Přinesla novela účinná od 1. 1. 2014 pro společné oddlužení manželů něco nového?

JUDr. Táňa Šůsová

 

Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., jeNž novelizoval zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon, v tehdy platném znění (dále jen „insolvenční zákon“). Ve svém článku bych se chtěla zaměřit na otázku přínosu této novely pro praxi při úpravě společného oddlužení manželů.

V

 

 insolvenčním zákoně, účinném do 31. 12. 2013, nebyla nijak upravena pasivní solidarita. Pluralita osob na straně dlužníka, konkrétně možnost oddlužení manželů, resp. oddlužení společného jmění manželů, byla dotvořena až soudcovskou tvorbou práva. Konkrétně koncem roku 2009 vytvořil Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí 1 VSPH 669/2009-A-21, ze dne 15. 12. 2009, ve věci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPL 54 INS 4966/2009, koncepci tzv. „společného oddlužení manželů“. Vrchní soud v Praze uvedl, že právní úprava majetkové podstaty, uvedená v ustanovení § 205 insolvenčního zákona, je založena na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty. To podle názoru Vrchního soudu v Praze musí manžel dlužníka respektovat též v režimu oddlužení, neboť úprava oddlužení jinou možnost nakládání s majetkovou podstatou nedává. Vrchní soud v Praze konstatoval, že podpis druhého manžela na formuláři insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, znamená „…nejen formální souhlas se zahájením takového řízení vyžadovaný v ustanovení § 392 odst. 3 insolvenčního zákona, ale též tímto kvalifikovaným projevem zároveň souhlasila (manželka) s tím, aby veškerý majetek tvořící jejich společné jmění manželů byl použit pro potřeby oddlužení jejího manžela…“. Vrchní soud v Praze svůj právní názor založil na principu, že majetek a závazky nabyté za trvání manželství se stávají součástí společného jmění manželů. Vzhledem k tomu, že v rámci oddlužení k vypořádání společného jmění manželů nedochází, je tak oddlužením dotčen veškerý společný majetek manželů.

Vrchní soud v Praze vytvořil mj. dvě možné varianty postupu manželů: 1. pokud oba manželé na sebe podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a každý si podal svůj vlastní insolvenční návrh, s ohledem na zásadu hospodárnosti ve smyslu  § 112 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, spojit obě řízení do jednoho tak, aby společné jmění manželů náleželo do jediného insolvenčního řízení; 2. pokud by byl podán insolvenční návrh pouze jedním z manželů, byl vyžadován ve smyslu § 392 odst. 3 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2013, na insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení podaný jedním  manželem též podpis druhého manžela, což pro manžela dlužníka znamenalo stát se druhým dlužníkem se všemi právy i povinnostmi z insolvenčního řízení plynoucími. Vrchním soudem v Praze vytvořený koncept společného oddlužení manželů byl následně převzat dalšími insolvenčními soudy, následně se promítl do nespočtu soudních rozhodnutí soudů po celé České republice a zaznamenal značný vývoj. Ačkoliv bylo společné oddlužení manželů vytvořeno na základě jediného soudního rozhodnutí, zákonodárce daný jev nadále přehlížel a nijak jej v legislativním procesu nezohlednil, v důsledku čehož bylo společné oddlužení manželů insolvenčními soudy a insolvenčními soudci vykládáno hlavně zpočátku různě a různě též v praxi užíváno.

Až novela insolvenčního zákona, tj. zákon č. 294/2013 Sb., přinesla změnu zejm. v podobě ustanovení § 394a insolvenčního zákona, účinného od 1. 1. 2014:

 (1)
Manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu.

 (2)
Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny.

(3)
Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Zároveň dnem 1. 1. 2014 nabyla účinnosti vyhláška č. 397/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění vyhlášky č.70/2011 Sb., (dále jen „vyhláška“), kterou došlo k novelizaci mj. formuláře insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, na kterém je možno uvést zároveň oba manžele jako dlužníky. K tomuto návrhu právní předpisy vyžadují přiložení prohlášení obou manželů, že souhlasí, aby všechen jejich majetek byl pro účely oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů. Jak plyne z důvodové zprávy k novele, podá-li insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení jen jeden z manželů, budou řešeny jen jeho závazky, a to i při osvobození.

Novelami insolvenčního zákona i vyhlášky dochází k rozřešení několik v minulosti sporných a nejednoznačně praxí řešených situací, avšak některé otázky ve věci společného oddlužení manželů zůstávají podle mého názoru stále otevřeny.

Dřívější polemika nad tím, zda jsou oba manželé povinni v oddlužení plněním splátkového kalendáře dohromady z pohledávek uhradit za pět let minimálně 30 % pohledávek svých věřitelů, nebo jsou povinni uhradit minimálně 60 % všech pohledávek svých věřitelů, stává irelevantní.

Dále odměna insolvenčního správce a náhrada jeho nákladů v případě společného oddlužení manželů je zvýšená na částku 1350 Kč bez DPH, oproti nákladům při oddlužení jednotlivce v částce 900 Kč bez DPH, a to ve smyslu zákona č. 398/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění vyhlášky č. 488/2012 Sb. Nejedná se tedy o odměnu a náhrady nákladů v dvojnásobné míře, jak bylo v některých případech insolvenčními soudy před novelou dovozováno.

