Střídání notářských generací – unikátní čtyřrozhovor vrcholných představitelů Notářské komory

Redakce Ad Notam

 

Dva prezidenti a dva viceprezidenti Notářské komory České republiky  se setkali 3. února u jednoho stolu.  Nešlo o schizma uvnitř Komory, to jen představitelé odstupujícího a nastupujícího vedení spolu zasedli, aby v neformální atmosféře pohovořili nejen na téma střídání notářských generací. JUDr. Martin Foukal, čestný prezident, JUDr. Miloslav Jindřich, čestný viceprezident, a proti nim  Mgr. Radim Neubauer, nově zvolený prezident, spolu se svým zástupcem, viceprezidentem Mgr. Pavlem Bernardem.

M. Foukal: Rád bych položil otázku vám, dvěma novým funkcionářům, stojícím od 29. ledna 2015 v čele notářské komory. Jak se, pánové, po několika hodinách od zvolení, kdy se setkáváme, cítíte? Prožíváte nějakou změnu ve svých životech?

R. Neubauer: Odpovědnost jsem cítil, už když jsem se rozhodoval na funkci prezidenta kandidovat a tento pocit u mě přetrvává i po mém zvolení. Automaticky budu pokračovat v agendě, kterou jsem se zabýval již před volbou, k ní se však přidávají další úkoly, které je třeba řešit. Celkově bych tedy zdůraznil především pocit odpovědnosti a pečlivé přípravy na práci, kterou tato funkce obnáší. Až se sejde první prezidium v novém složení, bude to poprvé bez Vaší účasti, což si nedokážu představit ani já, ani ostatní. V jistém smyslu tedy půjde o nový začátek. Na druhou stranu tým, který přebíráme, je natolik „zajetý“, že se na něj můžeme spolehnout.

M. Foukal: Vy jste byl členem prezidia z titulu prezidenta Notářské komory pro hlavní město Prahu, byl jste předsedou Mezinárodní komise, tedy zkušenosti, jak řídit zasedání a konkrétní orgány Komory, máte. Nyní „pod sebou“ budete mít celou agendu Notářské komory České republiky: na jedné straně osm regionálních komor, s obdobnými starostmi, se kterými jste se setkal jako prezident Notářské komory pro hlavní město Prahu, na druhé straně pak mezinárodní agendu, náročnou oblast legislativy a celou řadu dalších témat, která se na prezidiu projednávají. Jak si myslíte, že se Vám podaří Vaše dosavadní zkušenosti zužitkovat?

R. Neubauer: Pokud jde o zkušenosti s Mezinárodní komisí, velmi se nám osvědčil model zavedený dřívějším předsedou dr. Halladou, a to je specializace členů komise na jednotlivé oblasti a agendy – legislativu, dohled apod. Pokud by se tento model ještě prohloubil a jasně by byly stanoveny oblasti, kompetence a úkoly, bylo by možné práci prezidia ještě více zefektivnit. To se týká i průběhu jednání prezidia – koná se jednou za měsíc, čas má pevně stanovený a musíme být schopni ho připravit tak, abychom během té krátké doby stihli projednat vše zásadní.

M. Foukal: Otázka na vás všechny: jak vnímáte roli viceprezidenta Notářské komory ČR?

M. Jindřich: Obecně má viceprezident zastupovat prezidenta, ale jak konkrétně si agendu mezi sebou oba rozdělí, to záleží na jejich dohodě. To, jak jsme měli rozdělené kompetence my s dr. Foukalem není žádné dogma. Rád bych zdůraznil, že jak prezident, tak viceprezident se neobejdou bez průběžné komunikace s ostatními členy prezidia. Jde o to, aby skutečně oba reprezentovali Komoru a nestávalo se příliš často, že budou prezentovat pouze svůj vlastní názor, bez toho, aniž by ho měli podložený nějakou širší debatou.

