Fejeton

Asi už to tak bude. Po fejetonech „Seš mrtvej, i kdybys byl živej“ od kolegyně Kateřiny Brejlové a „Seš živej, i kdybys byl mrtvej“ od kolegy Filipa Plašila se náš časopis Ad notam definitivně zařadil mezi časopisy literární, ba přímo mezi pokračovatele odkazu Franze Kafky. Jinak se to nedá popsat, ba ani s nejlepší snahou vysvětlit.

Jako člen redakční rady jsem přemýšlel, co s tím u všech všudy budeme dělat. Nemůžeme s tím přeci jen tak ze dne na den přestat, s něčím takovým je už spojena určitá míra odpovědnosti. Na to je zajisté třeba navázat, ale jak?

Zamyslel jsem se tedy, co bylo v mé praxi dostatečně kafkovské, abych na tom mohl založit nějaký ten fejeton.

Snad by to mohl být případ pan Karla, který si na důchod chtěl koupit rodinný dům a který připadal bance, u níž byl veden účet úschovy, velice podezřelý, neboť přece již neměl žádné příjmy, a nemohl si tedy kupovat dům. Že by si, jakožto někdejší úspěšný podnikatel, mohl na dům naspořit, připadalo bance zcela neuvěřitelné, a musel tedy chudák zpětně shánět potvrzení o svých minulých příjmech.

Nebo by to mohlo být dodatečné projednání dědictví po paní Anně, která zemřela před 60 lety, ale při kontrole katastru nemovitostí se zjistilo, že zanechala ještě jednu patnáctinu polní cesty o celkové výměře deset metrů čtverečních, k čemuž jsme museli dopátrat její dědice, dědice dědiců a dědice dědiců dědiců, kteří se do naší kanceláře posléze sjeli z celého širého světa, abych je seznámil s možností nabýt majetek, jehož cena nedosahovala ani hodnoty poštovní známky na obsílce, kterou jsme je předvolali.

Možná bych se mohl podrobněji rozepsat o úředních formulářích, jakožto „pramenech práva“ v České republice; omezujících nebo dokonce úplně znemožňujících, co by jinak zákon dovoloval.

Či snad by mohl fejeton pojednávat o katastrofách katastrálního úřadu, třeba o té budově na pankrácké pláni, která je podle katastru součástí hned několika pozemků. Mohlo by se to jmenovat třeba Sluha dvou pánů.

Mohl bych psát o evidenci skutečných majitelů, z níž byly při poslední aktualizaci odstraněny užitečné funkce, protože fungovala lépe, než jak ukládal zákon.

Takových a podobných lapálií by bylo pohříchu hodně. Těžko mezi nimi vybírat. Zmínil jsem se tedy manželce v naději, že mi pomůže vybrat ten nejlepší. Odpovědí mi byla otázka, proč jsem nikdy doma neřekl, že mám v práci tak zajímavé případy. A tu se stalo něco zvláštního. Cítil jsem, jak se pohybují mé rty, slyšel jsem svůj hlas, ale tomu, co říkám, jsem nemohl uvěřit: „Víš, miláčku, já mám takových věcí tolik, že už mi to vlastně připadá docela normální.“

Nakonec přeci jen asi nebude náhoda, že Franz Kafka byl vystudovaný právník.

Mgr. Šimon Klein

člen redakční rady Ad Notam

notář v Praze

Zpět