Některé otázky výkonu hlasovacích práv v kapitálových společnostech

17. 12. 2024

prof. JUDr. Jan Dědič, doc. JUDr. Jan Lasák, LL.M., Ph.D.

Úvod

Problematice výkonu hlasovacího práva společníka kapitálové společnosti[1] je v odborné literatuře věnována značná pozornost. Existují však určité dílčí otázky, kterými se odborná literatura ani judikatura vyšších soudů nezabývala buď vůbec, nebo, z našeho pohledu, nikoli do potřebné hloubky. Alespoň část těchto výkladových mezer se snaží zmapovat tento příspěvek, v němž se zaměřujeme na otázku, zda lze v zakladatelském právním jednání modifikovat rozsah zákazu výkonu hlasovacích práv plynoucí ze zákona, a pokud ano, lze tak činit neomezeně?

Obecná východiska posuzování přípustnosti vyloučení nebo modifikace rozsahu zákazu výkonu hlasovacích práv plynoucího ze zákona

Právní věda, komentářová literatura ani judikatura z našeho pohledu doposud náležitě nevěnovaly pozornost otázce, zda lze zakladatelským právním jednáním vyloučit nebo zúžit rozsah zákazu výkonu hlasovacích práv plynoucí přímo ze zákona. Konkrétně jde o posouzení povahy § 173 ZOK[2] ve vztahu ke společnosti s ručením omezeným a § 426 ZOK[3] ve vztahu k akciové společnosti. Pouze P. Šuk k tomu uvádí, že zákaz výkonu hlasovacích práv v podstatě doplňuje s jednou výjimkou zákaz zneužití práva.[4] Lze však pouze z toho usuzovat na kogentnost úpravy sistace hlasovacích práv? Přestože zákonodárce zjevně vychází z premisy, že dotčený společník (akcionář) by při hlasování o otázkách vymezených v § 173 a 426 ZOK své hlasovací právo zneužil (a proto mu je „preventivně“ odebírá), v reálném životě by tomu tak nebylo vždy (mohl-li by společník či akcionář hlasovat). To, zda v určitém případě společník (akcionář) hlasovací právo vykonává či zda je zneužívá, je třeba posuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti, tj. nelze tento závěr činit dle našeho názoru paušálně.

Při posuzování kogentnosti a dispozitivnosti výše citovaných ustanovení zákona o obchodních korporacích vycházíme z principů vytyčených judikaturou Nejvyššího soudu, mezi které patří zejména:

uplatňování soukromoprávní zásady „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ (čl. 2 odst. 3 věta první Listiny základních práv a svobod);[5]
pro závěr o zákazu určitého jednání musí být vždy předloženy racionální argumenty;[6]
právní normy soukromého práva jsou zásadně dispozitivní. Jinak řečeno, strany se mohou při úpravě svých práv a povinností od právních norem soukromého práva odchýlit, jestliže to zákon nezakazuje;[7]
ustanovení § 1 odst. 2 část věty před středníkem ObčZ vychází z toho, že takový zákaz bude výslovný. Výslovný zákaz určitého ujednání stran může být přímý i nepřímý;[8]
v případě přímého zákazu zákon výslovně určuje, že se určité jednání zakazuje. Příkladem přímých výslovných zákazů je právě § 1 odst. 2 část věty za středníkem ObčZ, jenž zakazuje ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Povaha právní normy, od níž se taková ujednání odchylují (tj. zda jde o právní normu absolutně či relativně kogentní, anebo o právní normu dispozitivní), přitom není významná. Jinak řečeno, ani od dispozitivní právní normy se nemohou strany odchýlit způsobem popsaným v § 1 odst. 2 části věty za středníkem ObčZ. Je-li však možné jakoukoli odchylku od určité právní normy považovat (per se) za porušující dobré mravy, veřejný pořádek či právo upravující postavení osob, lze takovou právní normu kvalifikovat jako (absolutně) kogentní;[9]
v případě nepřímého zákazu zákon odchylné ujednání stran reprobuje tím, že je prohlašuje za neplatné, příp. za zdánlivé, či určuje, že se k němu nepřihlíží;[10]
příkladem nepřímého výslovného zákazu je § 580 ObčZ, podle něhož je neplatné (mj.) právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. I v tomto případě platí, že zákon zakazuje každou odchylku od určité právní normy, která odporuje jejímu smyslu a účelu, byť by obecně nešlo o právní normu (absolutně) kogentní (tedy byť by jiné odchylky od právní normy byly možné). Brání-li však smysl a účel určité právní normy jakémukoli odchylnému ujednání, půjde o právní normu (absolutně) kogentní;[11]
ujednání porušující právo týkající se postavení (fyzických i právnických) osob zakazuje výslovně a přímo § 1 odst. 2 část věty za středníkem ObčZ. Jakkoli zákonodárce v posledně označeném ustanovení zakazuje ujednání porušující právo týkající se postavení osob vedle ujednání porušujících veřejný pořádek, nelze přehlížet, že právní normy upravující osobní status (fyzických i právnických osob) spadají mezi normy chránící veřejný pořádek, sankcionuje-li tedy § 588 ObčZ absolutní neplatností (mj.) právní jednání odporující zákonu a zjevně narušující veřejný pořádek, postihuje tak i právní jednání zjevně porušující právo týkající se postavení osob (jež představuje „podmnožinu“ právních norem chránících veřejný pořádek);[12]
ne každé odchýlení od právní normy chránící veřejný pořádek lze bez dalšího kvalifikovat jako její porušení, resp. jako narušení veřejného pořádku způsobující absolutní neplatnost právního jednání ve smyslu § 588 ObčZ. Zakázána (nepřípustná) jsou podle § 1 odst. 2 části věty před středníkem ObčZ pouze taková ujednání, která odporují smyslu a účelu určité právní normy, bez ohledu na to, zda tímto smyslem a účelem je ochrana veřejného pořádku, dobrých mravů, či jiných hodnot. Stejně jako v případě jiných hodnot (účelů) chráněných právními normami, i v případě veřejného pořádku je vždy třeba posuzovat, zda odchylné ujednání jde proti smyslu a účelu dané právní normy, či zda tento smysl a účel zachovává, byť tak činí prostřednictvím odchylné – autonomní – úpravy.[13]

Rozsah zákazu výkonu hlasovacích práv uvedený v § 173 a 426 ZOK není absolutně kogentní, protože výslovně umožňuje, aby zakladatelské právní jednání rozsah zákazu výkonu hlasovacích práv rozšířilo. Lze z toho však dovozovat, že ve zbytku jsou ustanovení kogentní za požití argumentu a contrario; tedy, že když je výslovně dovoleno jen rozšíření zákazu výkonu hlasovacích práv smluvním ujednáním, není možné jeho zúžení, protože pokud by chtěl zákonodárce dovolit i zúžení zákazu konkurence, volil by § 173 písm. e) a § 426 písm. e) ZOK formulaci „ledaže společenská smlouva (stanovy) určí jinak“? Domníváme se, že takový výklad nemůže obstát. Z výslovné úpravy, podle níž je rozšíření důvodů sistace dovolené, nelze bez dalšího automaticky dovozovat, že opačné ujednání – zúžení těchto důvodů – je zakázané. Pro takový závěr musíme nalézt racionální důvod. Současně platí, že jednotlivé zákonné důvody zákazu výkonu hlasovacích práv nechrání stejný zájem, proto je nezbytné mezi nimi diferencovat.

