Střípky z historie 70.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, člen redakční rady Ad Notam

 

Notář František Xaver Kovář během své notářské profesní dráhy působil v Bechyni, v Přelouči a od roku 1913 dlouhodobě v Nymburce. „Jest propagatorem abstinentního hnutí a turistiky (zejména Českého Ráje, kdež spoluzaložil letovisko Příhrazy a pracuje v nymburském okrašlovacím spolku, jehož jest dlouholetým předsedou,“ píše se v bio­grafickém heslu v Almanachu československých právníků Michala Navrátila z roku 1930. F. X. Kovář se však věnoval též notářské tematice jako autor řady článků v časopisech České právo a Notariatszeitung. „Zejména si vytkl za úkol působiti к tomu, aby se vymezila kompetence činnosti prakt. právníků, v zájmu služby a právní jistoty, v zájmu stavovské cti a zvýšení vědecké, charakterové a hmotné úrovně všech právníků. Podle zákonných předpisů vykládá a objasňuje kompetenci notářů, kteří upisují a stípulují a vedou nestranně mezi účastníky řízení kompetenci advokátů, kteří mají pouze zastupovat, obhajovat, vymáhat, a posléze působnost soudců, kteří rozhodují a uskutečňují zákonné sankce,“ uvádí se v citovaném hesle.

•

Dne 16. ledna 2023 obhájil na Fakultě právnické ZČU Jan Karabec diplomovou práci na téma Pražský notariát v období první republiky. Konzultantem byl Stanislav Balík, podle jehož posudku diplomant „podává obraz o právní úpravě notářství, jeho samosprávě, notářském spolku i předních pražských notářích, o nichž přináší i řadu zajímavých biografických údajů“. Oponentkou byla Vendulka Valentová, komisi pro obhajobu předsedal Antonín Lojek.

•

Notář Giuseppe Micheli (1874–1948) byl zároveň křesťansko-demokratickým politikem a odpůrcem fašistického režimu. V letech 1920–1921 byl ministrem zemědělství, v letech 1921–1922 ministrem veřejných prací. Po nástupu Mussoliniho byl opakovaně různými formami persekuován, již v roce 1925 tak např. fašisté zdevastovali jeho notářský úřad. Po skončení 2. světové války byl Micheli ministrem válečného námořnictva. Před nástupem fašismu a po jeho pádu byl Giuseppe Micheli opakovaně senátorem či poslancem.

•

Otázkou, zda se jednalo o univerzální či singulární sukcesi, se v souvislosti s rozhodnutím o úhradě pasiv pozůstalosti zabývaly v letech 1892–1893 soudy tří instancí. Jednalo se o posouzení obsahu poslední vůle Václava B. tohoto znění: „Ježto jsou moji synové Václav a Matěj B. otcovským i mateřským podílem odbyti, povolávám svou dceru Cecilu za dědičku povšechnou, vyhrazuje sobě pouze к volné disposici pozemky ležící u Lipovic, pocházející od živnosti č. pop. 16.“ C. k. okresní soud v Prachaticích rozhodl, že dcera Cecilie je povinna uhradit pasiva pozůstalosti, poněvadž „jest Cecilie P. jedinou universální dědičkou, hořejším testamentem dosazenou, a že se odevzdání Lipovických pozemků všem třem jmenovaným dědicům do vlastnictví jeví jako singulární successe, poněvadž jen tyto pozemky, jako jednotlivé věci, hořejším testamentem byly vyloučeny z universální successe Cecilie P., a jen následkem toho tvoří předmět testamentární dědičné posloupnosti“. Shodně rozhodl i c. k. vrchní zemský soud. Rozhodnutí soudů nižších instancí však změnil c. k. nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 20. června 1893 č. 7165 s odůvodněním, že syny nelze „jako odkazovníky považovati a s nimi v tomto směru jednati, neboť pojem odkazu předpokládá vždy nějaké opatření zůstavitelovo; Václav B. ml. a Matěj B. nečinili však nároku na ony pozemky, pokud se týče, každý na třetinu jich, na základě takového opatření, nýbrž naopak následkem toho, že ono učiněno nebylo, na základě právního důvodu zákonného práva dědického, podléhají tudíž společně s Cecilií P. vedle §. 821. ob. zák. obč. povinnosti, ručiti za dluhy pozůstalostní“.

•

Francouzský spisovatel Armand de Pontmartin (1811–1890) vydal v několika vydáních třísvazkové Paměti notáře (Mémoires d‘un notaire). Pontmartin byl plodný autor, působil jako literární kritik a redaktor časopisu Correspondant.

Zpět