Manželství, registrované partnerství a partnerství, několik poznámek k novelizované právní úpravě v novele občanského zákoníku od 1. 1. 2025

JUDr. Jiří Svoboda

V rámci řízení o pozůstalosti, a stejně tak i v listinné agendě, se střetáváme se základními instituty práva rodinného, a je tedy užitečné si připomenout, že od 1. 1. 2025 dojde k několika změnám či novotám v oblasti rodinného práva, resp. se setkáme se zcela novým institutem, kterým je „partnerství“; nezaměňovat ovšem s legislativní zkratkou „partnerství“ v § 1 odst. 1 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „regp“), nebo v § 22 odst. 1 občz, ježto tímto „partnerstvím“ se má (stále) na mysli výlučně „registrované partnerství“ ve smyslu regp. Nicméně již na tomto příkladu mohu dokumentovat do určité míry problematické ukotvení nově vytvořeného institutu partnerství v právním řádu.

I. Manželství

Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc (§ 655 ObčZ). Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen „snoubenci“), že spolu vstupují do manželství (§ 656 odst. 1 ObčZ). Soud může ve výjimečných případech povolit uzavření manželství nezletilému, který není plně svéprávný a dovršil 16 let věku, jsou-li pro to závažné důvody (§ 672 odst. 1 ObčZ). Došlo-li k uzavření manželství, přestože tomu bránila zákonná překážka, soud prohlásí manželství za neplatné na návrh každého, kdo na tom má právní zájem, ledaže manželství bránila překážka omezené svéprávnosti (§ 680 ObčZ). Soud dle § 685 ObčZ prohlásí manželství za neplatné i bez návrhu, a to i v případě, že již zaniklo, pokud bylo uzavřeno:

a) osobou, která již dříve uzavřela manželství nebo která již dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného svazku uzavřeného v zahraničí, pokud takové manželství, partnerství nebo jiný obdobný svazek trvá,

b) mezi předkem a potomkem, mezi sourozenci nebo mezi osobami, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením.

Jedním ze zákonných důsledků uzavření manželství je také vznik společného jmění manželů, ledaže si snoubenci sjednali smluvený režim (zejm. režim oddělených jmění), popř. tu existují zákonné překážky vzniku společného jmění manželů (srov. např. § 276 odst. 1 InsZ).

Podle § 716 odst. 1 ObčZ si manželé nebo snoubenci mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Občanský zákoník pod sankcí absolutní neplatnosti (srov. § 588 ObčZ) vyžaduje pro smlouvu o manželském majetkovém režimu formu veřejné listiny (tj. formu notářského zápisu o právním jednání). Podle § 717 odst. 1 ObčZ může smluvený režim spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Ustanovení o režimu oddělených jmění se použijí obdobně v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

Smlouva manželů nebo snoubenců o manželském majetkovém režimu se podle § 35d NotŘ eviduje v Evidenci listin o manželském majetkovém režimu, a je-li to ujednáno ve smlouvě, popř. na žádost obou manželů, se jejich smlouva podle § 721 odst. 1 ObčZ a § 35j NotŘ eviduje i v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu.

Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti se řídí právním řádem státu, jehož je tato osoba občanem (§ 48 odst. 1 ZMPS). Občanský zákoník na rozdíl od RegP nijak neomezuje snoubence uzavřít manželství,[1] co se týče jejich státního občanství, a jediným omezujícím faktorem je, že český občan nemůže uzavřít manželství na zastupitelském úřadu cizího státu v České republice (§ 48 odst. 4 ZMPS).

Do 28. 1. 2019 se vycházelo z kolizní úpravy v ZMPS, dle kterého se majetkové poměry manželů řídily právním řádem státu, ve kterém měli oba manželé obvyklý pobyt; jinak právním řádem státu, jehož jsou oba manželé občany; jinak českým právem s tím, že byla připuštěna volba rozhodného práva (§ 49 odst. 3 a 4 ZMPS). Ke dni 29. 1. 2019 vstoupilo v platnost nařízení provádějící posílenou spolupráci[2] v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství,[3] dále jen „nařízení o manželských majetkových režimech“. Česká republika se účastnila posílené spolupráce a toto nařízení je pro ni závazné.

