Rozhovor s novým děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, prof. JUDr. Janem Kuklíkem, DrSc.

 

Vážený pane profesore, několik dní poté, co jste se ujal funkce děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy jste přijal pozvání na půdu Notářské komory ČR, a to poprvé. Moc si toho vážím a děkuji za ochotu k rozhovoru pro čtenáře časopisu Ad Notam. V minulém funkčním období děkana, profesora Aleše Gerlocha, jste působil jako proděkan pro koncepci a rozvoj fakulty. Jaké změny může veřejnost s Vaším příchodem do funkce děkana očekávat?

Změny byly součástí programu, se kterým jsem na funkci děkana kandidoval. Jedná se do určité míry o kombinaci kontinuity i dílčích změn. Nedá se tak hovořit jen o změnách. Je třeba vidět, že některé záležitosti jsou delšího charakteru a je třeba na ně navázat. Mezi záležitosti, které by se daly označit jako změny, by patřila úvaha o počtu studentů právnického studia. K tomu se jistě ještě dostaneme. Otázku diskuse o počtu studentů je třeba vidět ve vztahu k financování a také ve vztahu ke kvalitě a obsahu výuky. Mým cílem je prosadit postupné snížení počtu studentů jako předpoklad pro zvyšování kvality studia a obsahových změn. Zároveň se tím bude reagovat i na otázky související s uplatněním absolventů.

 

Tato otázka je jistě komplikovaná...

Ano. Dlouhou dobu byla pro financování vysokých škol klíčová otázka počtu studentů. Jsou to dvě otázky, které někdy jsou proti sobě. Možná je nyní vhodná doba změnu učinit a najít pro financování rezervy. To souvisí s druhou oblastí koncepčního rozvoje fakulty, a to vědecké činnosti. Přibývá význam financování fakulty z jiných zdrojů než podle počtu studentů. Zde je možné najít zdroje pro to, aby mohlo dojít ke snižování počtů, samotný vědecký výkon je třeba dále zvýšit, případně najít další prostředky. Fakulta je financována nejenom z počtu nově přijatých, ale i z počtu absolventů. Mohl by zde být také určitý tlak, aby studenti nestudovali maximální dobu. Málokdo ví, že student může za určitých podmínek studovat až deset let. To je nevýhodné pro fakultu. Studenti by měli končit maximálně v šestileté lhůtě.

 

Není na škodu, že financování fakult ovlivňuje, kolik studentů je přijato a kolik jich ukončí studium? Nemá to vliv na chování profesorů a lektorů?

V rámci toho, co může fakulta udělat, se snažíme, aby se tyto záležitosti nepromítaly do samotné výuky a úvah učitele. Musíme to vzít v úvahu z hlediska toho, že se fakulta v nastaveném systému musí pohybovat. Otázka jiných zdrojů, případně alespoň změny poměru prostředků je cílem pro následující období. Jsou to záležitosti, které jsou většinou řešeny na úrovni vlády či ministerstva.

Z Vašich slov je zřejmé, že jste se aktivně ujal funkce děkana právnické fakulty. Vnímáte problematiku fakulty v širším kontextu. Veřejnost se ale často ptá, jak právnické fakulty zvládnou výuku vysokého počtu studentů a jak se posléze uplatní. Je tedy vhodná regulace jejich počtu? A jak by měla vypadat?

Jsou tu dvě otázky. První je stanovení kritérií při přijímání a otázka, jak reagovat na neklesající zájem. Počet zájemců o studium mírně, ale nijak drasticky neklesá. Přijímáme zhruba ve stejném poměru, z 3600 uchazečů přijímáme 620. Mým cílem je počet přijímaných snižovat rychleji, než jsme činili. V minulých čtyřech letech totiž již došlo k postupnému snižování. Každý rok o 20 až 30 studentů méně. Snažili jsme se tak vyrovnávat pokles financí z jiných zdrojů. Nabízí se tak otázka, zda nejít rychlejším tempem. Zároveň to souvisí s úrovní a náročností studia. Musím říci, že studium na právnické fakultě náročné je, ale jen do určité míry. Je tu prostor jak nároky zvyšovat, a to v zájmu studentů samotných. Bude nutné se stále více zabývat tím, jak kvalitní absolventy posíláme do praxe a kam směřují. Za poslední dva roky jsme zvýšili úsilí o práci s čerstvými absolventy. Abychom věděli, kam míří a jaké mají představy o začátcích profesní kariéry. Zároveň od nich chceme mít zpětnou vazbu na naše studijní programy. Je třeba připomenout, že máme program reakreditovaný. Změny jsme učinili a dnes jsme ve fázi nabíhajícího třetího roku nového programu. Celý pětiletý cyklus ale nemáme dokončený, a tak plánujeme do dvou let udělat evaluaci studijního programu.