M. Foukal: Prezident by měl v případě nutného rozhodování v době mezi zasedáními prezidia vycházet z  kontinuity a ze znalostí, které v dané oblasti má. Pokud konkrétní problém byl někdy diskutovaný a řešený, byť bez toho, aby k němu zaujalo prezidium nějaké oficiální stanovisko, měl by vyjít z obsahu této debaty. Prezident musí umět rychle zareagovat. Je velmi dobré mít v tomto smyslu k dispozici toho druhého, tedy ať už je to prezident nebo viceprezident, aby mezi sebou mohli komunikovat, vzájemně konzultovat a navenek reagovali jednotně a flexibilně.

My jsme tyto role měli rozděleny podle našich vlastností a předpokladů, našich osobních dispozic a schopností. Každému z nás bylo dáno do vínku něco jiného, jiné nadání, a podle toho také naše role přirozeně vyplynuly. Vy, oba noví představitelé notářství, budete také muset vycházet z předpokladů, a schopností, které jsou u každého z vás různé, takže si asi také přirozeně budete vytvářet vlastní role, a budete se jeden druhému vzájemně přizpůsobovat.

P. Bernard: Já předpokládám, že naše rozdělení rolí bude do velké míry respektovat Váš stávající model, např. Mgr. Neubauer je naprosto výjimečný právě svou jazykovou vybaveností.

M. Jindřich: Jsem rád, že hovoříme o kontinuitě, alespoň v rozvrhu Vašeho záběru, ale jde i o kontinuitu v širším slova smyslu. Myslím, a hovořil jsem o tom i na sněmu, že i navenek musí být naprosto jasné, že na notářském stavu se vůbec nic nezměnilo ani poté, když po dvaceti letech odešli Foukal a Jindřich. Snažili jsme se posunovat notářství na tu platformu, která mu, dle mého názoru, náleží a věřím, že v tom budete pokračovat a hlavní zásady notářství budou i nadále dodržovány. Které to jsou, všichni víme.

M. Foukal: Zásady notářství mladá generace převzala a respektuje je. Další věcí je ovšem jednota notářského stavu, která je také velice důležitá. Když se mezi sebou jakýkoliv stav začne svářit, když se objeví neshody, výrazně ho to oslabuje a je pak zranitelný vůči útokům zvenčí. Problémy v tak velkém kolektivu budou vždy, to není nic nenormálního, ba naopak, i vnitřním názorovým střetem dochází k určitému vývoji, to je v pořádku, je ale podstatné působit navenek jednotně. Přál bych si, aby mezi notáři byla i nadále dominantní etika a kolegialita, tedy vzájemný respekt, bez ohledu na generační rozdíly. To je téma samo o sobě, generační výměna tady přeci jen kontinuálně probíhá už delší dobu a mladí notáři budou postupně „přebírat žezlo“. Je důležité, aby tato mladá generace vnímala, že nejdůležitější je spolu vzájemně s respektem koexistovat bez velkých konfliktů.

M. Jindřich: Zásady, etika a zdravý konzervatismus je jedna věc, ovšem notářství by také nemělo být uzavřeným stavem, mělo by chápat nové výzvy, novou dobu a při dodržování svých základních principů reagovat na nové možnosti, zkrátka, neuzavírat se. Doufám, že mladá generace notářů se tohoto úkolu chopí, koneckonců, mládí má obecně větší schopnosti lépe reagovat na změny. Tedy, trvalé hodnoty notářství – ano, soudržnost notářství, etika a zdravý konzervatismus – ano, ale i hledět do budoucna s tím, že nové věci je nutné přijímat. Pokud budou prospívat celé společnosti, budou prospěšné i pro notáře, kteří veřejnosti slouží.

