Zamítnutí žaloby podle § 262 z. ř. s. pro předčasnost

JUDr. Adam Talanda, Ph.D.

Dojde-li při přezkumu pohledávek přihlášených do likvidace pozůstalosti k tomu, že notář[1] pohledávku považuje za neprokázanou, má věřitel možnost domáhat se určení pohledávky u sporného soudu žalobou o určení pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podle § 262 z. ř. s. K podání žaloby vyzve notář věřitele usnesením podle § 260 z. ř. s. Soudy se v nedávných rozhodnutích zabývaly případem, že přihláška pohledávky věřitele byla notářem u přezkumného jednání shledána za neprokázanou a věřitel byl odkázán k podání žaloby, přestože přihláška pohledávky nesplňovala předepsané náležitosti na její úplnost a určitost podle § 241 z. ř. s. 

Právní úprava

Účelem likvidace předlužené pozůstalosti je poměrná úhrada zůstavitelových dluhů, přičemž uspokojení dluhů mimo likvidaci pozůstalosti je vyloučeno. Soud proto v usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vždy vyzve věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve stanovené lhůtě.[2] Přihlášku pohledávky může podle § 240 odst. 1 z. ř. s. podat pouze věřitel, jehož pohledávka odpovídá dluhu patřícímu do pasiv likvidační podstaty, a to ve lhůtě stanovené v usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti, jejíž zmeškání nelze prominout. Pokud byla přihláška podána opožděně, byla podána někým, kdo není oprávněn k jejímu podání, nebo byla přihlášena pohledávka, které odpovídá dluh, který nepatří do pasiv likvidační podstaty, notář přihlášku usnesením odmítne podle § 240 odst. 2 z. ř. s.

Přihláška pohledávky musí splňovat obecné náležitosti podání podle § 42 odst. 4 o. s. ř. Z přihlášky tedy musí být patrné, kterému soudu je určena, kdo ji činí, které věci se týká a co sleduje, dále musí být podepsána a datována.[3] Dále musí přihláška pohledávky splňovat zvláštní náležitosti podle § 241 z. ř. s., které jsou srovnatelné s náležitostmi žaloby podle § 79 o. s. ř.[4] Z přihlášky tak musí být patrné vylíčení skutečností, na nichž se pohledávka věřitele zakládá, a jistinu i příslušenství pohledávky je nutno vyčíslit v českých korunách, i když by šlo o pohledávku v cizí měně. U vykonatelné pohledávky musí být také vylíčeny skutečnosti, na kterých se zakládá její vykonatelnost. Nemá-li přihláška všechny předepsané náležitosti nebo je neurčitá a nesrozumitelná, vyzve notář usnesením věřitele k opravě nebo doplnění přihlášky ve stanovené lhůtě podle § 241 odst. 3 z. ř. s. Není-li přes výzvu přihláška řádně a včas opravena, notář ji odmítne podle § 241 odst. 4 z. ř. s., pokud její vady brání přezkumu pohledávky.

Pohledávka zajištěná majetkem patřícím do likvidační podstaty musí podle § 242 z. ř. s. obsahovat také skutečnosti, na kterých se zajištění zakládá a kdy vzniklo, a věřitel musí požádat o uspokojení ze zajištění, jinak se k zajištění nepřihlíží.

Ke každé přihlášce pohledávky musí být podle § 247 z. ř. s. připojeny listiny, kterých se přihláška dovolává, které prokazují vykonatelnost pohledávky nebo právo na uspokojení ze zajištění. Pokud listiny přiloženy nejsou, notář věřiteli uloží, aby listiny ve stanovené lhůtě předložil. Pokud věřitel listiny přesto nepředloží, nepřihlíží se k vylíčení skutečností, k jejichž prokázání měly listiny sloužit.

