Střípky z historie 43

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam

 

Janovští notáři působili na přelomu 13. a 14. století až na jižním Krymu. V té době bylo město Feodosija (Caffa) kolonií Janova. Díky dobrým vztahům s chánem Zlaté hordy se zde Janovanům podařilo vybudovat významné černomořské přístavní centrum dálkového obchodu. Jedním z prvních notářů, kteří se tu tehdy usadili, byl po roce 1289 Lamberto di Sambuceto. Z dochovaných archivních materiálů je patrné, že tento veřejný notář sepisoval smlouvy o prodeji otroků, prokury, dlužní úpisy a postoupení pohledávek. Jeho klienty byli mimo jiné i zámožní obchodníci Hassan il Siriano, Giacomo di Sanremo, Facino di Vivaldo, Francesco Lomellino a Giovannino Mallone, místem, kde obvykle působil, byla Janovská lóže či hlavní náměstí. Dalším doloženým janovským notářem ve Feodosii byl ve 40. letech 14. století Niccolò Beltrame. Více se o jejich osudech i dobových místních poměrech lze dočíst v rozpravě notáře a historika Carla Carosiho Due notai genovesi fra i tartari di Crimea (dostupné z: http://www.centrostudicostamagna.it/testi/Due%20notai%20genovesi.pdf).

Časopis České právo přinesl v roce 1932 informaci, že „nálezem presidia vrchního soudu uznán byl jeden kolega vinen přečinem § 157 not. řádu proto, že jako soudní komisař neúčtoval odměny za projednání pozůstalosti, nýbrž v několika případech požadoval od dědiců zaplacení odměny bez přísudku soudního. Soud shledal v tomto jednání, že porušeno bylo ustanovení § 28 not. tar., dle něhož poplatky za projednání z pozůstalosti vyměřiti má soud a bez tohoto vyměření notář není oprávněn poplatky vybírati.“ S ohledem na titulek „Upozornění kolegům jako soudním komisařům“ lze dovodit, že nesprávný postup nejmenovaného notáře nebyl ojedinělý a že redakce chtěla touto formou učinit včasné varování a výzvu k nápravě. 

Dne 14. dubna 1866 (podle juliánského kalendáře) vydal ruský car Alexandr II. v rámci rozsáhlých reforem též nařízení o notářství (Положение о нотариальной  части). Tento právní předpis o 217 článcích upravil postavení a pravomoci notářů a zřídil notářské samosprávné komory. Při příležitosti oslav 150. výročí přijetí tohoto nařízení vydala 26. dubna 2016 Ruská banka pamětní stříbrnou minci v hodnotě tří rublů, na jejímž aversu je vyobrazen znak Federální notářské komory a faksimile podpisu cara Alexandra II. s datem 27. dubna 1866, jež odpovídá dnes v Rusku platnému gregoriánskému kalendáři. Mince váží 31,1 gramu, její podobu lze shlédnout v časopise Нотариальная панорама č. 7/2016.

 •

O tom, že prvorepublikoví notáři měli zájem i o právní poměry v mimoevropských zemích, svědčí pozvánka na měsíční schůzi odboru „Praha“ Spolku notářů československých, konanou dne 23. března 1929 v Grand Restaurantu v Praze 1, Celetná 13. Na programu byla přednáška českého indologa profesora Otakara Pertolda (1884–1965) O indickém právnictví. „S ohledem na všeobecně známou osobnost pana přednášejícího, který byl dlouhá léta konsulem v Bombay, zvou se pp. kolegové a hosté, zejména z kruhů právnických, jakož i jejich dámy k nejhojnější účasti,“ psalo se v pozvánce.

Jméno slavného holandského malíře Hieronyma Bosche figuruje pouze v pětašedesáti dochovaných úředních do­kumentech. Jedním z nich je i závěť Arnolda Henricxe van den Cluytena ze 14. března 1500. Citovanou závěť sepsal notář Van den Bichelaer. Bosch byl v testamentu zmíněn v souvislosti s údržbou stavby přiléhající k městským hradbám v ,s-Hertogenboschi, kde se malíř narodil a po celý život působil. Stavba byla zbudována v minulosti s Boschovým souhlasem, nikoliv však se souhlasem zůstavitele, který na tuto skutečnost v závěti poukazoval. Přehled dosud známých písemností se zmínkou o Hieronymu Boschovi přináší nejnověji monografie Garyho Schwartze Cesta do nebe a pekla. Hieronymus Bosch (Praha, 2016).