Rozhovor: JUDr. Lenka Bradáčová, Ph.D. - Téma změny justičního uspořádání není pro jedno funkční období a mělo by mít podporu nejen vládnoucích subjektů, ale i opozice

Vážená paní doktorko Lenko Bradáčová, nejvyšší státní zástupkyně, úvodem mi dovolte, abych Vám pogratuloval k této významné funkci a poděkoval za Vaši ochotu poskytnout rozhovor pro časopis českého notářství Ad Notam.

Dá se říci, že jste celý profesní život zasvětila státní žalobě, prošla jste všemi instancemi. Ke dni 1. 4. 2025 jste byla jmenována do funkce nejvyšší státní zástupkyně. Po přibližně půl roce v této nejvyšší funkci se chci zeptat, jestli Vás i přes Vaše zkušenosti něco opravdu překvapilo.

Věděla jsem, že úřad nepracuje kompaktně, že nesdílí napříč odbory informace, a nebylo neobvyklé, že vydával rozporná stanoviska. Jak mohl tedy sjednocovat podřízené úřady, což je jeden z jeho hlavních úkolů, když nebyl schopen sjednotit ani vlastní výstupy? Překvapila mě však míra tohoto stavu a průměrné schopnosti některých kolegů.

Jaké na Vás čekají v nejbližší době úkoly? Co je pro Vás prioritou?

Mé funkční období je pevně vymezeno sedmi lety. To je z pohledu možných změn v justici obdobím krátkodobého výhledu. Vyjma nutných provozních a personálních změn jsem si před sebe a kolegy postavila čtyři priority, o nichž se domnívám, že odrážejí palčivá a navýsost aktuální témata. Prvním z nich je kyberkriminalita, následuje trestná činnost dětí spojená s narůstajícím nebezpečným trendem „zážitkového násilí“. Další prioritou je problematika nejednotného trestání a v neposlední řadě práva obětí. Snažím se u Nejvyššího státního zastupitelství vystavět profesionální analytiku, která chybí a o niž by se závěry mých poradních orgánů, složených ze státních zástupců napříč soustavou státního zastupitelství, opíraly. K tomu patří nutně změny koncepce celoživotního vzdělávání státních zástupců. V současné době již probíhá revize všech pokynů obecné povahy, které představují vnitřní normotvorbu závaznou pro všechny státní zástupce, která je místy zastaralá a místy i obsoletní. Je to řada změn, které se některým kolegům zvyklým na „tradiční pojetí“ práce na Nejvyšším státním zastupitelství nezamlouvají a budou je jistě komentovat s notnou dávkou vlastní nostalgie. Já spolu s novými řediteli odborů však považujeme změny za nezbytné.

Mnoho let se více či méně konkrétně mluví o nutnosti reformovat justici. Uvědomuji si šíři této otázky, ale pokud máte nějaké vize, mohu Vás poprosit alespoň o jejich stručné nastínění? A jak by se měly dotknout státního zastupitelství?

O reformě justice se hovoří především v souvislosti s přehodnocením místního uspořádání a případnou změnou stupňů či specializací některých z nich. Zatímco se obyvatelstvo v krajích různě přeskupuje, justice na tyto pohyby desetiletí nereagovala, a to se promítá do nerovnoměrného zatížení především na úrovni okresů. Státní zastupitelství má i úřady, kde by podle statistického vyhodnocení měli pracovat tři státní zástupci. To je ale počet pro samotné fungování nereálný. Stejně tak nemůžeme u úřadů této velikosti mluvit o potřebné specializaci. To je tedy jedna rovina, ta druhá souvisí právě s počtem stupňů. Po celou dobu kariéry jsem zastáncem tří stupňů při existenci dvoustupňového řízení. Tohoto stavu se dá docílit několika způsoby. Představu mám, avšak nejprve bych ji ráda probrala uvnitř státního zastupitelství.

Co je podmínkou k tomu, aby se tak stalo? Dá se to zvládnout za jedno funkční období vlády?

Zásadní je stanovisko ministra spravedlnosti vydiskutované napříč politickými reprezentacemi. Téma změny justičního uspořádání není pro jedno funkční období a mělo by mít podporu nejen vládnoucích subjektů, ale i opozice. Reforma v justici by měla zakotvit poměry na další desetiletí, a nikoli podléhat změnám volebního cyklu.

Státní zastupitelství stojí mezi mocí výkonnou a soudní. Jak by se měl tento problém vyřešit? Pomohlo by zakotvení v Ústavě? A bylo by toto řešení v současné době reálné?

