Střípky z historie 72.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, člen redakční rady Ad Notam

Za autora definice notářství a notářské profese je považován francouzský právník a politik Pierre-François Réal (1757–1834), který při projednávání návrhu notářského řádu z roku 1803 charakterizoval notářství těmito slovy: „Vedle státních úředníků, kteří smiřují a soudí spory, řád volá po dalších státních úřednících, kteří jako nezainteresovaní poradci stran, jakož i nestranní redaktoři jejich vůle, upozorňují na plný rozsah závazků, které strany sjednávají, kteří sepisují tyto závazky s jasností, dávajíce jim charakter autentického aktu a sílu pravomocného rozsudku, uchovávají jejich paměť a věrně střeží jejich vklad, brání vzniku sporů mezi lidmi dobré víry a znemožňují chamtivým lidem s pocitem naděje na úspěch touhu vznést nespravedlivý protest. Tito nezainteresovaní poradci, tito nestranní redaktoři, tento typ dobrovolných soudců, kteří neodvolatelně zavazují smluvní strany, jsou notáři. Takovou institucí je notářství.“

•

Časopis Právník přinesl v roce 1879 zprávu, že byl „vyznamenán c. k. notář Dan. Benoni v Nalžovech, za své dlouholeté záslužné působeni zlatým křížem záslužným s korunou“. Daniel Benoni po právnických studiích působil jako „direktor a právní“, čili justiciár zprvu ve Střelských Hošticích a od roku 1836 v Nalžovských Horách. Zde pak v letech 1851–1880 působil jako notář. Podle zprávy v Národních listech ze dne 3. března 1865 byl Daniel Benoni zvolen okresním starostou pro Plánický okres. Synem Daniela Benoniho byl hudební skladatel, mimo jiné žák Gaetana Donizzettiho, Julius Hugo Benoni (1832–18..?), ve své době označovaný jako „český Mozart“. Časopis Šumavan ze dne 1. listopadu 1879 pod titulkem Zavěsení zlatého záslužného kříže o průběhu následující slavnosti podrobně informoval.

•

O výši sazby za úschovu cenných papírů notáře jako soudního komisaře rozhodl až c. k. nejvyšší soud. C. k. zemský soud ve Štýrském Hradci za „složení pozůstalých cenných papírů v ceně 100.625 zl. 99 kr., přisoudil notáři na místě účtovaných dle §. 8. notářské sazby 52 zl. 30 kr. pouze paušální odměnu 30 zl.; neboť poplatek ten vyměřen byl dle §. 28. poplatkové sazby not. řádů ze dne 21. května 1855 č. 94. ř. z. se zřetelem na čas, namáhání a píli, nikoliv dle §§. 2. a násl. notářské sazby, poněvadž v tomto § uvedená odměna za práce platí jen pro vlastní práce notářské, nikoli však za práce soudního komissařství“. C. k vrchní soud zemský ve Štýrském Hradci notářovu stížnost zamítl. Naopak c. k. nejvyšší soud mimořádné notářově stížnosti rozhodnutím ze dne 2. března 1898, č. 2873 „vyhověl a přisoudil notáři účtovanou částku 52 zl. 30 kr. za uschování a složení cenných papírů, uváživ, že jsou sice pro vyměřování poplatků notářů jako soudních komissařů za výkony, jichž odměnu lze odhadovati dle času, namáhání a píle, rozhodný toliko předpisy §§. 27.—30. platné dosud poplatkové sazby not. ř. ze dne 21. května 1855 č. 94. ř. z. a že proto pro takové výkony neplatí ustanovení advokátní sazby; že však zde jde také o dočasné uschování cenných papírů, ohledně něhož poplatková sazba ničeho neustanovuje, a následkem toho tam, kde třeba odměniti ručení soudního komissaře, dlužno použití obdobných předpisů §. 8. notářské sazby (§. 7. ob. zák. obč.)“.

•

V roce 1882 „nákladem universitního knihkupectví Hölderova ve Vídni počalo vycházeti dílo, jež mnohému právníku velmi přijde vhod, anto jemu ušetří práce i náklady s opatřením mnohých nezbytných pramenů spojené. Pan minist. sekretář dr. Josef Kaserer v oboru právnického písemnictví osvědčený, vydává totiž pod nápisem „Handbuch der österreichischen Justizverwaltung“, systematicky uspořádané vydání všech zákonů a nařízení v obor správy spravedlnosti spadající“. Ve druhém svazku vyšel i komentář k notářskému řádu z roku 1871 o 176 stranách pod názvem Das Gesetz vom 25. Juli 1871 über das Erfordernis notarieller Errichtung einiger Rechtsgeschäfte : mit Materialien auf Veranlassung des österreichischen Notaren­vereins (Wien: Alfred Hölder, k.k. Hof- und Universitäts-Buch­händler, 1885).

Zpět