Je ráno

JUDr. Karel Wawerka, emeritní notář

Ráno svítá. Končí proradná tma. Nastává naděje. Ráno jsme veselí ze samotného principu. Vyspali jsme se a máme naději, že nastávající den prožijeme radostně a smysluplně. Během dne se postupně tato naděje trochu rozpadá. Vidíme, co jsme nezvládli, vidíme, že některé naše cíle byly nerealistické. Ovšem příští ráno se bude stejný proces opakovat.

To mluvím individuálně, ale platí to i obecněji. Světlo našeho života nastává narozením. Tma pak pohřbem (v lepším případě). O tom my notáři víme své. V průběhu roku pak ráno nastává na Vánoce spojené se Slunovratem. Tma přichází (symbolicky) v listopadu (na Dušičky). V průběhu týdne je pak ráno v pondělí ráno (všimněte si, jak je většina lidí v pondělí neuvěřitelně aktivní). Tma pak přichází nejspíše na závěr týdne v neděli večer. A tak je to pořád dokola. Myslím si, že je to dobře vymyšleno a žasnu, jak většina lidí tento rytmus možná i podvědomě respektuje a dodržuje.

Konečně pak je nutno zdůraznit, že většinou teprve stářím počínáme chápat, že náš život je pouhou součástí existence, která nás přesahuje. Proto staří lidé milují malé děti a chvála Bohu je tomu obvykle i naopak.

S notáři a notářským stavem (stejně jako s kteroukoli jinou právnickou profesí) je to obdobné. Každé ráno si notáři uvědomují nejen konkrétní úkoly pro konkrétní den (kterých je nemálo), ale podvědomě si uvědomují, že náš stav má svůj smysl, který plyne zejména z historických zkušeností a základů.

Za výrazné ráno v novodobé historii českého notářství lze považovat datum 1. 1. 1993. Toto ráno znamenalo návrat ke klasické podobě českého notářství. Toto ráno (kdy se současně rodila samostatná Česká republika) bylo bouřlivé, neboť pro každého notáře znamenalo závažnou změnu v jeho dosavadním životě, protože ze státních zaměstnanců (bývalých státních notářů) se úderem jedné silvestrovské půlnoci staly osoby odpovědné nejen za kvalitní výkon notářské činnosti, ale také za veškeré ekonomické a organizační aspekty své práce. Mladší a mladí notáři, notářští kandidáti a notářští koncipienti si již nedovedou ani představit sílu zlomu, který pro bývalé státní notáře, z nichž 80 % tvořily bývalé státní notářky, na Silvestra 1992 nastal.

Převzali odpovědnost za výdělek, za kanceláře, které v té době ještě zdaleka nebylo možno jen tak snadno obstarat jako dnes, a v neposlední řadě za své zaměstnance. Domnívám se, že toto ráno se vydařilo. Mluví o tom výsledky, stav českého notářství, které v současné době požívá důvěru nejen mezi ostatními právnickými profesemi v Česku, ale i v mezinárodní notářské sféře.

To nejpodstatnější není, že si notáři díky své notářské práci v té době polepšili materiálně, to nejpodstatnější bylo, že od té doby daleko lépe a hlavně efektivněji než dříve slouží lidem. Proto je na notáře tak relativně málo stížností občanů (např. ve srovnání  s exekutory či advokáty).

Ale čas oponou trhnul a ani současný stav si nesmíme idealizovat. Před našimi mladými notáři, kandidáty či koncipienty nastávají nové úkoly a nové problémy, o kterých jsme my staří a starší 1. 1. 1993 neměli ani tušení.  Nikdo z nás samozřejmě neví, kde se ocitne české notářství v roce 2040  či dokonce za padesát nebo sto let.

Osobně mě například trápí skutečnost, že dva nejvyspělejší státy světa – Spojené státy americké či Velká Británie – notáře vůbec nepotřebují. Činnost našich, tzv. kontinentálních notářů, je tam rozdělena mezi soudy a advokáty. Proč je evropská kontinentální tradice, také ovšem latinskoamerická či dnes dokonce již africká či asijská tradice lepší než tradice anglosaská?

Domnívám se, že se jedná o spor dvou právních kultur, anglosaské a kontinentální. Obě tyto kultury jsou prověřeny staletími a obě prokázaly svou opodstatněnost. Obě kultury by tedy – jako už celá staletí – měly i nadále – existovat paralelně vedle sebe.

Notářské povolání samo ze své podstaty směřuje ke konzervativismu. Chráníme to, co se vytvořilo za celá staletí. Hodnotu rodiny, hodnotu majetku vytvořeného poctivou prací, hodnotu mezilidských vztahů.

Ale i mladí lidé by si měli uvědomit, že současný stav není samozřejmý. Notářství je sice ze své podstaty povolání heterogenní – je to něco mezi soudem a advokátem. Víme však, že jeho skutečnou podstatou a smyslem je prevence, předcházení vzniku právních sporů. Dodává lidem jistotu. A v tom je nezaměnitelné.   

To nové ráno, které nastupující notářskou generaci čeká, je potřeba každodenní solidní prací potvrdit tak, že notářství bude i nadále sloužit lidem  v jejich jistotě. Bude se to dít jistě v jiné formě než dnes,  v jiných počítačových technikách, které vymyslí teprve budoucnost, ale to podstatné, co dělá notáře notáři, musí zůstat.

Aby nepřišel další večer. On samozřejmě jednou přijde, ale stejně musí po kocovině večera a po noci nastat nové ráno.

• Štítky:
• 2014