prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.: „Právnická veřejnost by se měla vzájemně ovlivňovat, respektovat a působit k tomu, aby naše soudnictví bylo skutečně kultivované.“

Vedoucí redaktor časopisu  Ad Notam JUDr. et Ing. Ondřej Klička se v pátek 22. května setkal s prof. JUDr. Pavlem Šámalem, Ph.D., předsedou Nejvyššího soudu ČR. U příležitosti setkání vznikl zajímavý rozhovor nejen o roli této instituce v našem soudním systému, ale i o soudcích jako takových.

Vážený pane profesore, za redakci Ad Notam bych Vám chtěl poblahopřát k tomu, že jste se stal předsedou Nejvyššího soudu, jehož soudcem jste již od roku 1993. Dosud Vás širší odborná veřejnost vnímala především jako hlavního autora trestního zákoníku a hlavního garanta rekodifikačních prací na trestním řádu. Budete se na této agendě podílet i nadále, a pokud ano, v jaké míře?

Děkuji za blahopřání, byť není příliš k čemu blahopřát, protože je to hlavně práce a odpovědnost.  Myslím si, že blahopřát se má spíše k pracovním úspěchům a nikoliv k nástupu do funkce. Pokud se ptáte na mou legislativní činnost, tak té jsem se hodně věnoval v minulosti, ale v současné době jsem byl z vedení komise pro nový trestní řád odvolán, tudíž si nejsem jist, jak bude má činnost v tomto směru pokračovat. Mám přislíbeno, že z hlediska funkce předsedy Nejvyššího soudu se budu moci i nadále k novému trestnímu řádu vyjadřovat, ale přirozeně již z jiné pozice než z pozice odborného garanta, naopak nyní spíše z pozice jakéhosi oponenta vznikajícího nového trestního řádu.

V čem spatřujete důvod, že ministerstvo spravedlnosti rozpustilo tuto komisi pro přípravu trestního řádu?

Já si myslím, že pan ministr má jiné představy, než měla paní ministryně, profesorka Válková, která měla připravený koncept, že rekodifikace trestního řádu by měla být dokončena v průběhu stávajícího volebního období. Tomu jsme přizpůsobili veškeré práce a myslím si, že až do ledna, respektive do začátku února tohoto roku jsme splnili vše, co po nás paní profesorka Válková požadovala. Připravili jsme úvodní ustanovení, a to včetně základních zásad trestního řádu, dále jsme zpracovali i část trestního řádu pojednávající o subjektech a stranách trestního řízení a ostatních osobách účastnících se na řízení, a konečně i nové znění zajištění osob a věcí. To znamená podstatnou část obecné části trestního řádu, a to v paragrafovaném znění. Tyto přípravy probíhaly na základě vládou schválených Východisek a principů nového trestního řádu. Nyní uvidíme, jak bude pan ministr dále pokračovat. Pokud zdárně naváže, tak to velmi uvítám, byť se na tom třeba nebudu podílet bezprostředně. Rozhodující je vždy dobrý výsledek, tím více zde, kde jde o základní procesní předpis pro orgány činné v trestním řízení a potažmo i pro soudy.

V jednom nedávném rozhovoru jste avizoval větší otevřenost Nejvyššího soudu a zlepšení komunikace s veřejností. Mimo jiné zamýšlíte srozumitelněji odůvodňovat příslušná soudní rozhodnutí. Je zajímavé v tomto kontextu srovnat odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky a odůvodnění rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Řada kolegů právníků se pozastavuje nad jejich jednoduchým, až prostým jazykem. Může být důvodem právě to, že směřují a promlouvají k účastníkovi řízení, nadanému, řekněme, průměrným rozumem, nikoli k právnímu zástupci? Považujete tuto cestu za správnou i pro českou justici?

