Digitální dědictví – aneb jak se dědí bitcoin

Kristýna Misařová

JUDr. Iveta Vankátová, Ph.D.

Úvod

Digitální svět nás obklopuje již několik desítek let a do virtuálního prostoru se přesouvá značná část majetku. Osoby dnes již běžně vkládají své finanční prostředky na virtuální internetové účty, do různých platebních systémů,[1] příp. nakupují kryptoměny. Otázku, co se stane s tímto digitálním majetkem po jejich úmrtí, samotní uživatelé zpravidla neřeší. Přitom pokud chtějí mít jistotu, že tento majetek bezpečně přejde na jejich právní nástupce, musí tuto otázku již za svého života aktivně řešit. V opačném případě hrozí, že se jejich digitální pozůstalost stane pro právní nástupce nepřístupným dědictvím a digitální majetek zůstane ležet na „mrtvých účtech“.

Následující příspěvek rozebírá jedno z nejpalčivějších témat ze světa virtuálního dědictví, a to problematiku přechodu bitcoinu, nejznámější kryptoměny, na právní nástupce.

Právní povaha bitcoinu a jeho decentralizace

Vzhledem k relativní novosti konceptu kryptoměn, které jako decentralizované elektronické platební systémy začaly vznikat v 90. letech minulého století,[2] se prozatím pouze pár notářů setkalo v pozůstalostním řízení s tímto aktivem pozůstalosti.[3] Do budoucna je však jisté, že se notáři budou setkávat s bitcoiny v řízení o pozůstalosti čím dál častěji, neboť investování do kryptoměn je v České republice narůstajícím trendem.

O právní povaze bitcoinu se již nevedou bouřlivé diskuze, jak tomu bylo dříve, a lze tak konstatovat, že bitcoin je věcí ve smyslu § 489 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).[4] Konkrétně se pak jedná o věc nehmotnou (§ 496 odst. 2 o. z.), movitou (§ 498 odst. 2 o. z.), zastupitelnou (§ 499 o. z.) a dělitelnou.[5] Bitcoin je tak vzhledem ke své věcné povaze součástí jmění zůstavitele[6] a je rovněž schopen ke dni úmrtí tvořit pozůstalost (§ 1475 odst. 2 o. z.). Proto jej lze dědit a lze o něm i pořizovat pro případ smrti.

V souvislosti s bitcoinem je často zmiňována decentralizace, a to jako jeho klíčová výhoda. Decentralizace v tomto kontextu zjednodušeně znamená, že zde není žádná centrální autorita, např. banka, která by bitcoiny vydávala a spravovala, ale systém má schopnost samosprávy. Absence centrální autority však v řízení o pozůstalosti představuje pro notáře jako soudní komisaře komplikaci, neboť neexistuje žádná instituce, která by zůstavitelovo vlastnictví bitcoinu potvrdila a určila stav na kryptoměnovém účtu.

Majetek a dluhy zůstavitele soudní komisař totiž zjišťuje z veřejných seznamů, evidencí nebo jiných systémů. V rámci aktiv, která těmito evidencemi neprocházejí, pak musí vycházet z informací, které mu sdělí účastníci řízení.[7] To mj. znamená, že pokud dědicové nebudou mít povědomí o bitcoinech zůstavitele a tyto informace nepředloží v rámci řízení o pozůstalosti, soudní komisař nemá šanci tato aktiva pozůstalosti v rámci šetření pozůstalosti zjistit. Není samozřejmě vyloučeno, že na existenci bitcoinů dědicové přijdou až po pravomocném skončení řízení o pozůstalosti, přičemž v takovém případě je možné zahájit dodatečné řízení o pozůstalosti podle § 193 z. ř. s.