Notář podle § 255 nebo 259 z. ř. s. přezkoumá pohledávky vedené v seznamu pohledávek (tj. pohledávky, jejichž přihláška nebyla odmítnuta) a u každé pohledávky uvede, zda ji lze na základě známých skutečností vyplývajících z předložených listin považovat za prokázanou a v jaké výši. Pohledávky mohou podle § 256 z. ř. s. popírat také ostatní věřitelé. Došlo-li k tomu, že soud nepovažoval pohledávku za prokázanou nebo pohledávku popřel jiný věřitel, vyzve notář podle § 260 z. ř. s. věřitele, aby se ve stanovené lhůtě domáhal žalobou podle § 262 z. ř. s. určení, že mu pohledávka náleží a v jaké výši. Žaloba se podává proti likvidačnímu správci a příslušný k jejímu projednání je podle § 264 z. ř. s. ve spojení s § 88 písm. c) o. s. ř. okresní soud, u kterého se vede řízení o pozůstalosti.[5]

Skutkové okolnosti a rozhodnutí soudu prvního stupně

V projednávaném případě věřitel ve lhůtě stanovené v usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti doručil notáři přihlášku pohledávek, do které zahrnul dva nároky. První nárok vymezil jako pohledávku ve výši 50 000 eur ze smlouvy o zápůjčce. Uvedl, že pohledávka byla zajištěna směnkou se splatností určitého dne, a dosud nebylo nic splněno. Druhý nárok vymezil jako pohledávku 575 000 eur s příslušenstvím představovaným úrokem 5 % z dlužné částky ročně ze smlouvy o zápůjčce. Uvedl, že pohledávka byla zajištěna směnkou se splatností určitého dne, a dosud nebylo nic splněno. Dále ke druhé pohledávce věřitel uvedl, že ji přihlašuje jako zajištěnou. Notář vyzval věřitele k doplnění přihlášky pohledávek tak, že k přihlášce doloží smlouvu o zápůjčce na 50 000 eur. Věřitel ve stanovené lhůtě (zároveň však již po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek) doplnil přihlášku pohledávek tím, že zopakoval již uvedené, a nad rámec dřívějších podání uvedl k první pohledávce ze smlouvy o zápůjčce na 50 000 eur, že byla uzavřena ústně a k této pohledávce nově uplatil úrok 5 % ročně z dlužné částky, a dále obecně navrhl, aby jeho pohledávky byly uspokojeny ze zajištění v plné výši.

U přezkumného jednání notář věřitelem přihlášené pohledávky přezkoumal a shledal za přihlášené bez uplatnění uspokojení ze zajištění a za neprokázané. Důvodem bylo, že u pohledávky 50 000 eur nebylo prokázáno, že by šlo o zápůjčku, ani že byly předány peníze, absentoval přepočet na koruny, směnka nebyla jako titul přihlášena, nebylo řádně uplatněno uspokojení ze zajištění a nebyly doloženy listiny. U druhé pohledávky 575 000 eur nebylo prokázáno převedení prostředků podle smlouvy, absentoval přepočet na koruny, směnka nebyla jako titul přihlášena a nebylo řádně uplatněno uspokojení ze zajištění. Notář pak věřitele usnesením vyzval, aby se žalobou proti likvidačnímu správci domáhal určení, že mu náleží pohledávka a v jaké výši, popřípadě, že má právo na uspokojení ze zajištění. Věřitel žalobu podle výzvy notáře proti likvidačnímu správci podal a domáhal se určení, že mu náleží přihlášené pohledávky vůči zůstaviteli i uspokojení ze zajištění.

Podanou žalobu v prvním stupni projednal a rozhodl Okresní soud v Přerově pod sp. zn. 20 C 207/2023.[6] Soud prvního stupně nejprve shrnul, že úprava likvidace pozůstalosti se svým účelem i právní úpravou blíží insolvenčnímu řízení, a poukázal na to, že i judikatura vztahující se k likvidaci pozůstalosti pravidelně odkazuje na podobnost s insolven­čním řízením (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2496/2021). S ohledem na to, že úprava likvidace pozůstalosti není zcela vyčerpávající, dovodil soud prvního stupně při řešení některých sporných otázek možnost vycházet nejen z úpravy insolvenčního řízení, ale také z obsáhlé judikatury, která se k insolvenčnímu řízení vztahuje. Dále připomněl blízkost žaloby o určení pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podle § 262 z. ř. s. s incidenčními spory podle § 159 a násl. ins. z. a shrnul podobnosti obou řízení a bohatou judikaturu insolvenčních soudů. Konkrétně pak odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k incidenčním sporům o pravost, výši a pořadí popřené pohledávky, která v poměrech insolvenčního zákona dospěla k závěru, že „Zjistí-li insolvenční soud, který rozhoduje o pravosti nebo výši popřené pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout. Následně je třeba v insolvenčním řízení přistoupit k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 29 ICdo 55/2019-I., viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 29 ICdo 56/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 29 NSČR 137/2017).

