„Pokaždé, když se nám podaří někomu pomoci, je to skvělý pocit.“
JUDr. et Ing. Ondřej Klička, vedoucí editor, notář v Praze
Děkujeme, že jste si udělala čas a stejně jako Vaši předchůdci Otakar Motejl a Pavel Varvařovský jste se rozhodla poskytnout pro čtenáře našeho časopisu rozhovor. Po sedmi letech jste se vrátila do instituce, kde jste působila jako zástupkyně prvního ombudsmana. Máte nějaký cíl, kterého byste nyní, jako veřejná ochránkyně práv, chtěla dosáhnout?
V první řadě je to efektivní pomoc lidem s jejich problémy. Chtěla bych ale jít i cestou prevence, ať už jde o intenzivnější zapojení do připomínkování chystaných zákonů, jednání s ministry nebo o aktivní komunikaci s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Velký důraz chci klást i na osvětovou činnost, pořád se setkáváme s tím, že lidé neznají svá práva a neumí si je chránit. To bych ráda změnila. Chci se také zasazovat o tolerantnější společnost respektující rozdíly mezi lidmi, v níž nedochází k diskriminaci.
Co se za uplynulou dobu změnilo na stížnostech, stěžovatelích a přístupu státních orgánů k veřejnému ochránci práv?
Byla jsem překvapená, jak moc se ekonomická krize odrazila v obsahu a počtu stížností. Ochránce by mohl sloužit jako barometr situace ve společnosti. Krize a sociální reforma se podepsaly na životě velké části společnosti. Odrazilo se to i v nárůstu počtu stížností a dotazů na dávky pomoci v hmotné nouzi, stále více lidí je ohroženo ztrátou bydlení, k hranici nouze se propadá čím dál víc lidí. Přitom pořád platí, že to, co se dostává ochránci na stůl, je jen špičkou ledovce.
Pokud jde o státní orgány, zaznamenala jsem pozitivní posun. Oproti začátkům je dnes ombudsman přece jen zavedenou institucí a většina úřadů v průběhu let správně pochopila, že ombudsman není nepřítelem. Jde nám všem o správné fungování státní správy, o spokojené občany, jimž nejsou upírána jejich práva. Pořádáme pro úředníky semináře a workshopy, diskutujeme s nimi o některých složitějších otázkách a společně hledáme řešení.
Váš předchůdce v rozhovoru pro časopis Ad Notam poznamenal, že peníze jsou pro stěžovatele „až na prvním místě“. Souhlasíte s ním?
To je poněkud cynické a hlavně zjednodušující. Pokud mluvíme o důchodech, dávkách, podpoře v nezaměstnanosti, pak se samozřejmě o peníze jedná, ale je třeba si uvědomit, že pro stěžovatele jde o existenční záležitost. Jde o lidi, kteří se domáhají svých základních práv. Jsou ale i další oblasti, nejen sociální, kde si ziskuchtivost lze jen těžko představit jako motivaci stížností. Mluvím o ochraně životního prostředí, ochraně osobních údajů, právech osob omezených na svobodě apod. Nevím, jaké situace měl můj předchůdce na mysli, ale s takto kategorickým názorem se ztotožnit nemohu.
Rozsáhlost nové úpravy civilního práva a rovněž navazující úpravy některých procesních postupů orgánů státní správy, například z oblasti katastru nemovitostí, která vstoupila v účinnost v lednu letošního roku, pravděpodobně nemá v naší historii obdoby. Je přirozené, že každá taková změna s sebou nese určitou destabilizaci právního prostředí. Vše je nové, řeší se technické otázky, judikaturu z předcházejících let lze použít jen omezeně. Byla dle Vašeho názoru laické veřejnosti nová právní úprava dostatečně představena?
Nová právní úprava pokaždé vyvolává určitou počáteční nejistotu, ale nedomnívám se, že by zmiňované aktuální změny v oblasti katastru nemovitostí destabilizovaly právní prostředí. Mnohem horším zásahem bylo v tomto směru zrušení intabulačního principu v roce 1950. Problémy v evidenci vlastnictví pozemků, které vznikly v důsledku 15 let nefungování pozemkových knih a neaktualizování katastrálních map, řešíme dodnes. Naopak si myslím, že současné změny přinášejí mnohem větší jistotu vlastníků, zejména posílením dobré víry. Katastr nemovitostí může mnohem lépe fungovat jako evidence vlastnického práva k nemovitostem, což je jeho hlavní funkce. Jestli ale byly změny právní úpravy dostatečně vysvětleny veřejnosti, to si netroufám hodnotit. Zatím jsem ale nezaznamenala žádné zvýšení počtu stížností ani dotazů týkajících se činnosti katastrálních úřadů.
Očekáváte v souvislosti s novou úpravou občanského práva nárůst stížností a žádostí, se kterými se na Vás občané budou obracet?
Nic dramatického neočekávám. Nový občanský zákoník je velmi obsáhlý a bude trvat dlouho, než se vžije, než se ustálí výklad některých nových ustanovení či pojmů. V tuto chvíli nemám signály o tom, že by potíže, s nimiž se na mne lidé obracejí, pramenily ve zvýšené míře z nového občanského zákoníku.
