Střípky z historie 38.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, člen redakční rady Ad Notam

 

Dne 25. ledna 2016 na Fakultě právnické ZČU úspěšně obhájila Vladimíra Roháčková diplomovou práci na téma Notářský řád za vlády Maxmiliána I. Habsburského. Konzultantem byl Stanislav Balík, oponentkou Vendulka Valentová, komisi předsedal Petr Dostalík. Komise ocenila především skutečnost, že diplomantka „předkládá překlad Maxmiliánova notářského řádu, který tím činí pro českého čtenáře více dostupným“. Konzultant ve svém posudku zdůraznil, že „v českých zemích se přitom jedná o pokus o prvé podrobnější zpracování dané problematiky“. Diplomová práce je k dispozici ve fakultní knihovně.

•

 

Francouzští králové od 16. století do Velké francouzské revoluce marně bránili obcházení pravidel stanovených Tridentským koncilem v r. 1563 pro uzavírání manželství mezi katolíky. Přestože byla obligatorně předepsána forma církevního sňatku, francouzští notáři dále vyhotovovali protokoly o slibu manželském a přijímali prohlášení o uzavření manželství. V praxi jim v tom nezabránilo ani nařízení z Blois, vydané v květnu 1579 Jindřichem III., ani navazující zákazy vydávané opakovaně v 17. století. K zapovězené notářské formě se uchylovali jednak katolíci, kteří by nebyli s to splnit některou z podmínek pro uzavření sňatku, např. souhlas rodičů a příbuzných, jednak především protestanti, kteří po r. 1685 nemohli manželství uzavřít oficiálně před protestantskými duchovními. Možnost protestantů uzavřít sňatek před světským úředníkem zavedl svým ediktem až Ludvík XVI., paradoxně pouhé dva roky před propuknutím revoluce.

•

 

Ještě v osmdesáti letech působil v roce 1935 jako notář v Novém Bydžově českobudějovický rodák Antonín Sixl. Absolvent jindřichohradeckého gymnázia a právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity nastoupil jako notářský koncipient k Františku Fáčkovi, který byl pokládán za „vzácného a nesmlouvavého vlastence a bojovníka za česká práva“.  V r. 1891 byl Sixl jmenován po Josefu Štolbovi notářem v Nechanicích a nakonec v r. 1910 v Novém Bydžově. „Ve svém posledním působišti v Novém Bydžově byl v různých směrech význačným činitelem, ať jako předseda místní organisace čsl. národní demokracie, nebo jako předseda ředitelství Novobydžovské spořitelny, předseda Div. Jednoty Jirásek, předseda pořadatelstva Merendy, této staroslavné a dnes po celém světě známé studentské slavnosti, datující svůj vznik již z dob Marie Terezie a v roce 1921 po 25leté přestávce znovu oživené a jako člen četných korporací národních a kulturních.“ Gratulaci k Six­lovu životnímu jubileu přinesl časopis České právo, kde bylo též konstatováno, že „ve svém povolání neviděl nikdy jen prostředek k vydělávání, nýbrž poslání pomáhati a raditi svým spoluobčanům, tedy to, čemu sám říká ‚oficium boni viri‘. “

  •

 

V pořadí pátý Jugoslávský právnický sjezd se konal ve dnech 6. až 9. října 1932 v Dubrovníku. Předmětem jednání v prvé sekci bylo „uznání ústního testamentu a jeho uzákonění v novém občanském zákoníku“. Názory jednotlivých diskutujících byly, jak se lze dočíst v časopisu Česká advokacie, zprvu diametrálně odlišné. Dr. Arandjelovič tak navrhl, „aby v příštím občanském zákonu nebylo pojato zvláštní ustanovení o ústním testamentu. Naproti tomu návrh dra Sajovice vyzněl v tom smyslu, aby byl v novém občanském zákoně připuštěn vedle písemného též ústní testament.“ Výsledkem jednání byl pak závěr, aby „oba tyto návrhy byly předloženy zákonodárným činitelům s tím, aby bylo hleděno docíliti kompromisní řešení (přípustnost také ústního testamentu, avšak jen v případech výjimečných)“.

•

 

Ke sporům o poštovné docházelo mezi notáři a poštovními úřady v r. 1921. Podle časopisu České právo se množily stížnosti notářů na to, že „poštovní úřady vybírají stále ještě při nedoručených obsílkách k úmrtním zápisům poštovné od notářů a že požadují, aby veškerá usnesení notářů co soudních komisařů byla opatřena doporučeným i návratným“. Věc dospěla až na Ministerstvo spravedlnosti poté, kdy pražské poštovní ředitelství „vyzvalo okresní soud jeho sídla, aby nepropůjčoval soudních obálek notáři co soudnímu komisaři“. U ministerstva intervenoval poté Spolek notářů československých, jemuž bylo přislíbeno zjednání nápravy.

Zpět