Vzhledem k tomu, že zákon o obchodních korporacích neobsahuje přímý výslovný zákaz vyloučení nebo zúžení sistace hlasovacích práv, ani takové ujednání neprohlašuje za zdánlivé nebo bez právních účinků, je třeba hledat odpověď na otázku, zda smysl a účel právní úpravy jednotlivých případů sistace hlasovacích práv brání tomu, aby si společníci kapitálové společnosti upravili sistaci v zakladatelském právním jednání odchylně (aby některé ze zákonných případů sistace vyloučili, a dotčenému společníku tak umožnili hlasovací právo vykonat).

Tam, kde je účelem zákazu výkonu hlasovacích práv chránit určitý veřejný zájem nebo zájmy jiných osob než společníků/akcionářů a společnosti (tedy nejčastěji veřejný pořádek), může zřejmě smysl a účel právní úpravy omezení zákazu zakladatelským právním jednáním vylučovat. Pokud je však zákazem výkonu hlasovacích práv chráněn „pouze“ soukromý zájem, nebude zřejmě smysl a účel právní úpravy vyloučení nebo modifikaci zákonného zákazu výkonu hlasovacích práv bránit. Skutečnost, že pravidla o sistaci hlasovacích práv mohou chránit i jen soukromé zájmy, dovozujeme z toho, že podle výslovné úpravy v zákoně o obchodních korporacích může zakladatelské právní jednání z důležitých důvodů zákaz výkonu hlasovacích práv rozšířit. Dohodnuté důvody mají nepochybně ryze soukromý (soukromoprávní) charakter. Nezbývá proto než provést analýzu jednotlivých důvodů zákonného zákazu výkonu hlasovacích práv při hledání odpovědi na otázku, zda lze konkrétní důvod zákazu výkonu hlasovacích práv vyloučit nebo zúžit zakladatelským právním jednáním.

Pro posouzené otázky sistace hlasovacího práva je právně významné, jakou funkci hlasovací právo v konkrétním případě plní. Základní funkcí hlasovacího práva je umožnit společníkovi (akcionáři) podílet se na tvorbě vůle kapitálové společnosti. Vykonáním nebo nevykonáním tohoto hlasovacího práva se společník (akcionář) podílí na rozhodování o tom, zda navrhované rozhodnutí bude valnou hromadou přijato nebo nikoli.

V určitých případech však přiznává zákon společníkovi (akcionáři) možnost hlasovat o návrhu rozhodnutí „dvakrát“, může-li být rozhodnutím valné hromady zasaženo výrazněji do jeho právního postavení a ochrana společníka není zajištěna jiným od hlasovacího práva odlišným projevem jeho vůle v podobě souhlasu společníka s určitým rozhodnutím valné hromady. V tomto případě lze hovořit o tom, že toto „druhé hlasovací právo“ má ochrannou funkci, protože jeho cílem je zajistit ochranu společníků, pokud do jejich právního postavení má být zasaženo většinovým rozhodnutím valné hromady. Účelem tohoto „druhého“ hlasovacího práva (práva souhlasu) proto není podílet se na vytváření vůle společnosti, ale zabránit prosazení vůle většiny na úkor určitých společníků. Jinak řečeno, hlasovací právo má ochrannou funkci v případech, kde je „druhé hlasování“ společníka vyžadováno k tomu, aby se mohl bránit proti rozhodnutí valné hromady, které by mohlo změnit jeho právní postavení.[14]

Ve společnosti s ručením omezeným je ochrana před zásahem do právního postavení společníka řešena zásadně ve formě jeho souhlasu s příslušným rozhodnutím, které podle našeho názoru není výkonem hlasovacího práva, ale jiným právním jednáním společníka s tím, že tento souhlas je podmínkou účinnosti rozhodnutí.[15] Podle jiného názoru je souhlas společníka považován fakticky za výkon hlasovacího práva, protože absence souhlasu podle tohoto názoru znamená, že pro návrh nebyla odevzdána určená většina hlasů, takže jde o vadu, pro kterou příp. může dojít k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.[16] V akciové společnosti je však taková ochrana spíše výjimečná (viz § 417 odst. 4 ZOK nebo § 157 odst. 1 a § 316 odst. 1 PřemZ). Ve většině případů je ochrana akcionáře dána jen ochrannou funkcí hlasovacího práva. Jde o rozhodnutí uvedené v § 417 odst. 1, 2 a odst. 3 větě druhé a § 448b odst. 6 ZOK, popř. § 21 odst. 3 a § 22 odst. 1 PřemZ, kdy se vyžaduje oddělené počítání hlasů podle druhů akcií, a § 417 odst. 2 ZOK, kdy se vyžaduje hlasování podle skupin akcionářů, do jejichž právního postavení se rozhodnutím valné hromady má zasáhnout s tím, že tato skupina nemusí být nutně vymezena druhem akcií.

V právní teorii není ani shody na tom, jaký je důsledek rozhodnutí přijatého při výkonu hlasovacích práv s ochrannou funkcí. Podle jednoho názoru je zapotřebí těchto hlasů k přijetí rozhodnutí při odděleném hlasování vůbec k tomu, aby rozhodnutí valné hromady bylo přijato;[17] přesněji řečeno, nejsou-li hlasy s ochrannou funkcí odevzdány, a společnost má přesto usnesení za přijaté, je to podle tohoto názoru důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady v řízení podle § 191 nebo 428 ZOK (srov. obdobně v poměrech družstev usnesení NS sp. zn. 27 Cdo 4460/2018). Podle druhého názoru je rozhodnutí přijato již na základě neodděleného hlasování všech akcionářů s hlasovacím právem na základě většin upravených v § 415, § 416 odst. 1 a § 417 odst. 3 větě první ZOK a rozhodnutí přijaté při odděleném hlasování podle § 417 odst. 1, 2 a odst. 3 věty druhé a § 448b odst. 6 ZOK, popř. § 21 odst. 3 a § 22 odst. 1 PřemZ s vykonáním hlasovacího práva s ochrannou funkcí je podmínkou nabytí účinnosti usnesení valné hromady přijatého podle § 415, § 416 odst. 1 a § 417 odst. 3 věty první ZOK.[18]

