30 let českého notářství – historický vývoj

Prvního ledna letošního roku uplynulo nejen třicet let od vzniku samostatné České republiky, ale i třicet let od obnovy českého notářství v jeho tradiční podobě, postavené na dodržování stěžejních principů notářství latinského typu. Okolnosti vzniku České republiky si někteří pamatujeme, protože jsme tuto dobu sami prožili, a mladší ji znají ze školy nebo z vyprávění. Cestu obnovení českého notářství však už mnozí nemusí pamatovat, neboť 96 notářů či notářek je ve věku 40 a méně let, tedy v roce 1993 jim bylo 10 let, dalších 163 notářů či notářek je ve věku mezi 40 a 50 lety, tedy asi 60 % notářů či notářek si obnovu českého notářství z vlastní zkušenosti nepamatuje.

 

Pojďme si tedy obnovu tradičního notářství stručně připomenout, a jelikož jsem v době, kdy docházelo k obnově notářství, studoval třetí ročník PF v Brně, tak si dovolím vyjít z materiálů a vzpomínek JUDr. Miloslava Jindřicha, který se obnově notářství podrobně věnoval v článku Cesta k obnovení českého notářství (prosinec 1989 až leden 1993), publikovaném v časopise Ad Notam č. 3 z roku 2018, a stěžejní okamžiky viděl a popsal následovně.

Na základě změn politických, které nastaly po listopadu 1989, bylo zřejmé, že dojde i ke změnám majetkovým, že se změní dosavadní pojetí soukromého vlastnictví. V právním státě kontinentálního typu má tradiční notářství nezastupitelnou roli v procesní prevenci a právní jistotě. Tuto roli nemohlo státní notářství v nové době splnit. Tato tradiční role notářství vlastně nebyla ani známá, státní notářství byla chápána jako státní úřad registrující vztahy k nemovitostem, důležitou roli měla v restitučních řízeních. Museli to být notáři, kteří se již v prosinci roku 1989 sešli v Praze ve vinárně Makarská na Malé Straně a výsledkem jejich setkání bylo přijaté prohlášení, určené Ministerstvu spravedlnosti, v němž byla vyjádřena vůle usilovat o přeměnu státního notářství v notářství, které by „odpovídalo celosvětovému pojetí, a tedy bylo nezávislou, samosprávnou a samofinancující se institucí, v níž je notář nezávislým nositelem veřejného úřadu“.

Na Ministerstvo spravedlnosti nastoupil na stáž JUDr. Martin Šešina, notář v Benešově, aby začal koordinovat na půdě ministerstva přípravy na „privatizaci notářství“. Instrukcí Ministerstva spravedlnosti byla ustavena i první notářská samospráva státních notářů. Nastala diskuse o tom, jaká má být podoba obnoveného notářství, uvažovalo se o různých hybridních notářstvích, tedy část agendy by byla vykonávána jako státní (např. dědická řízení a registrace) a vedle toho by notáři vykonávali na vlastní účet agendu listinnou. Výsledkem debat bylo rozhodnutí o obnově notářství v jeho původní podobě. JUDr. Miloslav Jindřich zpracoval základní zásady zákona o notářství. Tehdejší vlády však byly názoru, že problematika notářství má být řešena až s přijetím nového občanského zákoníku. Začátkem listopadu roku 1990 bylo založeno Sdružení notářů České republiky, jako občanské sdružení, jehož členy byli téměř všichni tehdejší státní notáři a jehož výkonnými orgány byly krajské notářské komory a především Ústřední notářská komora, kterou tvořili státní notáři, zvolení vždy dva za každý soudní kraj. Předsedou Ústřední notářské komory byl zvolen JUDr. Miloslav Jindřich, místopředsedou JUDr. Vladimír Polášek a sekretářem JUDr. Eduard Kyšperský. V této době bylo pro obnovu notářství významné působení JUDr. Karla Wawerky a JUDr. Jana Hofmanna na Ministerstvu spravedlnosti. Práce na obnově byly činěny v úzkém spojení a koordinaci se slovenskými státními notáři, kteří též založili Notářskou komoru Slovenska, jejímž prezidentem byl JUDr. Jozef Opatovský a viceprezidentem JUDr. Marian Mikl. Kvůli rozděleným kompetencím bylo třeba určité kroky činit na federální úrovni. Ústřední notářská komora Sdružení notářů České republiky přijala na svém zasedání dne 5. 3. 1991 memorandum, které bylo doručeno předsedovi Federálního shromáždění, předsedkyni České národní rady, předsedovi federální vlády a ministrovi financí, předsedovi české vlády a ministrovi spravedlnosti. Jedno vyhotovení tohoto memoranda je vystaveno v zasedací místnosti prezidia v sídle Notářské komory České republiky. Dne 8. 7. 1991 vydala Česká národní rada usnesení, kterým bylo uloženo vládě České republiky, aby práce na odstátnění notářství urychlila a předložila do 31. 12. 1991 návrh zákonné úpravy. Na přijetí tohoto usnesení měla velkou zásluhu bývalá státní notářka JUDr. Anna Röschová, tehdejší poslankyně České národní rady, později Poslanecké sněmovny a po skončení politické kariéry notářka v Plzni. JUDr. Miloslav Jindřich společně s JUDr. Karlem Wawerkou v roce 1991 připravovali návrh notářského řádu