 

Změn od devadesátých let byla celá řada.

Je tu paradox, že po dvou až třech letech, se učinily změny buď novým zákonem anebo změnou univerzitních předpisů, zavedením kreditního systému a podobně. Absolventi absolvují podle odlišných studijních plánů. Aktuální plán bychom tak rádi zhodnotili a změny promítli dle evaluace s přihlédnutím k tomu, co získáme od absolventů. Zpětná vazba je důležitá. Stejně tak je důležité, jak se na toto studium dívají „odběratelé“. Rádi bychom také ještě více posílili zpětnou vazbu s profesními komorami a praxí.

 

Studium je v současnosti pětileté magisterské, nedělené.

Je to poměrně dlouhé studium. To sice umožňuje se do jisté míry zaměřit na všechny základní právní obory a doplnit je výběrovými předměty. Chtěli jsme zachovat univerzální profil absolventa, to je důležité. Chceme, aby se student mohl sice dílčím způsobem specializovat, za pomoci modulů volitelných předmětů a pokud touto cestou nepůjde, specializovat se ke konci studia výběrem diplomové práce. To chceme kombinovat s univerzálním profilem absolventa. Je možné, že zjistí, kam by chtěl směřovat, až po absolvování fakulty. Souvisí to s napětím, co by si student během studia představoval a jaká bude skutečná možnost uplatnění. Právnické profese nejsou nafukovací, možnost uplatnění je a bude do budoucna limitovaná. Studenti se na situace nemohou dívat v době, kdy nastupují, ale musí si představit, jaká může za pět let být. To je někdy problém. Univerzální profil tak umožňuje, aby se absolventi uplatnili i mimo právnická povolání. A to se nám daří, téměř nemáme nezaměstnané absolventy. Dokonce i ve zhoršené ekonomické situaci posledních let, což považujeme za velký úspěch. Máme některá opatření v programu, a tím se chceme od jiných právnických fakult odlišovat, a to je důraz na jazykovou průpravu, mezinárodní evropský rozměr výuky práva. Máme vysoký počet studentů vyjíždějících do zahraničí. Mohli bychom tak být mírně optimističtí k uplatnění absolventů na trhu práce i mimo klasická právnická povolání.

 

Specializovaná výuka tedy na fakultě probíhá již nyní. Pochopil jsem, že na tomto systému nechystáte nic měnit?

V uplynulých letech jsme měli první evropský projekt, který byl zaměřen na přípravu absolventů se zaměřením na prvky uplatnění v praxi, jmenoval se příznačně právo pro praxi. Chceme v tom pokračovat. Vytvořili jsme zvláštní mezioborové centrum, jehož hlavním cílem je rozvoj praktických dovedností. A to v několika souvisejících záležitostech. První z nich je styk s praxí i v průběhu studia. K tomu slouží několik dílčích projektů. Máme již desetiletou spolupráci s Městským soudem v Praze. Studenti chodí na celoroční stáže na civilní a trestní úseky na pražské obvodní soudy. Máme odbornou praxi u státního zastupitelství i na správních úřadech a ministerstvech. Je otázka, jak rychle se to podaří, ale mým cílem je studentovi právnické fakulty předepsat, aby si vybral z nabídky praxí a aby skutečně praxi absolvoval. Nabízí se řada dalších možností ve vztahu ke všem právnickým profesím. Uvědomujeme si, že místa jsou omezena a má to organizační i praktické právní problémy. Například otázku mlčenlivosti. Již dnes si student může praxi zvolit. Chceme ale, aby chápal, že je to součástí studia a zvolit si ji musel. Předpokladem je mít dostatek možností, ze kterých by si student vybral. Samozřejmě víme, že řada našich studentů, zejména ve druhé části studia, pracuje a hledá možnosti. Jde o otázku, jak vyřešit vztah k povolání advokáta. Studenti nejčastěji směřují do advokacie a čeká nás tak definování toho, jaké možnosti zde budou.