R. Neubauer: Jsem přesvědčený o tom, že vy nekončíte proto, že byste neměli sílu posouvat notářství někam dál, nebo že byste neměli na to, jak aplikovat nové trendy do výkonu notářství. Všem je nám zřejmé, kam se posunul centrální informační systém, jak probíhá elektronizace notářství, že všechny notářské kanceláře musí s centrálním informačním systémem pracovat a jsou též kontaktními místy checkpointu. Tudíž, byť je notářství historicky prastará profese, tak v dnešní době získává naprosto moderní ráz, a to jí pomáhá držet krok se stávajícím vývojem. Souhlasím, že při zavádění nových postupů musíme mít vždy na paměti naše zásady a principy.  Nové kompetence musí mít základ v tom tradičním, co notáři vykonávají, a to je sepisování veřejných listin.

M. Foukal: My jsme rádi, určitě mluvím i za dr. Jindřicha, že jste přijali tyto funkce a že jste získali takovou podporu mezi notáři – delegáty sněmu. Určitě nebudeme stát se založenýma rukama, a jak jste od nás na sněmu slyšeli, jsme připraveni vám poskytnout radu v případě, že to bude potřeba a že o to budete stát. Buďte si vědomi, že jsme pro notářství i nadále k dispozici, a že tím, že se nám uvolnily ruce od těch drobných, technických a organizačních otázek, které prezidium řeší, budeme mít naopak více času přemýšlet o budoucnosti notářství, o zásadách a principech notářství, které lze dál prohlubovat a v budoucnu na nich dál stavět. Bez zachování těchto základních principů se notářství ocitne v přímém ohrožení.

R. Neubauer: Já naváži na ty technické otázky, které jste zmínil: stojí za úvahu, do jaké míry se mají určitými otázkami zabývat notáři vedle své praxe a do jaké míry to má být svěřeno nějakému profesionálnímu, kompetentnímu orgánu. Nám se např. osvědčilo svěřit otázky IT související s centrálním informačním systémem externím pracovníkům a ukázalo se, že samozřejmě jejich pohled je zcela jiný, než když se těmto věcem věnuje prezidium, které je tvořeno lidmi, pro něž to není primární náplní práce.

P. Bernard: Toto má dvě roviny. Jedna je technická, druhá právní a nedají se zcela jednoznačně oddělit. Ta technická rovina má, podle mě, sloužit k tomu, aby rovina právní získala uživatelsky přívětivou podobu. Aby ten, kdo s tou technologií bude v konečném důsledku nucen každý den pracovat, neodcházel od počítače rozladěný, protože to či ono nefunguje, to či ono není dostatečně intuitivní, dostatečně logické. Teď jsme si to názorně vyzkoušeli na aplikaci CIS2, po jejímž spuštění jsem si říkal, že už bychom nikdy neměli připustit, aby se takto složité projekty realizovaly v tak krátkém čase a pod takovým časovým tlakem. Popravdě řečeno, pod naprosto stejný tlak se dostaneme v souvislosti se zprovozněním obchodního rejstříku a zápisy notářem – samozřejmě, pokud se „nezadrhne“ legislativní proces. Zůstane nám měsíc čistého času na zprovoznění něčeho, co legislativa předpokládá už více než rok...

M. Jindřich: Je zajímavé, že nás se nikdo neptal, zda CIS bude nebo nebude od 1. 1. 2014 fungovat a všichni to považovali za samozřejmost. Zápisy notáři do rejstříků nefungují už více než rok, jakoby to nikomu nevadilo. Ministerstvo spravedlnosti, které má celý ten systém připravit, na to mělo dostatek času a  prostě nefunguje.

M. Foukal: Vzpomeňme si, že to byla jedna z těch popularizujících myšlenek, která měla za úkol veřejnost pozitivně naladit na budoucí právní úpravu spojenou s přijetím nového občanského zákoníku a souvisejících zákonů, tedy zákona o obchodních korporacích. Toto byla jedna z těch nosných myšlenek o tom, co přinese nová právní úprava.