Vaši předchůdci v úřadě poukazovali na stoupající trend v počtu stížností k úřadu veřejného ochránce práv. Lze tento trend vysledovat i v současné době? Jaký je na celkovém počtu stížností podíl těch, které se díky Vašemu úřadu podaří vyřídit ku prospěchu stěžovatele?
Ke skokovému nárůstu došlo v roce 2012 zejména v důsledku sociální reformy. Od té doby se zvýšený počet stížností drží na stejné úrovni. V loňském roce jsme vyřídili 8747 podnětů. Z toho ve více než 6 tisících případů šlo zejména o poskytnutí rady stěžovatelům, jak mají postupovat. Stává se totiž, že se na nás lidé obracejí předčasně, když ještě sami mají možnost bránit se například odvoláním se proti nepříznivému rozhodnutí. Pokud vedeme ve věci stěžovatele šetření a zjistíme pochybení, v naprosté většině případů se podaří dosáhnout nápravy. Například loni úřady své pochybení nenapravily jen ve 25 případech, což považuji za úspěch.
Samozřejmě, je to Vaše práce, ale pokud jste úspěšní a stížnost vyřídíte ku prospěchu stěžovatele – nezapomínají lidé na to obyčejné lidské – to je poděkovat?
Někteří poděkují, jiní ne. Pokaždé, když se nám podaří někomu pomoci, je to skvělý pocit. Když pak přijde i poděkování, je to hodně motivující. Nejčastěji se tak děje v oblasti sociálního zabezpečení, tam jsou lidé vděční za jakoukoli pomoc.
I když notáři nevykonávají státní správu, jejíž řádný výkon veřejný ochránce práv především prosazuje, obracejí se na Vás občané se stížnostmi na činnost notářů? A jaké jsou Vaše osobní zkušenosti s notáři?
Nevybavuji si ani z minulosti případy stížností na notáře, což ale nevylučuje, že se nějaká neobjevila. Jak ale sám správně říkáte, takovou stížností bychom se zabývat nemohli. Osobně jsem se ve vztahu k notářům nesetkala s žádnými potížemi. Pokud jsem notáře kdy potřebovala, vše proběhlo korektně a profesionálně.
Instituce notáře se vyvíjela po staletí a vždy přispívala ke stabilizaci a právní jistotě těch, kteří se na notáře obrátili. S veřejným ochráncem práv má notář společný jeden zásadní atribut – a tím je nestrannost a nezávislost. Chápou to lidé, když se na Vás obracejí – tedy že jim nemusíte vždy vyjít vstříc?
Lidsky chápu, že když někdo neví kudy kam, vyzkoušel už všechno možné, že se obrátí i na ombudsmana, přestože třeba ví, že se na jeho problém působnost veřejného ochránce práv nevztahuje. Psychologicky ombudsman opravdu působí jako poslední naděje. Snažíme se proto být ke stěžovatelům maximálně otevření. Hned na úvod jim vysvětlíme, čím se zabývat můžeme a čím už ne. Stěžovatelé se průběžně dozvídají, jak v šetření postupujeme, jaký je cíl šetření apod. Samozřejmě ne všichni jsou rádi, když jim sdělíme, že se jejich věcí zabývat nemůžeme, nebo dokonce, že nejsou v právu, ale s tím nic nenadělám.
Každého jeho povolání ovlivní i v soukromém životě – zubař se často automaticky dívá na zuby, prodavačka v obuvi se zase dívá lidem na boty, které mají zrovna na sobě. Vás obklopují v práci stížnosti, stěžovatelé a komunikace se státními orgány. Ovlivňuje Vaše postavení veřejné ochránkyně práv to, jak vnímáte lidi v civilním životě?
Ochranou práv se zabývám celý život. Vnímám proto ohrožování základních práv nebo protiprávní jednání vždy a všude. Tak už to je a touto optikou jsem se vždy dívala na jednání lidí, na zpravodajství v médiích apod. Role veřejné ochránkyně práv můj pohled rozšířila o další oblasti a témata.
Výkon funkce veřejného ochránce práv je velice časově náročný, a proto si dovoluji zeptat se, co Vám tato práce přináší pozitivního a co Vám případně bere?
Jednoznačně bere čas a snad i trochu soukromí, ale to s sebou přináší každá veřejná funkce. Není to prostě práce na 8,5 hodiny, pět dní v týdnu. Toto předpokládané negativum ale vyrovnává naprosto reálná možnost pomáhat lidem, možnost podílet se na společenských změnách, na formulování názorů a postojů lidí.
Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. (*1951)
• Absolvovala Filozofickou fakultu UK v Praze, doktorskou práci obhájila na Právnické fakultě MU v Brně.
• Nikdy nebyla členkou politické strany. Před listopadem 1989 se angažovala v disentu a patřila k prvním signatářům Charty 77. V roce 1986 byla její mluvčí.
• V letech 2001–2007 působila jako zástupkyně veřejného ochránce práv.
• Od roku 2008 do března 2013 stála v čele Českého helsinského výboru.
• Je držitelkou řady vyznamenání.
- Štítky:
- 2014