II. Registrované partnerství

Registrované partnerství RegP vymezil jako trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví vzniklé způsobem stanoveným tímto zákonem s tím, že současně v tomto ustanovení upravil legislativní zkratku „partnerství“ (§ 1 odst. 1 RegP). Podle § 1 odst. 2 RegP se partnerem v tomto zákoně rozuměla osoba, která uzavřela partnerství. Podle § 2 odst. 1 RegP partnerství vznikalo projevem vůle dvou osob stejného pohlaví činěným formou souhlasného svobodného a úplného prohlášení těchto osob o tom, že spolu vstupují do partnerství (§ 2 odst. 1 RegP je ke dni 31. 12. 2024 zrušen). Podle § 4 odst. 1 a 2 RegP do partnerství mohl vstoupit každý, komu to zákon nezakazoval, a podmínkou vstupu do partnerství bylo, aby alespoň jedna z osob vstupujících do partnerství byla státním občanem České republiky (§ 4 odst. 1 a 2 RegP jsou ke dni 31. 12. 2024 zrušeny). Na rozdíl od manželství, RegP nevymezil účel registrovaného partnerství, resp. o takovém účelu pomlčel.

RegP novelizoval mj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „ObčZ 1964“ (část šestá, § 45 body 3 a 4), a registrovaný partner byl, alespoň co do dědických práv, postaven na roveň manželovi; v příslušných ustanoveních ObčZ 1964 (§ 473 odst. 1, § 474 odst. 1 a 2 a § 475 odst. 1) bylo vždy za slovo „manžel“ vloženo slovo „partner“, čímž se měl na mysli „registrovaný partner“.

ObčZ vyšel z poněkud odlišné koncepce a příslušná ustanovení, zakotvující i dědické nároky partnera, zařadil do ustanovení společných. Podle § 3020 odst. 1 ObčZ, ve znění od 1. 1. 2025, ustanovení části první, třetí (tedy i ustanovení dědického práva z Hlavy III) a čtvrté o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti (registrovaných) partnerů; z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že i registrovaný partner je dědicem, obdobně jako pozůstalý manžel, a to v první, anebo ve druhé třídě dědiců, a současně, že ustanovení z části druhé o právu rodinném se na registrované partnerství vůbec neužila.

Důsledkem tohoto pojetí bylo mj., že mezi registrovanými partnery nedocházelo ke vzniku společného jmění a registrovaní partneři nemohli osvojit dítě (jako společní osvojitelé – k tomu srov. § 800 odst. 1 a 2 ObčZ ve znění do 31. 12. 2024).

Do 28. 1. 2019 se vycházelo z kolizní úpravy v ZMPS, konkrétně z § 67 odst. 1 ZMPS, a registrované partnerství a obdobné poměry a jejich účinky, způsobilost k jejich uzavření, způsob uzavření a jejich zrušení, neplatnost a neexistence se řídily právním řádem státu, v němž se registrované partnerství nebo obdobný poměr uzavírá nebo uzavřel. Stejný právní řád se použil i pro úpravu osobních a majetkových poměrů partnerů. Ke dni 29. 1. 2019 vstoupilo v platnost nařízení provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství,[4] dále jen „nařízení o majetkových důsledcích registrovaného partnerství“; Česká republika se účastnila posílené spolupráce a toto nařízení je pro ni závazné.

Jak nařízení o manželských majetkových režimech, tak i nařízení o majetkových důsledcích registrovaného partnerství mají ve věcech upravených nařízeními přednost před dvoustrannými smlouvami uzavřenými mezi členskými státy (čl. 62 odst. 2 obou nařízení). Nicméně podle čl. 62 odst. 1 v obou nařízeních se ve vztazích mezi členskými státy a nečlenským státem (mezi ně řadíme i ty členské státy, které se nezúčastní posílené spolupráce)[5] i nadále uplatní dvoustranné smlouvy nebo ZMPS. Z dvoustranných smluv o právní pomoci by to byly např. smlouvy s Maďarskem,[6] Polskem,[7] Rumunskem[8] nebo Ukrajinou[9] (smlouvy se Slovenskem a se Spojeným královstvím žádná relevantní ustanovení neobsahují a s Dánskem a pobaltskými státy dvoustranné smlouvy uzavřeny nebyly).

III. Partnerství

Občanský zákoník v § 655[10] odst. 2, ve znění od 1. 1. 2025, vymezuje partnerství jako trvalý svazek dvou lidí stejného pohlaví, který se uzavírá stejným způsobem jako manželství. Nestanoví-li zákon nebo jiný právní předpis jinak, vztahují se na partnerství a práva a povinnosti partnerů ustanovení o manželství, právech a povinnostech manželů, vdovách a vdovcích obdobně. Ve smyslu legislativních pravidel vlády slovo „obdobně“ ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu vyjadřuje, že toto ustanovení se vztahuje na vymezené právní vztahy v plném rozsahu (čl. 41 odst. 1). To tedy znamená, že bez ohledu na zvláštní označení rodinněprávního institutu „partnerství“ se na partnerství a práva a povinnosti partnerů budou vztahovat ustanovení o manželství, právech a povinnostech manželů, vdovách a vdovcích v plném rozsahu[11] a nabízí se vcelku logická otázka, bylo-li opravdu nezbytně nutné vymýšlet tento nový instrument.