M. Jindřich: Já si pamatuji, že zvláště v závěru, když se měly přijímat ty zákony, to byla jedna z vlajkových lodí celé úpravy zákona o veřejných rejstřících, kdy se řeklo, že když už notáři mají určité pravomoci v obchodním právu, tak jim zvyšme ještě odpovědnost a když už tedy sepisují notářské zápisy, tak ať tedy ještě zapisují a jsou za to plně odpovědní. Tím by se pomohlo celé podnikatelské sféře v tom smyslu, že zápisy budou velmi rychlé, mnohem rychlejší, než když je zapisuje soud a navíc levnější. Celý rok se s tím nic neděje a teď je otázka, jak bude řešen soudní poplatek za zápisy provedené notářem, v jaké bude výši, zda dokonce nebude ve výši stejné, jako když zapisuje soud a musí přezkoumávat. Nechme se překvapit.

M. Foukal: Opravdu asi nemá smysl z naší pozice politická rozhodnutí komentovat, ale především chybí logika. Nic více se k tomu asi říci nedá. Aby naše diskutování nesklouzlo do konkrétního tématu, kterým je stávající stav legislativy, chci se zeptat Mgr. Neubauera na něco jiného: notářský stav se stane za pár měsíců odpovědným za to, jak připraví notáře na aplikaci Evropského dědického osvědčení. My jsme si užili pochopitelně mnoho jednání na úrovni Rady notářství Evropské unie, a víme, že jednotlivá členská notářství k tomu přistupují různě. Některá s velkou vlažností, jiná s velkou horlivostí. U nás je to tak někde napůl. Ale chci se zeptat Radima Neubauera, jak se na tento problém díváte z pohledu toho, kdo u těch zahraničních jednání byl a z pohledu člověka, který nyní stojí v čele Notářské komory a navenek za notářství nese odpovědnost.

R. Neubauer: Je to pravda. Evropské dědické osvědčení bude vydáváno v případě, že dojde k úmrtí po 15. srpnu letošního roku, tzn., že čas se krátí. Já jsem rád, že toto téma bylo diskutováno už i na půdě prezidia a jasně zaznělo, že je třeba se v jeho vydávání proškolit, protože to bude proces dosti složitý a nepřehledný. Školení by mělo probíhat prostřednictvím regionálních notářských komor. Už jsem zaregistroval dohody mezi jednotlivými komorami, že se spojí za účelem proškolení v té praktické stránce – vyplňování příslušného formuláře. Na druhou stranu, těžko odhadnout, jak bude frekventované jeho vydávání. Jistě to nebude na každodenní bázi.

P. Bernard: Vydání toho usnesení nebude ostatně nic náročného. Náročné bude potom vyplňovat ty předepsané formuláře, kterých je bezpočet, a jsou takové, jaké jsou.

M. Foukal: Problém je v tom, že se zřejmě opět vytvářely formuláře na evropské úrovni bez ingerence notářů, že se vypracovaly tak univerzálně, aby to vyhovovalo ve všech členských zemích a bez rozlišení, jakou roli v té které zemi notáři hrají.

R. Neubauer: Obraťme list, mě by zajímalo, jaké jsou naopak vaše pocity z toho, že se vám nyní vlastně uvolnily ruce, uvolnila hlava. Já vím, že jistě doděláváte věci rozpracované již dříve, ale pociťujete už alespoň nějakou změnu?

M. Jindřich: Jestli máte na mysli odpočinek, tak odpočinek, to je velké  štěstí. Hlavní rozdíl spatřuji v tom, že je jiné, když člověk něco dělá, protože chce, a nebo protože musí – navíc ještě v časovém stresu. Čili doufám, že pokud budu schopen v budoucnu pomáhat, nebudu už muset, ale budu chtít. A to je vždy ta lepší varianta. Očekávám, že budu mít určitě více času, mimo jiné i na svoji kancelář. Já jsem si opravdu to odstoupení z  funkce užil. Ostatně jsem se na to, že skončím s touto funkcí, připravoval už asi tři roky. Už při minulém volebním období jsem nechtěl kandidovat, ale vzhledem k tomu, že probíhala nová civilní právní úprava, angažoval jsem se. Opravdu jsem se snažil, aby z této nové právní úpravy vyšlo notářství se ctí, jak pokud jde o kompetence, tak pokud jde o využití svého potenciálu. Z toho důvodu jsem ještě kandidaturu na předchozí funkční období přijal, ale nyní jsem byl definitivně rozhodnut skončit a spolu se mnou i dr. Foukal. S optimismem hledím do budoucnosti, pokud mi to dovolí jak zdraví, tak okolí, tak bych rád notáře dělal stále, dokud budu moci a do té doby, do kdy nám to také dovolí právní úprava.

