Latinské vydání Justiniánových Digest

V roce 533 n. l., asi půl století po zániku západořímské říše a v době, kdy první slovanské kmeny začaly postupně pronikat do prostoru střední Evropy, vydal východořímský císař Justinián slavnou konstituci Tanta. Tou byla uvedena v platnost Digesta seu Pandactae, druhá část císařova zákonodárného díla Tria volumina. Středověcí glosátoři jej pak začali nazývat Corpus iuris civilis a tento název se používá dodnes. První díl kodifikace obsahoval leges – vybrané císařské konstituce, třetí díl byl, podle Gaiova vzoru nazvaný Institutiones – učebnice práva, jejímž úkolem bylo vysvětlit význam jednotlivých právních institutů.

Nejvýznamnější a nejrozsáhlejší je díl druhý – Digesta (řecky Pándékeodai – všeobsahující) sestávající z 50 knih, které jsou systematicky uspořádány do titulů, kde jsou seřazeny úryvky spisů jednotlivých právníků; jsou opatřeny nápisy (inscriptiones) obsahujícími jméno autora a označení spisu. Tituly nesou název institutu – právního okruhu, kterým se zabývají. Zajímavostí je, že ač byla Digesta vydána v řecky mluvící říši, byla napsána latinsky. Císař Justinián měl totiž ambice obnovit římskou říši v hranicích její staré slávy. Soustředil se na obnovu severní a východní hranice a snažil se získat zpět území bývalé západořímské části státu. Součástí tohoto plánu byla také kodifikace práva. Komise, která byla úkolem pověřena, měla uspořádat římské právo staré více než tři století. Podle P. Blaha vycházel Justinián z představy, že není možné překonat klasické dílo římské jurisprudence, protože jeho doba není produktivní a na samostatný zákoník je nezpůsobilá (in: Slovenský překlad Digest, Bratislava 2008). Ve Východořímské říši k tomu byly dosud dobré podmínky díky znalcům římského práva, profesorům na právnických školách v Berytu (dnešní Bejrút) a Konstantinopoli (Istanbul), kde ho vyučovali.

Kodifikační počin císaře ovšem přesáhl jeho politické záměry a ambice jeho doby, která jednoznačně směřovala k zániku epochy starověku. Tento počin měl velký a zásadní vliv na rozvoj práva na evropském kontinentu ve středověku a novověku. Digesta se v Evropě objevují na scéně v 11. století v Bologni, kde je studují a vyučují nejprve glosátoři v čele s Irnériem a později komentátoři v čele s Bartolem de Saxoferrato.

Tím se začíná proces všeobecně známý jako recepce římského práva spojená s hledáním antických hodnot. Digesta se zachovala v různých středověkých rukopisech, z nichž nejslavnější pochází již z 6. až 7. století, tzv. littera Florentina. Středověcí učenci ovšem nemohli pochopit mnohé instituce v pravém smyslu. V jejich epoše nebyla představitelná idea rozlišování práva na soukromé a veřejné, rovnost subjektů soukromého práva, smluvní volnost, autonomie vůle etc. To vylučovala sama podstata feudalismu, přesto zejména v praktických obchodních otázkách vytvořili nejen důležitá pravidla pro potřeby své současnosti, ale rovněž vybudovali duchovní základy budoucího právního vývoje.

Vzácné rukopisy Digest ovšem sehrály velkou roli i v oblasti tehdejší politiky a veřejného života. V prostředí rodících se italských městských států, provázeném boji mezi ghibeliny a guelfy došlo k tomu, že Pisanští dobyli spolu s císařem roce 1135 město Amalfi. Odměnou dostali válečnou kořist, jejíž součástí byl vzácný rukopis Digest (později proslulá jako Pisana). Kniha byla rozmnožena a na žádost Matyldy Toskánské a boloňského Irneria nařídil císař Lothar III., aby byla vyučována a používána na soudech. Zavedl tedy platnost římského práva zákonem. Tento zákonný počin císaře, tzv. Lotharskou legendu, vyvrátil v 17. století polyhistor Herman Conring. Historické události nicméně dokreslují význam nejen rukopisu Digest samotných, ale i toho, že zájem o římské právo sehrával velkou roli i v politickém životě.

O Justiniánových Digestech bylo napsáno neobyčejné množství knih a odborných statí, a to v průběhu celých evropských dějin od středověku až do dnešních dnů. Habent sua fata libelli. Nejde samozřejmě jen o osudy díla jako takového. Daleko zásadnější je jeho obsah – římské právo.

V Evropě je předmětem výuky nepřetržitě od 11. století. Největšího rozmachu dosáhlo římské právo ve století devatenáctém, kdy bylo rozpracováno do podoby obecné teorie občanského práva. V této podobě bylo vtěleno do novodobých občanských kodifikací v celé Evropě. Ale o významu římského práva netřeba mezi právníky hovořit.

Ovšem vývoj školství po druhé světové válce nejen u nás, ale v celé Evropě, vedl k omezování výuky klasických jazyků. Případy z Digest, se kterými pracovali naši otcové v latině, se staly pro mnohé studenty překážkou. Proto mnoho evropských univerzit pracuje na jejich postupném překládání do národních jazyků, buď postupně všech padesát knih (např. Německo, Nizozemsko), anebo vybrané části díla, jak to u nás činí prof. M. Skřejpek z Univerzity Karlovy a prof. P. Blaho z Trnavské univerzity. (Jeho odchod z našeho světa v letošním roce mu bohužel nedovolil dílo dokončit.) Studentům je tak umožněna práce s původní kazuistikou a mohou s její pomocí získávat základní právnické dovednosti, jako je analýza textů, pojmenování právního problému a nalézání jeho řešení.

Nicméně počet četných novodobých latinských vydání Digest rapidně ubývá. S původním pramenem římského práva se studenti mohou setkat jen v knihovnách svých fakult, a to jen formou prezenční výpůjčky. A v antikvariátech již vymizela. Myšlenka na nové vydání Digest v původním znění se zrodila na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. K novému vydání byla použita nejznámější edice Mommsen – Krueger. Ze vzájemně se inspirující spolupráce romanistů Kamily Bubelové, Petra Dostalíka a studentky Lucie Černé vzniklá idea byla realizována! Jejich zásluhou, za přispění sponzorů a za technické spolupráce studentského spolku Nugis Finem, vyšla v srpnu 2018 ve vydavatelství Nugis Finem Publishing originální latinská podoba Justiniánových Digest.

Proto nejen právní romanisté, ale všichni, kdo potřebují pracovat s latinskými texty, vítají počin a úsilí vědců z olomoucké právnické fakulty vydat dílo tak nedozírného právního, historického a kulturního dosahu v původní latinské verzi. V neposlední řadě jde totiž o uchování zásadního pramene evropského práva pro budoucí generace. Závěrem a k zamyšlení jsou snad nejvhodnější slova profesora Petra Blaha: „Počet vydání Digest potvrzuje skutečnost, že pouze bible překonala toto výjimečné dílo lidského ducha.“

doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr., emeritní soudkyně Ústavního soudu, Právnická fakulta MU

 

Zpět