Zákonodárce obdobně jako u registrovaného partnerství ani u partnerství nikterak nevymezil účel partnerství; účelem partnerství je možné shledat, podobně jako u manželství, ve vytvoření trvalého soužití rodinného typu, jenž předpokládá též vzájemnou podporu a pomoc.[12]

Je otázkou, zda se na partnerství bude od 1. 1. 2025 vztahovat nařízení o manželských majetkových režimech s odkazem, že se na partnerství a práva a povinnosti partnerů vztahují ustanovení o manželství, právech a povinnostech manželů, vdovách a vdovcích obdobně (srov. § 655 odst. 2 ObčZ ve znění od 1. 1. 2025), anebo nařízení o majetkových důsledcích registrovaného partnerství s odkazem, že jde o „úpravu jiné formy svazku, než je manželství“.[13] Naštěstí je úprava v obou nařízeních velmi podobná, či totožná a praktické problémy spojené s tím, jaké z těchto dvou nařízení se má pro partnerství použít, patrně nenastanou. Zmínil bych se níže pouze o jediné odlišnosti, kterou je volba rozhodného práva.

Nyní bych se zaměřil na některé otázky spojené s novým institutem partnerství.

1. Od 1. 1. 2025 bude možné uzavřít manželství, anebo partnerství; nebude však již možné uzavřít registrované partnerství.[14] Nicméně na již existujících registrovaných partnerstvích se nic nezmění a tato registrovaná partnerství budou existovat (nadále) paralelně s manželstvími a nově uzavřenými partnerstvími.[15] Vstoupil-li někdo do registrovaného partnerství a hodlá (se stejnou osobou, se kterou je v registrovaném partnerství) po 1. 1. 2025 uzavřít (nově) partnerství, v důsledku zvláštní právní úpravy v čl. XI zákona č. 123/2024 Sb. se nepoužije § 685 písm. a) ObčZ (za obdobného použití § 655 odst. 2 ObčZ).

2. Od 1. 1. 2025 bude možné, aby partnerství v České republice uzavřeli i dva cizí státní příslušníci, neboť restriktivní ustanovení § 4 odst. 2 RegP by se na partnerství jednak ani nepoužilo, a jednak je k 31. 12. 2024 zrušeno.

3. Lze vycházet z předpokladu, že i na osoby stejného pohlaví (budoucí partnery), které mají v úmyslu zavřít po 1. 1. 2025 spolu partnerství, se budou vztahovat ustanovení o minimálním věku vyžadovaném zákonem pro platné uzavření manželství (sňatečný věk). Do platného manželství může vstoupit nezletilý, plně nesvéprávný starší 16 let s povolením soudu (§ 672 odst. 2 ObčZ), a obdobně se bude postupovat i v případě vstupu nezletilých plně nesvéprávných do partnerství.

4. Stejně jako manželé, tak i partneři si budou moci dle § 716 odst. 1 ObčZ ujednat majetkový režim odlišný od zákonného režimu, a to smlouvou ve formě notářského zápisu o právním jednání (§ 62 a násl. NotŘ). Tento smluvený režim si mohou ujednat i snoubenci. Za „snoubence“ ve smyslu § 716 odst. 1 ObčZ bude možné chápat i ty osoby stejného pohlaví (budoucí partnery), které mají v úmyslu zavřít spolu partnerství. Za „snoubence“ bude patrně možné považovat i osoby, které spolu před 1. 1. 2025 (již) uzavřely registrované partnerství a které hodlají po 1. 1. 2025 uzavřít partnerství podle ObčZ (čímž registrované partnerství zaniká).[16]

5. Z občanského zákoníku nijak nevyplývá, jak dlouho dopředu před samotným uzavřením manželství, resp. partnerství, je možné osoby považovat za snoubence, a tedy ani s jakým předstihem, resp. od jakého okamžiku, může být předmanželská smlouva uzavřena. Z tohoto důvodu lze dovodit, že dvě nesezdané osoby odlišného (a od 1. 1. 2025 i stejného) pohlaví mohou uzavřít smlouvu o manželském (partnerském) majetkovém režimu v podstatě kdykoli. Občanský zákoník nevylučuje (ani nesankcionuje) to, že by jedna osoba nemohla být zasnoubená s dvěma (či více) různými osobami – po právní stránce tedy nic nevylučuje, aby taková osoba uzavřela i více než jednu předmanželskou smlouvu. Nicméně účinnou bude ta smlouva, která byla uzavřena s tím ze snoubenců (budoucích partnerů), se kterým bylo uzavřeno manželství, anebo partnerství.