Pokud přijmeme názor, že při hlasování podle druhů akcií jde o výkon hlasovacího práva s ochrannou funkcí, pak může vzniknout výkladový problém ve vztahu k akciím bez hlasovacích práv. Podle § 276 odst. 3 ZOK platí, že vyžaduje-li se ze zákona hlasování podle druhů akcií, je vlastník akcie, s nímž není spojeno hlasovací právo, oprávněn na valné hromadě hlasovat. Jde o to, zda takto „ožívají“ jen hlasovací práva s ochrannou funkcí, nebo také hlasovací právo, jímž se akcionář podílí na tvorbě vůle akciové společnosti. Jsme názoru, že „ožívají“ obě hlasovací práva, protože jinak by se tyto akcie nezapočítávaly do kvora ani do počtu hlasů podle § 415, § 416 odst. 1 a § 417 odst. 3 věty první ZOK. Na tomto názoru, zdá se, se shodují oba tábory, ať rozlišují nebo nerozlišují hlasovací právo s ochrannou funkcí.[19]

S konceptem hlasovacích práv s ochrannou funkcí, jež se podílejí na zvláštním rozhodnutí, které je podmínkou účinnosti rozhodnutí valné hromady, nikoli přijetí rozhodnutí, zřejmě nepočítá notářský řád.[20] Podle § 80b odst. 1 písm. j) NotŘ musí notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby obsahovat údaj o výsledku hlasování o rozhodnutí orgánu právnické osoby s uvedením počtu hlasů a údaj o tom, jakým způsobem byl výsledek hlasování a počet hlasů zjištěn. Zde zákon nijak nerozlišuje hlasy s ochrannou funkcí a hlasy, jež se podílejí na vytváření vůle právnické osoby. Může notář uvést v notářském zápisu o rozhodnutí právnické osoby, že rozhodnutí valné hromady bylo sice přijato potřebnou většinou hlasů podle § 415, § 416 odst. 1 a § 417 odst. 3 věty první ZOK, avšak není účinné, protože nebylo dosaženo potřebné většiny při odděleném hlasování? Z praxe je nám známo, že notáři takto hlasovací práva nerozlišují a že považují souhlasy při odděleném hlasování za předpoklad přijetí rozhodnutí valné hromady. Je otázkou, zda se nemá tato praxe nebo znění notářského řádu změnit.

Zákaz první: společník (akcionář) je v prodlení s plněním vkladové povinnosti – § 173 písm. d) a § 426 písm. a) ZOK

Zákon o obchodních korporacích zakládá velmi široce formulovaný zákaz, který nerozlišuje, o čem valná hromada rozhoduje. Působnost valné hromady je velmi různorodá, od schvalování účetních závěrek až po rozhodování o změně zakladatelského právního jednání, změně práv a povinností společníka a o zrušení společnosti či její přeměně. Může být proto otázkou, zda je takto široký zákaz výkonu hlasovacích práv proporcionální chráněnému zájmu.

Smyslem a účelem úpravy tohoto zákazu výkonu hlasovacích práv je po našem soudu vyvinout tlak na společníka, aby splnil vkladovou povinnost,[21] a tím přispět k naplnění principu udržení základního kapitálu. To však v plném rozsahu platí jen pro akciové společnosti, kde princip udržení základního kapitálu vyplývá z unijního práva.[22] U společnosti s ručením omezeným je tento princip silně potlačen vzhledem k tomu, že její základní kapitál může činit 1 Kč (v závislosti na počtu společníků). Nicméně obecně se uznává, že dnes plně nefunguje garanční funkce základního kapitálu ani u akciové společnosti.[23]

V teorii je sporné, zda k sistaci hlasovacích práv pro prodlení akcionáře se splácením emisního kursu může vůbec dojít v případech, kdy hlasovací právo plní ochrannou funkci. Podle P. Šuka se sistace hlasovacího práva vztahuje na veškerá usnesení valné hromady.[24] D. Lála zastává názor, že sistace hlasovacího práva z důvodu prodlení akcionáře by se neměla vztahovat na případy, kdy hlasovací právo akcionáře plní ochrannou funkci, protože smyslem sistace hlasovacího práva je akcionáři pouze znemožnit podílet se na tvorbě vůle společnosti, nikoli učinit jej zranitelnějším ve vztahu k potenciálním zásahům ze strany společnosti. Dále zdůrazňuje, že prostřednictvím hlasovacího práva s ochrannou funkcí se dotčený akcionář nepodílí na tvorbě vůle společnosti, nýbrž vůli společnosti přijímá či odmítá, a navíc jde o obdobnou situaci, jako když je ochrana poskytována akcionáři tím, že se vyžaduje jeho souhlas.[25] Proti tomu lze samozřejmě argumentovat tím, že sistaci hlasovacího práva s ochrannou funkcí může společník odvrátit tím, že splní svou vkladovou povinnost, a v případech uvedených v § 533 odst. 1 a § 535 odst. 2 ZOK je akcionářům poskytována ochrana v podobě práva na odprodej jejich akcií na základě povinného veřejného návrhu smlouvy, pokud pro přijetí předmětných opatření nehlasovali (§ 338 ZOK). Jde tedy i o akcionáře, kteří by nemohli hlasovat pro přijetí daného rozhodnutí z důvodu sistace hlasovacích práv.

I přes tuto argumentaci se však domníváme, že by se sistace hlasovacího práva, které má ochrannou funkci, neměla v tomto případě prosadit. Jde o to, že by nemělo být rozdílu v právních následcích podle toho, zda je ochrana společníkovi poskytována úpravou zvláštního souhlasu, který není výkonem hlasovacího práva, nebo hlasovacím právem s ochrannou funkcí. Hlasovací právo s ochrannou funkcí je podle našeho názoru samostatným hlasovacím právem a existuje vedle hlasovacího práva, jímž se společník účastní na tvorbě vůle společnosti. Při sistaci hlasovacího práva nemůže společník vykonat hlasovací právo, jímž se podílí na tvorbě vůle společnosti, ale má to bránit i výkonu hlasovacího práva s ochrannou funkcí? Druhou možností je takový výklad, k němuž se však nepřikláníme, že při sistaci hlasovacího práva je sistováno i právo souhlasu, protože to nemá jednak výslovnou oporu v zákoně a jednak nerespektuje vůli zákonodárce vyjádřenou v důvodové zprávě k návrhu zákona, kterým se mění zákon o přeměnách obchodních společností a družstev.[26]

I kdyby se prosadil názor, že sistace se vztahuje i na případy, kdy hlasovací právo má ochrannou funkci, nebylo by podle našeho názoru v rozporu se smyslem a účelem zákona, aby stanovy sistaci hlasovacího práva s ochrannou funkcí pro prodlení akcionáře s plněním vkladové povinnosti vyloučily.

