Střípky z historie

Jedním z nositelů titulu Spravedlivý mezi národy, udělovaného Komisí pro rozpoznávání spravedlivých při Nejvyšším soudu Státu Izrael, je italský notář Elio Elio Gallina (1913–2008). Gallina, který působil jako notář v Trevisu, během 2. světové války pomáhal řadě židovských rodin a pronásledovaným politickým odpůrcům fašistického režimu k emigraci z Itálie a získání falešných dokladů. Pomohl tak i svému kolegovi z právnických studií, advokátovi Carlu Ottolenghimu, jeho choti a čtyřletému synu Albertovi, které předtím ukrýval ve svém domě, s falešnými pasy na jméno Vianello uprchnout do Švýcarska. Titul Spravedlivý mezi národy obdržel Elio Elio Gallina v roce 2007, o rok později byl in memoriam vyznamenán italským prezidentem Giorgio Napolitanem Zlatou medailí za občanské zásluhy (Medaglia d’Oro al Merito Civile).

•

Deník Moravská orlice ze dne 15. září 1881 přinesl pod titulkem Notáři nesmí podnikat obchody s penězi zprávu o tom, že „v Čechách odsouzen byl jistý notář pro lichvářské úroky z půjčených peněz od vrchního zemského soudu k větší pokutě“. Rozhodnutí pak potvrdil i c. k. nejvyšší soud s tím, že „se notářům vůbec podnikání obchodů peněžních co nejpřísněji zapovídá, jelikož jest to proti cti jejich postavení“. V návaznosti na toto rozhodnutí pak zemské soudy rozeslaly všem notářským komorám oznámení o uvedeném zákazu.

•

„Do let 70tých nebylo na Vs. ani notáře ani advokáta. Práce všeliké do toho oboru spadající vykonávali buď úředníci soudní sami nebo písaři pokoutní,“ uvedl ředitel školy ve Vsetíně Matouš Václavek v publikaci Dějiny města Vsetína a okresu Vsackého, kterou vydal v roce 1901 vlastním nákladem. Prvním vsetínským notářem byl jmenován v roce 1872 Jan Strážnický, který zde působil do roku 1882, následovali Jan Fuchsig do roku 1893, Roman Zrzánek do roku 1896 a po něm František Skrejšovský. Tento bývalý poslanec Říšské rady a zemského sněmu, redaktor a vydavatel přišel do Vsetína ve věku 59 let, v roce 1902 zde zemřel.

•

Unitas – výpomocný spolek advokátních a notářských úředníků v království Českém vydal v roce 1891 tiskem Zprávu o činnosti spolku za dobu od poslední valné hromady dne 3. srpna 1890 s výkazem pokladničním a přehledem o stavu členstva, jmění spolkového a výše podpor za 15letého trvání spolku a se seznamem veškerého členstva. Zatímco v prosinci 1875 měl spolek 81 členů, v roce 1891 již 239 členů. Mezi třemi čestnými členy spolku byl notář Jan Strakatý, mezi zakládajícími členy byli mimo jiné „slavná c. k. notářská komora v Praze“ a notáři Bedřich Adam, Gustav Gradl, Jan Strakatý a Bedřich Rozkoschny, mezi přispívajícími členy pak notář Karel Czulik. Ze 127 činných členů bylo ve spolku organizováno 11 notářských úředníků a notář Eduard Macner. V roce 1891 činila výše penzijního fondu spolku 6 855 zlatých a 18 krejcarů, v záložním fondu 1 097 zl. a 77 kr.

•

Nejvyšší soud pod č. j. Rv 1945/38 dovodil, že „nepominutelný dědic jest legitimován k žalobě proti osobě, které zůstavitelka převedla nemovitost za živa“. Nejvyšší soud sice potvrdil potvrzující rozsudek odvolacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba syna zůstavitelky proti jeho švagrové o neplatnost postupní smlouvy, „kterou matka žalobcova, mezitím zemřelá, postoupila žalované své snaše nemovitosti, t. j. hostinec s pozemky a příslušenstvím“. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu „co do popřené aktivní legitimace došel soud k úsudku, že ji nelze žalobci upříti jakožto nepominutelnému dědici své matky; kdyby se ukázalo, že sporná postupní smlouva jest neplatná, dostala by se sporná nemovitost do podstaty pozů­stalostní, jejímž by tu byl žalobce účastníkem aspoň co nepominutelný dědic a tedy má právní zájem na určení neplatnosti smlouvy té. Ve věci samé ovšem nemohla žaloba míti úspěch, když bylo prokázáno, že postupitelka usedlosti byla při smyslech při sepisování smlouvy (právním zástupcem za přítomnosti ověřujícího soudního úředníka) а nebylo prokázáno, že by byla žalovaná a její manžel, syn postupitelky, ji udržoval v stálém opojení alkoholem“.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam

Zpět