Střípky z historie 34.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, člen redakční rady Ad Notam

 

Časopis České právo otiskl dopis, který dne 30. října 1935 zaslala Notářská komora v Lublani pražské notářské komoře u příležitosti rezignace jejího prezidenta Jaroslava Čulíka. Dopis líčí i peripetie, které přečkalo slovinské notářství v meziválečné Jugoslávii, a přináší mimo jiné i informaci, že v současné době je ministrem spravedlnosti notář Miškulin Mile. „Gratulujeme bratrům Slovincům k tomuto úspěchu, že jmenován byl ministrem spravedlnosti notář. Jestli pak my také jednou toho se dočkáme, aby jmenována byla ministrem osoba, která by spravedlivé požadavky notářů splnila?“ posteskl si autor citované zprávy.

•

 

Výzva notářům, aby, „sepisujíce poslední vůli osobností kulturně činných“, upozornili na existenci Literárního archivu Národního muzea v Praze, přinesl v r. 1929 časopis České právo. Již tehdy bylo v této sbírce registrováno „na 1,000.000 kusů katalogizačních. V literárním archivu uchovány budou rukopisy pietně a v celistvosti, zkatalogizovány a učiněny přístupnými pro vážné literární a vědecké pracovníky,“ psalo se v žádosti ředitelství Knihovny Národního muzea s tím, že „mnoho materiálu totiž unikne, neboť ani osobnosti literárně činné mnohdy nevědí o této instituci, aneb podceňují svou literární a dopisovou pozůstalost.“

•

 

Informaci o změnách v notářském stavu na Slovensku po vzniku Československé republiky přinesl v r. 1925 článek veřejného notáře v Samoríně Františka X. Salomona, uveřejněný v Českém právu. „Politický prevrat z r. 1918 zo starých ver. notárov len 6 % nechal bez zmeny na pôvodnom mieste jejích pôsobenia, na ktoré boli doživotne menovaní, 10 % ver. notárskeho zboru preložením našlo svoje ďalšie zaistenie existencie, kým 84 % čiastočne pozbavení úradu, čiastočne pre nepriaznive preloženie bolo nútené zrieknuť sa svojho postavenia.“

•

 

V reakci na vydání vládního nařízení č. 50/1926 Sb. z. a n., o evidenci posledních pořízení sepsaných u soudů nebo (veřejnými) notáři nebo u nich uložených, nařídilo ministerstvo spravedlnosti výnosem z 27. dubna 1926 č. 19.283 všem notářským komorám oznamovat soudům, v jejichž obvodu měl pořizovatel své bydliště, veškeré případy, ve kterých sepsali nebo převzali poslední pořízení do úschovy. Pokud by tak neučinili, „mohli by býti notáři činěni zodpovědnými za škodu vzešlou z toho, že pozůstalost nebyla projednána podle posledního pořízení.“

•

 

Povolání notáře se věnoval i chorvatský básník Marin Sabić (1860-1923). Rodák re Starogradu na ostrově Hvar po právnických studiích ve Vídni a v Záhřebu začínal jako žurnalista, v letech 1884-1888 byl přispěvatelem zadarského Narodního listu. Jako notář se Sabić usadil v Budvě. Jeho básně jsou roztroušeny v hlavních dobových chorvatských novinách, výběr pak ve sbírce Trenuci (1901) a ve sborníku San i java (1912). O své cestě do Lurd pojednal v knize Lourdes (1900). Marin Sabić působil i jako překladatel, do italštiny přeložil například i některé básně Františka Ladislava Čelakovského, Jana Nerudy a Jaroslava Vrchlického.

•

 

Dne 27. července 1926 se ve Starém Smokovci ustavil Odbor Bratislava Spolku československých (veřejných) notářů. Schůze se zúčastnilo 31 notářů ze Slovenska. Předsedou tohoto odboru byl zvolen bratislavský notář Viktor Dušek, místopředsedy Cyrill Horváth ze Senice a Ján Petrikovich z Košic, jednatelem notář a spisovatel Juraj Janoška z Trnavy. Po ustavující schůzi následovalo pracovní jednání, na jehož programu byla témata: „1. súkromná práca okolných notárov. 2. upotrebenie názvu „notár“. 3. paušalovanie obratnej dane a 4. ustálenie normálnej sadzby.“ Iniciátorem založení Odboru Bratislava byl Václav Dušek, jemuž za to shromáždění vyslovilo poděkování. „Těšíme se ze srdce, že konečně na Slovensku zapustil náš spolek pevné kořeny a že můžeme se těšiti na spolupráci našich slovenských kolegů ve prospěch společné věci, totiž ve prospěch našeho stavu,“ napsal autor zprávy v Českém právu. Celkový počet členů Spolku tak vzrostl na 334.

Zpět