Odpověď na tuto otázku je napříč soustavou státního zastupitelství vydiskutovaná již několik let. Z hlediska koncepčního by státnímu zastupitelství nejvíce „slušelo“ zařazení do samostatné hlavy Ústavy. Podobné řešení, jako bylo zvoleno v případě České národní banky či Nejvyššího kontrolního úřadu. Z takového ukotvení by bylo zřejmé, že státní zastupitelství je orgán sui generis stojící mezi mocí soudní a výkonnou, patřící mezi orgány širší justice. V současné době však považuji změnu spojenou s otevřením Ústavy za nereálnou.

V minulosti bylo opakovaně tématem novelizovat zákon o státním zastupitelství. Je to stále aktuální a k jak rozsáhlým změnám by bylo vhodné přikročit?

Zákon o státním zastupitelství byl v minulosti novelizován více než třicetkrát. Řada novel směřovala k posílení centralizace systému, a tím se fakticky odkláněla od původního záměru zákonodárce vytvořit decentralizovanou a dekoncentrovanou soustavu státního zastupitelství ve vztahu ke čtyřem stupňům. Podřízenost v rámci působnosti se měla původně omezovat pouze na dva bezprostředně stojící. Toto čisté pojetí již dávno neplatí. A pokud změna, tak zásadní, nikoli kosmetická. A jsme u oněch tří stupňů nebo návratu k původní myšlence. Základní teze zní: jednotlivé stupně by si neměly při výkonu působnosti „překážet“ či dublovat činnost. To jsou překážky efektivity a nastavení jasné odpovědnosti.

Unie státních zástupců ČR, jejíž jste aktivní členkou a čestnou prezidentkou, se zapojila do spolupráce s ostatními právnickými profesemi pod vedením Jednoty českých právníků. V čem spatřujete největší přínos a jaký má tato spolupráce potenciál?

V době sociálních bublin, neschopnosti či nedostatku času si naslouchat a hmatatelné polarizace společnosti představuje Jednota kotvu pro meziinstitucionální dialog. Právnické profesní komory ji respektují jako platformu pro výměnu názorů, kultivaci postojů a možnost uplatnit společný hlas, který zní silněji.

V letošním roce se konal již II. sjezd českých právníků v novodobých dějinách a Vy osobně jste byla jedním z pilířů, na kterých stojí obsah, ale i organizace této úspěšné akce. Co Vás přitahuje k tomu, že se na tom podílíte?

Hledám ráda nové cesty a tohle byla výzva. Už jen proto, zda se podaří navázat na původní myšlenku a nadchnout pro věc právnické profese napříč. A jedna ze zásadních věcí pro mne bylo najít průsečík ve vnímání principiálních témat. Z toho může vyjít potřebný solidární postoj komor v případě ohrožení některé z našich profesí. A obohacuje mě i cesta, která vede k cíli, a samozřejmě lidé, s nimiž po ní mohu jít. Jaromír Jirousek, Daniela Zemanová, Vy, už jen přípravná setkání byla inspirací a zkušeností.

II. právnický sjezd se zabýval digitalizací, jejím využitím v justici, včetně umělé inteligence. Tento celosvětový fenomén se promítá do většiny lidských činností, jistě i do profesní činnosti státního zástupce. Lze stručně popsal jak?

Státní zástupci na několika pilotních projektech nástroje umělé inteligence testují. Nutno říci, že očekávání předčilo výsledek. A o tom to, myslím, celé je: podstata AI jako jazykového modelu a naše nereálné očekávání jeho dokonalosti. Domnívám se, že AI může být v budoucnosti jak skvělým pomocníkem, tak ale i špatným rádcem. Rozhodování musí zůstat na právnících. Umělá inteligence nás nezbaví ani nemůže zbavit odpovědnosti za výsledek. Bude nám pomáhat, ale nepřemýšlejme tak, že to bude náš dvojník, zatímco my budeme užívat více volna.

Jak se vypořádává státní zastupitelství s kyberkriminalitou, fenoménem posledních let, a mají státní zástupci k tomu materiální i vědomostní vybavení?

O elektronizaci procesů v justici se dlouho mluví, ale nedaří se ji uspokojivě realizovat. V době, kdy přemýšlíme o umělé inteligenci a jejím využití, pracuje stále státní zastupitelství se zastaralým, nevyhovujícím informačním systémem. Elektronický trestní spis je v nedohlednu. Co se týče řešení případů kyberkriminality, přivítalo by státní zastupitelství novou úpravu zajišťování elektronických důkazů a posílení policejní analytiky. Pro řešení koncepčních otázek jsem zřídila pracovní orgán s poradním hlasem a očekávám, že po analýze stavu mi předloží doporučení, jak organizační, tak legislativní povahy včetně vzdělávacích aktivit.