R. Neubauer: U dr. Foukala mám tedy pocit, že ve svém nasazení také nepolevil. Hned den bezprostředně po volbě absolvoval Právníka roku, následně debatu v rozhlase a další pracovní jednání...

M. Foukal: U mě došlo k obrovské změně v psychice. To je takový pocit úlevy! Já vám přeji, abyste se ho dožili ve zdraví, protože ten okamžik, kdy se to blíží a kdy se to stane skutečností, je opravdu osvobozující. Ale snad právě s o to větší lehkostí nahlížím na vše, co s notářstvím a s tím, co jsme do současné doby dělali, souvisí. Postupně získávám větší nadhled, větší odstup. Já se těším na všechno nové, co přijde, protože neodcházíme z notářství ani jeden, ani druhý, a jak říká správně dr. Jindřich, budeme vše sledovat zblízka i z titulu nově přisouzených funkcí čestného prezidenta a čestného viceprezidenta. Takže budeme cítit dál tu spoluodpovědnost, ale přeci jen náš akční rádius bude vymezený jinak. Přejeme si, aby byla navenek vnímána naprostá autonomie a soběstačnost nového vedení, „s posilou v zádech“ ze strany čestného prezidenta a čestného viceprezidenta.

Takže ne, že by se měl vyslat navenek signál – jsou tu mladí, nezkušení, budeme si na ně moci troufnout více, než tomu bylo doposud vůči notářskému stavu, ale naopak – pozor, je tu mladý, ambiciózní, talentovaný tým, který má tah na branku, má už dostatek zkušeností, znalostí a jsou to lidé, kteří mají představy o své vlastní budoucnosti. Chtějí si vytvořit budoucnost takovou, jakou si zaslouží, pokud možno tedy dobrou budoucnost, s pocitem podpory od lidí, kteří celou tu notářskou profesi budovali od samotných základů. Nám to bylo dáno historicky do vínku, že jsme se v té době narodili, notáři jsme se stali a měli jsme tu čest stát v čele notářství od roku 1993 až do současnosti. Vzpomínám na to, jak jsem dr. Jindřichovi říkal na úplném začátku, že naší obrovskou výhodou je, že před námi nic nebylo. Že neexistuje srovnávání. My jsme tvořili něco úplně nového s respektem k historii. Dokázali jsme zároveň zužitkovat i zkušenosti předchozích generací, které nás vychovávaly. U dr. Jindřicha to byl dr. Temel, u mě to byl dr. Jeřábek. Neustrnuli jsme na těch znalostech, které jsme od nich získali, ale dívali jsme se realisticky na dobu, ve které se svobodné notářství začínalo znovu tvořit. Neopisovali jsme slepě ze zahraničních úprav, pouze jsme se nechali jimi inspirovat. Tvořili jsme vlastní nový zákon.

Vážený pane prezidente a viceprezidente, povězte nám, prosím, co vás dva spojuje a případně rozděluje. Jak dobře se vy dva znáte?

R. Neubauer: My se profesně známe několik let, přinejmenším po tu dobu, kdy jsem působil v Mezinárodní komisi a Mgr. Bernard v  komisi legislativní. Témata těchto komisí se čas od času prolínají, a to nám umožnilo častější kontakt i na prezidiu i při neoficiálních příležitostech organizovaných Komorou. Postupně jsme se začali navzájem utvrzovat v přesvědčení, že budeme kandidovat, definitivně jsme se pak rozhodli v červnu minulého roku.  Od té doby jsme byli v intenzivnějším kontaktu a spoustu otázek řešili společně.