V červnu 1992 se měly konat volby, skončením volebního období zákony předložené parlamentu spadnou vždy pod stůl, a tak by se po volbách muselo začít od začátku. Bylo pravděpodobné vítězství Občanské demokratické strany, která se tehdy stavěla zásadně proti vzniku profesních samospráv. Na posledním zasedání Federálního shromáždění před volbami mělo dojít k završení legislativního procesu na federální úrovni. Sněmovna národů v její slovenské části však nebyla schopná usnášení. Jednání totiž obstruovali svým odchodem poslanci Mečiarova Hnutí za demokratické Slovensko. Slovy Miloslava Jindřicha se však stal téměř zázrak. Předsedovi Sněmovny národů JUDr. Oszkáru Világimu, původně slovenskému státnímu notáři, se podařilo svolat ještě jedno zasedání. Na toto zasedání také sice nedorazili poslanci Hnutí za demokratické Slovensko, ale slovenským kolegům notářům se za víkend podařilo přesvědčit potřebný počet poslanců z jiných slovenských politických stran, aby se na toto zasedání dostavili, a tak Sněmovna národů schopná usnášení tentokrát byla. Zásluha slovenských notářů, v čele s JUDr. Jozefem Opatovským, kteří dokázali během tak krátkého času přesvědčit poslance k účasti na tomto neplánovaném a z pohledu poslanců asi pro ně nedůležitém, výjimečném zasedání parlamentu v Praze, je nezměrná a patří jim za to velký dík. Dne 28. 4. 1992 byly tedy s účinností od 1. 1. 1993 přijaty návrhy všech potřebných federálních zákonů, kterými byly zákon č. 263/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, zákon č. 264/1992 Sb., kterým se doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský zákon) a mění a doplňují některé další zákony, zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.

Následně došlo k přijetí dobře známých zákonů republikových, následované dalšími podzákonnými předpisy a agenda státního notářství byla úspěšně předána. V průběhu ledna roku 1993 na ustavujících kolegiích vznikly jednotlivé notářské komory v obvodech tehdejších krajských soudů a Městského soudu v Praze a poté byla ustavena i Notářská komora České republiky na sněmu konaném ve dnech 26. a 27. ledna 1993. Prezidentem NK ČR byl zvolen JUDr. Martin Foukal a viceprezidentem JUDr. Miloslav Jindřich. Oba byli do těchto funkcí v dalších letech voleni opakovaně, trpělivě vysvětlovali principy notářství, určovali směr jeho vývoje, hájili získané kompetence a upevňovali postavení notářství. Kromě slovenských kolegů byla vždy důležitá užší spolupráce s rakouskými notáři, ve styku se zahraničními notáři a notářskými komorami byl výraznou postavou JUDr. Jiří Brázda, později první čestný prezident NK ČR.

Nebylo cílem vyjmenovat všechny osobnosti, které se na obnově notářství podílely, všem, které jsem výslovně nezmínil a není jich málo, se omlouvám a rozhodně jejich zásluhy nesnižuji.

Pojďme se ale podívat na důležité události a někdy i peripetie, kterými od roku 1993 obnovené české notářství prošlo.

Z hlediska mezinárodního byl významný rok 1994, kdy došlo k přijetí Notářské komory ČR do Mezinárodní unie latinského notářství, která zastupuje notářství u řady významných mezinárodních organizací a institucí, např. u OSN, UNESCO, Rady Evropy, Evropského parlamentu, Haagské konference mezinárodního práva soukromého atd. UINL rovněž spolupracuje s členskými notářstvími, národními zákonodárci i mezinárodními organizacemi při vypracovávání a předkládání konkrétních legislativních návrhů týkajících se notářství, a to v souladu se základními principy latinského notářství. Členství a činnost v této a obdobných organizacích jsou významné pro rozvoj notářství nejen v ČR. Umožňují výměnu zkušeností a možnost inspirovat se tím, jak fungují notářství v zahraničí, a přebírat to, co se v praxi osvědčilo.