Pokud jste přesvědčen, že rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva jsou jednoduše srozumitelná, pak já si to o všech nemyslím. Čtu velmi často jeho rozhodnutí a musím říct, že některá rozhodnutí jsou podle mého názoru pro laickou veřejnost velmi těžce pochopitelná, např. z důvodu používání množství latinských výrazů, odvolávání se na různé právní zásady a předchozí rozhodnutí apod. Pokud jde o to, zda rozhodnutí mají být psána pro veřejnost nebo pro právníky – odborníky, tak já si myslím, že to musí být někde na půl cesty. Rozhodnutí Nejvyššího soudu vždy reflektuje nějaký vývoj daného případu, nějaké konkrétní právní závěry a úvahy, které jsou především odborné, avšak srozumitelnost musí být nepochybným požadavkem. Snažím se k tomu soudce vést a snažím se na ně také působit, aby jejich rozhodnutí byla srozumitelná i pro účastníky v civilním řízení, pro strany v trestním řízení, tzn. pro poškozeného, pro obviněného i pro další osoby, kterých se rozhodnutí týkají. Jistě to není jednoduché, protože právní úvahy často navazují na různé teoretické otázky, ale naším úkolem je o srozumitelnost usilovat. Pokud jsem hovořil o větší otevřenosti, měl jsem na mysli zejména otevřenost související právě s rozhodnutími Nejvyššího soudu a jejich komunikaci vůči veřejnosti, např. pořádání tiskových konferencí, vysvětlování rozhodnutí ve veřejných sdělovacích prostředcích apod. Jsem přesvědčen, že se v tomto směru činnost Nejvyššího soudu výrazně zlepšila.

To jistě. Jakou vizi jako předseda Nejvyššího soudu máte do budoucna? Čeho byste rád z pozice této funkce dosáhl?

Když jsem nastupoval do funkce, některé vize jsem vyslovil. Především je to stabilizace Nejvyššího soudu ve smyslu prosazování judikatury Nejvyššího soudu ve vztahu k nižším soudům. Samozřejmě mi jde také o zlepšování pověsti Nejvyššího soudu u veřejnosti, k tomu právě směřují například ty tiskové konference, o kterých jsem hovořil. Judikatura by se měla stát pro veřejnost transparentnější a pochopitelnější. V minulosti tomuto příliš velká pozornost věnována nebyla, proto mohla být některá rozhodnutí snadno vykládána i zcela jiným způsobem, než tomu ve skutečnosti bylo. Podařilo se mi přesvědčit soudce, že tuto činnost je třeba vykonávat. Všimněte si také, že na těch tiskových konferencích nehovoří většinou tiskový mluvčí, ale přímo předsedové senátů, kteří dané rozhodnutí učinili, což je jednak autentičtější, jednak je to i pro veřejnost dobrý signál, že daný soudce za to rozhodnutí skutečně odpovídá.

Jak by měl Nejvyšší soud více prosazovat svá rozhodnutí vůči soudům nižších instancí?

Měl by k tomu plně využívat prostředky, které mu zákon dává. Hlavním prostředkem je Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, kterou Nejvyšší soud vydává, a tím ovlivňuje judikaturu nižších soudů. Dále publikováním stanovisek a v neposlední řadě rozhodovací praxí v konkrétních případech a poukazováním na vady či pochybení nižších soudů. Rád bych zdůraznil, že bych si velmi přál, aby rozhodnutí ve vztahu k nižším soudům byla vždy věcná a instruktivní, tzn. taková, aby dotyčný nižší soud přesně věděl, co Nejvyšší soud zamýšlí, jak svůj právní názor odůvodňuje, a jakým způsobem se má dále v té věci pokračovat.

Po doktorce Brožové, doktorce Wagnerové a doktoru Motejlovi jste teprve čtvrtým předsedou Nejvyššího soudu. Jste dokonce prvním předsedou Nejvyššího soudu, který je takto výrazně orientován na trestní právo. Ovlivňuje toto zaměření Vaši funkci předsedy Nejvyššího soudu?

Já si myslím, že nikoliv. Na Nejvyšším soudu se tradičně dělí agenda mezi kolegia. Dnes máme občanskoprávní a obchodní kolegium a vedle něj trestní kolegium. Doktor Motejl byl také orientován spíše na trestní právo, zatímco doktorka Wagnerová a doktorka Brožová, ty byly orientovány zase spíše na právo civilní. Tudíž si myslím, že je vcelku přirozený a správný vývoj, když se ve funkci střídají předsedové z různých kolegií. Přinejmenším proto, že nikdo nemůže mít pocit, že je některé kolegium nebo dokonce někdo konkrétní preferován.

Na soudce se kladou vysoké nároky zejména v situaci, kdy zákon sám není zcela jasný a jeho výklad může činit problémy i soudcům. Byly nastaveny určité mechanismy, které mají usnadnit pozici Nejvyššího soudu jako autority, která vytváří a sjednocuje výklad práva, ale to bude trvat několik let, zejména vzhledem k nové občanskoprávní úpravě. Podporujete tyto školitelské aktivity vůči soudcům, advokátům nebo i notářům?