Uchování bitcoinů, aneb hot vs. cold peněženky

Za života osoby slouží pro účely uchovávání klíčů,[8] díky kterým lze s mincemi nakládat, speciální softwarová či hardwarová zařízení, která se nazývají peněženky.[9] Na kryptoměnových peněženkách jsou v podobě alfanumerických řetězců zaznamenány již zmíněné klíče, které umožňují vlastníku kryptoměny mince odesílat a přijímat. Pro zjednodušené vysvětlení bývají peněženky často přirovnávány k bankovnímu účtu. Veřejný klíč[10] slouží k přijímání plateb do bitcoinové peněženky, a představuje tak číslo konkrétního bankovního účtu, na který mají být mince odeslány. Oproti tomu soukromý klíč[11] si lze představit jako heslo k bankovnímu účtu, které umožňuje vlastníku kryptoměny podepisovat transakce, a tím s mincemi nakládat. Právě privátní klíč je potřeba řádně a v tajnosti uchovávat, neboť při jeho ztrátě de facto dochází ke ztrátě mincí.

Peněženek existuje mnoho druhů, dělit je lze dle několika kritérií, avšak pro vlastníka bitcoinu, který chce zabezpečit hladký průběh dědění kryptoměny, je především podstatné, co všechno je třeba dědicům zanechat. Pro tyto účely lze za podstatné považovat především dělení na tzv. hot a cold peněženky.[12] Klíčový rozdíl spočívá v tom, že hot peněženky jsou připojené k internetu (jsou tedy online), díky čemuž jsou snadno odkudkoliv dostupné. Oproti nim cold peněženky mají offline podobu, která je činí bezpečnějšími. U hot peněženek pak tedy postačí, aby dědici znali veřejný a privátní klíč. Ovšem u cold peněženky v podobě fyzického nosiče je zpravidla třeba disponovat rovněž samotnou peněženkou.[13]

Softwarové peněženky

Softwarovou peněženku může mít vlastník bitcoinu nainstalovanou buď ve svém stolním počítači, notebooku či v mobilním telefonu. Jedná se o druh hot peněženky, neboť při provádění transakcí je zařízení připojeno k internetu. U počítačů má peněženka podobu desktopového programu, na chytrých telefonech jsou využívány mobilní aplikace.[14] U softwarových peněženek tedy dědici potřebují po smrti zůstavitele znát přístupové údaje k dané peněžence.

Hardwarové peněženky

Hardwarové peněženky jsou považovány za nejbezpečnější způsob chránění kryptoměn, resp. uchovávání klíčů, a jsou proto oblíbené u osob, které do kryptoměn investovaly vyšší finanční obnos. Jde o typ cold peněženky v podobě fyzického zařízení připomínajícího flash disk. Přístup do hardwarové peněženky je chráněn pomocí PIN kódu. Aby zůstavitelovi dědici mohli s bitcoinem nakládat, potřebují tedy dané offline zařízení a přístupový PIN. Pokud dojde ke ztrátě či zničení daného úložiště, je stále možnost peněženku obnovit pomocí tzv. recovery seed či recovery phrase.[15] Jedná se o řetězec (nejčastěji) dvanácti nebo čtyřiadvaceti náhodně vygenerovaných anglických slov, který si vlastníci bitcoinu obvykle zaznamenávají na list papíru či kovové destičky a bezpečně uchovávají. Zůstavitel by měl proto svému dědici pro jistotu přenechat i záznam o této obnovovací frázi.

Papírové peněženky

Papírová bitcoin peněženka je zvláštním druhem cold peněženky, která má skutečně podobu listu papíru (lze však využít např. i kov či dřevo), na kterém je ve formě QR kódu či řetězce číslic a písmen zaznamenán privátní i veřejný klíč. Pro zůstavitele je tedy podstatné, aby se údaje zanesené na zvoleném hmotném nosiči dostaly do rukou dědiců.