V roce 2000 došlo k vytvoření CIS1, tedy první verze informačního systému NK ČR, který slouží k elektronickému ukládání, zpracování, vyhledávání a přenosu dat. Od 1. 1. 2001 byl systém v souladu se zákonem postupně naplněn daty. To se týkalo především centrální evidence závětí, která nahradila zastaralý systém kartoték a evidence závětí podle místa trvalého pobytu. Evidence byla rozšířena roku 2005 o evidenci listin o správě dědictví.

Od 1. 7. 2001 nabyl účinnosti nový notářský tarif, změny v něm obsažené byly pro stav klíčové, a to i přesto, že některé položky byly převzaty z tarifu předchozího, který byl účinný od 1. 1. 1993.

Rok 2001 byl významný i v korporátním právu. V souvislosti se změnou tehdejšího obchodního zákoníku došlo k přijetí novely notářského řádu, v důsledku které vznikl nový druh notářského zápisu – známý jako tzv. kvalifikovaný notářský zápis o rozhodnutí orgánu společnosti, kde se notář vyjadřuje ke splnění všech podmínek, které zákon či zakladatelský dokument pro přijetí daného rozhodnutí vyžaduje. Změna to byla zásadní, neboť dříve notář osvědčoval průběh rozhodování orgánů, jeho úkolem bylo zachytit obsah jednání a přijatých rozhodnutí, aniž by se vyjadřoval k tomu, zda jsou či nejsou v souladu se zákonem a zakladatelskými dokumenty společnosti. Právě v důsledku této úpravy bylo možno postupně přejít v rejstříkovém řízení od plného přezkumu k registračnímu principu. Vzpomeňme si, že rejstříková řízení do té doby trvala často několik měsíců a jejich výsledek byl často nejistý. Právě dlouhodobě neuspokojivý stav rejstříkového řízení v ČR, který měl negativní vliv na podnikatelské prostředí v ČR, vyvolal bezprecedentní rozmach společností, které se zabývaly zakládáním a prodejem ready-made společností a dominance těchto společností nadále přetrvává, i když je dnes situace diametrálně odlišná. Pochopitelně změna umožnila i to, že notáři mohou zapisovat do veřejných rej­stříků, o čemž se ale zmíním později.

Na základě změny hmotněprávní úpravy došlo od 1. 1. 2002 ke zřízení Rejstříku zástav, do nějž zapisovali notáři na základě notářských zápisů. Byla tedy významně posílena listinná agenda notáře, přičemž inspirací k tuzemské úpravě se stala úprava maďarská.

Dalším významným krokem na poli mezinárodním bylo v roce 2004 přijetí do Rady notářství Evropské unie (CNUE). Tam se díky svému aktivnímu působení postupem času etablovalo české notářství jako vůdčí hlas zemí střední Evropy. V současné době se aktivně podílí např. na školících programech evropských notářů či komparativních studiích týkajících se nesporných řízení v členských zemích CNUE. Je třeba si uvědomit, že nemalá část legislativy přijímané v ČR je implementací evropských směrnic, část legislativy je pak tvořena i přímo nařízeními. Je důležité sledovat obsah nařízení i směrnic již při jejich tvorbě, ve stadiu návrhu a posoudit jejich vliv zejména na podnikatelské prostředí v ČR. Notáři jsou v každodenním kontaktu s podnikatelskou sférou a vidí potíže, které jsou pro tuto sféru, a tedy i pro ekonomiku a stát významné. Nelze ani opomíjet vliv nevládních organizací, které vytvářejí různé analýzy a žebříčky, jako nechvalně proslulý Doing Business, kde Česká republika obsazovala spodní příčky v žebříčku např. zakládání společností, to vše kvůli metodice šité na míru anglosaskému právnímu systému, který ctí kulturu sporů na rozdíl od kontinentálního systému, kde notáři hrají významnou preventivní roli. To, že později vyšlo najevo, že žebříčky byly určitými zeměmi ovlivněny, lépe nekomentovat.

Z hlediska fungování každé instituce, samosprávnou profesní komoru nevyjímaje, jsou důležité i symboly – zde je namístě zmínit, že pro NK ČR bylo významné získání a následné přestěhování do vlastního sídla v roce 2008. Místo je to úžasné, z budovy vidíte na Vyšehrad, kde Jindřich z Isernie, kancléř a protonotář krále Přemysla Otakara II., založil roku 1270 první notářskou školu ve střední Evropě. V budově na Apolinářské dříve sídlil i podnik výpočetní techniky, vidíte tedy, že elektronizace nám prostě byla souzena.