 

Před několika dny proběhlo v médiích hodnocení vysokých škol. Mezi právnickými fakultami byla vyhodnocena na prvním místě Právnická fakulta Masarykovy Univerzity v Brně. Jaká jsou hodnotící kritéria a jak se na hodnocení díváte? Považujete je za objektivní?

Je otázka, co je objektivní. Problém může být i v tom, jaká kritéria hodnocení obsahuje. My se s tím musíme vyrovnat. Kritéria byla vytvořena Hospodářskými novinami, jsou v některých částech samozřejmě diskutabilní. Například ve vědecké části, kde bylo stanoveno pořadí a není přesně zřejmé, jaká čísla byla vzata v úvahu. Osobně se domnívám, že naše právnická fakulta na tom není tak špatně, jak by se mohlo ze žebříčku zdát. Použil bych slavný Churchillův výrok: „Věřím jen těm statistikám, které jsem si sám zfalšoval“. Může to být ale také impulz pro zlepšení. Uvědomujeme si, že je třeba více propagovat věci, které se podaří. I když novináře více zajímají problematické až skandální zprávy a úspěchy nejsou tak atraktivní. Žebříčky slouží jako návod, zejména pro uchazeče o studium. My máme na realitu jiný pohled. Když jsme tento rok pořádali den otevřených dveří, zájemců přišlo ještě více než loni a největší posluchárnu jsme zaplnili dvakrát. Zájem o studium na pražské právnické fakultě neodpovídá tomu, co by se mohlo vyčíst ze žebříčků.

 

Využiju této příležitosti k tomu, abych poděkoval za umožnění spolupráce notářů s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Velmi si vážím ocenění, kterého se mi dostalo 23. ledna 2014 z rukou profesora Gerlocha.  Medaile Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze je výrazem ocenění mé dlouhodobé spolupráce. Je mi ctí, že jsem externím členem vědecké rady a mám možnost přednášet studentům v rámci předmětu Právnická povolání v justici, který vede paní docentka Macková. Moc mě těší, že mají studenti zájem o přednášky o historii notářství a notářství v praxi. 

Předání medaile bylo sice výrazem pana profesora Gerlocha, ale mělo to znamenat také to, že bych i já rád, abychom ve spolupráci, které si vážím, dále pokračovali. Dílčí vize by možná byla i z toho, aby bylo možné s profesními komorami spolupracovat na vylepšování a změnách, které nás čekají v rámci výuky práva. Budeme rádi, když se studenti setkají s pohledem notářů. Mou dílčí vizí by bylo hledat cesty k rozšíření spolupráce a budovat vztah studentů k právnickým stavům. Jsou to třeba otázky profesní etiky, kde je role komor nezastupitelná.

 

A závěrem, máte ještě nějaké další vize, kromě výše zmíněných?

To, co se dá považovat za úspěchy, finanční stabilita, dlouhodobé akreditace magisterských, doktorských i habilitačních oborů, je třeba udržet. Obecnější vize je fakultu ještě dále posunout a srovnávat ji nejen v rámci České republiky. Srovnání musí být minimálně evropské, nikoliv regionální.

 

Přeji Vám, vážený pane děkane, pevné zdraví, hodně úspěchů a štěstí. Věřím, že se ve srovnávacích evropských tabulkách jednou Právnická fakulta Univerzity Karlovy výrazně prosadí. Děkuji za rozhovor.

Já děkuji za pozvání.

 

JUDr. Martin Foukal, prezident Notářské komory  České republiky, notář v Praze

Foto: Michal Tvrdík

 

 

prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc. (*1967)

•  Český právník, právní historik a vysokoškolský učitel

•  Děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

•  Zaměřuje se na dějiny angloamerického práva, na právní dějiny Československé republiky, úzce pak na historii československého odboje za druhé světové války a dějiny komunistického Československa.

Zpět