Emeritní notáři versus život

JUDr. Karel Wawerka, emeritní notář

Svět českých notářů se v současné době setkává s novým úkazem. S úkazem neplánovaným, ale spontánně probíhajícím. Jedná se o mimořádně rozsáhlý odchod velké části notářů do penze, alias do důchodu, a to  prakticky ve stejném okamžiku. Řady emeritnách notářů se rázem nevídaně rozrostly.

Po stránce historicko – technické má celá záležitost svůj původ v sedmdesátých letech minulého století. Ti z bývalých notářů, kteří na notářství zestátněném v padesátých letech minulého století, po odchodu řady notářů    z důvodů kádrových či z důvodu znechucení nad tehdejší podobou notářství, ještě v šedesátých letech na tehdejším státním notářství zbyli, přirozeným chodem věcí na odpočinek také odcházeli. Navíc notářům přibyla v roce 1964 rozsáhlá agenda registrace smluv týkajících se nemovitostí. O personální obsazení tak „pochybné“ instituce, jako bylo notářství, se však nikdo nestaral. Až v uvolněné atmosféře konce šedesátých let již bylo konečně jasné, že na notářství nemá prakticky kdo pracovat. V této době byly také notářské platy zvýšeny na úroveň platů soudců okresních soudů. 

V sedmdesátých letech se situace již ukázala jako neúnosná. Krajské soudy proto přistoupily k rozsáhlému přijímání mladých notářských čekatelů,  z nichž se často již po – z dnešního hlediska neuvěřitelných pouhých dvou letech – stávali státní notáři. Prakticky každý, kdo úspěšně složil notářskou zkoušku, byl rychlostí blesku jmenován státním notářem. Osobně jsem byl jmenován státním notářem již ve svých 25 letech, kdy jsem byl teprve 3 roky notářským čekatelem, z toho 1 rok na vojně, takže jsem fakticky byl jmenován notářem po dvou letech ve funkci notářského čekatele. Je nutno zdůraznit, že především tato generace bývalých státních notářů se později rozhodujícím způsobem podílela na procesu návratu českých notářů ke klasické a svobodné podobě notářství. 

A nyní – v letech 2012 až 2014 – se historie obrací. Ne každý z notářů předpokládal, že takto masová personální obměna složení notářského stavu proběhne prakticky naráz. Je to do značné míry pochopitelné. Generace notářů,  která nastoupila na notářství v sedmdesátých letech, totiž pracovala svůj celý profesní život prakticky se stejnými nebo velmi podobnými  občanskoprávními hmotnými i procesními dědickými či jinými majetkoprávními  předpisy. Jestliže této generaci v roce 2014, tedy na sklonku jejich profesní dráhy, hrozila kardinální změna těchto předpisů, a jestliže současně zvážili svůj věk, ztratili v závěrečné fázi svého profesního života elán zkoušet to nové. Nevyužili tedy často možnosti pracovat až do 70 let.

To však nic nemění na tom, že se jedná o lidi v naprosté většině v intektuální a fyzické síle. To znamená, že mají komplexní představu o složitostech, finesách i záludnostech notářského povolání získanou celoživotní zkušeností. Málokdo předpokládal, že se ve velmi krátkém časovém úseku objeví další nová vrstva notářského stavu, za kterou bychom mohli emeritní notáře v širším slova smyslu také považovat.

Uvážíme-li, že do kategorie emeritních notářů nyní náleží i takoví významní činitelé notářského stavu, jako např. emeritní benešovský notář dr. Martin Šešina, právník roku 2013 a vynikající znalec zejména dědického práva včetně peripetií současné dědické úpravy, či Ondřej Holub, spoluzakladatel myšlenky návratu ke klasickému notářství, pak to vše vede k úvaze, jak lze zkušeností a znalostí emeritních notářů využít ve prospěch celého českého notářského stavu.

Domnívám se , že jednou z cest by se mohlo stát pořízení elementární evidence stavu emeritních notářů  v obvodech jednotlivých krajských notářských samospráv. Jedná se zejména o současnou adresu těchto notářů včetně příslušného spojení. Jistě by bylo vhodné čas od času pořádat setkání těchto notářů. Ostatně by zřízení takové zvyklosti přivítala snad i většina současných notářů, která se jednoho dne emeritním notářem stane také a příležitost setkat se se svou vlastní budoucností by možná řada z nich využila.

Mladí notáři, kteří díky těmto událostem již dnes jako noví reprezentanti notářského stavu převážili, ponesou na svých bedrech další vývoj českého notářství za účinnosti nových právních úprav. Velkou jejich předností je, že disponují znalostmi, které byly ověřeny řádnou notářskou přípravou, vzděláním  a jsou prověřeny v náročných zkouškách i v rámci trpělivé cesty o získání konkrétního notářského úřadu. Nelze tedy pochybovat o tom, že cesta nastoupená notáři, kteří se nyní postupně stávají emeritními notáři, bude v notářské profesi úspěšně pokračovat.

• Štítky:
• 2014