Střípky z historie 80.

„Syn německého poslance Nitsche stal se notářem, přeskočiv 41 starších kandidátů! Kdo je teď více vyskákaným? Jeho pan otec pseudoliberál, nebo protežovaný synáček?, komentovaly uštěpačně a poněkud nezaslouženě Šípy – satyricko politický obrázkový týdenník pro lid ze dne 5. května 1895 jmenování Friedricha Nitsche mladšího notářem, působícím posléze do roku 1915 v Horní Plané. Jeho zmiňovaný otec Friedrich Nitsche st. (1835–1923) byl jmenován notářem ve Vyšším Brodě v roce 1871 a působil zde do roku 1911, býval i prezidentem českobudějovické notářské komory, po deset let starostou Vyššího Brodu, poslancem Českého zemského sněmu (1878–1913) a Říšské rady (1877–1911). Jeho syn před jmenováním působil jako kandidát notářství v otcově notářském úřadě. Friedrich Nitsche st. se zasloužil o rozvoj Šumavy, na Mariánském vrchu u Vyššího Brodu jej připomíná kamenný obelisk.

•

Po prohrané prusko-francouzské válce se v obležené Paříži chopila vlády Pařížská komuna, která byla u moci od 18. března do 28. května 1871. O událostech v Paříži a ve Francii pravidelně referovaly české noviny. Deník Pokrok ze dne 10. května 1871 tak mimo jiné přinesl zprávu, že „všecky kanceláře notářské v Paříži jsou k rozkazu komuny zapečetěny, protože komora notářská se zdráhá uznati komunu“. Tento stav trval až do pádu Komuny, který Pokrok ze dne 31. května 1871 okomentoval slovy: „Zločinný pokus několika vyvrhelů společnosti, pomocí komunistických ideí, odsouzených tisíciletou zkušeností dějin, zmocniti se vlády v Paříži a odtud snad v celé západní Evropě, je tedy konečně zmařen, ovšem za jakou cenu! Potoky krve, na mnoze nevinné; tisíce a tisíce zničených životů a snad do milionův zničených existencí; vypálení čtvrté části Paříže a spustošení nejskvělejších pomníkův francouzského stavitelství; děsné zjevy nejrouhavějšího vandalismu, před nimiž musí s hanbou odvrátiti tvář naše „civilisované“ století.“ Z tohoto zorného úhlu není pak divu, že se doboví francouzští notáři od Komuny odvrátili.

•

O pozůstalostním řízení po Karlu Čapkovi, zemřelém dne 25. prosince 1938, pojednal v patnáctém svazku sborníku Documenta pragensia z roku 1997 archivář a historik Václav Ledvinka. Spis je uložen v Archivu hlavního města Prahy, který jej převzal ze soudní spisovny v roce 1961. Pozůstalost projednával na základě usnesení Okresního soudu Praha – jih jako soudní komisař notář Štěpán Mikoláš, respektive jako jeho substitut Miroslav Mikoláš. Dědici byli manželka Olga Scheinpflugová a sourozenci Josef Čapek a Helena Pavlicová. Podle dovětku k poslednímu pořízení, předloženého bratrem Olgy Scheinpflugové, advokátem Karlem Scheinpflugem, byl učiněn odkaz ve prospěch neteře Karla Čapka Aleny Čapkové ve výši 300 000 Kč. Na základě dohody dědiců předložil soudní komisař dne 1. června 1939 návrh na vypořádání pozůstalosti soudu, který pak rozhodl podle jeho návrhu usnesením ze dne 15. června 1939.

•

Pod titulkem Nehoda notářovy rodiny přinesla Národní politika ze dne 21. září 1907 zprávu o tom, jak si notář ve Dvoře Králové Maxmilián Brabec pořídil „spřežení ořů a skvostný landauer k vyjížďkám“. Ačkoliv zároveň zaměstnal kočího, hned při prvé vyjížďce chopil se, „jsa neobyčejné síly tělesné“ otěží sám. „Nezkušená ruka vsak nestačila к ovládnuti bujných zvířat. Koně se splašili a. po krátké šílené jízdě ocitl se povoz v příkopě. Choť notářova a malinká dceruška jeho utrpěly četná zranění, rovněž i kočí. Pan notář vyvázl lehce. Koně neutrpěli pohromy, ale z nákladného povozu byly trosky,“ popsal autor zprávy průběh nehody. Nebylo ani divu, že koně i kočí po této smutné zkušenosti stěhovali se pak k dřívějšímu svému pánu“.

•

Notářem v Avignonu byl francouzský hudební skladatel a spisovatel Henri-Sébastien Blaze (1763–1833). Složil romance, sonáty, opery Semíramis a L‘ Héritage, které nebyly provedeny, tříhlasou mši a Requiem k pohřbu vévody z Montebella. V roce 1805 vydal v Paříži román Julien či kněz (Julien ou le Prêtre).

 

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., člen redakční rady Ad Notam

 

Zpět