Časopis Ad Notam

Kryptoměny rezonují dnešním světem. Mezi nimi pak nejvíc bitcoin. Lze s ním platit za zboží a služby, a to i mimo prostředí internetu. Slouží jako investice. Co se ale stane poté, když jeho vlastník zemře?

Hmotněprávní i procesní postavení nepominutelného dědice patří v poslední době k frekventovaným a praktickým otázkám dědického práva.

Problematika nepominutelného dědice patří mezi nejhojněji probíraná témata, přesto však v souvislosti s ní existuje řada praktických otázek, ohledně jejichž řešení zdaleka není jasno.

„Je načase vyvést ze soudů ty agendy, které justici zbytečně zatěžují a které by přitom lépe, operativněji a levněji mohli řešit například právě notáři,“ říká v rozhovoru pro Ad Notam nový místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk.

Mezi nejpalčivější otázky nové právní úpravy patří problematika klientů zastoupených na základě plné moci a jejich identifikace

Před dvěma lety jsem publikovala na stránkách tohoto odborného časopisu článek s názvem Výhrada soupisu pozůstalosti v praxi. Od té doby se nezměnilo nic na tom, že institut výhrady soupisu je stále velmi diskutovanou věcí na poli praxe i teorie.

Cieľom príspevku je poskytnúť návrh riešenia otázok, ktoré sa môžu vyskytnúť v prípadoch, keď poručiteľ zanechá odkazom celú svoju alternatívnu pohľadávku, alebo keď zanechá konkrétnu individuálne určenú vec z takejto alternatívnej pohľadávky, čiže odkáže vec, ktorú nikdy nemal vo svojom vlastníctve.

V následujícím článku se pokusím přiblížit institut závěti v italském dědickém právu, která je, vedle dědění ze zákona, jediným dědickým titulem. V Itálii se dědí ze zákona nebo ze závěti (článek 457 IOZ). Dědické smlouvy jsou výslovně zakázány (článek 458 IOZ).

Při přihlašování pohledávek zajištěných exekutorským zástavním právem je třeba důsledně odlišit zástavní právo, které mohlo vzniknout do 30. 6. 2015 dle § 69a exekutorského řádu a zástavní právo, které vzniká dle § 73a exekutorského řádu při jejich přihlašování do likvidace pozůstalosti.

Novela do zákona promítla závěry aktuální judikatury a překlenula některé přetrvávající výkladové potíže.

V letošním roce si připomínáme 750. výročí založení Vyšehradské notářské školy, vedené protonotářem krále Přemysla Otakara II. M. Jindřichem z Isernie.

„Je třeba, aby si jednotlivé právnické profese sebe navzájem vážily a chovaly se k sobě úctou,“ říká v rozhovoru pro Ad Notam nová předsedkyně Městského soudu v Praze JUDr. Jaroslava Pokorná

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 785/2020

Coby významná dispozice vyžaduje závěť ke své platnosti zásadně písemnou formu, jejímž obligatorním předpokladem je podpis. Jaká je hranice mezi právně nezávaznými (z hlediska práva neplatnými) soukromými listinami a platnou závětí? Co již náležitosti podpisu nesplní?

V tomto článku bych se chtěl zaměřit na institut soupisu pozůstalosti, a to z pohledu účasti věřitelů zůstavitele na něm. Touto účastí pak mám na mysli nejen fyzickou přítomnost při provádění soupisu, ale veškeré ostatní úkony se soupisem spojené.

Novela zákona o obchodních korporacích účinná ode dne 1. ledna 2021 a provedená zákonem č. 33/2020 Sb. (dále „Novela“) se promítá i do § 135 ZOK „Druhy podílů“ a § 276 ZOK „Druhy akcií“.

Článek se věnuje problematice odkazu jednotlivých věcí nezapsaných ve veřejných seznamech, zejména způsobu a okamžiku jejich nabytí (§ 1621 a 1624 OZ), a dále odmítnutí odkazu (§ 1623 OZ). Zasazuje se za věcněprávní účinky odkazu a za (staro)nové řešení postavené na přijetí odkazu.

Odcházím do důchodu s nostalgií, jako bych mával na rozloučenou tomu, s kým jsem byl dlouho a rád. Na notářství jsem se setkal se spoustou vzácných lidí a prožil mnoho krásných chvil. Snad si to jako zaměstnanec podržím ještě nějakou dobu do budoucna.

Před nedávnou dobou byla odborné veřejnosti předložena novela dědického práva, připravená ministerstvem spravedlnosti. V návaznosti na to se na půdě Ústavu státu a práva Akademie věd ČR konalo IX. zasedání kolegia pro občanské právo, které podrobilo uvedenou novelu diskusi.

Nejvyšší soud dne 26. 5. 2020 vydal pod sp. zn. 26 Cdo 2085/2019 usnesení, které vyvolalo různé reakce a i mezi odbornou veřejností se vyskytla nejednotnost názorů na to, jaké bude mít toto usnesení dopad na pronajímatele.

Mnohokrát jsem se setkal s hanlivým tvrzením, že notář je hybrid nebo hermafrodit, ani soud, ani advokát, něco mezi oběma těmito instituty.

„Můžete mi tohleto vysvětlit?“ vrazil pan Novák do mé kanceláře, bílý vzteky a neúspěšně zadržován zoufalou tajemnicí. V ruce křečovitě svíral jakýsi dokument, kterým hned nato udeřil do mého stolu. 26 Cdo 2085/2019, zvláštní čtení.

Notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti podle § 71b not. ř. může být vymáhána jen povinnost ze závazkového právního vztahu, jehož předmětem nemůže být poskytnutí ochrany vlastnického práva.

Recenzovaná publikace, jak uvádí její autor „na uvedené téma je moje první a poslední. Přál bych si totiž, aby tato materie byla v budoucnu podstatně rozvinuta – s ohledem na specifika justičního prostředí – především (některými) tuzemskými odborníky z řad psychologů či psychiatrů, které v knize cituji.“