Webové peněženky

Výjimku z tvrzení o neexistenci odpovědné instituce částečně představuje situace, kdy zůstavitel měl kryptoměnu uloženou v tzv. kustodiální webové peněžence, díky které mohl s kryptoměnou obchodovat skrze mobilní aplikaci nebo přes webové rozhraní.[16] Investování do kryptoměn přes směnárny je v současné době velmi populární z důvodu své jednoduchosti, jelikož webová peněženka se automaticky vytvoří při nákupu digitálních mincí na dané virtuální burze či směnárně. Tato forma investování je poměrně častá především u osob, které sice vlastní více druhů kryptoměn,[17] ale neinvestovaly do nich příliš velký objem financí, neboť online peněženky mají jednu zásadní nevýhodu. Směnárnu, resp. burzu, lze totiž v takovém případě opět přirovnat k bance, u které zůstavitel své finanční prostředky uložil ve formě bitcoinu, jehož není vlastníkem, ale má „pouhá“ práva a povinnosti ke kryptoměnovému účtu.[18] Vlastnictvím digitálních mincí i privátním klíčem v takovém případě tedy disponuje daná burza či směnárna, která má po úmrtí vlastníka bitcoinu povinnost soudnímu komisaři v návaznosti na jeho dotaz sdělit stav účtu stejně tak jako běžná bankovní či jiná instituce. V těchto případech tedy stačí, že pozůstalí budou obeznámeni se zůstavitelovým vlastnictvím kryptoměn a soudnímu komisaři sdělí, na které burze či směnárně zůstavitel obchodoval.

Přechod bitcoinů na právní nástupce

Aby došlo k bezpečnému přechodu bitcoinů na právní nástupce, musí nejen notář jako soudní komisař vědět, jak s tímto aktivem pozůstalosti naložit,[19] ale zároveň vlastníci bitcoinů musí znát možnosti, jak o digitálních mincích pro případ své smrti pořídit. Pouze tato kombinace úkonů notáře a zůstavitele může zajistit zaručený přechod tohoto aktiva dědictví na právní nástupce, neboť notář sice může potvrdit dědictví právním nástupcům, ale dědici budou moci s bitcoiny disponovat pouze tehdy, budou-li znát k nim náležející klíče.[20] Zjednodušeně řečeno, platí, že kdo nemá tyto klíče, k mincím se nedostane.

Vlastník bitcoinu by pak s ohledem na svůj typ peněženky (viz výše) měl zvážit, která z níže uvedených možností je pro něj nejvhodnější. Jednotlivé způsoby předání potřebných informací a zařízení pozůstalým se mohou v individuálních případech lišit v závislosti na důvěře a stabilitě mezilidských vztahů, finančních možnostech zůstavitele a proměnlivosti, resp. neproměnlivosti, kryptoměnového portfolia. Nutno předem avizovat, že varianty jsou rovněž navzájem kombinovatelné a nelze univerzálně určit, která z nich je nejoptimálnější.

Přímé sdělení potřebných údajů dědici

Jako nejjednodušší variantu předání potřebných informací si lze představit situaci, kdy mezi zůstavitelem a jeho dědici panují natolik dobré vztahy, že je zůstavitel ochotný jim veřejný i privátní klíč sdělit již za svého života či jim alespoň prozradit, na kterém místě tyto informace dohledají.[21] Nedojde-li však k převodu bitcoinů ještě za života zůstavitele, mají dědicové po jeho úmrtí v souladu s § 141 z. ř. s. povinnost sdělit soudnímu komisaři, že zůstavitel kryptoměnu vlastnil, aby tyto kryptoměny mohl notář jako soudní komisař zařadit do aktiv dědictví, neboť soudní komisař nemá s ohledem na již zmiňovanou decentralizaci žádnou jinou možnost, jak se o zůstavitelově vlastnictví bitcoinu dozvědět.

