Střípky z historie 73.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., člen redakční rady Ad Notam

Seznam notářů na Moravě a ve Slezsku v roce 1855 přináší Schematismus für das Kronland Mähren Johanna Nepomuka Hirsche, vydaný brněnským nakladatelstvím Nitsch und Grosse. Na Moravě a ve Slezsku tehdy působilo celkem 48 notářů, přitom v Brně sídlili pouze tři notáři (Christian Fiala, Karl Walasschek a Adolf Petřiczek), v Olomouci dva notáři (Theodor Pražák a Franz Žakowsky), v ostatních městech pak po jednom notáři. Notáři Christian Fiala a Alois Beyer z Bílovce byli současně i obhájci ve věcech trestních, třináct z uvedených notářů bylo dokonce oprávněno vykonávat zároveň advokacii. V seznamu advokátů byl uveden jako směnečný notář podle josefínského soudního řádu Jakob Sitka z Jihlavy. Bez zajímavosti není i německá podoba jmen, která není dána národností, ale tím, že kniha je psána německy. V tehdejší době bylo obvyklé, že jména byla uváděna podle jazyka publikace.

•

Lidové noviny ze dne 19. května 1903 přinesly poněkud škodolibou noticku: „Sebral peníze a notářovu manželku. Z Terstu se oznamuje : Z Coregliana u Videmu v Itálii prchl tamní 18letý poštovní asistent Lafrice vzav si na cestu úřední peníze, a aby mu nebylo smutno, i manželku notářovu. Soudí se, že se zamilovaný párek obrátil do Rakouska.“ O dalším osudu této dvojice již noviny neinformovaly.

•

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 15. prosince 1926, sp. zn. R I 1005/26, dovodil, že „i poslednímu pořízení, jež postrádá formálních náležitostí potřebných k jeho platnosti, možno zjednati trvalé platnosti uznáním účastněných osob“. Tuto právní větu odůvodnil mimo jiné právním názorem rakouského civilisty Josefa Ungra (1828–1913), dle něhož „absolutně neplatný testament nemůže sice uznáním dědiců, jimž neplatnost byla by k prospěchu, státi se právně platným, ovšem ale fakticky účinným (Unjrer, Dědické Právo, 3. vyd., str. 100 a spisovatelé uvedení tam v poznámce 4. na str. 101, srovnej též rozh. býv. nejv. soudu ve Vídni ve sbírce, Gl. Ung. nová řada sv. VI., čís: 2226.)“. O citovaném rozhodnutí referoval v Právníku z roku 1927 Vilém Grešl.

•

Zemský písař moravský Vàcslav Mladějovec z Mladějova byl v roce 1367 doložen i jako veřejný notář. Podle Hemenegil­da Jirečka, který o něm publikoval medailonek v Časopise Matice moravské (č. 2/1899, s. 101–112) žil Mladějovec přibližně v letech 1327–1387. „Štít Mladějovský nalézá se vyobrazen ve Dskách Brněnských. Rozdělen jest shůry dolů na dvě pole; pravé pole, barvy bílé, zabíhá napříč do levého — černého ; levé pole v obou proužkách jest černé,“ uvádí autor článku a uzavírá, že o potomcích Vácslava Mladějovce z Mladějova nejsou dochovány žádné zprávy.

•

Dne 2. března 1932 byl v Budapešti na dvoře shromažďovacího vězení popraven oběšením písař v notářském úřadě Štěpán Tichý. Tento rumunský občan byl při pokusu o krádež peněz z pokladny přistižen notářem, jemuž zasadil zezadu několik ran sekerou do hlavy. „Když pak notář utíkal, volaje o pomoc, pronásledoval ho Tichý a několikrát ho zasáhl sekerou. Když pak se notář zhroutil, tloukl do něho sekerou tak dlouho, až notář vypustil ducha,“ popsaly průběh loupeže Lidové noviny. Tichý po vraždě vybral peníze z pokladny a zapálil akta, aby požárem zahladil stopy. Když byl dopaden, byl souzen pro loupežnou vraždu a žhářství. Sám u soudu žádal, aby mu byl uložen trest smrti, což se po tříhodinové poradě senátu také stalo. Senát se pak usnesl, že odsouzeného nedoporučuje k udělení milosti, takže trest byl ještě v den vyhlášení rozsudku vykonán.

•

Sbírku formulářů k notářskému řádu vydal v roce 1871 vlastním nákladem Spolek notářů v království Českém (Verein der Notare im Königreiche Böhmen) pod názvem Formularien zur Notariats-Ordnung vom 25. Juli 1871 R.-G.-B. Nr. 75 u. 76 mit dem Anhange der einschlägigen Bestimmungen dieses Gesetzes und einem Auszuge aus dem Stempel- und Gebührengesetze. Publikace je dostupná z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:3d72b450-fd09-4e62-ac41-d9f32b9a1adf

Zpět