Střípky z historie 81.

Holografická závěť Victora Huga ze dne 31. srpna 1881 je uložena v Archives Nationales v Paříži. Spisovatel ji sepsal jako devětasedmdesátiletý, svědky mu byli tehdejší prezident Francouzské republiky Jules Grévy (1807–1891), předseda vlády Léon Gambetta (1838–1882), oba profesí advokáti, a ekonom, opakovaně ministr financí Jean Baptiste Léon Say (1826–1896). „Všechny rukopisy a vše, co hodlám napsat, daruji Národní knihovně v Paříži, která se jednoho dne stane Knihovnou Spojených států evropských,“ uvedl Victor Hugo mimo jiné jako svoji poslední vůli (dostupné z: https://commons. wikimedia.org/wiki/File:Testament_de_Victor_Hugo_1_-_Archives_Nationales_-_ET-LXXXIX-1748_(RS-586).jpg).

•

„Brněnská notářská komora byla včera vydobyta Čechy,“ informoval list Našinec ze dne 31. května 1908. Jejím prvním předsedou z řad českých notářů byl toho dne zvolen František Mader (1846–1913), do té doby byla funkce předsedy v rukách notářů německých, naposledy v letech 1902–1908 Ferdinanda Hanische (1838–1927). „Česká menšina na Moravě začíná se rychle uplatňovat ve všech korporacích,“ konstatuje závěrem citovaná zpráva.

•

První číslo časopisu belgických notářů Revue pratique du notariat belge bylo vydáno v Bruselu dne 20. února 1875. Jeho zakladatelem a prvním šéfredaktorem byl profesor notářského práva na lovaňské univerzitě, zakladatel notářské školy École pratique notariale de Bruxelles Adolphe Maton (1839–1895), po jehož smrti následovali šéfredaktoři Aristide Maton (1864–1907) a Alfred Schicks (1857–1933). Časopis vycházel do 1. světové války třikrát měsíčně, za války pak nepravidelně. Od roku 1927 měl v názvu různé podtituly. V roce 1971 došlo k jeho sloučení s časopisem Annales du notariat et de l’enregistrement. Adolphe Maton byl též autorem encyklopedického slovníku Dictionnaire de la pratique notariale belge z let 1882–1885.

•

Pod titulkem Ošizený notář přinesla Moravská orlice ze dne 14. ledna 1882 zprávu, jak „do spořitelny v Mor. Třebové přišel ondyno muž v rolnickém kroji a vydával se za jistého Knorra z blízké dědiny a pravil, že potřebuje 2000 zl., jelikož bude vdávat dceru, kteréž by nechal na svém statku pojistit“. Spořitelna požadovala notářem legalizovaný dlužní úpis, který žadatel předložil. „Ale jak se podivilo i řiditelstvo spořitelny i notář, kterýž vskutku dlužní úpis knihoval, když pravý Knorr, rolník z Pyrklišova prohlásil, že on žádaných peněz nepotřebuje a nehodlá statek svůj tímto břemenem stížit.“ Notáři tak hrozilo, že bude muset spořitelně 2 000 zlatých nahradit. Druhý den však noviny přinesly zprávu, že úsilím notáře se podařilo zjistit, že pachatelem je „sešlý hostinský v Pyrklišově, jménem Čeněk Knorr, bratr rolníka Knorra, na jehož jméno si peníze vypůjčil a jemuž jest podoben. Když se osobnost jeho pátráním zjistila, byl od mírovského četnictva v noci zatčen a do M. Třebové k soudu odveden. Vypůjčené 2000 zl. nalezeny byly v starém kachlíku pod nálevním stolkem v tančírně hospody.“

•

„Kdo nevolí Alexandrovy kandidáty, je zbit a trestán“. Polední list ze dne 30. října 1931 takto charakterizoval perzekuci těch, kteří odmítli podepsat vládní kandidátku srbského generála Petara Živkoviće (1879–1947) pro jugoslávské volby do Narodne skupštiny konané dne 8. listopadu 1931. Mezi potrestanými byli i chorvatští notáři Ivan Novak (1884–1934), působící v Čakovci, a Janko Baričević, působící v Prelogu, kterým byl podle Poledního listu „úředně odňat notariát“. Podle téže zprávy „české listy jsou v Jugoslávii v nemilosti, poněvadž pokud sem docházejí, ostře tepou postup Alexandrovy vlády. V minulých dnech sebrala policie po záhřebských kavárnách a na poštách svorně vedle sebe Polední list i Lidové noviny.“

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., člen redakční rady Ad Notam

 

Zpět