Stalo se zvykem, že dochází ke zneužívání trestního práva jako nástroje pro vymáhání soukromoprávních nároků, což se dotklo i několika notářů. Jak mohou státní zástupci těmto trendům čelit?

Důsledným hodnocením oznámení, která jsou sice označena jako trestní, ale obsahově je, někdy více, někdy až po doplnění, zřejmé, že se jedná o vztahy, na něž nemá trestní právo dopadat, a podatelé trestních předpisů zneužívají. Pokud je takový závěr jednoznačný, musí se takové podání kvalifikovaně odmítnout.

Je o Vás známo, že jste oblíbenou lektorkou trestního práva. Myslíte si, že jsou absolventi právnických fakult dostatečně odborně připraveni pro právní praxi? Pokud máte názor, že nikoli, co by se mělo pro jejich lepší přípravu změnit?

Dnešní studenti právnických fakult mají oproti předchozím generacím velkou výhodu v komfortním přístupu k informacím. Tato výhoda s sebou nese i slabé místo, a tím je mnohdy potřeba náročného ověřování jejich validity. Tento proces může paradoxně vyvolávat ve studentech vyšší pocit nejistoty, než jsme měli v dobách studia my. Celé to souvisí s kritickým myšlením. Na to jsou dnešní absolventi připravováni lépe. Naše výhoda oproti současné generaci potom pramení z pravidelného sociálního kontaktu spojeného s umem vzájemné interakce, komunikace a schopnosti hledat společný jazyk. Teoretická příprava je, podle mne, stále nezbytným základem pro další nadstavbu a tady spatřuji u některých absolventů handicap v podobě mnohdy prázdné argumentace. Důvodem bývá právě podcenění teoretických základů, které dnes v době informační společnosti považují někteří kolegové za přežitek.

Věnovala jste se také přednáškám v oblasti etiky. Jejím obsahem je profesní etika, kolegialita, vzájemná úcta, respekt k právu apod. Na co kladete největší důraz?

Profesní etika se někdy také označuje jako profesní odpovědnost, a už to samo naznačuje moji odpověď. Je to odpovědnost za chování v roli, u níž veřejnost předpokládá, že ji profesionál ve specifických situacích bude hrát. Předpokládá to osobní respekt k zásadám vyjádřeným v etickém kodexu, který odráží jednotné profesní svědomí. A tím částečně naváži, co již bylo řečeno ve vtahu k Jednotě českých právníků. Je to nejen odpovědnost za vlastní chování v roli, ale také potřebný respekt k roli dalších právnických profesí. Jen za takového předpokladu může fungovat kvalitní dialog.

Jakou formou působíte na etické chování lidí ve svém okolí? Není základem výchova v rodině, nebo se to dá „naučit“ i později?

Výchova by měla poskytnout základy vnímání a respektu k důležitým hodnotám, o které se náš společenský prostor opírá. Profesní etika však představuje nadstavbu. Pravidla, o nichž bychom bez našich právnických profesí nejspíš nepřemýšleli. Mnohdy jsou to i odborně složité otázky a v průběhu kariéry se objevují nové. Takže ano, zjednodušeně, se to „dá“ naučit později, ale nejen dá, mělo by.

Najdete si i při Vašem současném zatížení pro přednáškovou činnost čas?

Přednáškovou a pedagogickou činnost jsem vždy považovala za pevně spjatou nejen s mou profesí, ale součást sebe sama. Ani chvíli jsem nepomyslela na to, že bych tuto část svého světa opustila. Je to obousměrný proces. Předávám znalosti, zkušenosti a dostává se mi nových impulzů. Studenti na fakultě mě obohacují nejen originálními nápady, které patří k mládí, ale i o nové formy komunikace. Pomáhají mi chápat svět kolem i jejich optikou.

Vážená paní doktorko, přeji Vám, ať se podaří naplnit Vaše plány a představy a ať máte i nadále prostor pro kultivování našeho právního prostředí, za což jsme Vám vděčni. Děkuji za tento zajímavý rozhovor. n

JUDr. Martin Foukal,

čestný prezident NK ČR,

emeritní notář, člen redakční rady

časopisu Ad Notam

 

JUDr. Lenka Bradáčová, Ph.D.

  • Vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze obor právo

  • V r. 2002 ukončila doktorandské studium na PF UK v Praze, obor veřejné právo

  • Od r. 2008 do r. 2014 prezidentka Unie státních zástupců ČR, poté jmenována čestnou prezidentkou

  • Specializuje se na legislativu, trestnou činnost úředních osob, trestní právo procesní, vzdělávání v soustavě st. zastupitelství

  • Od r. 2012 ve funkci vrchní státní zástupkyně v Praze

  • V r. 2025 jmenována do funkce nejvyšší státní zástupkyně

 

Zpět