Střípky z historie 71.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, člen redakční rady Ad Notam

 

V roce 1903 byli ministry uherské vlády jmenováni dva politikové, kteří začínali v notářství. Ministrem kultu a osvěty se stal Albert Berzeviczy de Berzevicze et Kakaslomnicz (1853–1936), původně notář v Berzevici a poté profesor na prešovské právnické akademii, ministrem zemědělství Béla Baron Tallián von Vizek (1851–1923), který se stal po právnických studiích v roce 1873 zástupcem notáře v torontálské stolici a již v roce 1874 vrchním soudcem v bilétském okrese. Po vstupu do politiky se oba jmenovaní již k notářství nevrátili, Albert Berzeviczy, který se mimo jiné věnoval též právní historii, se v roce 1903 stal zároveň členem Uherské akademie věd a v roce 1932 pak předsedou maďarského PEN Klubu.

•

Dne 22. května 2023 Martina Vachušková úspěšně obhájila na Fakultě právnické ZČU v Plzni diplomovou práci na téma Notářská veřejná listina v českých zemích (historie a současnost). Konzultantem byl Stanislav Balík, oponentkou Vendulka Valentová, komisi pro obhajobu předsedala Petra Krt­ková. „Diplomantka si téma o notářské veřejné listině zvolila návazně na svoji praxi v notářském úřadě, kterou završila v pozici notářské tajemnice. Tento přístup, směřující k hlubšímu poznání historie profese současného působení je prvním důležitým krokem k pochopení smyslu daného povolání a jeho společenského přesahu,“ uvádí se v posudku konzultanta. Martina Vachušková práci kromě úvodu a závěru rozdělila do čtyř kapitol o pomocných vědách historických se zaměřením na diplomatiku, o notářské veřejné listině v historickém vývoji, o důkazní síle veřejné listiny a o notáři a jeho činnosti.

•

Diplomovou práci na téma Spolek notářů československých obhájila na Fakultě právnické ZČU úspěšně dne 22. května 2023 rovněž Radka Růžičková. Konzultantem byl Stanislav Balík, oponentkou Vendulka Valentová, komisi pro obhajobu předsedala Petra Krtková. Konzultant v posudku práce ocenil, že si diplomantka „zvolila dosud v české právněhistorické literatuře v tomto rozsahu nezpracované téma o Spolku notářů československých. Lze proto především ocenit autorčinu volbu tématu a pečlivou heuristiku, zejména v archivních fondech a v časopise České právo.“ Diplomovou práci autorka rozdělila kromě úvodu a závěru do pěti kapitol o notářství v Československé republice, o právnické spolkové činnosti, speciálně pak o Spolku notářů československých, o notářské publikační činnosti a o srovnání notářského a advokátského spolku.

•

Do třetice na Fakultě právnické ZČU před stejně složenou komisí téhož dne úspěšně obhájil Erik Mrzena diplomovou práci na téma Činnost a agenda notáře v českých zemích od roku 1848 do současnosti. Diplomová práce je v intencích zadání rozdělena kromě úvodu a závěru do čtyř částí, věnovaných stručně historii notářství v českých zemích do roku 1848, profesi notáře obecně, publikační činnosti notářů, resp. notářským časopisům, a především porovnání notářské činnosti a agendy notáře ve sledovaném období. Posledně uvedená kapitola je těžištěm diplomové práce, je proto dále rozdělena na subkapitoly o dané problematice v pěti obdobích odpovídajících etapám vývoje notářství a v jednotlivých úsecích relevantní právní úpravě. Konzultant podle posudku nepřehlédl, že diplomant „spatřuje v notářství a notářské činnosti jednoho z garantů právní jistoty a že pro futuro je stoupencem i případného dalšího rozšiřování notářského přímusu“.

•

V časopisu Právník byl v roce 1909 na pokračování publikován článek Antonína Hassmanna Soukromé ústní testamenty podle práva rakouského. Autor upozornil na názor, publikovaný v časopise Gerichtshalle, dle něhož byl ústní testament považován za anachronické ustanovení. Uvedl, že „setkáváme se totiž s případy, kde celý ústní testament byl fingován a výpovědí falešných svědků opřen. Jako snad druhdy, v době menší znalosti písma, byly ústní testamenty pravým dobrodiním, stávají se nyní nebezpečenstvím pro lid; lze snadno nalézti lidi, kteří se propůjčí za figuranty svědků a jsou ochotni i podstoupiti falešnou přísahu. Dřívější motiv pro zachování ústních testamentů — neznalost písma — nyní skoro odpadá!“ Antonín Hassmann se pak závěrem přimlouval za zrušení či změnu institutu podle úpravy v německém občanském zákoníku z roku 1896.

 

 

Zpět