Střípky z historie 33.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, člen redakční rady Ad Notam

Středověké vietnamské dědické právo upravoval Hong-ducův zákoník z r. 1483. Důraz byl kladen na výkon kultu předků. Dědit bylo možné ze zákona i ze závěti. Při dědění ze zákona byly díly jednotlivých dědiců stejné, výjimku tvořil díl nejstaršího syna, navýšený o jednu dvacetinu z celé pozůstalosti právě za účelem výkonu kultu předků. Rovněž v případě dědění ze závěti musel zůstavitel před rozdělením pozůstalosti k tomuto účelu vyčlenit její jednu dvacetinu. Důvodem pro vydědění bylo pak zejména provinění proti povinné úctě vůči zůstaviteli. Na Hong-ducův zákoník navázal v r. 1627 zákon o vzorech smluv a závětí. Podrobněji o dané problematice pojednává monografie Michala Tomáška Přehled dějin vietnamského práva (Praha: Univerzita Karlova v Praze-Právnická fakulta, 2008).

•

Způsob ustanovování vyrovnávacích správců v předešlém roce kritizoval počátkem roku 1923 časopis Česká advokacie. Advokátní komora v Čechách si stěžovala u Ministerstva spravedlnosti, že „někteří soudové při jmenování vyrovnávacích správců přes časté stížnosti stav advokátní důsledně a tvrdošíjně pomíjejí a správci jmenují neprávníky a to takovým způsobem, že se to místy jeví zlořádem, který nutno v zájmu řádného konání soudnictví vykořeniti.“ Z podání je patrné, že advokáty a notáře ustanovovaly „podle turnu“ krajské soudy v Písku, Chrudimi, Litoměřicích a v Mostě, přibližně z poloviny advokáty a notáře soudy v České Lípě, Liberci, Chebu, Táboře a v Hradci Králové. Největší stížnosti vznesli advokáti na Krajský soud v Kutné Hoře, kde byl ustanoven pouze jeden advokát, oproti 13 notářům a 26 laikům, kritice se ale nevyhnuly ani soudy pražské.

•

Poslancem za třetí stav byl do Generálních stavů v r. 1789 zvolen i notář Jean-Baptiste-Pierre Bevière (1723-1807). Již tři roky před propuknutím revoluce se Bevière stal děkanem (doyen) pařížské notářské komory. V čele pařížského notářského stavu stanul opět v letech 1800-1806. Slávu si však Jean-Baptiste-Pierre Bevière získal především tím, že formuloval text Přísahy v Míčovně (Serment du Jeu de paume). Tímto aktem se dne 20. června 1789 poslanci za třetí stav ve Versailles zavázali, že se nerozejdou, dokud Francie nebude mít ústavu, a prohlásili se tak Ústavodárným shromážděním. Bevière byl pak v letech 1789-1891 poslancem tohoto ústavodárného sboru. Kromě notářství se Bevière věnoval i nadále politice, v r. 1804 se stal členem Čestné legie (Légion d‘honneur). Zemřel za císařství, pohřben byl v pařížském Pantheonu. Přísahu v Míčovně vyobrazil malíř Jacques-Louis David, obraz je k vidění v Musée Carnavalet.

•

„Pan notář Gregora ve Skutči nemíní patrně dbáti rozhodnutí disciplinárního senátu nejvyššího soudu o tom, že se příčí vážnosti stavu notářského zastupování stran ve sporech,“ píše se v rubrice Různé zprávy časopisu Právnické rozhledy z r. 1904. Podle této noticky prý jmenovaný notář měl procesní agendu větší, nežli oba tehdejší tamější advokáti. „Konečně uvádíme, že dle sdělení kollegy, od něhož zprávu tuto máme, existuje v Chrudimi advokát, který tuto činnost p. notáře Gregory podporuje tím, že mu podepisuje podání na sborové soudy,“ poodhalil autor zprávy svůj zdroj a uzavřel varováním: „Doufáme, že stačí toto upozornění, jinak – příště více.“

•

Prvním doloženým veřejným notářem v Portu byl v r. 1242 Martim Eanes, který zde působil do r. 1277. Studie Ricarda Seabry Os tabeliães e as ruas do Porto (séculos XIII e XIV) pojednává o rozmístění notářů v ulicích Porta, o jejich agendě a honorářích až do doby konce vlády krále Fernanda v r. 1383. Toto období bylo i etapou rozvoje města, v němž veřejní notáři našli zákonitě své uplatnění. Citovaná studie je dostupná i z: http://www.academia.edu/10199592/Os_tabeliães_e_as_ruas_do_Porto_séculos_XIII_e_XIV

• Štítky:
• 2015