Případy, kdy účastníkem řízení o pozůstalosti je dlužník v úpadku (a dochází tak k souběhu dědického a insolvenčního řízení), se vyskytují v praxi stále častěji. Tomu nasvědčuje i dosavadní vývoj od 1. 6. 2019 po přijetí tolik diskutované novely insolvenčního zákona, kdy se počet návrhů na povolení oddlužení rapidně zvýšil.
„Staré-li poznáš, pro nové sílíš.“ Tohle úsloví, které si mnozí pamatují ještě z dob studia na právnické fakultě, bývá spojováno s hnutím monarchomachů, skupinou francouzských, skotských a španělských literátů konce 16. století, kteří ve svých dílech bojovali proti monarchii a zasazovali se o svrchovanost lidu. Zaznělo i na vědecké konferenci nazvané „Blahoslavený Jindřich Librarius a jeho význam pro současnost“.
Jako notář v uruguayské Floridě začínal Faustino Harrison (1900–1963). Již v mládí se Harrison stal členem Národní strany (Partido Nacional), svoji politickou kariéru završil na sklonku života jako prezident Národní rady vlády (Consejo Nacional de Gobierno) v letech 1962–1963. Proslul větou: „A la democracia hay que darle vacaciones“ (Demokracie by měla dostat prázdniny), která vypovídá o dobové situaci v Uruguaji a Harrisonových politických názorech.
Dobrému právníkovi by neměly scházet smysl pro humor a schopnost udělat si legraci sám ze sebe. Uvědomil jsem si to nad anotovanou publikací, vydanou ke 40. narozeninám českého romanisty docenta Petra Dostalíka. Přiznám se, že jsem se nad ní tak bavil, až se mi podařilo přejet jednu stanici metra.
Před rokem jsem měl příležitost účastnit se setkání představitelů Notářské komory ČR s emeritním prezidentem Rakouské notářské komory dr. Klausem Woschnackem. Setkání následovalo poté, co Klaus Woschnack převzal Zlatou medaili Mistra Jindřicha z Isernie, protonotáře krále Přemysla Otakara II. a prvního veřejného notáře v Praze.
Zástavní právo váznoucí na majetku zůstavitele, který se nepodařilo při likvidaci dědictví zpeněžit a o kterém soud rozhodl, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele (§ 175u odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013), zaniká pravomocným skončením likvidace dědictví.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3315/2018
Lidé mají nepřátele, málokdo některého nemá. Historicky se nejspíš vyvinul nepřítel vnější. Strach z případného vpádu nepřítele na naše území se zaháněl legendou o blanických rytířích, kteří mají obživnout, až bude nejhůř.
V současné době připravuje Ministerstvo spravedlnosti ČR novelu dědického práva, po které již delší dobu část odborné veřejnosti volala.
Předmětem tohoto článku je právní analýza situace, kdy zůstavitel byl ke dni své smrti společníkem ve společnosti s ručením omezeným a jeho podíl v této společnosti společně s jeho dalším majetkem je buďto bez hodnoty, nebo dosahuje tzv. nepatrné hodnoty.
Dědění odkazovníků, třebaže nepůjde jistě o častý případ, je svou povahou výjimkou z úpravy dědických titulů, a zaslouží si proto o něco podrobnější úvahu, a to především s ohledem na inspirační zdroj úpravy.
Novela zákona o obchodních korporacích, která nabývá účinnosti až ode dne 1. ledna 2021 (dále „Novela“), se dotýká rovněž institutu protestu, který výlučně pro společníka kapitálové společnosti i nadále představuje zásadně podmínku pro případné dovolávání se neplatnosti usnesení valné hromady.
Notářství je bezesporu povoláním, které se na první pohled může jevit jako poklidné a bezkonfliktní. Toto povědomí však může přinášet i svá negativa. Jedním z nich je zvýšený zájem veřejnosti a sdělovacích prostředků v případě, kdy se odehraje něco pro notáře či celý notářský stav neobvyklého, ba nepříjemného.
Dne 20. listopadu 2019 na Fakultě právnické ZČU obhájila Aneta Kadaňová rigorózní práci na téma Historický vývoj notářství v českých zemích. Oponent Antonín Lojek konstatoval, že autorka „neopomněla uvést významnou osobu, prvního veřejného notáře Jindřicha z Isernie, který v českých zemích založil první notářskou školu, a tak se zasadil o rozvoj tohoto povolání“, oponentka Vendulka Valentová zdůraznila, že kandidátka v práci „provádí rozbor jednotlivých notářských řádů, vydaných po revolučním roce 1848, tj. notářských řádů z let 1850, 1855, 1871, představujících zásadní právní předpisy v oblasti právní úpravy notářství vůbec“. Aneta Kadaňová posléze před komisí, jíž předsedala Karolína Adamová, úspěšně složila i rigorózní zkoušku.
Výběr aktuálních odborných článků a judikatury
Jsme velmi rádi, že časopisu Ad Notam poskytl rozhovor dlouholetý člen redakční rady, pan prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc.