V návaznosti na insolvenční judikaturu pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba byla podána předčasně. Podání žaloby podle § 262 z. ř. s. má místo tehdy, je-li při přezkoumání pohledávek konstatováno, že pohledávka nebyla prokázána. Předpokladem pro přezkum pohledávky však je, že pohledávka byla do likvidace pozůstalosti přihlášena takovým způsobem, že je vůbec přezkoumatelná. Soud prvního stupně připomněl, že podání, kterým je pohledávka přihlašována, musí v splňovat obecné náležitosti podání podle § 42 o. s. ř. i zvláštní náležitosti přihlášky pohledávky podle § 241 z. ř. s., a skutečnosti k vylíčení předmětného skutku musí být uvedeny dostatečně určitě v rozsahu, aby byla umožněna jednoznačná individualizace skutku vylučující možnost jeho záměny s jiným skutkem, tj. uplatňovaná pohledávka musí být označena určitě a natolik konkrétně, aby byla odlišitelná od jiných pohledávek. Není-li pohledávka dostatečně určitě vymezena, nelze vůbec přistoupit k jejímu přezkumu. Věřitelem přihlašované pohledávky byly identifikovány uplatňovanou výší a právním důvodem, avšak chybělo uvedení splatnosti každé z pohledávek, které soud prvního stupně považoval za jeden z prvků navzájem odlišujících různé pohledávky. Věřitel v přihlášce sice uváděl splatnost směnek, které podle jeho tvrzení měly zajišťovat uplatněné pohledávky, ale splatnost samotných pohledávek vyplývajících z tvrzených smluv neuvedl. Dále věřitel u obou pohledávek uplatnil příslušenství v podobě úroku, který ale označil neurčitě, neboť neuvedl, za jakou dobu je úrok požadován. Podle soudu prvního stupně takto neurčitě uplatněné pohledávky tedy nemohly být bez dalšího předmětem přezkumu, ale notář měl ve smyslu § 241 odst. 3 z. ř. s. vyzvat věřitele k doplnění neurčité přihlášky a poučit ho, v čem je přihláška neurčitá, jakým způsobem má přihlášku doplnit a v jaké lhůtě, a dále ho poučit o následku nedoplnění přihlášky ve smyslu § 241 odst. 4 z. ř. s., kterým je odmítnutí přihlášky, není-li ji možné pro její nedostatky přezkoumat. Notář však věřitele k doplnění neurčitosti přihlášky nevyzval, a i přes její neurčitost přistoupil k věcnému přezkumu pohledávky.

