Střípky z historie 41.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam

 

Veřejným notářem se stal v r. 1608 latinsky píšící básník Ondřej Rochota z Rochicperka. Chrudimský rodák předtím působil jako správce škol ve Dvoře Králové, u Svatého Mikuláše na pražské Malé Straně a v Prostějově. Veřejným notářem však zůstal Rochota krátce. Oženil se a vrátil se do Chrudimi, kde pak působil v městské správě. Jako básník psal Ondřej Rochota mimo jiné příležitostné básně, např. k poctě Karla staršího ze Žerotína. Byl autorem Poemy o moru, který se šířil v Čechách roku 1613 (Poema de peste anno 1613 in Bohemia grassante) a Smíření hunsko-rakouské (Actio pacificatoria Hunno – Austriaca). Za svoje literární dílo byl císařem Matyášem označen za korunovaného básníka.

Rigorózní prací na téma Vývoj soudnictví, notářství a advokacie a jejich významní představitelé na Českolipsku v letech 1848–1938 navázala Karolína Truhlářová na svoji diplomovou práci o dějinách českolipského notářství. Práce byla úspěšně obhájena na Fakultě právnické ZČU dne 14. 6. 2016 v komisi, jíž předsedal Antonín Hrdina, členy byli Karolína Adamová, Antonín Lojek, Vendulka Valentová a Stanislav Balík. „Karolína Truhlářová podává plastický obraz českolipské právnické elity, činné, jak tomu tehdy bylo zvykem, v městské samosprávě, spolcích právnických a dalších oblastech,“ konstatoval oponent Stanislav Balík s tím, že „není divu, že českolipští notáři a advokáti byli vesměs německé národnosti.“ Karolína Truhlářová zároveň složila úspěšně i rigorózní zkoušku.

Jedním z notářů, kteří během života vystřídali více notářských úřadů, byl i kutnohorský rodák Jaroslav Heinitz (1880–1940). Jeho prvním působištěm byl Neveklov, kam byl jmenován jako devětadvacetiletý, v r. 1911 následovala Polička a od r. 1922 Praha. „Po dobu svého působení na venkově pracoval kulturně mezi lidem venkovským a zejména v Poličce patřil mezi první buditele zemědělského lidu tohoto horského kraje,“ napsala v nekrologu pro České právo s vysokou pravděpodobností Heinitzova bývalá notářská koncipientka Anděla Kozáková pod zkratkou „Dr. K.“ Jaroslav Heinitz byl činný i v agrární Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu, v níž zasedal ve výboru pro revizi občanského zákoníku. Kromě toho patřil k průkopníkům a propagátorům antroposofického bádání.

V době vlády maurské dynastie Nasridů vznikly tisíce notářských zápisů, psaných arabsky, více na papíru než na pergamenu, které jsou dnes uchovány v různých španělských archivech. Obsahově se jednalo o notářské zápisy o právních jednáních a velmi často o testamenty. Podrobněji o těchto písemnostech pojednal Francisco Vidal Castro v rozpravě Un tipo de manuscritos „documentales“: Les ecritures árabes notariales en al-Andalus nasrí (s. XIII–XVI), publikované ve sborníku Mustafa Ammadi (ed.), Il primavera des Manuscrito andalusi. Manuscritos: papel, técnicas y dimensión cultural, Rabat, 2012.

Notářským úředníkem byl krátce v mládí i anglický spisovatel Georges Henry Lewes (1817–1878). Během života tento literát a filozof vystřídal řadu profesí, byl autorem řady děl, z nichž mnohá byla již za jeho života přeložena do němčiny. V r. 1847 vydal čtyřsvazkovou Biografickou historii filosofie (A biographical history of philosophy), psal však i studie přírodovědecké, např. Studie o životě zvířat (Studies in animal life), z biografických prací vynikají Život a díla Goethova (The life and works of Goethe) či Život Robespierrův (The Life of Robespierre). Lewes, který psal i básně, vstoupil též jako herec na divadelní jeviště. Jeho druhou manželkou byla spisovatelka Mary Ann Evansová, píšící pod pseudonymem George Eliot.