Zákaz výkonu hlasovacích práv při prodlení společníka s plněním vkladové povinnosti není jediným preventivně sankčním ustanovením, které má společnost v případě prodlení společníka se splněním vkladové povinnosti k dispozici. Společnost může samozřejmě vymáhat splnění vkladové povinnosti žalobou na plnění a následným výkonem rozhodnutí (exekucí), může společníka vyloučit ze společnosti (§ 151 odst. 2 a § 345 a násl ZOK) a při prodlení s plněním vkladové povinnosti v penězích může vyžadovat i úrok z prodlení (§ 151 odst. 1 a § 344 odst. 2 ZOK). Akciová společnost může přistoupit i ke snížení základního kapitálu upuštěním od vydání akcií (§ 536 ZOK). Všechny tyto nástroje jsou společnosti k dispozici, ale využít je nemusí, záleží to jen na ní. Nevidíme proto věcný důvod, proč by nástroj spočívající v sistaci hlasovacích práv také nemohl být v dispozici společnosti tak, že by tento důvod zákazu výkonu hlasovacích práv zakladatelské právní jednání vyloučilo nebo modifikovalo. Tím se společnost rozhodně nezbavuje možnosti, jak plnění vkladové povinnosti vymoci.

Podle našeho názoru není zcela namístě ani argumentace veřejným zájmem na zachování základního kapitálu. Jak jsme uvedli výše, u společnosti s ručením omezeným v podstatě takový veřejný zájem nelze dovozovat. Ani u akciové společnosti není podle našeho názoru případný veřejný zájem na udržení základního kapitálu vyloučením sistace hlasovacích práv ohrožen, protože je zde celá řada dalších nástrojů k jeho naplnění. Není tím dotčena ani (byť jen omezená) garanční funkce základního kapitálu ve vztahu k věřitelům, protože věřiteli může být ve vykonávacím (exekučním) řízení vedeném vůči společnosti přikázána předmětná pohledávka společnosti za prodlévajícím společníkem. Z našeho pohledu lze argumentovat i tím, že směrnice 2017/1132, která upravuje pro akciové společnosti princip udržení základního kapitálu, nevyžaduje, aby členské státy sankcionovaly (na rozdíl od jiných případů sistace) prodlévajícího akcionáře zákazem výkonu hlasovacích práv. Navíc podle judikatury se pohledávka společnosti na splnění vkladové povinnosti nepromlčuje.[27]

Zákaz druhý: společník společnosti s ručením omezeným je v prodlení s plněním příplatkové povinnosti – § 173 písm. d) ZOK

Obdobně jako při prodlení s plněním vkladové povinnosti jde při prodlení s plněním příplatkové povinnosti o velmi široce formulovaný zákaz, který nerozlišuje, o čem valná hromada rozhoduje. I zde je smyslem a účelem úpravy tohoto zákazu výkonu hlasovacích práv vyvinout tlak na společníka, aby splnil svou příplatkovou povinnost. Jde výlučně o prodlení s plněním příplatkové povinnosti uložené společenskou smlouvou a rozhodnutím valné hromady podle § 162 ZOK, nikoli o příplatkové povinnosti převzaté dobrovolně podle § 163 ZOK. Na rozdíl od prodlení s plněním vkladové povinnosti zde nejde a nemůže jít o ochranu veřejného zájmu na vytvoření a udržení základního kapitálu, ale o ochranu čistě soukromého zájmu společnosti s ručením omezeným. Nevidíme proto věcný důvod, proč by smysl a účel právní úpravy tohoto zákazu výkonu hlasovacích práv měl vylučovat možnost vyloučení nebo omezení tohoto zákazu společenskou smlouvou, zvláště když má společnost k dispozici stejné nástroje jako při prodlení s plněním vkladové povinnosti (viz § 165 ZOK). Soudíme tak, že společenská smlouva společnosti s ručením omezeným může tento důvod sistace hlasovacích práv vyloučit.

Zákaz třetí: valná hromada rozhoduje o nepeněžitém vkladu společníka (akcionáře) – § 173 odst. 1 písm. a) a § 426 písm. b) ZOK

Odborná literatura se v podstatě shoduje na tom, že účelem tohoto zákazu je ochrana společnosti, zejména menšinových společníků (akcionářů), před možným zneužitím hlasovacího práva tím, že by většinový společník mohl vahou svých hlasů prosadit zejména schválení nepeněžitého vkladu nevýhodného pro společnost nebo jeho nepřiměřené ocenění.[28] Může být sporné, zda jde o proporcionální zásah do hlasovacího práva, když v těchto případech je společník vyloučen nejen z rozhodování o jeho nepeněžitém vkladu, ale z rozhodování o zvýšení základního kapitálu, vnáší-li nepeněžitý vklad, vůbec, neboť rozhodnutí o nepeněžitém vkladu je součástí jednoho rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu[29] a existují zde i jiné formy ochrany. I zde se nabízí výklad, že nejsou sistována hlasovací práva s ochrannou funkcí při hlasování podle druhu akcií upravená v § 417 odst. 1 ZOK a při rozhodování o zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem nebo o vyloučení přednostního práva na upisování akcií v § 417 odst. 3 větě druhé ZOK. Pokud by se prosadil takový výklad při sistaci hlasovacího práva pro prodlení společníka (akcionáře), nevidíme důvod, proč by se nemohl prosadit zde. Pak by měl akcionář, jenž má vnést nepeněžitý vklad, sistována jen hlasovací práva podílející se na tvorbě vůle akciové společnosti podle § 416 odst. 1 a § 417 odst. 3 věty první ZOK. Považujeme to za logické. Jde o to, že menšinový akcionář by také neměl mít možnost vnutit většinovému akcionáři, jak má být nepeněžitý vklad oceněn.

Možnost zneužití hlasovacího práva při ocenění nepeněžitého vkladu je ale v podstatě eliminována pravidly o oceňování nepeněžitého vkladu v § 143 nebo 251 a § 468 až 479 ZOK[30] a úpravou emisního kursu podílů. Problematiku oceňování nepeněžitých vkladů jako formu udržení základního kapitálu akciové společnosti obsahuje směrnice 2017/1142, jež byla implementována do českého právního řádu nejen pro akciovou společnost, ale i pro společnost s ručením omezeným. Ta sistaci hlasovacích práv pro akcionáře, který vnáší nepeněžitý vklad, nevyžaduje. Určitou formu ochrany před nevhodnými vklady představuje zpráva statutárního orgánu k nepeněžitému vkladu obsažená v § 219 odst. 2 písm. b) a v § 474 odst. 2 písm. b) ZOK, která musí obsahovat i důvody pro zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady. I kdyby přes tato ochranná opatření většinový akcionář na valné hromadě výjimečně zneužil svá hlasovací práva, byla by daná situace řešitelná přes obecný institut zákazu zneužití práva a hlasovacích práv.

