Právníci doby osvícenské

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, člen redakční rady Ad Notam

Autorská dvojice právních historiků Karolina Adamová a Antonín Lojek se postupně věnuje dějinám právnictví a životním osudům významných právníků, spjatých s českými zeměmi. Po monografii o právnících doby rudolfínské^[1] vydali v loňském roce další zajímavou monografii, tentokrát o právnících doby osvícenské.

Období, o němž autoři pojednávají, nebylo pro notářství v českých zemích, jak známo, příznivé. Osvícenství je spojeno tradičně s úřadováním ve státních institucích, zřetelná je i snaha proměnit soudnictví či advokacii v úřady sui generis. I když tak v anotované publikaci nenarazíme na medailonek dobového notáře, stojí kniha za pozornost.

Publikace především představuje právnický svět doby osvícenství z celé řady zorných úhlů. Po kapitole o zrodu osvícenství s přihlédnutím i k poměrům v Anglii, Francii a Německu, následuje výklad o univerzitním právnickém vzdělávání a soudní soustavě v době osvícenství. Zde by stála za zmínku i oblast právnických povolání, a to jak notářství, tak advokacie.

Těžiště knihy je v medailonech vybraných osobností osvícenských právníků. Devatenáctičlennou skupinu tvoří univerzitní učitelé (Josef Ignác Buček z Heraldic, Josef Mader, Josef Vratislav Monse, Pavel Josef Riegger, Josef Antonín Riegger), soudci (Josef Karel Augsperk, Jan František Bourguignon, František Kašpar Brožovský z Pravoslav), legislativci (Karl Anton Martini), advokáti (Jan Nepomuk Kaňka) či osobnosti se širokým a všestranným profesním záběrem (Karel hrabě Chotek, Václav Neumann z Pucholze) a naopak nedostudovaní právníci (Václav Matěj Kramerius).

Medailonky vybraných právníků nabízí čtenáři možnost pokusit se o biogram právníka doby osvícenství. Je patrné, že právníci té doby pocházeli z nejrůznějšího rodinného prostředí a sociálních vrstev, od vyšších šlechticů (Karel hrabě Chotek) až po chudé rodiny (Václav Matěj Kramerius, Pavel Josef Riegger), přičemž je v této skupině nezanedbatelná rodová právnická tradice (Jan Nepomuk Kaňka, Josef Antonín Riegger). Během své profesní kariéry procházeli tito právníci různými působišti, běžně kombinovali akademickou dráhu s praxí, nezřídka v nejrůznějších úřadech. Jejich cílem bylo většinou získání predikátu a erbu. Není konečně bez zajímavosti, že vybraní právníci byli běžně v kontaktu se společností národních buditelů, pokud nebyli dokonce přímo v národním obrození aktivně zapojeni.

Autoři předesílají, že v knize jsou „zastoupeny zejména ty osobnosti, které nejenže působily v době osvícenské, ale reprezentovaly vesměs progresivní ideje tohoto období, spočívající v prosazování racionálního pojetí přirozeného práva.“ Zdánlivě útlá monografie tak přináší celou řadu bibliografických údajů o spisech dobových právníků, které stojí za další zvláštní pozornost.

Lze se jen těšit, že spoluautoři brzy na anotovanou práci naváží zpracováním dalšího období dějin právnictví. Notářský čtenář si z publikace učiní jasný obrázek toho, proč notářství v této době, kdy dominovala vrstva státních úředníků, nemohlo prosperovat. Na straně druhé pak toto zjištění nikterak nesnižuje přínos, který v knize uvedení protagonisté zanechali na poli práva a právní vědy.

• Štítky:
• 2015