6. Od 1. 1. 2025 se smlouvy o majetkovém režimu partnerů (a dohody o změně takového režimu) sepsané ve formě notářského zápisu budou obdobně jako smlouvy o manželském majetkovém režimu dle § 35d NotŘ evidovat v Evidenci listin o manželském majetkovém režimu, resp. podle § 721 odst. 1 ObčZ a § 35j NotŘ také v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu.[17]

7. Přikláním se k závěru, že na partnerství se bude vztahovat nařízení o majetkových důsledcích registrovaného partnerství (i když by to mohlo být s ohledem na pojetí partnerství v ObčZ částečně sporné), a to s přihlédnutím k čl. 3 bod 1 písm. a) cit. nařízení, ve kterém se „registrované partnerství“ definuje jako „právně upravený režim společného života dvou osob, jehož registrace je podle dotčeného práva povinná a jenž splňuje právní náležitosti vyžadované tímto právem pro jeho vznik“. Mezi partnery v partnerství bude vznikat společné jmění, partnerství se bude uzavírat stejným způsobem jako manželství (nejčastěji v civilní formě před orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad) s tím, že osobám, které hodlají vstoupit do partnerství, nesmí v uzavření partnerství bránit zákonné překážky (obdobné použití § 672 až 676 ObčZ) a i na partnerství se užijí obdobně ustanovení ObčZ o zdánlivém, nebo neplatném manželství (§ 677 až 686 ObčZ) s citovanou výjimkou týkající se partnerství (již) registrovaných partnerů.

8. Podle nařízení o majetkových důsledcích registrovaného partnerství si partneři (budoucí partneři) budou moci po 1. 1. 2025 zvolit za právo rozhodné pro majetkové důsledky svého partnerství (nebo jej změnit) také právo státu, podle jehož práva (registrované) partnerství vzniklo [čl. 22 bod 1 písm. c) cit. nařízení]; jinak si lze zvolit právo státu, v němž mají partneři (manželé) nebo budoucí partneři (manželé) nebo jeden z nich obvyklý pobyt v době uzavření dohody, resp. právo státu, jehož je některý z partnerů (manželů) nebo budoucích partnerů (manželů) v době uzavření dohody státním příslušníkem [čl. 22 bod 1 písm. a) a b) obou nařízení].

9. Na závěr ještě jedno zamyšlení. Uzavřely-li osoby stejného pohlaví manželství ve státě, jehož právní řád takové manželství umožňuje, a poté by se tito manželé přesunuli do České republiky, kde by měli svůj obvyklý pobyt, resp. jeden z těchto manželů by byl českým občanem, mohli by tito manželé ve shodě s nařízením o manželských majetkových režimech, za podmínky, že toto nařízení je pro konkrétní poměr (manželství) aplikovatelné, uzavřít po 1. 1. 2025 smlouvu o manželském majetkovém režimu či dohodu o jeho změně, a příp. i dohodu o volbě rozhodného práva (českého práva) u českého notáře? Já se domnívám, že tomu tak být může, resp. že zde není žádný právně relevantní důvod (např. rozpor s veřejným pořádkem), který by takový postup znemožňoval;[18] v takovém případě se příslušná smlouva (dohoda o změně majetkového režimu) bude evidovat dle § 35d NotŘ v Evidenci listin o manželském majetkovém režimu, resp. podle § 721 odst. 1 ObčZ a § 35j NotŘ také v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu.

Nastíněný postup předpokládá, že majetkové vztahy mezi manžely se budou řídit českým právem; nedomnívám se, že by bylo možné jak v Evidenci listin o manželském majetkovém režimu, tak i v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu evidovat smlouvu sepsanou v zahraničí podle cizího práva nebo rozhodnutí cizího soudu.

Citovaná ustanovení NotŘ předpokládají, že půjde vždy o smlouvu o majetkovém režimu manželů (partnerů), resp. dohodu o změně majetkového režimu, sepsanou notářem se sídlem v ČR nebo o rozhodnutí českého soudu ve smyslu § 35j odst. 1 písm. b) NotŘ.

• Štítky:
• 2024