Vzhledem k tomu, že (i) z povahy věci směřuje ustanovení o sistaci hlasovacích práv při vnášení nepeněžitých vkladů jen proti většinovým akcionářům, a při jeho vztažení i na hlasování podle § 417 odst. 3 věty druhé ZOK eliminuje i ochrannou funkci tohoto ustanovení, (ii) zákon o obchodních korporacích obsahuje i jiné formy ochrany menšinových akcionářů a společnosti, které nezasahují do základních práv akcionářů, (iii) tento zákaz výkonu hlasovacích práv vylučuje společníka z rozhodování o zvýšení základního kapitálu jako celku a (iv) je možné využít obecný institut zákazu zneužití práva a hlasovacích práv, se přikláníme k názoru, že je možné zákaz výkonu hlasovacích práv při vnášení nepeněžitých vkladů zakladatelským právním jedním vyloučit nebo modifikovat.

Zákaz čtvrtý: valná hromada rozhoduje, zda společníkovi (akcionáři) nebo osobě jednající s ním ve shodě má být prominuta povinnost – § 173 odst. 1 písm. c), § 426 písm. c) ZOK

V posuzovaném případě jde opět jen o ochranu před možným zneužitím hlasovacího práva a jiný zvláštní veřejný zájem zde zřejmě chráněn není. I tato úprava v podstatě poskytuje ochranu vůči většinovým společníkům (akcionářům), kteří vahou svých hlasů mohou ovlivnit rozhodnutí valné hromady.[31] Dané ustanovení však nelze chápat tak, že zakládá působnost valné hromady rozhodovat o prominutí jakékoli povinnosti společníkovi (akcionáři) nebo osobě jednající s ním ve shodě, ale jde jen o promíjení těch povinností, u kterých působnost valné hromady stanoví zákon nebo určuje zakladatelské právní jednání.

Jedním z případů, kdy o prominutí povinnosti (dluhu) rozhoduje valná hromada, je rozhodování o snížení základního kapitálu spojeného s prominutím nesplněné části vkladové povinnosti. Podle § 150 odst. 2 ZOK nemůže být společník společnosti s ručením omezeným zproštěn vkladové povinnosti, ledaže jde o snížení základního kapitálu. Na to pak navazuje § 223 písm. c) a § 240 odst. 2 ZOK. Obdobně u akciové společnosti se v § 344 odst. 3 ZOK stanoví, že vkladové povinnosti nemůže být akcionář zproštěn, ledaže jde o snížení základního kapitálu ve spojení s navazujícími ustanoveními o snížení základního kapitálu v § 467 odst. 5, § 520 odst. 1 a § 524 odst. 1 ZOK. Problém však tkví v tom, že v těchto případech může společnost snížit základní kapitál, i když společník není v prodlení s plněním vkladové povinnosti. Skutečně v těchto případech nesmí společník vykonat své hlasovací právo, takže může být proti jeho vůli snížen jeho podíl na základním kapitálu, i když žádnou povinnost neporušil?

Ve společnosti s ručením omezeným je situace řešitelná přes § 171 odst. 2 ZOK, neboť s takovým rozhodnutím o snížení základního kapitálu zasahujícím do práv dotčeného společníka musí dotčený společník bezpochyby vyslovit souhlas. Je proto podle našeho názoru pochybné, zda má být skutečně sistováno hlasovací právo společníka, když se ke snížení základního kapitálu stejně vyžaduje jeho souhlas. Přikláníme se proto k názoru, že v tomto případě by hlasovací právo nemělo být sistováno, protože bez souhlasu společníka ke snížení základního kapitálu stejně nedojde. Přinejmenším ale nemáme pochyb, že nic nebrání tomu, aby byla pro tento případ sistace hlasovacího práva ve společnosti s ručením omezeným vyloučena.

Složitější situace nastává u akciové společnosti, kde obdobná úprava není. V odborné literatuře se však objevuje názor, že nelze připustit, aby se akcionář nemohl bránit proti snížení svého podílu na základním kapitálu, neporušil-li vkladovou povinnost. Jeho zastánci dovozují, že ani u akciové společnosti nelze prominout akcionáři, který není v prodlení se splácením emisního kursu, povinnost splnit část vkladové povinnosti proti jeho vůli.[32] Je zde tedy obdobná situace jako ve společnosti s ručením omezeným. Jsme proto názoru, že není nezbytné sistovat v tomto případě akcionáři hlasovací práva, když stejně bez jeho souhlasu nelze snížení základního kapitálu realizovat. Poněkud jiná je situace, kdy se zakazuje hlasovat akcionáři, jemuž nemá být prominuta vkladová povinnost, ale který jedná ve shodě s akcionářem, jemuž má být vkladová povinnost prominuta. Nicméně nevidíme důvod, proč i u tohoto akcionáře sistovat jeho hlasovací práva, když stejně proti vůli akcionáře, jemuž má být vkladová povinnost prominuta, snížení základního kapitálu prosadit nelze.

Otázkou je, zda lze pod pojem „prominutí povinnosti“ subsumovat u akciové společnosti i snížení základního kapitálu vzetím akcií z oběhu podle § 536 ZOK, je-li akcionář v prodlení se splácením jmenovité (účetní) hodnoty akcií. Zde připadá v úvahu podle našeho názoru pouze sistace hlasovacího práva podle § 426 písm. a) ZOK pro prodlení s plněním vkladové povinnosti, protože v tomto případě společnost s akcionářem neuzavírá dohodu o prominutí dluhu, ale povinnost splatit dlužný emisní kurs akcií zanikne ex lege,[33] a naopak společnost vrací akcionáři dosud splacený emisní kurs akcií. Pokud by byl vyloučen zákaz výkonu hlasovacích práv pro prodlení akcionáře, mohl by akcionář o tomto snížení základního kapitálu hlasovat. Snížení základního kapitálu upuštěním od vydání akcií je alternativou k vyloučení akcionáře ze společnosti, a to, že by akcionář neměl sistovaná hlasovací práva na valné hromadě, nemůže zabránit jeho vyloučení ze společnosti rozhodnutím statutárního orgánu v kadučním řízení podle § 345 a násl ZOK.

Přikláníme se proto k názoru, že sistace hlasovacích práv z důvodu rozhodování valné hromady o prominutí povinnosti splatit emisní kurs není nezbytná, že pravidla pro snižování základního kapitálu a možnost vyloučení společníka ze společnosti pro prodlení se splacením emisního kursu zajišťují jak dostatečnou ochranu věřitelů, tak společnosti, a že smysl a účel právní úpravy nebrání takovému vyloučení sistace hlasovacího práva nebo jeho modifikaci.

Kromě zákona o obchodních korporacích upravuje možnost prominutí vkladové povinnosti i zákon o přeměnách v souvislosti s fúzí nebo rozdělením (viz § 96a, 101, 288a, 290a PřemZ). Je otázkou, zda sistace hlasovacího práva je v těchto případech vůbec proporcionální k významu rozhodnutí, o němž nemůže společník hlasovat. Nemožnost vykonat hlasovací právo při rozhodování valné hromady o fúzi nebo rozdělení jen z důvodu, že projektem přeměny, který valná hromada schvaluje, je společníkovi promíjena povinnost splnit vkladovou povinnost, je přinejmenším vysoce neproporcionální a její vyloučení zakladatelským právním jednáním smysl a účel zákona podle našeho názoru rozhodně nebrání.