Úskalím této varianty je proměnlivost mezilidských vztahů, a to obzvlášť, jde-li o majetkový zisk. Osoba, která bude znát veškeré přístupové údaje, může tyto kryptoměny zcizit ještě za života zůstavitele. Proto tuto variantu nelze považovat za nejšťastnější, a lze spíše doporučit, za předpokladu, že zůstavitel si chce tento majetek za svého života ještě ponechat, aby o něm pořídil pro případ smrti. V úvahu připadá níže zmíněná dědická smlouva nebo závěť. Vyloučit však nelze ani užití institutů mimo dědické právo, jako je např. darování pro případ smrti.

Dědická smlouva

Nejsilnějším dědickým titulem je v českém právu dědická smlouva, která však není obecně vhodná při pořizování o digitálním majetku, a to vzhledem ke dvoustrannosti právního jednání, která znemožňuje průběžnou aktualizaci informací o digitálních aktivech. Pro obezřetného vlastníka bitcoinů by měla být nepřijatelná představa, že by veřejný a privátní klíč uvedl do samotné dědické smlouvy, neboť by tyto byly známy jiné osobě již za jeho života. V dědické smlouvě je sice možné odkázat na jinou listinu, která by obsahovala potřebné přístupové údaje (tzv. mystický testament podle § 1495 o. z. – o tomto viz dále), avšak druhé straně dědické smlouvy by bylo známo, kde se daný dokument nachází, a důvěrnost informací ohledně kryptoměnového účtu by tak byla opět ohrožena. Dané riziko by však vlastník bitcoinu mohl eliminovat uložením této zvlášť pořízené listiny do úschovy (např. u advokáta či notáře), ze které by byla vydána až po jeho úmrtí (k tomu viz dále).

Závěť

Oproti dědické smlouvě je závěť o něco flexibilnějším nástrojem, neboť ji zůstavitel může kdykoliv za života změnit.[22] Za předpokladu, že by zůstavitel své kryptoměnové portfolio průběžně rozšiřoval, je pro něj výhodnější zvolit závěť ve formě soukromé listiny, neboť tuto lze snadno aktualizovat. Pokud by však považoval své investování za definitivní (např. by neměnil formu peněženky, nerozšiřoval své portfolio o další kryptoměnu apod.), je pro něj z důvodu zvýšené právní jistoty lepší sepsat závěť ve formě veřejné listiny,[23] tedy notářským zápisem.

Obě formy závěti s sebou však nesou opět určitou míru rizika, kvůli kterému není vhodné v jakémkoliv pořízení pro případ smrti uvádět přístupové klíče. Ověřená kopie pořízení pro případ smrti se totiž stává s ohledem na § 142 z. ř. s. součástí pozůstalostního spisu, a tím pádem bude přístupná osobám, které mají právo do spisu nahlížet.[24] Vhodnější variantou je tak sepsání privátního a veřejného klíče (společně s dalšími důležitými údaji) na samostatnou listinu[25] či na digitální nosič, na který bude v závěti odkázáno s uvedením informace o tom, kde daný dokument, resp. nosič, nalézt. Tento postup umožňuje průběžnou aktualizaci informací a lze jej využít rovněž pro pořízení pro případ smrti ve formě dědické smlouvy či dovětku.

Závěť ve formě soukromé listiny a její uložení u notáře

Rozhodne-li se vlastník bitcoinu sepsat pořízení pro případ smrti ve formě soukromé listiny, může tuto v souladu s § 81 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 35b odst. 2 not. ř. (zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád, dále jen not. ř.) následně uložit do notářské úschovy, čímž zajistí vyšší míru bezpečnosti, jelikož listiny evidované v Evidenci právních jednání pro případ smrti,[26] kterou vede Notářská komora České republiky, budou v pozůstalostním řízení vždy zjištěny.

Notářský řád v § 81 odst. 1 písm. a) ovšem dále pojednává o notářské úschově tzv. jiných listin a v § 81 odst. 1 písm. c) o úschově peněz a listin za účelem jejich vydání dalším osobám. Lze uvažovat, že by vlastník bitcoinu do notářské úschovy deponoval písemnost (relatum) obsahující potřebné informace, tj. především přístupové klíče a lokaci peněženky, a na tuto listinu odkázal v separátně sepsaném pořízení pro případ smrti, v tzv. mystickém testamentu (referens),[27] ve kterém by pouze vyjádřil svou poslední vůli ohledně dědění kryptoměny, tj. povolal dědice.