Soud prvního stupně dospěl dále k závěru, že přihláška pohledávek věřitele měla vyjma neurčitosti zjevně také další vady, které sice nezpůsobují nepřezkoumatelnost, ale mohou mít vliv na závěr, zda pohledávky jsou či nejsou prokázány. Za takovou vadu soud prvního stupně považoval absenci vyčíslení pohledávky v českých korunách a vyčíslení příslušenství pohledávky, které je výslovně vyžadováno v § 241 odst. 1 z. ř. s. Uvedl, že v úpravě likvidace pozůstalosti chybí pravidlo o rozhodném kurzu pro přepočet pohledávky na české koruny, které je uvedeno v § 175 ins. z., tedy zřejmě nelze chybějící přepočet na české koruny považovat za vadu neurčitosti přihlášky, neboť odpovídající výše pohledávky v českých korunách je zjistitelná i soudem (k tomu viz též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 2 VSPH 243/2018). Stejně tak soud prvního stupně nepovažoval za vadu neurčitosti absenci vyčíslení příslušenství, nicméně zopakoval, že je vadou neurčitosti, pokud není uvedeno, za jakou dobu je příslušenství pohledávky v podobě úroku požadováno. Další vadou přihlášky bylo vadné uplatnění zajištění u jedné z pohledávek, neboť věřitel opakovaně uvedl, že pohledávku přihlašuje jako zajištěnou, na jakých věcech z pozůstalosti zajištění vázne, a doložil zástavní smlouvu, avšak výslovně o uspokojení ze zajištění požádal až po lhůtě k podání přihlášek. Podle dosavadní judikatury pak sice není povinností notáře vyzvat k doplnění požadavku na uspokojení ze zajištění ve smyslu § 242 z. ř. s., pokud zajištění není uplatněno nebo je jen zmíněno či naznačeno, zároveň však soudy dovodily povinnost vyzvat věřitele k doplnění v situaci, ve které je zajištění uplatněno, ale vadně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2496/2021, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 84 Co 176/2020). Ani k doplnění všech těchto vad přihlášky notář věřitele nevyzval (věřitel byl vyzván toliko k doplnění listin prokazujících jednu z uplatněných pohledávek).

Soud prvního stupně tak žalobu pro předčasnost zamítl, přičemž skutečnost, že je žaloba zamítnuta pro předčasnost, vyjádřil již v samotném výroku rozsudku. Konstatoval pak, že notář měl v likvidaci pozůstalosti především vyzvat žalobce k odstranění neurčitosti přihlášky pohledávky a poskytnout mu potřebná poučení podle § 241 odst. 1, 3 a 4 z. ř. s. Pokud by žalobce přihlášku podle poučení notáře nedoplnil, měl notář přihlášku odmítnout. V případě vyjasnění neurčitosti přihlášky měl notář případně vyzvat podle § 241 odst. 1 a 3 a § 247 odst. 1, 2 a 4 z. ř. s. k odstranění dalších vad a nedostatků, které nebrání přezkoumání, ale činí přihlášku neúplnou a mohou vést k tomu, že pohledávky nebudou prokázány. Teprve poté mohly být pohledávky žalobce podrobeny přezkumu a věřitel mohl být příp. vyzván k uplatnění práv žalobou podle § 262 z. ř. s. 

Odvolání a rozhodnutí odvolacího soudu

S rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé věřitel nesouhlasil a podal odvolání, ve kterém namítal nesprávné posouzení věci. Podle věřitele neměly být analogicky aplikovány závěry insolvenční judikatury. Věřitel argumentoval, že podal žalobu podle výzvy notáře a soud prvního stupně měl věc rozhodnout bez ohledu na nesplnění poučovací povinnosti notáře.

O odvolání rozhodoval Krajský soud v Ostravě pod sp. zn. 11 Co 172/2024,[7] který rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro předčasnost potvrdil jako věcně správný. Na rozdíl od soudu prvního stupně však za vadu přihlášky pohledávky považoval toliko nevyčíslení jistiny a jejího příslušenství v korunách českých, jak to vyžaduje § 241 z. ř. s. Odvolací soud konstatoval, že notář v řízení o likvidaci pozůstalosti postupoval nesprávně, pokud nevyzval věřitele k doplnění neúplné přihlášky, a přihlášku přesto přezkoumal. Notář měl věřitele vyzvat k doplnění neúplnosti, dále případně k doplnění příloh, a v případě nedoplnění měl přihlášku odmítnout. S ohledem na neúplnost přihlášky se tedy nelze ani ve sporném řízení podle § 262 z. ř. s. žalobou věcně zabývat a má být zamítnuta pro předčasnost.