Sporné může být, jak je to s prominutím povinnosti poskytnout příplatek. Zákon výslovně tuto otázku neupravuje. U společnosti s ručením omezeným je upraveno pouze vracení příplatku, o němž rozhoduje valná hromada. Při posuzování této otázky je třeba vyjít z toho, kdy byl příplatek poskytnut. Podle našeho názoru, jakmile příplatková povinnost vznikla a byla zaúčtována, byl příplatek poskytnut,[34] takže by bylo možné prominout společníkovi příplatkovou povinnost jen cestou vrácení příplatku, a to tím způsobem, že místo vyplacení peněz by společnost prominula společníkovi příplatkovou povinnost nebo její část. Protože pro vracení příplatků však platí přísná pravidla bilančních testů i testu insolvence, nemohlo by dojít v důsledku prominutí příplatkové povinnosti ani k poškození věřitelů, ani ostatních společníků. Jsme proto názoru, že lze zakladatelským právním jednáním vyloučit sistaci hlasovacích práv i pro rozhodování o prominutí příplatkové povinnosti v souvislosti s rozhodováním valné hromady o vracení příplatku. Mj. i zde jde o to, že prominout dluh lze jen se souhlasem dlužníka (§ 1995 ObčZ).

Další povinností, jejíž prominutí je rovněž svěřeno do rozhodovací působnosti valné hromady, je i plné nebo částečné prominutí povinnosti k náhradě újmy jako součásti dohody o vypořádání újmy mezi členem voleného orgánu a obchodní korporací, kterou musí schválit valná hromada (viz § 55 odst. 3 ZOK). Valné hromadě by však měli členové statutárního orgánu předložit ke schválení takovou smlouvu, jen když je prominutí povinnosti uhradit újmu v zájmu společnosti, jinak porušují péči řádného hospodáře a odpovídají společnosti za tím způsobenou újmu. V tomto případě však případné prominutí dluhu může vést k zásahu do práv třetích osob (věřitelů), pokud se v důsledku prominutí povinnosti nahradit škodu snižuje rozsah ručení člena statutárního orgánu za dluhy společnosti podle § 159 odst. 3 ObčZ. Zde zřejmě smysl a účel právní úpravy vyžaduje, aby se uplatnila sistace hlasovacího práva akcionáře, který je současně členem voleného orgánu, jemuž má být povinnost nahradit újmu prominuta, protože se tím zasahuje do práv třetích osob, a tím zřejmě i do veřejného pořádku.

Jiné případy, kdy by valná hromada mohla rozhodovat o prominutí povinnosti, může určit zakladatelské právní jednání. Takových případů však nemůže být zřejmě mnoho. Určitou brzdu poskytuje podle našeho názoru § 40 odst. 5 ZOK, který zakazuje obchodní korporaci poskytnout společníkovi bezúplatné plnění s tam uvedenými výjimkami. Není ekonomický rozdíl mezi tím, zda společnost poskytne společníkovi plnění nebo mu bezúplatně promine majetkový dluh, v obou případech se sníží její jmění. Lze proto uzavřít, že prominout dluh, vede-li to ke snížení jmění, lze jen tam, kde to zákon výslovně dovoluje. Nelze tedy do působnosti valné hromady svěřit rozhodování o prominutí povinnosti, nelze-li takovou povinnost prominout vůbec. Z druhé strany platí, že rozšíří-li se působnost valné hromady i na promíjení jiných povinností, než které jí svěřuje do působnosti zákon, nelze ze smyslu a účelu právní úpravy dovozovat, že by pro tyto případy současně stanovy nemohly vyloučit sistaci hlasovacích práv.

Zákaz pátý: valná hromada rozhoduje o tom, zda má být společník (akcionář) odvolán z funkce pro porušení povinností při výkonu funkce – § 173 odst. 1 písm. c), § 426 písm. c) ZOK

Smyslem a účelem tohoto zákazu výkonu hlasovacího práva je nepochybně ochrana společnosti a menšinových společníků (akcionářů) před možným zneužitím hlasovacího práva společníkem (akcionářem), který je současně členem voleného orgánu a který by jinak mohl vahou svých hlasů zabránit svému odvolání z funkce, přestože ji nevykonává řádně.[35] Otázkou je, zda tato sistace hlasovacího práva slouží i k ochraně nějakého zvláštního veřejného zájmu – veřejného zájmu na tom, aby funkci členů volených orgánů obchodních korporací nevykonávaly osoby, které porušily povinnosti s touto funkcí spojené. Podle našeho názoru tomu tak není, protože k ochraně tohoto veřejného zájmu obsahuje zákon o obchodních korporacích samostatnou úpravu diskvalifikace v § 63 a násl. Jde o vyloučení z výkonu funkce člena voleného orgánu obchodní korporace rozhodnutím soudu, jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu.[36]

Máme tudíž za to, že posuzovaná sistace hlasovacího práva slouží především k ochraně soukromého zájmu společnosti na možnosti zbavit se člena voleného orgánu, který porušuje své povinnosti. Z tohoto důvodu je podle našeho názoru přípustné, aby zakladatelské právní jednání tento zákaz výkonu hlasovacích práv vyloučilo. Důvodem je i to, že stejného cíle lze dosáhnout vyloučením člena voleného orgánu z výkonu funkce podle § 63 a násl. K závěru, že smysl a účel právní úpravy nevyžaduje, aby nebylo možné tuto sistaci hlasovacího vyloučit, nás vedou i následující důvody:

odvolaný člen voleného orgánu, který je současně společníkem, se může vahou svých hlasů opět ustanovit do funkce, a tím smysl sistace zcela popřít, ledaže by mohlo být jeho hlasování o opětovném zvolení sama sebe do funkce v konkrétním případě kvalifikováno jako zneužití práva,
v praxi je tato sistace hlasovacího práva zneužívána k tomu, že jsou členové statutárního orgánu formálně odvoláváni pro porušení právních povinností, byť je ve skutečnosti neporušili, nebo se vzájemně odvolávají jednatelé, kteří jsou současně společníky, což zpravidla vede k ochromení chodu společnosti[37] nebo jejímu nepřátelskému ovládnutí,
zneužití hlasovacího práva v konkrétním případě lze řešit za použití obecné úpravy zákazu zneužití práva a zneužití hlasovacího práva.