Písemnost obsahující informace o bitcoinech (relatum) je pak možné uložit do notářské úschovy podle § 81 odst. 1 písm. a) a c) not. ř. s tím, že listinu bude možné vydat příslušné osobě v případě splnění podmínky pro vydání listiny stanovené v protokolu o notářské úschově. Protokol o úschově, který sepisuje žadatel o úschovu s notářem, by tak měl kromě náležitostí podle § 82 odst. 1 not. ř. obsahovat i informaci, že písemnost je přijímána na dobu určitou (tedy po dobu života žadatele) a že bude vydána po předložení příslušných listin oprávněné osobě. Vlastník bitcoinu-složitel by tak při spojení daných ustanovení měl po dobu svého života ponechanou možnost zažádat o vydání uložené listiny z úschovy s tím, že jiné (jím určené) osobě by listina mohla být vydána až po jeho úmrtí. Pokud by podmínkou vydání bylo předložení konečného usnesení ve věci projednání pozůstalosti, kterým bylo nabytí kryptoměny soudem žadateli o vydání listiny potvrzeno,[28] byla by listina z úschovy vydána až po pravomocném skončení pozůstalostního řízení, ve kterém však nemohl být bitcoin projednán, neboť bez přístupu k přihlašovacím údajům nebylo možné v řízení zjistit stav na „bitcoinovém účtu“, a určit tak jeho obvyklou cenu, což by vedlo k dodatečnému projednání dědictví.

Flexibilnější podmínkou vydání by bylo předložení úmrtního listu zůstavitele, které by umožnilo vydání listiny z úschovy již v průběhu pozůstalostního řízení. Pokud by však v protokolu o úschově nebyla jmenovitě určena osoba, které má být deponovaná listina vydána, mohl by o vydání zažádat kdokoliv, kdo by disponoval úmrtním listem zůstavitele, a klíče by se tak mohly dostat do rukou nepovolané osoby. Proto lze nanejvýš doporučit, aby vlastník bitcoinu současně povolal správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti (v ideálním případě nezávislou osobu, např. advokáta), který bude v protokolu o úschově určen jako osoba, které má být deponovaná listina z úschovy, již v průběhu pozůstalostního řízení, vydána. Povolání správce pozůstalosti i vykonavatele závěti je v případě dědění kryptoměn velmi praktické, neboť zůstaviteli umožňuje určit dostatečně erudovanou a důvěryhodnou osobu či osoby, které např. již mají s kryptoměnami zkušenosti a soudnímu komisaři poskytnou potřebnou součinnost. Samozřejmě lze ideálně za správce pozůstalosti, resp. vykonavatele závěti, povolat přímo (potenciálního) právního nástupce zůstavitele, který se s ohledem na zůstavitelovu poslední vůli stane dědicem kryptoměnových mincí.

Využití notářské úschovy lze považovat za diskrétní, neboť obsah deponované listiny bude znám pouze samotnému žadateli o úschovu a notáři, který je povinen dle § 56 not. ř. zachovávat o notářské činnosti mlčenlivost. Nutno upozornit, že „notář však musí mít vždy možnost se s obsahem listiny seznámit. Postup, kdy notář převezme do úschovy uzavřenou obálku, která dle sdělení žadatele obsahuje právně významnou listinu, jejíž obsah však má zůstat utajen i notáři, je v rozporu s § 81 n. ř.“[29] Naproti tomu „nezpůsobilým předmětem notářské úschovy jsou nicméně různé nosiče textových či obrazových záznamů, které jsou často předkládány do úschovy s argumentací, že obsahují právně významné údaje“,[30] např. flash disk, CD či DVD, na kterém by byly zaznamenány potřebné údaje.[31] K úschově takovýchto zařízení lze však využít jiné (komerční) služby či služby advokáta ve formě advokátní úschovy (k tomu viz dále).[32]