Zhodnocení

Z uvedených rozhodnutí soudů je zřejmé, že notář musí v řízení o likvidaci pozůstalosti především dbát na to, aby měla přihláška pohledávky všechny potřebné náležitosti. Pokud přihláška pohledávky nemá předepsané náležitosti, a není proto úplná, určitá nebo srozumitelná, musí notář vyzvat věřitele k doplnění přihlášky a poučit ho, jaké jsou vady přihlášky, jak má přihlášku doplnit nebo opravit a jaký je následek nedoplnění přihlášky. Usnesení s výzvou k doplnění přihlášky je tak obdobou usnesení s výzvou k doplnění žaloby podle § 43 odst. 1 o. s. ř.[8] Nebude-li přihláška řádně doplněna a opravena, musí ji notář odmítnout. Až po odstranění vad neúplnosti, neurčitosti a nesrozumitelnosti má notář přistoupit k výzvě k doplnění chybějících příloh nebo dalších údajů, jejichž nedoplnění může vést k neprokázání přihlášené pohledávky. Poté teprve lze přistoupit k samotnému přezkumu přihlášené pohledávky, neboť přezkum je možný jen u přihlášek, které nebyly odmítnuty. K odmítnutí přitom může dojít nejen z důvodu neúplnosti, neurčitosti a nesrozumitelnosti přihlášky podle § 241 z. ř. s., ale také z důvodu opožděně podané přihlášky, z důvodu podání někým, kdo není k podání oprávněn, nebo z důvodu přihlášky pohledávky, které odpovídá dluh, který nepatří do pasiv likvidační podstaty, jak stanoví § 240 odst. 2 z. ř. s. Pokud přesto notář přezkoumá neúplnou, neurčitou nebo nesrozumitelnou přihlášku a dospěje k závěru, že ji nelze považovat za prokázanou a v jaké výši, a odkáže proto věřitele k podání žaloby podle § 262 z. ř. s., je namístě takovou žalobu zamítnout pro předčasnost. Po zamítnutí žaloby a vrácení spisu notáři je znovu na notáři, aby věřitele řádně vyzval k opravě a doplnění neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné přihlášky a případně k doplnění dalších náležitostí a pak znovu přistoupil k přezkumu pohledávky.

Oproti názoru uvedenému v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze souhlasit se soudem odvolacím, že nevyčíslení jistiny a příslušenství přihlašované pohledávky v korunách českých je vadou přihlášky zakládající její neúplnost, jejíž nedoplnění má vést k odmítnutí přihlášky. Požadavek na vyčíslení v korunách českých je zvláštní náležitostí přihlášky vyžadovanou v § 241 odst. 1 z. ř. s., na který navazuje § 241 odst. 3 z. ř. s., podle kterého neobsahuje-li přihláška všechny stanovené náležitosti, notář vyzve k doplnění a případně ji odmítne podle § 241 odst. 4 z. ř. s. Rozdílná je úprava v soudem prvního stupně zmiňovaném § 175 ins. z., který sice také vyžaduje vyčíslení pohledávky v českých korunách, ale zároveň stanoví rozhodný den pro přepočet z cizí měny, tedy se tato vada nepovažuje za vadu bránící přezkumu.[9] V úpravě likvidace pozůstalosti však takové ustanovení není, tedy přestože je vždy obecně možné pohledávku v cizí měně přepočíst, není zřejmé, ke kterému dni by se tak mělo stát, pokud by to činil sám notář. Lze však souhlasit s názorem soudu prvního stupně, že za vadu neurčitosti je třeba považovat také nedostatečnou specifikaci přihlašované pohledávky neuvedením její splatnosti nebo absenci specifikace požadovaného úroku z prodlení.

Nad rámec toho lze zmínit, že soud prvního stupně žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žádný z účastníků neměl ve věci plný úspěch, neboť věřitel žaloval podle výzvy notáře a jeho pohledávka s ohledem na zamítnutí žaloby pro předčasnost není ještě vyloučena z uspokojení. V části týkající se nákladů řízení pak rozsudek soudu prvního stupně napadl likvidační správce, který namítal, že měl ve věci úspěch a měla by mu být přiznána náhrada nákladů řízení. V rozsahu nákladů řízení odvolací soud odvolání vyhověl, neboť oproti soudu prvního stupně považoval za plně úspěšného likvidačního správce s ohledem na zamítnutí žaloby.

• Štítky:
• 2025