M. Foukal: A jak byste se vzájemně charakterizovali?

R. Neubauer: Mgr. Bernarda považuji za nesmírně inteligentního, chytrého, pracovitého, odpovědného a k tomu všemu nesmírně zásadového člověka. Já jsem přesvědčený, že on skutečně neuhne ani o centimetr z principů, které jsme si společně vytyčili a bude je hájit.

P. Bernard: Já to mohu samozřejmě jedině vrátit stejným způsobem, pouze bych doplnil, že Mgr. Neubauer navíc ovládá společenské vystupování, které mně osobně činí trošku problém a je schopen skvěle reprezentovat v zahraničí.

R. Neubauer: Pokud jde o zahraniční cesty, já jsem měl na druhou stranu možnost, v těch posledních letech, řadu mezinárodních jednání absolvovat s dr. Foukalem a na nich bylo vidět, že on hledal vždy něco, co by mohl využít ve prospěch našeho notářství. Nikdy se nejel pouze zúčastnit, vždy měl nějaký cíl a výstup. Přivezly se informace, rozdělily se úkoly na základě toho, co jsme tam zjistili.  Je to i moje ambice, rozhlížet se v budoucnu kolem sebe a následně citlivě a po diskusi v rámci českého notářství zkusit aplikovat a vybrat to, co by pro nás mohlo být zajímavé a přínosné.

M. Foukal: Já mám velkou radost, že se v Mgr. Neubauerovi našel tento talent, respektive že má schopnost citlivého vnímání. Ta jednání a setkávání měla vždy nějaký smysl, důležitý byl výstup nebo nějaký cíl. Ne každý je schopen to postřehnout. Je pravda, že jsme se prakticky z každé cesty vraceli se seznamem úkolů. Pro mne se často stala zahraniční jednání motivací k tomu, abych uvažoval, jak se to či ono dá u nás aplikovat a zužitkovat. Myslím si, že naše povídání je potřeba snad už jen úspěšně zakončit konstatováním, že toto dnešní setkání nás čtyř určitě nebude poslední, alespoň bych si to přál. Tentokrát už s dr. Jindřichem ovšem nebudeme těmi iniciátory, protože my jsme tady už v trochu jiné roli. Teď už to pomyslné žezlo, nebo chcete-li třeba veslo převozníka, máte pevně ve svých rukách a bude to teď především na vás. Máte, věřte tomu, za sebou skvělý tým notářů, o které je možné se opřít. Mně v průběhu celých těch dvaceti let strašně pomáhalo vědomí, že cítím jejich podporu, že vím, že reprezentuji stav, se kterým si rozumím a ztotožňuji se s ním. A ten pocit bych vám strašně přál, abyste ho měli, ale musíte pro to něco také udělat.

P. Bernard: Ono nám také asi nic jiného nezbude, než pro to něco udělat, protože vy jste, jak jste o tom hovořil, měli určitou výhodu, že jste všechno vytvářeli od začátku, podařilo se Vám vybudovat úlohu notářství tak, že jde o povolání, které se dá vykonávat, má široké pravomoci, a to i v mezinárodním srovnání, zejména v  agendě obchodního práva. No a ti, co se budou dívat na nás, budou logicky srovnávat, co se podařilo vybudovat nám. Z mého pohledu budu rád, pokud se podaří udržet to, co tu dnes v notářství máme a samozřejmě jsem si vědom, že jen to udržování samo o sobě nestačí, že je třeba posouvat notářství dál. Ono když je něco na vrcholu, tak pak už vede cesta jenom dolů, a my bychom jen velmi neradi byli těmi, na které by se po té vaší úspěšné éře vzpomínalo jako na ty, kteří to přivedli do údolí.