Dosavadní judikatura dovozovala, že majetkovou podstatou použitou pro účely oddlužení, jsou veškeré příjmy a majetek, které náleží dlužníku, nebo jsou součástí společného jmění dlužníka a jeho manžela. Podle § 392 odst. 3 insolvenčního zákona se podpis dlužníkova manžela na návrhu na povolení oddlužení nevyžaduje, není-li dále stanoveno jinak. Ustanovení § 394a odst. 2 insolvenčního zákona uvádí, že manželé udělením podpisu souhlasí, že všechen jejich majetek bude pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek náležející do společného jmění manželů. Uvedené novelizované ustanovení není podle mého názoru jednoznačné. Z uvedeného ustanovení by bylo podle mého názoru možné gramatickým výkladem dovodit, že zákonodárce oproti dosavadní judikatuře a úpravě insolvenčního zákona, účinné do 31. 12. 2013, rozšířil majetkovou podstatu manželů, která bude zpeněžena v oddlužení,  též o majetek, nacházející se ve výlučném vlastnictví každého z manželů. Z daného ustanovení podle mého názoru by bylo možné dovodit, že manželé souhlasí, aby veškerý jejich majetek, nikoliv jen společný majetek, či majetek ve společném jmění manželů, byl užit pro účely zpeněžení majetku v oddlužení. Otázkou též zůstává, zda by bylo možné uvažovat i rozšíření majetkové podstaty o obvyklé vybavení rodinné domácnosti podle § 698 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění.

Z ustanovení § 394a odst. 3 insolvenčního zákona vyplývá, že po dobu insolvenčního řízení se na oba manžele pohlíží jako na jediného dlužníka. Uvedené ustanovení svým obsahem navazuje na dosavadní judikaturu s tím, že oba manžele považuje za jediného dlužníka.  Zároveň tím budou překlenuty dosavadní otázky, vyvstalé z praxe, jak posuzovat, dojde-li v průběhu oddlužení na straně jen jednoho, nebo obou manželů zároveň k jakékoliv změně. Podle insolvenčního zákona, účinného do 31. 12. 2013, nebyl v takových případech postup jednoznačný. V případech, kdy manželé přestali být schopni v průběhu plnění oddlužení uhradit svým nezajištěním věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek, příp. vznikl-li v důsledku zaviněného jednání po schválení oddlužení manželu či oběma manželům peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po splatnosti, jednalo se obecně o důvod pro prohlášení konkurzu na oba manžele. V případě rozvodu manželů, jimž bylo schváleno společné oddlužení manželů, pak dosavadní praxe byla spíše názoru, že je vhodné, aby každý z bývalých manželů měl vedeno své samostatné řízení, splňuje-li každý z nich všechny podmínky pro povolení oddlužení.

Novelou dochází k sjednocení postupu tak, že v případě rozvodu manželů společné oddlužení manželů dále pokračuje, jako by mezi manželi, dlužníky, k ničemu nedošlo, a to až do doby skončení takového oddlužení.

Zákonodárce dále novelou překlenul též jeden z problematických jevů, spočívající v oddlužení jen jednoho z manželů a jeho osvobození od zbytku dluhů.  Osvobození od zbytku dluhů jednoho z manželů znamenalo, že druhý manžel, který se oddlužení neúčastnil, byl věřitelem vyzván k uhrazení zbytku dlužníkem neuhrazených dluhů.  Čímž oddlužení pro manžele postrádalo svůj význam.

Domnívám se však, že úprava společného oddlužení manželů v českých právních předpisech je teprve na začátku a bude nutné ji nadále vyvíjet. Podle mého názoru novela nedokáže upravit všechny případné obtíže, které s sebou život dlužníků může v době probíhajícího insolvenčního řízení přinést. Problémy s postupem mohou nastat např. v případě úmrtí jednoho z manželů v době probíhajícího oddlužení. Dojde v takovém případě k rozdělení společného oddlužení manželů, nebo zůstane jediným dlužníkem druhý z manželů? Mohou do rozděleného společného oddlužení manželů nastoupit dědici? Mohou dědici dědictví odmítnout a dojde tak k zániku části dluhů po zemřelém manželovi s tím, že ke druhé části závazků bude druhý manžel dál povinen jako samostatný dlužník? O možném postupu v takových případech je možné diskutovat. Jestliže se na manžele podle novely pohlíží jako na jediného dlužníka, jsem názoru, že po úmrtí jednoho z manželů zřejmě insolvenční soud nevyloučí insolvenční věc manžela zemřelého k samostatnému řízení, jak tomu bylo do doby účinnosti novely, neboť od počátku se jedná o jedno samostatné řízení dvou dlužníků, a manželu zemřelého zřejmě zůstane povinnost nadále oddlužení platit sám. Jako pravděpodobnější se mi však jeví jiná varianta postupu insolvenčního soudu v případě důvodu úmrtí jednoho z dlužníků. Podle mého názoru by bylo insolvenční řízení zastaveno. V takovém případě se domnívám, že by došlo k vypořádání společného jmění manželů, které úmrtím manžela zaniklo, a po výsledku dědického řízení, kde by byl určen mj. majetek a závazky pozůstalého manžela, by tento byl zřejmě oprávněn podat nový návrh na povolení oddlužení, tentokrát již sám. Jsem však zvědavá, jakou cestou skutečně se praxe, a zejména insolvenční soudy, budou ubírat.

Úprava společného oddlužení manželů je v našem právním řádu teprve od r. 2009, tedy stále ještě novinkou, a bude nutné její vývoj postupně korigovat v legislativním procesu či judikatuře.

Zpět