Oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání dle § 94b a násl. not. ř. de lege ferenda
Mgr. Šimon Klein
V souvislosti s § 593 občanského zákoníku a v něm zakotvenou výhradou relativní neúčinnosti právního jednání, zavedla s účinností od 1. 1. 2014 novela notářského řádu institut oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání, upravený v § 94b – 94e not. řádu. Domnívám se, že tato úprava si zaslouží stručnou glosu a zamyšlení.
|
P |
odle těchto ustanovení notář na žádost věřitele doručí oznámení podle § 593 OZ a vydá o tom věřiteli veřejnou listinu, která mu slouží jako plnohodnotný důkaz o tom, co a komu bylo doručeno.
Samotná procedura má potom dvě varianty. Podle § 94c not. ř. notář sepíše protokol o žádosti, který musí obsahovat předepsané náležitosti, jmenovitě pak místo a datum sepsání protokolu, identifikační údaje věřitele a osoby, jíž je oznámení doručováno, údaj o tom, že bylo oznámení o výhradě notářem převzato, a podpis věřitele, otisk úředního razítka notáře a jeho podpis. Notář pak pouze doručuje oznámení, které mu bylo věřitelem předáno, aniž by jakkoli odpovídal za jeho obsah. Zákon přitom výslovně nestanoví, že by kopie doručovaného oznámení měla být přílohou protokolu, ze smyslu a účelu daného zákonného ustanovení však plyne, že tomu tak být musí, neboť jinak by se věřiteli nedostal důkaz o obsahu doručovaného oznámení a daný institut by tak nebyl s to plnit svůj účel.
Druhou variantou je pak postup podle § 94d not. ř., kdy věřitel činí oznámení o výhradě přímo do protokolu. V takovém případě pak notář odpovídá za splnění obsahových náležitostí oznámení dle § 94d odst. 1 písm c) not. ř. (a contrario § 94c odst. 3 not. ř.).
Jakmile notář zjistí, že bylo oznámení doručeno a kdy se to stalo, sdělí tuto skutečnost věřiteli. Notářský řád bohužel nestanoví, jakou formou toto oznámení činí a zřejmě je tedy může učinit bezformálně. Zde je však opět, myslím, třeba vykládat zákon v souladu s jeho smyslem a účelem, kterým je nepochybně dát věřiteli do rukou nejen důkaz o tom, co a komu bylo doručeno, ale též kdy se tak stalo. Soudím proto, že notář by měl vydat věřiteli veřejnou listinu potvrzující, kdy k doručení došlo, a to buď ve formě druhého protokolu, nebo jednoduše ve formě úředního potvrzení. Jinak by totiž soudu nezbývalo, než vyžádat si od notáře příslušný spis a zkoumat doručenky v něm založené. Takové řešení se však nejeví jako efektivní.
Potud je vše snadné a jednoznačné. Oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání je nepochybně účinným nástrojem a užitečnou službou, kterou může notář nabídnout veřejnosti. Při pohledu na § 94b – 94e not. ř. se však neodbytně nabízí otázka, proč jenom oznámení o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle § 593 OZ?
V právním životě je celá řada případů, kdy je (nebo může být) nutné u soudu prokázat obsah písemnosti, která byla jedné či druhé straně doručena. Takovou písemností může být výpověď z nájmu nebo z pracovního poměru, odstoupení od smlouvy, uplatnění odpovědnosti za vady zboží, předžalobní výzva atp. Dnes to přitom bez součinnosti osoby, jíž má být doručeno (a jejího podpisu na podací rubrice) může být takřka nemožné, neboť samotná poštovní doručenka prokazuje toliko to, že adresátovi bylo „něco“ doručeno. Není tak vyloučené, že adresát bude např. tvrdit, že mu byla doručena prázdná obálka a není ostatně ani vyloučené, že takové tvrzení bude pravdivé.
Notář může de lege lata v těchto případech poskytnout klientům důkaz o obsahu doručované písemnosti toliko tak, že sepíše notářský zápis osvědčující, že mu byla předložena písemnost toho a toho znění, a že před jeho zraky byla vložena do tak a tak označené domovní schránky na té a té adrese. Takovýto postup je však těžkopádný, nákladný, jen obtížně prakticky použitelný a také skutečně zřídkakdy používaný.
Zobecněním úpravy § 94b – 94e not. ř. na jakékoli písemnosti by se přitom prokazování obsahu doručovaných písemností výrazně zjednodušilo, zefektivnilo, ale i zlevnilo. Domnívám se, že by tím notář poskytl veřejnosti užitečnou službu, která by zároveň přispěla k efektivitě a rychlosti soudních řízení zjednodušením některých dokazování. Vědomí snadné prokazatelnosti těchto skutečností by pak v konečném důsledku přispívalo k předcházení sporů, což jistě patří mezi hlavní poslání notáře.
Přitom je třeba vzít v úvahu, že zejména ve spotřebitelských a pracovněprávních věcech může klient potřebovat nejen důkaz o obsahu doručované písemnosti, ale i odbornou právní pomoc při formulaci samotného obsahu písemnosti. Tak jako notář, postupuje-li podle § 94d not. ř., přebírá odpovědnost za obsahové a formální náležitosti oznámení, mohl by obdobně při zobecnění dané služby pomoci klientovi při precizaci formálních a obsahových náležitostí doručovaných písemností. Notář by tak mohl klientovi poskytnout komplexní právní službu pro jeho životní situaci. I tím by ostatně notář přispěl k předcházení sporů. Institucionální a procesní rámec pro takovouto službu je přitom již v notářském řádu v zásadě zakotven – nezbytná novelizace notářského řádu by po legislativně-technické stránce byla zcela jednoduchá. Ani po administrativní stránce by zvládnutí takovéto dodatečné agendy zřejmě nečinilo notariátu zvláštních potíží. Notář při své úřední činnosti, zejména pak v dědické agendě, již teď pravidelně doručuje celou řadu úředních písemností, dodatečná administrativní zátěž by tak v praxi spočívala toliko v sepisování příslušných protokolů.
Rozšíření úpravy § 94b – 94e not. ř. by tak za cenu minimálních nákladů přineslo veřejnosti zjevnou přidanou hodnotu a soudím tedy, že de lege ferenda stojí přinejmenším za zamyšlení.
- Štítky:
- 2015