Notáři na území dnešní České republiky, vykonávali tradičně soudní komisariát a od 1. 7. 2009 došlo k významné změně, kdy namísto přípravy soudních rozhodnutí, která od 1. 1. 1993 vydával soud, se notáři de facto stali v řízení o pozůstalosti soudci prvního stupně. Byla to změna, která výrazně zrychlila pozůstalostní řízení. Nyní se české notářství významně zapojilo do projektu JUWILI, který zmapoval zejména i ekonomický přínos soudního komisariátu, nesporných rozvodů tak, aby bylo možno jeho rozšíření i do jiných států. Ostatně notáři vykonávají přenesené pravomoci státu a zásadní výhodou takového přenesení je výkon činnosti nestranným a nezávislým odborníkem, pod dohledem státu, za státem stanovenou odměnu. Dochází tak k odbřemenění státních orgánů, především justice, a státu se snižují náklady – činnosti v rámci přenesené působnosti nejsou hrazeny ze státního rozpočtu, tedy všemi daňovými poplatníky, ale těmi, kdo danou službu potřebují. Ostatně ani náklady dohledu nejsou pro stát významné, neboť zde funguje notářská samospráva.

Připomeňme si, že zmíněné odpovídá těmto základním principům notářství latinského typu, kterými jsou odvození notářství od veřejné moci, zásada nestrannosti, zásada nezávislosti, princip „numerus clausus (regulátus)“, zásada omezení činnosti notáře zákonem a její neslučitelnosti s jinou výdělečnou činností, členství notáře v notářské samosprávě, zásada osobního výkonu notářství a osobní odpovědnosti, zásada pevně stanovené odměny notáře, zásada archivace a ochrany listin.

Od 1. 7. 2009 vede Komora evidenci smluv upravujících majetkové poměry manželů, tedy na počátku manželského vztahu stále častěji snoubenci navštěvují notáře.

Do zákona se teprve v roce 2009 dostává definice notářství.

Nelze než se déle zastavit u změny zásadní, a to rekodifikace soukromého práva, která nabyla účinnosti od 1. 1. 2014. Připomínám, že původní záměr změny odstátnění notářství byl spojen právě s rekodifikací. Zde se ukázalo opět mistrovství vedení NK ČR a zejména schopnost jejího prezidenta JUDr. Martina Foukala nenechat se vtáhnout do politických her a šarvátek v souvislosti s činností tak odbornou, jako je rekodifikace soukromého práva. Vzpomínám si na snahy politiků odložit účinnost rekodifikace a na jejich snahu hledat podporu i u Notářské komory. Z ní však opakovaně zaznívalo, že notáři budou na změnu připraveni a případné odložení rekodifikace je otázkou politickou. Všimněme si, že je-li notářům či Notářské komoře svěřena určitá pravomoc či uložena povinnost, pak od stanoveného data prostě funguje, jsou připraveni lidé i systémy. Kéž by to tak vždy fungovalo i v oblastech, kde stát své pravomoci vykonává sám. Pro ilustraci doplním, že rekodifikace měla zásadní dopad na fungování evidencí a seznamů vedených Notářskou komorou České republiky. Doprovodný zákon byl přijat na podzim roku 2013. Zásadní dopad byl na rej­střík zástav, kdy se podstatným způsobem změnily evidované údaje a celý systém zápisů. Změnila se evidence právních jednání pro případ smrti, vznikl seznam prohlášení o určení opatrovníka, seznam listin o manželském majetkovém režimu. To vše na nové platformě centrálního informačního systému, označovaného jako CIS2.

Každý by měl znát svoji historii, a proto symbolický význam měla i má kniha o notářství vydaná roku 2014. Mapuje historii notářství na území dnešní České republiky. Jsou v ní doby pro notářství dobré i zlé, tak jak to v životě bývá.

Rok 2015 začal významnou změnou ve vedení komory: dosavadní prezident JUDr. Martin Foukal a viceprezident JUDr. Miloslav Jindřich odstoupili ze svých funkcí, jak již delší dobu avizovali, a sněm konaný dne 29. 1. 2015 zvolil prezidentem Mgr. Radima Neubauera a viceprezidentem mne. O osobnostech ve vedení NK ČR jsem se tu zmiňoval již opakovaně, přesto ještě několik drobností – své funkce opustily dobrovolně, po úspěšném období, nikoli proto, že musely, ale proto, že chtěly. Není od věci zmínit, že za dobu, kdy byly ve vedení komory, funkci ministra spravedlnosti zastávalo 14 osob, některé z nich opakovaně. Nastoupit po někom úspěšném není jednoduché, oč snadnější to mají politici – odcházejí proto, že musí, a pro ty nastupující jsou ti, kteří odešli, viníky za vše špatné, často i za chyby, které dělá už vedení nové. My jsme prostě svého Kalouska po nástupu neměli…

Za práci, kterou oba pánové pro Notářskou komoru vykonali, jim patří hluboký dík, a i proto se po právu stali prvními držiteli zlatých medailí Jindřicha z Isernie, tedy mimochodem dalšího ze symbolů Notářské komory.

