Střípky z historie 64.

 

V Právníku z r. 1909 publikoval Antonín Hassmann článek Soukromé ústní testamenty podle práva rakouského. Autor podrobně a kriticky pojednal o uvedeném institutu a uzavřel, že „skoro žádný ústní testament neobejde se beze sporu! Z těchto důvodů nazývá článek v Gerichtshalle zmíněný ústní testamenty rakouského právu ‚anachronistische Bestimmung‘, ohledně něhož jest ‚eine Änderung dringend geboten‘.“ Upozornil i na to, že „nám se však splnění těchto přání posud nedostává. Za to v Německu, kde zejména Mommsen ostře proti ústním posledním pořízením vystoupil, jsou v novém občanském zákonníku ústní testamenty vyloučeny z forem řádných testamentů a přípustny jen v nouzi a to ještě jen jako testamenty před představeným obce založené, při čemž představený representuje osobu notáře resp. soudní z testamentů veřejných.“ Text, který Antonín Hassmann psal ještě jako student práv s titulem JUC., je i dnes aktuální ve vztahu k úpravě úlev při pořizování závěti dle § 1542 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

•

Podle Statistické příručky Československé republiky 1948 působilo k 1. lednu 1947 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 333 notářů a 128 kandidátů notářství, na Slovensku pouhých 49 notářů a 5 kandidátů notářství. V r. 1946 bylo přitom před okresními soudy skončeno 223 916 pozůstalostních řízení, celkem jich probíhalo 320 833.

•

Národnostní spor se rozhořel v r. 1895 v souvislosti se jmenováním druhého jihlavského notáře. Lidové noviny z 5. listopadu 1895 pod titulkem Druhé notářské místo v Jihlavě s odkazem na Jihlavské listy uvedly, že „je spravedlivo, když 26.915 Němců v Jihlavě a okres má svého notáře Schwaba, jenž je stranník německý, aby 33.303 Čechů v okrese a městě našem mělo také svého notáře“. Brněnské notářská komora však navrhla „na toto místo tři německé zuřivce“. Na uvolněné místo po českém notáři Ryllovi tak přicházeli v úvahu notáři němečtí, což Lidové noviny označily za „znásilňování české většiny obyvatelstva okresu“. Notářem byl nakonec jmenován jeden z těchto kandidátů Jan Kaser, o němž a jeho spolukandidátech Národní listy z 29. října 1895 napsaly, že „jsou vesměs bojovní nacionálové a vesměs předsedové schulvereinových odborů“. Jan Kaser byl před odchodem do Jihlavy i starostou a notářem v Lipníku nad Bečvou, kde proslul tím, že „zavedl u místní lipnické policie pruský vojenský stejnokroj vrcholící v šišácích“. Jihlavští Češi se tak svého notáře na konci 19. století nedočkali.

•

Hlavní postavou povídky Večírek, která je součástí povídkové knihy Kulička Guy de Maupassanta, je notář Saval z Vernonu. Tento milovník hudby, považovaný ve svém působišti za umělce, se v Paříži seznámí s bohémskou společností malířů. Stane se pak obětí své touhy poznat se se slavnými lidmi, aby se tím mohl chlubit ve vernonské provinční společnosti. Malíř Romanin jej zneužije k tomu, aby připravil jeho ateliér na pořádání večírku, během něhož hosté považují zprvu notáře za sklepmistra. Poté, kdy jim notář odhalí svoji identitu, opijí jej a okradou. Od té doby, „mluví-li se v jeho krásném salóně ve Vernonu o hudbě, prohlašuje vážně, že malířství je umění velice nízké“, končí se notářův příběh.

•

V Roudnici nad Labem, která tehdy byla sídlem c. k. okresního soudu, byl v r. 1892 notářem Karel Zachystal. V notářském úřadě působili ještě kandidát notářství František Vincenc a úředník Josef Baudiš. V té době praktikovalo ve městě sedm advokátů (Josef Mokrý, Vilém Švela, Josef Kratochvíl, Adolf Štein, Jan Vávra a Jan Bareš). Tyto údaje jsou dostupné z Adresáře města Roudnice, který v r. 1892 vydal „c. k. koncesí opatřený návěštní a obstaravatelský závod M. Švagrovského“. Karla Zachystala v Roudnici podle zprávy v časopisu Právník vystřídal Karel Pekárek, který sem byl v r. 1897 přeložen z Hluboké, v r. 1916 pak již zde působil původně říčanský notář Antonín Zahálka. Pro srovnání, v současné době v Roudnici nad Labem notářský úřad ani soud nesídlí, působí zde dvanáct advokátek a advokátů.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam

Zpět