Daniel-Sédar Senghor: 25 Années d‘Afrique en Notariat International

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, člen redakční rady Ad Notam

 

I knihy mají své osudy. Recenzentovi publikaci její autor věnoval při příležitosti křtu Dějin notářství v českých zemích, konaném dne 6. 10. 2014 na Vyšehradě.

Kniha, mapující podle názvu historii Komise pro africké záležitosti Mezinárodní unie notářství (Commission des Affaires Africaines de l´Union Internationale du Notariat), je zároveň významným příspěvkem k dějinám latinského notářství v afrických zemích, resp. zemí frankofonních či, jinak řečeno, v bývalých francouzských koloniích.

Autora Daniela–Sédara Senghora není jistě nutno zvláště představovat jako předsedu Mezinárodní unie notářství, je však třeba doplnit, že je senegalským notářem, navazujícím na činnost svého otce, rovněž notáře v Dakaru Hyacintha Lat Senghora.  Z řady osob, jímž je kniha dedikována, stojí za zvláštní zmínku též autorův strýc, emeritní senegalský ministr spravedlnosti Basile Senghor. Daniel–Sédar Senghor je kromě jiného i místopředsedou Mezinárodního institutu historie notářství (Institut Internatinal d´Histoire du Notariat).

Popis rodinného zázemí Daniela–Sédara Senghora není samoúčelný. Z textu publikace je na mnoha místech patrné, že autor čerpal z bohatého rodinného archivu, a že i na poli organizace afrického notářství stál zprvu po boku, posléze na místě svého otce, který byl jedním z otců –  zakladatelů struktury africké notářské stavovské sounáležitosti.

Publikace byla vydána u příležitosti 25. výročního kongresu Komise pro africké záležitosti, konaného ve dnech 27. – 29. 11. 2013 v Lome. Zabývá se především průběhem mezinárodních notářských setkání v letech 1937-2013. Toto období pak nabízí rozdělení do několika etap.

Na počátku stojí zpráva o Kongresu notářů z Francouzské západní Afriky konaném 2. 8. 1937 v Dakaru. Následující zprávy jsou až z 60. let 20. století, kdy afričtí notáři byli zváni k účasti na Kongresech francouzského notariátu. Jedním ze zástupců byl tehdy i Hyacinthe Lat Senghor, jmenovaný notářem dne 22. 5. 1959. Od počátku 70. let 20. století byly činěny kroky ke vstupu do Mezinárodní unie latinského notářství (Union Internationale du Notariat Latin), autor informuje o jejích kongresech a činnosti za předsedů Louise Chaina (1981-1983), Jorge Eduarda Orihuely-Iberica (1984- -1986), Umberta Caprary (1986-1988) a dalších. Těžiště publikace je v části o vzniku Komise afrických záležitostí a o jejích kongresech počínaje I. kongresem v Abidžanu (14.–16. 12. 1989).

Kniha se právem v podtitulu označuje za ilustrovanou historii, autor předkládá bohatou fotodokumentaci z popisovaných událostí, významné protagonisty této historie je tak možné poznat nejen podle jména a psané charakteristiky.

Zajímavá je – byť i neúplná – statistika o notariátech a notářských komorách v řadě afrických zemí.  Knihu uzavírají přílohy, vesměs písemnosti, související s notářskou činností či notářskými institucemi. Pro českého čtenáře je poněkud kuriózní notářský zápis z 2. 4. 1817, vyhotovený senegalským notářem Victorem – Gervaisem – Portaisem Mangeardem, o právním jednání, jímž paní Sophie Mérée propustila na svobodu svého otroka jménem Amarouba.

Lze uzavřít, že vydavatelka knihy, Komora notářů v Senegalu (Chambre des Notaires du Sénégal), tímto počinem potvrdila skutečnost, že i málo početný notářský stav (39 notářů v r. 2013) může být vysoce aktivní nejen na domácí půdě, ale též na poli mezinárodním.

Zpět