Příkaz představuje vedlejší závětní doložku, skrze kterou zůstavitel ukládá dědici či odkazovníkovi povinnost k určitému jednání nebo opomenutí. Na rozdíl od podmínek či doložení času příkaz bezprostředně nezasahuje do nabytí dědictví či odkazu.
Nejvyšší soud v nedávné době připomněl, že pozůstalostnímu soudu jsou vyhrazeny jen určité úkony v řízení o pozůstalosti a jiné si nemůže pro sebe atrahovat, ale musí k jejich provedení pověřit notáře, kterému je svěřeno provedení řízení jako celku.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), i když to není normováno výslovně, převzal od předcházející právní úpravy princip nabytí dědictví ex lege smrtí zůstavitele s ingerencí veřejné moci, projevující se především deklarací této skutečnosti soudem, jakožto orgánem veřejné moci.
Následující článek se zabývá významem a praktickým dopadem přelomového rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021. Toto rozhodnutí představuje nejen zásadní změnu v oblasti sporů o dědické právo, ale především zdůraznění rozdílu mezi závětí pořízenou ve formě veřejné listiny a závětí pořízenou ve formě soukromé listiny. Tento rozdíl však lze vztáhnout nejen na závěti, ale i na další zásadní právní jednání.
Je možné vydědit dědicky nezpůsobilého potomka, i když mu již byl čin prominut? Může být takový potomek zkrácen pořízením pro případ smrti na povinném dílu, resp. může mu zůstavitel prominout pouze „částečně“? A pokud došlo k jeho vydědění, postačuje pozdější prominutí, nebo musí dojít také ke zrušení prohlášení o vydědění?
Článek se zabývá praktickou situací, kdy osoba, která se domnívá, že bude dědit, učiní nějaký náklad nebo výdaj buď vůči majetku budoucího zůstavitele, nebo vůči jeho osobě, a zůstavitel změní názor a přenechá celý svůj majetek jako dědictví někomu jinému.
Lidské srdce a paragrafy - O prázdném hrobu - Pořčená závěť
Opavský deník Troppauer Zeitung přinesl ve vydáních z 22. a 24. června 1884 na pokračování zajímavý článek Kurze Geschichte des Notariates von den frühesten Zeiten an bis auf unsere Tage (Stručné dějiny notářství od nejstarších dob až do dnešních dnů), jehož autorem byl Wladimir Pappafava.
Rozhovor s Ing. Monikou Červíčkovou uskutečnil Mgr. Radim Neubauer, prezident Notářské komory České republiky.
Ujednání stanov, podle něhož je předmětem podnikání akciové společnosti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, je neurčité.
29. května uplynulo 100 let od narození velké osobnosti moderního českého notářství – prvního čestného prezidenta Notářské komory ČR a bývalého vedoucího státního notáře v Mělníku JUDr. Jiřího Brázdy.
Vydědění je tradičním institutem dědického práva, který byl znám již právu římskému a o jehož existenci panuje obecné povědomí. Nikoliv však o jeho obsahu, resp. o konkrétních důvodech k vydědění a zejména jejich správné interpretaci. V praxi není výjimkou, že se vůle zůstavitele a jím tvrzené okolnosti směřující k vydědění potomka střetávají v notářské nebo advokátní kanceláři s výkladem příslušné judikatury.
Jak se s touto problematikou normotvůrci popasovali, tentokráte nebudeme zkoumat v českém právním řádu, nýbrž v pramenech práva ostatních evropských států.
Kryptoměny rezonují dnešním světem. Mezi nimi pak nejvíc bitcoin. Lze s ním platit za zboží a služby, a to i mimo prostředí internetu. Slouží jako investice. Co se ale stane poté, když jeho vlastník zemře?
Hmotněprávní i procesní postavení nepominutelného dědice patří v poslední době k frekventovaným a praktickým otázkám dědického práva.
Problematika nepominutelného dědice patří mezi nejhojněji probíraná témata, přesto však v souvislosti s ní existuje řada praktických otázek, ohledně jejichž řešení zdaleka není jasno.
„Je načase vyvést ze soudů ty agendy, které justici zbytečně zatěžují a které by přitom lépe, operativněji a levněji mohli řešit například právě notáři,“ říká v rozhovoru pro Ad Notam nový místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk.
Mezi nejpalčivější otázky nové právní úpravy patří problematika klientů zastoupených na základě plné moci a jejich identifikace
Před dvěma lety jsem publikovala na stránkách tohoto odborného časopisu článek s názvem Výhrada soupisu pozůstalosti v praxi. Od té doby se nezměnilo nic na tom, že institut výhrady soupisu je stále velmi diskutovanou věcí na poli praxe i teorie.
Cieľom príspevku je poskytnúť návrh riešenia otázok, ktoré sa môžu vyskytnúť v prípadoch, keď poručiteľ zanechá odkazom celú svoju alternatívnu pohľadávku, alebo keď zanechá konkrétnu individuálne určenú vec z takejto alternatívnej pohľadávky, čiže odkáže vec, ktorú nikdy nemal vo svojom vlastníctve.
V následujícím článku se pokusím přiblížit institut závěti v italském dědickém právu, která je, vedle dědění ze zákona, jediným dědickým titulem. V Itálii se dědí ze zákona nebo ze závěti (článek 457 IOZ). Dědické smlouvy jsou výslovně zakázány (článek 458 IOZ).
Při přihlašování pohledávek zajištěných exekutorským zástavním právem je třeba důsledně odlišit zástavní právo, které mohlo vzniknout do 30. 6. 2015 dle § 69a exekutorského řádu a zástavní právo, které vzniká dle § 73a exekutorského řádu při jejich přihlašování do likvidace pozůstalosti.
Novela do zákona promítla závěry aktuální judikatury a překlenula některé přetrvávající výkladové potíže.
V letošním roce si připomínáme 750. výročí založení Vyšehradské notářské školy, vedené protonotářem krále Přemysla Otakara II. M. Jindřichem z Isernie.
„Je třeba, aby si jednotlivé právnické profese sebe navzájem vážily a chovaly se k sobě úctou,“ říká v rozhovoru pro Ad Notam nová předsedkyně Městského soudu v Praze JUDr. Jaroslava Pokorná
