný notářem je téměř vždy nahrazován společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, a to v 95 % případů.

Výjimkou potvrzující pravidlo je jedna notářská kancelář v Brně, jež uvádí stejný poměr 50 % vyhotovení soupisu pozůstalosti notářem a formou společného prohlášení dědiců; a tři notářské kanceláře v Brně a jedna notářská kancelář pro hl. m. Prahu vyhotovení soupisu notářem v 80 až 100 % případů;

5. nepodařilo se prokázat, že ve většině případů dědicům VSP nesvědčí, např. z důvodu výkonu plné správy pozů­stalosti ještě před neodmítnutím, resp. přijetím dědictví. Poměr případů byl vyrovnaný;

6. pozitivně hodnotily stávající právní úpravu pouze notářské kanceláře v Praze (4x) a v Brně (1x); tento názor je v menšině, a ještě regionálně omezen. „Spíše pozitivně“ (7x) se s výjimkou NK v Českých Budějovicích vyskytuje rovnoměrně po celé České republice. Záporné stanovisko – tedy „spíše negativně“ (48x) a „negativně“ (70x) je naprosto dominantní a je bez výjimky rozloženo po všech notářských komorách;

7. funkčnost institutu z hlediska plnění záměru zákonodárce hodnotila „výborně“ pouze jedna notářská kancelář v Praze. Zbývající tři stupně mají rovnoměrnější rozdělení než předchozí otázka, a to 20x dobře, 36x dostatečně a 70x nedostatečně. Negativní hodnocení převažuje v Brně, Ostravě a v Praze (obě komory);

8. pro návrat k původní právní úpravě se vyslovilo 87 % respondentů, a to ve všech regionech.[3]

Na rozhodování dědiců, zda uplatnit výhradu soupisu či nikoliv, má významný vliv doporučení notáře, a to v polovině případů. Notář by měl být samozřejmě objektivní, postup notářské kanceláře při samotném řízení však má přímý vliv na postoj dědice k tomuto institutu.

Zcela se potvrdilo, že je výhrada soupisu pro laickou veřejnost a pozůstalé obtížně pochopitelná. Většinou se nesetkáváme s předem „poučeným“ dědicem, který disponuje právním povědomím. Stejně tak průměrný dědic není schopen rozlišit úrovně správy pozůstalosti, pokud o samotné existenci výhrady soupisu vůbec ví. Domnívám se, že velmi záleží na tom, jak je podstata tohoto institutu dědicům vysvětlována.

Notáři v odpovědích zdůrazňují zbytečný nárůst administrativy (přibyla poučovací povinnost, časově náročný soupis na místě samém…); nelíbí se ani odpovědnost notáře za špatně provedený soupis notářem. V důvodové zprávě k občanskému zákoníku je výhrada soupisu komentována několika odstavci, ovšem bez uvedení důvodů, které vedly k obnovení tohoto institutu dědického práva. Absence zdůvodnění způsobuje velké výhrady v praktickém využití i pochopení institutu jako takového.

Dotazníkovým šetřením bylo potvrzeno, že výhrada soupisu pozůstalosti je komplikovaným a obtížně pochopitelným institutem. Celkově je institut výhrady soupisu pozůstalosti ve stávající podobě hodnocen notářskými kancelářemi jako nevhodný, zastaralý, neplnící svoji funkci. V porovnání s předchozí úpravou je pak hodnocen zcela jednoznačně negativně. Hlavní navrhovanou změnou je jeho zrušení, příp. nahrazení předchozí právní úpravou.

Troufám si tvrdit, že problematika přechodu dluhů ze zůstavitele na jeho právní nástupce by s ohledem na výše uvedená zjištění potřebovala doznat určitých změn, a to již jen kvůli vyplývajícímu jednoznačně negativnímu názoru na výhradu soupisu ze stran notářských kanceláří. Hlavní navrhovanou změnou bylo jeho zrušení, příp. nahrazení předchozí právní úpravou. Možná by postačilo, kdyby se notářek a notářů zákonodárce zeptal na jejich praktické zkušenosti s tímto institutem a ty následně promítl do stávající právní úpravy.

Ráda bych závěrem poděkovala všem notářkám a notářům, kteří velmi ochotně spolupracovali na tomto dotazníkovém šetření.

• Štítky:
• 2024