Zákaz šestý: valná hromada rozhoduje o vyloučení společníka společnosti s ručením omezeným nebo o podání návrhu na jeho vyloučení – § 173 odst. 1 písm. b) ZOK

V tomto případě hlavním smyslem a účelem úpravy sistace hlasovacího práva není ani tak ochrana před možným zneužitím hlasovacího práva, ale spíše umožnění realizace práva společnosti na vyloučení společníka ze společnosti ze zákonem stanovených důvodů, tedy veřejný zájem na řádném fungování této formy společnosti. Jde o to, že o vyloučení společníka, který je v prodlení s plněním vkladové nebo příplatkové povinnosti, musí rozhodnout valná hromada, zatímco v akciové společnosti rozhoduje statutární orgán. Rovněž k podání žaloby na vyloučení společníka, který porušuje své povinnosti, je nutný souhlas valné hromady. Soudíme, že tento veřejný zájem nelze chránit jinak, ledaže bychom dovodili, že společenská smlouva může určit, že společníka může v takovém případě vyloučit statutární orgán, resp. že se souhlas valné hromady k podání žaloby na vyloučení společníka, který porušuje své povinnosti, nevyžaduje.

Obráceně platí, že společník se může, v případě, že by důvod pro vyloučení společníka ve skutečnosti nebyl dán, bránit návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady.[38] Z uvedeného důvodu se přikláníme k závěru, že smysl a účel sistace hlasovacího práva pro případ, že valná hromada rozhoduje o vyloučení společníka pro prodlení se splněním vkladové povinnosti podle § 151 odst. 2 ZOK nebo příplatkové povinnosti podle § 165 ZOK nebo o podání návrhu soudu na jeho vyloučení podle § 190 odst. 2 písm. o) a § 204 ZOK pro závažné porušení právní povinnosti, vylučuje odchylnou úpravu v zakladatelském právním jednání.

Další případy sistace hlasovacího práva v jiných ustanoveních zákona o obchodních korporacích

Zákon o obchodních korporacích stanoví i další důvody zakládající sistaci hlasovacích práv:

(i) Zákaz výkonu HLASOVACÍHO PRÁVA s vlastními podíly ve vlastnictví kapitálové společnosti nebo zákaz výkonu hlasovacích práv ovládanou osobou s podíly v ovládající osobě, které vlastní – § 149 odst. 2 a 6, § 309 odst. 1 a § 319 odst. 2 ZOK

Smyslem a účelem tohoto zákazu výkonu hlasovacích práv je chránit veřejný zájem na řádném fungování kapitálových společností, který by mohl být narušen tzv. samoregulací, resp. samokontrolou,[39] tím, že by členové statutárního orgánu rozhodovali v řadě případů o vlastních věcech jako zástupci společnosti a v podstatě by řídili a kontrolovali sami sebe.

Zákaz výkonu hlasovacích práv v těchto případech je také promítnutím zásady veřejného zájmu, jak vyplývá z požadavků unijního práva. I k této problematice se vyjádřil Nejvyšší soudu v usnesení ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. sp. zn. 27 Cdo 3315/2018, když uvedl: „Zákonná úprava omezení možnosti akciové společnosti nabývat vlastní akcie (§ 298 a násl. ZOK) provádí v českém právním řádu požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. 6. 2017 o některých aspektech práva obchodních společností (dále jen ‚směrnice‘). Jejím účelem je (zejména) zajistit (spolu s dalšími ustanoveními) zachování základního kapitálu, který představuje (do jisté míry) ‚záruku‘ pro věřitele (odst. 40 úvodních ustanovení směrnice). Pozastavení hlasovacích práv [obecně vyžadované čl. 63 odst. 1 písm. a) směrnice] přitom představuje ‚minimální opatření pro dosažení cílů této směrnice‘ (odst. 44 úvodních ustanovení směrnice).“

Z výše uvedeného se podává, že posuzovaná sistace hlasovacích práv je projevem veřejného zájmu na fungování kapitálové společnosti a zachování základního kapitálu akciové společnosti. Navíc jde o požadavek unijního práva, který je Česká republika povinna respektovat, a nemůže ponechat na vůli společnosti a jejích společníků, zda se tento zákaz výkonu hlasovacích práv prosadí nebo nikoli. Dospíváme proto k závěru, že smysl a účel právní úpravy brání tomu, aby zakladatelské právní jednání tyto případy sistace hlasovacích práv vyloučilo. V tomto případě se nepochybně prosadí sistace hlasovacího práva i v případech, kdy má toto v akciové společnosti ochrannou funkci, protože společnost není třeba chránit.[40] Vzhledem k tomu, že Česká republika přistoupila k rozšiřující implementaci směrnice 1132/1132 a zákaz výkonu hlasovacích práv vztáhla i na společnost s ručením omezeným, platí výše uvedené závěry podle našeho názoru i pro tuto právní formu kapitálové společnosti.

(ii) zákaz výkonu všech akcionářských práv zakladateli nebo členy statutárního orgánu, pokud nabyli nesplacené akcie podle § 299 odst. 1 ZOK, do úplného splacení emisního kursu akcií – § 299 odst. 2 ZOK

Zákon o obchodních korporacích za účelem prosazení principu zachování základního kapitálu v souladu s požadavky směrnice 2017/1132 v § 298 odst. 1 zapovídá společnosti upisovat vlastní akcie a v § 299 odst. 1 sankcionuje porušení tohoto zákazu tím, že stanoví, že vlastníkem takto upsaných akcií se nestane sama společnost, ale jejich vlastníky se stávají její zakladatelé, nebo v případě zvýšení základního kapitálu členové představenstva nebo správní rady s tím, že jsou povinni i splatit jejich emisní kurs. Nad rámec požadavků směrnice 2017/1132 pak § 299 odst. 2 ZOK stanoví ještě sankci spočívající v tom, že vlastník takových akcií nevykonává do okamžiku splacení emisního kursu práva spojená s upsanými a nesplacenými akciemi. Jejich splacením pak již může vykonávat všechna práva s těmito akciemi spojená.

Poněkud nejasné je, proč zde zákon o obchodních korporacích stanoví daleko přísnější sankci než v případě nabytí vlastních akcií společností tím, že zapovídá výkon všech akcionářských práv. Z našeho pohledu jsou v tomto případě sistována nejen všechna hlasovací práva, vč. těch s ochrannou funkcí, ale i právo akcionáře vyjádřit souhlas nebo nesouhlas s určitým rozhodnutím valné hromady, protože akcionář se ani nemůže účastnit valné hromady. Není zcela zřejmé, proč v tomto případě zákonodárce zvolil tak tvrdou sankci a znemožňuje vlastníkům akcií efektivně se bránit před zásahem do jejich právního postavení.

Může být sporné, zda stanovy mohou v tomto případě vyloučit pozastavení výkonu všech práv, nebo jej omezit jen na pozastavení některých práv. Argumentem pro může být, že jde o formu ochrany principu zachování základního kapitálu. Jsme však názoru, že tomu tak není, protože sistace akcionářských práv nemůže zabránit upsání akcií společností. Navíc ani evropské právo takovou sankci na členských státech nevyžaduje, avšak ani ji nezakazuje. Pokud vlastníci včas splní vkladovou povinnost, nevidíme příliš důvod, proč je trestat zákazem výkonu všech akcionářských práv. Jsme proto názoru, že veřejný zájem na zachování základního kapitálu je dostatečně chráněn tím, že je uloženo osobám odlišným od společnosti splatit emisní kurs takto upsaných akcií. Přikláníme se proto k závěru, že smysl a účel právní úpravy nebrání tomu, aby stanovy vyloučily nebo modifikovaly zákaz výkonu všech akcionářských práv ve smyslu § 299 odst. 2 ZOK.