Já si myslím, že v současné době probíhá celkem až v jistém smyslu „hysterická kampaň“, že soudce se má věnovat pouze souzení a nic jiného vlastně ani dělat nemá. Řekl bych, že to není správné. Jistě, pro soudce musí být prioritní rozhodovací činnost u soudu, u kterého působí, ale tradičně v České republice i v okolních státech, a dovolím si tvrdit, že v zahraničí ještě daleko více než u nás, se soudci vždy podíleli také na činnosti přednáškové a pedagogické. Myslím si, že to, co se dnes říká, vůbec neodpovídá historické tradici České republiky a je to nějaký nový trend, který se bůhví proč objevil. Třeba v Německu soudci působí u Ministerstva spravedlnosti, podobně v Rakousku či Itálii. Nedávno na konferenci jsme se dozvěděli, že Ministerstvo spravedlnosti si k sobě v Itálii stáhlo osmdesát soudců. U nás navíc pedagogickou činnost přímo předpokládá zákon o soudech a soudcích. Jestliže se tedy bude tlačit na to, aby soudce jenom soudil, tak jeho pohled bude velmi omezený, bude omezený jen na tu vlastní rozhodovací činnost, zatímco činnost pedagogická mu dává možnost setkávat se i s jinými názory, stále se učit argumentovat a konfrontovat se s podněty od odborné právnické veřejnosti. A to si myslím, že je velmi důležité. Pokud se prosadí trend, že soudce se má věnovat jenom soudnictví, povede to nakonec k jeho uzavření a dostaneme se přesně k opaku toho, co já bych si představoval a co podle mého názoru očekává i společnost – otevřenou a transparentní justici. Přál bych si soudnictví otevřené vůči ostatním právnickým profesím – advokátům, akademikům, státním zástupcům apod., kde by měla být vhodná prostupnost. A obdobně sami soudci musí zase působit v akademické sféře, aby ovlivňovali svými názory a zkušenostmi z praxe teoretické principy. Právnická veřejnost by se měla ovlivňovat vzájemně, respektovat se a působit k tomu, aby naše soudnictví bylo skutečně kultivované, aby bylo na vysoké odborné úrovni. K tomu určitě nesměřuje to, když se soudnictví uzavře a bude se tvrdit, že soudce má jenom sedět v kanceláři a jenom soudit. Dnes se dokonce někdy říká, že nemá chodit ani na společenské akce. Nedávno jsem slyšel, že by se neměl ani zúčastňovat plesů, apod. To jsou skutečně naprosto neadekvátní a přehnané požadavky, až bych řekl protispolečenské, protože pokud k tomuto dojde, a pokud k tomu soudci budou donuceni, tak na to podle mne nakonec doplatí celá společnost.

Myslíte si, že na tuto situaci mají nějaký vliv média? Medializace nějakých kauz?

Ano, určitě na tento trend mají vliv i média, ale správný směr to není.

Setkáváte se nebo setkal jste se někdy ve své praxi s notářskou činností? My totiž jako notáři, soudní komisaři, někdy musíme přijít do kontaktu s trestním právem, zejména třeba z důvodu dědické nezpůsobilosti nebo při zjišťování, zda jsou dány důvody vydědění. Nemáme například přístup k opisu z rejstříku trestů. Myslíte si, že se může zákonná úprava v tomto směru nějak posunout?

Ano, myslím si, že v tomto směru by měly být určitě kompetence notáře rozšířeny a že by notáři v těch věcech, které projednávají, měli být oprávněni získat např. opis z rejstříku trestů. Je to důležité, protože jinak jsou na ně kladeny požadavky, které mohou jen obtížně plnit.

Já Vám děkuji za Váš čas a rozhovor a přeji mnoho sil pro zvládnutí Vaší náročné funkce.

Také já děkuji za rozhovor.

JUDr. et Ing. Ondřej Klička

Foto Michal Tvrdík

 

 

prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. (*1953)

 

•  český právník zabývající se trestním právem.

•  od roku 1993 soudce Nejvyššího soudu České republiky, od roku 2015 jeho předseda.

•  V letech 1993 až 2015 člen komise Ministerstva spravedlnosti České republiky pro přípravu rekodifikace trestního zákona a trestního řádu.

•  Vyučuje trestní právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a externě na dalších vysokých školách v ČR.

•  Působí jako člen redakčních rad celé řady odborných právnických časopisů.

Zpět