Střípky z historie 63

Dne 13. května 2021 na Fakultě právnické ZČU Jan Procházka úspěšně obhájil diplomovou práci Advokacie, notářství a soudnictví na Sokolovsku v letech 1850–1938. Konzultantem byl Stanislav Balík, oponentkou Vendulka Valentová, komisi pro obhajobu předsedal Jan Podola. „Za pozornost stojí nejrůznější zdánlivě nenápadné zajímavosti, např. hlubší vztah falknovských notářů k historii, působení advokátů a notářů v komunální a zemské politice a v neposlední řadě tragické pomnichovské osudy židovských právníků napříč jednotlivými profesemi,“ podává se z konzultantova posudku. Diplomová práce je dalším podařeným příspěvkem mimo jiné k regionálním dějinám notářství.

•

K doživotnímu trestu nucených prací byl v roce 1887 odsouzen t. č. nezvěstný bývalý starosta v bretaňském Brestu, rytíř Řádu čestné legie a tamější notář Jean Baptiste Bellamy (1821–?). Bellamyho aféra překročila francouzské hranice a byla známa i v českých zemích. Podle Národních listů z 29. května 1885 Bellamy „jakožto notář zpronevěřil více než jeden million. Jmění jeho páčí se jedva na 500.000 franků, passiva jeho přesahují 1.350.000 franků, ačkoliv četné osoby dávno již svoje peníze oželely anebo obávajíce se neobyčejné moci jeho, nežádaly je zpět... Vdova admirála Malleta, jehož pozůstalost Bellamy byl r. 1876 uspořádal, dostala teprve po dlouhém naléhání r. 1883 z náležejících jí 50.000 franků celé 3.000. Jistá 91letá stařena pozbyla skoro celého svého jmění, 22.000 fr. rovněž ženský jeden klášter.“ Po Bellamyho zmizení o něm již nebylo žádných zpráv, neznámé zůstaly i místo a datum jeho úmrtí.

•

Německé státní vyšší gymnasium (Deutsches Staats-Obergymnasium) v Brně vydalo v roce 1887 jubilejní sborník, v němž jsou uvedeni mimo jiné tehdy žijící absolventi a studenti, počínaje těmi, kteří zde začali studovat v roce 1802. Mezi absolventy figuruje i třiatřicet notářů a jeden kandidát notářství. Absolventi působili jako notáři v Brně (5), v moravských městech (13), ve Vídni a předměstích (6), v českých okresních městech (3) a v okresních městech v Dolních Rakousích (6). Nejsilnější ročník z notářského zorného úhlu skládal maturitní zkoušku v roce 1849, kdy studia úspěšně ukončilo 5 budoucích notářů. Není bez zajímavosti, že zmiňovaným kandidátem notářství byl syn tehdejšího brněnského starosty a advokáta Carl van der Strass ml., který praktikoval ve Vídni.

•

Notář Convenevole da Prato (1270 či 1275–1338) byl mimo jiné učitelem Petrarcovým. Ser Pietro (Petracco) di Parenzo (1267–1326), který byl rovněž notářem, si přál, aby jeho synové Francesco a Gherardo byli právnicky vzděláni. Convenevole je jako mladé chlapce učil gramatiku a latinskou rétoriku. Oba pak práva od roku 1316 studovali v Montpellier. Convenevole da Prato byl sám básníkem a spisovatelem. Ve sbírce Královské písně (Carmina Regia), dedikované Robertovi z Anjou, o sobě píše jako o profesorovi z Prata (Professor Pratensis), které bylo jeho rodištěm. Když Convenevole v roce 1338 zemřel, požádali obyvatelé Prata Petrarcu, aby zesnulému učiteli napsal náhrobní epigraf, ten však odmítl, poněvadž mu neodpustil ztrátu jeho oblíbené knihy De Gloria M. T. Cicerona. Zbývá jen dodat, že Petrarca právnických studií po otcově smrti zanechal.

•

Opavský deník Troppauer Zeitung přinesl ve vydáních z 22. a 24. června 1884 na pokračování zajímavý článek Kurze Geschichte des Notariates von den frühesten Zeiten an bis auf unsere Tage (Stručné dějiny notářství od nejstarších dob až do dnešních dnů), jehož autorem byl Wladimir Pappafava. Autor se v první části věnoval především dějinám notářství ve starém Římě, posléze v Itálii, Francii, ve Svaté říši římské, Prusku a Rakousku. Na závěr uvedl Pappafava přehled většiny notářských řádů platných tehdy v evropských zemích. Publikace příspěvků o historii notářství byla načasována, poněvadž dne 23. června 1884 konal v Opavě zasedání Moravsko-slezský notářský spolek (Mährisch-schlesischer Notarverein). 

 

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,
člen redakční rady Ad Notam

Zpět