M. Jindřich: Souhlasím, že je třeba notářství posunovat dále a nedomnívám se, že by bylo notářství na vrcholu.  Jsou přeci další možnosti pro jeho vývoj. Není možné se upínat jen k právu obchodních společností a k projednávání pozůstalosti. Notáři se mohou více uplatnit i v jiných oblastech, například při sepisování právních jednání ohledně nemovitých věcí, a nemusí to být dáno nutně jejich výlučnými pravomocemi.  Mohou se uplatnit už jen tím, že budou dobří, že budou pružně reagovat na poptávku po jejich službách.  Jen tak se přirozeně obnoví jejich pozice při sepisování písemných právních jednáních ve formě notářského zápisu, pro které není povinně forma notářského zápisu předepsána. Zvláště nová úprava občanského práva umožňuje sepisovat mnoho  dalších listin. Je třeba se toho nebát, neříkat např. „to já nedělám“, „s tím jděte někam jinam“, protože toto není povinností notáře“. Ne, povinností notáře je vyhotovit každé písemné právní jednání, je-li to na něm požadováno. Když někdo požaduje pořídit listinu o jeho právním jednání u notáře, je notář povinen takovou listinu sepsat, bez ohledu na to, je-li forma notářského zápisu zákonem předepsána či nikoli. Samozřejmě, že notář může takovou listinu sepsat vždy jen ve formě notářského zápisu, nejde-li o listinu, která  požadovanou  listinu o právním jednání doplňuje. Expanze notářství – v dobrém slova smyslu – do všech různých možných listin, ta se přímo nabízí. Je potřeba ovšem chtít, být na  ni připraven, a to zejména svými odbornými vědomostni a dobře obsazenou notářskou kanceláří.

M. Foukal: To všechno je závislé na získání důvěry, na vysoké odbornosti, která by měla být u notářů samozřejmostí, a též na přístupu k účastníkům. Notářské služby musí být nabízeny tak, aby účastníci pochopili, že není nutné hledat jeho pomoc jen v zákonem vymezeném koridoru, ale že je možno nabídnout širší rozsah činností. Ale vždy by měl mít na paměti, že je notářem, a dbát na to, že jeho základní činností je sepisování listin ve formě notářského zápisu. Je třeba dávat si pozor na to, aby notářství nesklouzlo do konkurence s advokacií.

Je potřeba, abychom ctili rozdíly mezi postavením notáře, který je nestranný a advokáta, který hájí zájmy jedné strany. Jako notáři sepisujeme především veřejné listiny, advokáti soukromé listiny. Říkám to úmyslně, aby si někdo nevysvětloval naše slova tak, že bychom chtěli konkurovat advokátům. Na to jsem byl vždycky důsledně citlivý a ostatně advokáti také.

P. Bernard: Jistě, naše místo není zastupování ve sporech, naše místo není u soudu, naše místo není ani v soukromých listinách, abychom hájili zájem jedné strany. Náš úkol je sepisovat ve formě notářského zápisu a se vším všudy. Ten člověk, který za mnou přijde, pro mne není klientem v přísném slova smyslu, je pro mne tím, kdo o něco žádá a já mu musím vyhovět podle toho, jak je nastaven notářský řád. Někteří kolegové si stále neuvědomují rozdíl mezi klientem a mezi tím, kdo ode mě něco žádá. To je velmi důležité, protože pokud budu považovat toho člověka za klienta, tak v tu chvíli jsem na pozici advokáta, a to je samozřejmě v rozporu s povahou notářství jako takového.

R. Neubauer: My můžeme přislíbit to, že uděláme maximum, co je v našich silách, abychom vašim očekáváním a očekáváním celého notářského stavu dostáli. Abychom potvrdili notářům, že volba našich osob byla správná. Vám chceme dokázat to, že jsme s to dodržovat ty zásady a principy, které vy jste si na začátku vytyčili, mít je na paměti při všem, co budeme prosazovat a navenek činit. Jsme si vědomi odpovědnosti tohoto úkolu a sázíme na všechny notáře, že se o ně můžeme opřít.