Pojďme ale zpět ke změnám kompetencí notářů. Další významnou změnou bylo přijetí úpravy, která umožnila zápis notářem do veřejných rejstříků na základě podkladového notářského zápisu. Fakticky notáři začali zápisy provádět na přelomu jara a léta roku 2015, a to jednak kvůli chybě v zákoně o soudních poplatcích, a také kvůli přípravě systému, který fakticky umožnil zápisy provádět. Tato změna byla nepochybně změnou nejlépe hodnocenou z hlediska podnikatelské veřejnosti, kdy konečně došlo k možnosti založení a vzniku společnosti v řádu hodin.

Dalším krokem, který byl pro české notářství symbolickým, který ukázal obrovskou solidaritu mezi notáři a to, že jim záleží na fungování notářství, na jeho dobré pověsti, bylo zřízení Nadačního fondu v roce 2016. Nadační fond si postupem času našel své místo i uplatnění a je nutno říci, že v posledních letech supluje roli státu, neboť prostřednictvím tohoto fondu dochází k podpoře notářů v ekonomicky slabších regionech a zajištění dostupnosti služeb notáře. Podmínky pro výkon notářství však má zajistit stát.

Jaro 2020 a mnoho měsíců následujících bylo ve znamení covidu, který tuto zem poznamenal nejen velkým množstvím zemřelých osob, ale těžce poznamenal celou společnost, a jeho dopady v ekonomické sféře, zejména pak na trhu práce, pociťujeme stále. K tomu jednu osobní vzpomínku, při přípravě opatření, která plánovala vláda, jsme ve spolupráci s MSp o víkendu do pozdních nočních hodin řešili to, aby nedošlo k zastavení činnosti notářů a aby notářské služby mohly být nadále občanům poskytovány. Sklidili jsme za to i nemálo kritiky z vlastních řad, přesto jsem rád, že většina notářství své služby občanům poskytovala, a nakonec notáři zvládli i prudký nárůst pozůstalostních řízení, jelikož mnoho našich spoluobčanů nás opustilo navždy. Všem, kteří pracovali, patří obrovský dík.

Situace s obsazování notářských úřadů, zejména v příhraničních regionech, se stávala velmi problematickou, a proto byla významná změna notářského tarifu účinná od 1. 1. 2021, k další dílčí změně pak došlo od 1. 1. 2023.

V souvislosti se změnou evropské legislativy vyvstala nutnost umožnit založení společnosti zcela online, bez návštěvy úřadu. Notářská komora ČR tedy zpracovala a po konzultaci s MSp, cestou poslanecké iniciativy, předložila návrh změn notářského řádu, který umožnil sepisovat určité typy notářských zápisů na dálku a v elektronické podobě. Systém Komora na své náklady zprovoznila od 1. 9. 2021, první společnost plně online byla založena a zapsána do obchodního rejstříku 17. 9. 2021. Česká republika se tak stala první zemí, kde bylo možno notářské zápisy sepisovat na dálku, aniž by došlo k oslabení důkazní síly veřejné listiny.

Došlo i k napojení systémů Notářské komory na základní registry, a došlo tak ke zvýšení právní jistoty osob, které na data v těchto systémech spoléhají.

V tomto příspěvku byly zmíněny pouze zásadní změny, které se v uplynulých třiceti letech v českém notářství udály a s panem prezidentem pevně věříme, že rozvoj českého notářství bude i nadále pokračovat, bude jiné než dříve, ale stále se bude držet léty prověřených zásad a principů, jen na ně může být trošku jiný pohled. Doufejme, že konference ukáže i českým politikům a české veřejnosti potenciál notářství zejména v nesporné agendě a že i Česká republika po vzoru zahraničních notářství využije potenciálu a možností notářství zejména v oblasti práva rodinného. Zásadní roli v prezentaci českého notářství bude díky svým skvělým komunikačním schopnostem hrát nadále prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer, jeho lidský přístup je to, co nám pomáhá k tomu, aby obnovené české notářství dosahovalo svých cílů ku prospěchu všech občanů. Za to mu patří velké poděkování.

 

Zpět