Specializované komerční služby

K předání informací ohledně soukromého a veřejného klíče lze využít komerční internetové služby, které umožňují uložení kompletních přihlašovacích údajů k účtům.[33] Zůstavitel tak po uzavření smlouvy s poskytovatelem služby může do portálu zadat svůj veřejný i soukromý klíč s tím, že v sekci ohledně dědictví uvede osobu, které mají být zadané údaje po jeho smrti zaslány (např. na e-mailovou adresu). Tato varianta je sice pro zůstavitele poměrně jednoduchá, ovšem pro opatrné vlastníky bitcoinů není ideální, neboť uchovávání klíčů u třetí strany nese vysokou míru rizika, jelikož data mohou být třetí stranou zneužita a rovněž hrozí odcizení dalším subjektem, např. v důsledku hackerského útoku. Méně rizikovou variantou je pak zanechání přístupových údajů na nosiči, ať už fyzickém či digitálním, na vhodně zvoleném bezpečném místě, kdy lze obdobnou službu využít jako pouhého prostředníka, který po úmrtí zůstavitele zvoleným pozůstalým doručí instrukce, kde lze přístupové údaje zanechané zůstavitelem nalézt.[34] U obou druhů uvedených služeb se však zůstavitel vystavuje riziku, že daná platforma zanikne, změní vlastníka, název, či dokonce podmínky správy a nakládání s daty. Pokud by se zůstavitel, používající hardwarovou peněženku, rozhodl tyto služby využít, musí mít na paměti, že pozůstalým je třeba zanechat kromě klíčů rovněž danou peněženku či obnovovací seed.

Bezpečnostní schránky

Jak listiny, tak datové nosiče lze rovněž uložit do bezpečnostní schránky. Bezpečnostní schránku si může osoba vlastnící bitcoin pronajmout v bance[35] a uložit do ní vše potřebné. V řízení o pozůstalosti bude snadné zjistit, že zůstavitel měl v dané bance pronajatou bezpečnostní schránku, pokud měl u této banky veden i účet, neboť toto bývá pozůstalým často známo.

Není-li tomu tak, měl by zůstavitel své dědice o pronájmu bezpečnostní schránky vyrozumět ještě za svého života či v pořízení pro případ smrti. Stejný postup platí rovněž u pronájmu schránek u spořitelních družstev či u jiných soukromých subjektů. Značnou výhodou listin uložených v bezpečnostních schránkách je skutečnost, že zákon nepožaduje založení jejich kopie do pozůstalostního spisu (nejedná-li se přímo o pořízení pro případ smrti) a je snadné listinu obsahující potřebné údaje aktualizovat.

V pozůstalostním řízení je ovšem obsah bezpečnostní schránky zjišťován zpravidla tak, že za přítomnosti pracovníka banky, soudního komisaře a dědiců je schránka otevřena a soudním komisařem je sepsán protokol obsahující soupis věcí, které byly ve schránce uloženy. I zde lze vlastníkům bitcoinu doporučit povolání správce pozůstalosti, který by zjišťování obsahu bezpečností listiny byl přítomen namísto všech v úvahu přicházejících dědiců.