(iii) zákaz výkonu všech akcionářských práv při prodlení s vrácením listinných akcií nebo zatímních listů – § 343, § 500 odst. 3, § 526 ZOK

Další zákazy výkonu všech akcionářských práv, a tedy i hlasovacího práva, bez ohledu na to, zda má ochrannou funkci nebo nikoli, tak i práva vyslovit souhlas s rozhodnutím valné hromady, zakotvuje zákon o obchodních korporacích pro případ, že je akcionář v prodlení s vrácením listinných akcií nebo zatímních listů v těchto případech:

při výměně akcií za akcie jiného druhu nebo formy, při výměně akcií se jmenovitou hodnotou za kusové akcie nebo kusových akcií za akcie se jmenovitou hodnotou, anebo při výměně akcií po jejich štěpení nebo spojení více akcií do jedné akcie – § 343 odkazem na § 526 ZOK,
při zvýšení jmenovité hodnoty listinných akcií – § 500 odst. 3 ZOK,
při snížení jmenovité hodnoty listinných akcií nebo zatímních listů – § 526 ZOK.

Smyslem a účelem právní právy není v tomto případě zřejmě ochrana soukromých zájmů (ochrana společnosti a jejích společníků/akcionářů), ale veřejný zájem na zachování důvěry investorů v kapitálový trh. Jeho cílem je působit na to, aby neobíhaly cenné papíry, které budou obsahovat nepravdivé údaje, které mohou uvádět účastníky kapitálového trhu v omyl. Jde o to, že účastnické cenné papíry jsou pouze deklaratorní povahy, takže práva a povinnosti jejich vlastníka se nepodávají z textu listiny, ale ze zakladatelského právního jednání. Jinak řečeno, jde o to efektivně donutit společníka (akcionáře) vrátit účastnické cenné papíry, které buď nemají požadované náležitosti, nebo jsou stahovány z oběhu, protože již neztělesňují podíl na společnosti, neboť jejich ponechání v oběhu může způsobit nedůvěru v kapitálový trh. Vzhledem k tomu, že pozastavení výkonu všech práv akcionáře je zde upraveno na ochranu veřejného zájmu, dospíváme k závěru, že smysl a účel právní úpravy v posuzovaném případě vylučuje, aby zakladatelské právní jednání sistaci akcionářských práv vyloučilo nebo modifikovalo.

Úprava zákazu výkonu hlasovacího práva ve zvláštních právních předpisech

Kromě zákona o obchodních korporacích upravují zákaz výkonu hlasovacích práv, popř. i jiných společnických (akcionářských) práv, zvláštní zákony, zpravidla veřejnoprávního charakteru. Tyto zvláštní zákony se zpravidla týkají akciových společnosti, jejichž akcie se obchodují na evropských regulovaných trzích, nebo působících v různých segmentech kapitálového a finančního trhu.

Úprava sistace hlasovacích práv vztahující se na všechny kapitálové společnosti je obsažena v § 54 SkutMaj.[41] Podle § 54 odst. 1 SkutMaj platí, že není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu této obchodní korporace vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako její jediný společník on ani právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem. Podle § 54 odst. 3 SkutMaj hlasovací práva v obchodní korporaci nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu vykonávat nebo jako její jediný společník rozhodovat také právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jež nemají v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele. V těchto ustanoveních není chráněn žádný soukromý zájem, ale veřejný zájem na dohledání a evidenci skutečného vlastníka obchodní korporace v zájmu boje proti financování terorismu a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Vzhledem k tomu, že smysl a účel právní úpravy zákazu výkonu hlasovacích práv slouží naplnění veřejného zájmu, a dokonce vylučuje z rozhodování i jediného společníka, jsme názoru, že zakladatelským právním jednáním tuto sistaci hlasovacích práv vyloučit ani modifikovat nelze.

Ve vztahu k akciovým společnostem, jejichž akcie jsou obchodovány na evropském regulovaném trhu, existují dvě zvláštní právní úpravy sistace hlasovacích práv. První z nich je upravena v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu.[42] Podle § 122 odst. 6 ZPKT je sankcionováno zákazem výkonu hlasovacích práv předepsané neoznámení nabytí rozhodného podílu na hlasovacích právech akciové společnosti, jejíž akcie jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, od okamžiku prodlení s plněním oznamovací povinnosti do jejího splnění, a to ohledně hlasovacích práv spojených s nabytou účastí, ohledně níž nebyla oznamovací povinnost splněna.

Druhý případ je obsažen v zákoně o nabídkách převzetí.[43] Podle § 53 odst. 1 NabPřev po dobu, kdy je osoba, které vznikla nabídková povinnost, v prodlení s jejím plněním, nesmí ona ani osoby s ní spolupracující vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti. Podle § 53 odst. 3 NabPřev pozastavení hlasovacích práv zaniká dodatečným splněním nabídkové povinnosti nebo uplynutím tří let od vzniku nabídkové povinnosti, ledaže Česká národní banka rozhodne podle § 53 odst. 2 NabPřev, že osoba, jejíž hlasovací práva byla pozastavena podle § 53 odst. 1 NabPřev, je přesto oprávněna vykonávat hlasovací práva, pokud je to v souladu se zájmy cílové společnosti a ostatních akcionářů. Ve svém rozhodnutí může Česká národní banka výkon hlasovacích práv jinak omezit nebo podmínit.

V případě § 122 ZPKT je nepochybně smyslem právní úpravy zabezpečit ochranu řádného fungování kapitálového trhu a jeho průhlednost, a proto tuto sistaci hlasovacích práv vyloučit nebo omezit podle našeho názoru nelze. Pokud jde o § 53 NabPřev, mohlo by se zdát, že poskytuje jen ochranu soukromého zájmu společnosti a jejích akcionářů, ale podle našeho názoru tomu tak není. Na učinění povinné nabídky převzetí je veřejný zájem. To vyplývá z toho, že je pod dohledem České národní banky a že podle výslovného znění zákona jen Česká národní banka může modifikovat zákaz výkonu hlasovacích práv stanovený zákonem. Dospíváme proto k závěru, že ani v tomto případě nemůže zakladatelské právní jednání zákaz výkonu hlasovacích práv vyloučit ani modifikovat.

Ve všech těchto případech vzniká otázka, zda jsou pozastavena i hlasovací práva, která mají jen ochrannou funkci (viz výše). Vzhledem k tomu, že v těchto případech se nemůže akcionář vahou svých hlasů podílet na přijetí rozhodnutí valné hromady, se přikláníme k názoru, že tato „ochranná“ h

Štítky:
2024

Zpět