Recenzovaná publikace byla vytvořena k jubilejnímu stoletému výročí Právnické fakulty Masarykovy univerzity, které připadá na letošní rok. Jedním z mnoha cílů, které autoři v úvodu díla zmiňují, je poskytnout čtenáři ohlédnutí za uplynulým obdobím a připomenutí toho, čím si brněnská právnická fakulta za dobu své existence prošla.
Cestou k slobodnému notárstvu. Kapitoly z dejín notárstva po roku 1993. Pre Notársku komoru Slovenskej republiky vydala Tlačiareň P + M, s.r.o., 2018.
Osoba, kterou zůstavitel ustanovil závětí k výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, jež má váznout na nemovitosti, kterou zdědí jiný dědic, je v rozsahu tohoto práva dědicem ze závěti (účastníkem dědického řízení).
„Může být stranou dědické smlouvy právnická osoba? – tázal se JUDr. Filip Plašil v Ad Notam č. 4/2015. Svůj příspěvek uvedl zjištěním: „Není sporu o tom, že v pozici zůstavitele je umožněno vystupovat pouze fyzické osobě. U druhé strany dědické smlouvy, tedy u osoby přijímající povolání za dědice, již není situace tak jednoznačná.“
„A co že tu máte tolik much?“ „Máme líné pavouky.“ Geniální pohádka Tři veteráni mě asi nikdy nepřestane bavit a tento dialog mezi Bimbácem a princeznou Bosanou je jedním z mých nejoblíbenějších. Vždycky si na něj vzpomenu, když píšu odůvodnění pro soud, proč mi vyřízení některých dědictví, pardon, dnes pozůstalostních řízení, trvá poněkud dlouho.
Nejvyšší soud řešil otázku, za jakých podmínek je nedovolání se neplatnosti závěti v souladu s mravním závazkem nebo ohledy slušnosti ve smyslu § 591 písm. d) OZ.
Dědickou smlouvu, kterou by uzavíralo více smluvních stran než dvě, lze považovat za vzácnost. Mezi notáři někdy panuje obava, že zákon uzavření takových smluv neumožňuje; lze se setkat i s názorem, že vzájemně za dědice se v dědické smlouvě mohou povolat pouze manželé. Uvedené obavy je však třeba překonat.
Občanský zákoník účinný od ledna 2014 (dále „o. z.“) přinesl vzkříšení několika tradičních právních institutů z pomyslného legislativního popela. Jedním z nich je i darování pro případ smrti, které – ač ke své platnosti nevyžaduje formu veřejné listiny – velmi úzce souvisí s notářskou činností. Metaforické označení tohoto institutu za trojského koně dědického práva je pro vyjádření postavení darování pro případ smrti v tuzemské právní úpravě výstižnější než sebepodrobnější rozbor jeho vazeb na dědickoprávní úpravu.
Mezi freskami z cyklu Život sv. Jana Křtitele v milánském kostele sv. Mořice (San Maurizio al Monastero Maggiore) je i freska s názvem Notář. Ten je vyobrazen sedící na kostelní lavici s perem v pravé a papírem v levé ruce. Kostel sv. Mořice byl postaven na počátku 16. století pro ženský benediktinský klášter. Na jeho výzdobě se podíleli italští malíři Bernardino Luini (1481–1532), Antonio Campi (1523–1587) a Simone Peterzano (1540–1596). Autora zmiňované fresky literatura neuvádí. Kostel sv. Mořice dnes slouží pro bohoslužby řeckokatolické církve.
Výběr aktuálních odborných článků a judikatury
Jsme velmi rádi, že časopisu Ad Notam poskytla rozhovor soudkyně Ústavního soudu JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.
Nakladatelství Leges, s. r. o., vydalo v létě 2019 publikaci „Dědické právo“ s podtitulem „Kompletní pohled na dědění z hlediska hmotněprávního, procesního a mezinárodního“ a označenou jako „Praktická příručka“ autorů Martina Šešiny, Ladislava Muzikáře a Petra Dobiáše.
K vypořádání společného jmění manželů v pozůstalostním řízení (24 Co 211/2018-62)
Nedovolá-li se neopomenutelný dědic, který byl v rozporu s § 479 obč. zák. zůstavitelem v závěti opomenut, aniž by došlo k jeho vydědění, relativní neplatnosti závěti, jde o plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti ve smyslu § 591 písm. d) o. z. pouze tehdy, jestliže mravní závazek nebo ohledy slušnosti, jimž bylo tímto opomenutím vyhověno, převáží nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost (dluh) vůči věřiteli, jestliže je takové jednání (opomenutí) dlužníka přiměřené jeho majetkovým poměrům a nesnižuje podstatně hodnotu jeho majetku a jestliže lze za daných konkrétních okolností případu ospravedlnit skutečnost, že dlužník na úkor svého věřitele v důsledku svého opomenutí umožnil třetí osobě nabýt majetek, který by – nebýt tohoto opomenutí – náležel dlužníkovi, a že proto právo věřitele zůstane zcela nebo zčásti neuspokojeno.