Darování pro případ smrti

Dlužno dodat, že s bitcoiny může jejich vlastník samozřejmě libovolně nakládat během svého života, a to např. prostřednictvím darovací, kupní či směnné smlouvy. Stejně tak je možné, aby byl bitcoin předmětem smlouvy o darování pro případ smrti, kterou upravuje § 2063 a § 1594 odst. 2 o. z. U darování pro případ smrti musí být splněny předpoklady tohoto institutu tak, aby se neuplatnila fikce odkazu, kterou zákon konstruuje slovy „Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz.“[36]

První ze tří podmínek, které vyloučí režim odkazu, je přijetí daru obdarovaným ve smyslu akceptačního právního jednání, nikoliv fyzického převzetí předmětu daru.[37]

Druhou a klíčovou podmínkou odlišující darování mortis causa od odkazu je dárcovo výslovné vzdání se práva dar odvolat. O tomto musí být dárcem obdarovanému vydáno potvrzení, přičemž postačí prostá písemná forma. Výhodu darování pro případ smrti ve vztahu k bitcoinu lze spatřovat především v rychlosti nabytí vlastnického práva k předmětu daru, neboť obdarovaný nemusí čekat na ukončení pozůstalostního řízení, ale vlastnické právo na něj přechází k okamžiku úmrtí zůstavitele.[38]

Další benefit lze spatřovat v tom, že se zůstavitelovo vlastnictví bitcoinů nepromítne do pozůstalostního spisu, a zůstavitel tak soukromý a veřejný klíč může uložit do notářské či advokátní úschovy s tím, že k vydání deponované listiny postačí předložení úmrtního listu zůstavitele a již účinné darovací smlouvy. Předmět daru totiž není aktivem pozůstalosti, v pozůstalostním řízení není vůbec projednán, a není proto třeba zjišťovat jeho obvyklou cenu ke dni zůstavitelova úmrtí, ze které by byla následně určena odměna soudního komisaře.

Závěr

Vzhledem k decentralizaci bitcoinu by měl zůstavitel své nejbližší zpravit o tom, že do kryptoměny investoval, a co nejlépe o digitálních mincích, ať už za života, či pro případ své smrti, pořídit. Pokud zůstavitel do bitcoinu investoval přes webovou peněženku, postačí, že je zůstavitelovo vlastnictví bitcoinu dědicům známo a informují soudního komisaře o zůstavitelových investicích na konkrétní burze či směnárně. Klíče k bitcoinovým mincím jsou jinak uchovávány v kryptoměnové peněžence, která může mít buď online, či offline podobu. Aby bylo možné po smrti zůstavitele s bitcoinovými mincemi nakládat, nestačí je pouze nabýt v řízení o pozůstalosti, ale je potřeba k nim znát přístupové údaje, tedy veřejný a soukromý klíč. U hardwarových offline peněženek musí zůstavitel pamatovat, že pozůstalým je třeba přenechat nejen PIN, ale i samotnou peněženku, tedy fyzický nosič. Pro případ, že by došlo ke ztrátě původní zůstavitelovy peněženky, je vhodné pozůstalým přenechat rovněž recovery seed, díky kterému mohou následně dědici peněženku obnovit v jiném zařízení. K předání potřebných informací lze využít služeb tzv. správců hesel, u kterých se však osoba vystavuje riziku, že data budou zneužita. Rovněž nelze doporučit dědickou smlouvu, a to především s ohledem na nemožnost aktua­lizace a jednostranné změny. Přestože závěť již snadnější změny umožňuje, není vhodné v ní klíče uvádět, neboť její přesné znění bude součástí pozůstalostního spisu. Proto lze za méně rizikovou variantu považovat sepsání privátního a veřejného klíče na samostatnou listinu, kterou lze pro zajištění bezpečnosti deponovat do úschovy (ať už notářské, advokátní, bankovní, či komerční) a v samotném pořízení pro případ smrti (v tzv. mystickém testamentu) na tuto listinu odkázat. Spolehlivý a hladký průběh dědění bitcoinu může zůstavitel zajistit pomocí institutu správce pozůstalosti, resp. vykonavatele závěti, jehož úkolem bude o kryptoměnu v průběhu pozůstalostního řízení pečovat a poskytnout soudnímu komisaři potřebné informace. Zůstavitel zároveň může přechod bitcoinu vyřešit i mimo řízení o pozůstalosti ještě za svého života, a to darováním pro případ smrti.

• Štítky:
• 2023