Petr Toman, Ondřej Šebesta: Nestoři české advokacie

Petr Toman, Ondřej Šebesta: Nestoři české advokacie Praha: Česká advokátní komora, 2016. 319 stran, 350 Kč

Mgr. Petra Krtková, advokátka a vysokoškolská učitelka, Právnická fakulta ZČU, katedra právních dějin

U příležitosti letošních oslav 60. výročí stavovského časopisu českých advokátů Bulletinu advokacie byla veřejnosti poprvé představena publikace autorů Petra Tomana a Ondřeje Šebesty nazvaná „Nestoři české advokacie“ s podtitulem „fascinující životy mezi paragrafy“ vydaná v nakladatelství a za podpory České advokátní komory. Nápad zaznamenat vzpomínky advokátů pamětníků na léta strávená v advokacii v období před rokem 1989 se zrodil v hlavě advokáta a předsedy redakční rady Bulletinu advokacie Petra Tomana, který ke spolupráci na knize přizval literárního autora Ondřeje Šebestu. Ne náhodou při připomínce výročí a cesty, kterou Bulletin advokacie za uplynulá léta ušel, se autoři obrátili právě na ty, kteří byli jako advokáti činní i v době jeho počátků. V podobě rozhovorů s advokáty autoři shromáždili mnoho cenných vzpomínek, zážitků, historek i autentického hodnocení jak jejich práce v advokacii, tak i společenského a politického prostředí, v němž se po svůj profesionální život pohybovali.

Jedná se o pestrou společnost advokátů z různých koutů naší země, se zajímavými životními osudy a bohatými zkušenostmi, kteří s odstupem a nadhledem rekapitulovali svoji profesní dráhu a roli v české advokacii. Nezřídka se jednalo o osobnosti, které se kromě advokacie úspěšně věnovaly i dalším činnostem, jako je sport, hudba, malířství. Někteří měli půdu k výkonu právnické profese připravenu ve svých rodinách, další si vychovali své následovníky ze svých synů, dcer či vnoučat. Při vstupu do advokacie, často na tzv. umístěnku, se advokáti většinou setkávali ještě s kolegy, kteří pamatovali advokátní činnost v době první republiky, a tito advokáti je provázeli jako školitelé prvními kauzami a kontakty s justičním prostředím. S časovým odstupem vesměs na tyto starší kolegy vzpomínají jako na noblesní a čestné dámy a pány, kteří je ovlivnili ve vnímání advokátského povolání jako poslání a služby spravedlnosti tak, jak jej sami zažili ještě za doby účinnosti zákona o advokacii z roku 1868. Vštípili jim právní a stavovské myšlení, které někteří podle svých slov již postrádají u zástupců generace nové. Zpovídaní advokáti rádi zmiňují přátelské vztahy s ostatními advokáty i zástupci dalších právnických profesí, které často probíhaly neformálně bez obav o podezření z možného vzájemného ovlivňování v projednávaných kauzách.

Oslovení advokáti prošli zlomovými okamžiky, které ovlivnily nejen politickou situaci státu, ale i výkon advokacie a jejich směřování v jejím rámci. Těmito milníky byly roky 1948, 1968 a 1989, s jejichž dopady se každý z advokátů musel sám vyrovnat, a každý z dotazovaných advokátů se o své zážitky a postoje v této nelehké době s autory, a tedy i čtenáři podělil. V rozhovorech vzpomínají na své kauzy a také jeden na druhého a na své další kolegy advokáty a převažují vzpomínky spíš na to dobré, co zažili, nad těžkostmi, kterým rovněž museli čelit. Sami nahlíželi na advokacii v nesvobodné době jako na relativně svobodné prostředí, i když vnímali upadající prestiž tohoto povolání po roce 1948. Rozsah agendy advokátů se po přijetí socialistického zákonodárství změnil a z jejich řad musela odejít řada režimu nepohodlných kolegů. Šedesátá léta pro advokáty znamenala náznak uvolnění a naděje, které byly vstupem okupačních vojsk a následnými prověrkami zmařeny. Rok 1989 zažili oslovení advokáti v plné síle, někteří se aktivně zapojili do budování nové svobodné advokacie a skoro všichni se v roce 1990 přizpůsobili novému zákonu o advokacii a podmínkám svobodného povolání, který nastolil. Donedávna jsme řadu z nich mohli zastihnout v jejich kancelářích nad klientskými spisy či na přednáškách, kde předávali své zkušenosti mladším kolegům. V přátelském kontaktu se svými klienty jsou často dosud.

Publikace dává čtenářům nahlédnout do „dvou světů“ advokátů, jak výstižně poznamenává ve svém doslovu Stanislav Balík, emeritní soudce Ústavního soudu ČR, advokát a právní historik. Zároveň doplňuje text historickým přehledem právních úprav a postavení advokátů v období, jímž tito advokáti prošli, a srovnává jejich možnosti a uplatnění před a po roce 1989. Doplnila bych, že vedle těchto dvou světů nám advokáti částečně zprostředkovávají i svět třetí, a to způsoby a chování advokátů prvorepublikových, kteří ještě žijí ve vzpomínkách advokátů na jejich koncipientská léta.

Kniha je velmi cenným příspěvkem autorů ke zmapování advokátního prostředí v nedávné minulosti a přináší nejen právní veřejnosti mnoho informací o praktické stránce výkonu advokacie na pozadí zlomových historických okolností od skutečného zdroje, tedy přímo oněch advokátů. Zpovídaní advokáti byli přímo těmi, kteří dějiny advokacie vytvářeli, a zprostředkování jejich vzpomínek umožní zachytit dobu, na kterou si pamatuje nejeden čtenář. Vyprávění advokátů však má i přesah do jiných právnických profesí kromě advokacie a právní historie, a tedy význam pro jejich poznání, neboť advokáti, kterých bylo řádově mnohem menší množství než dnes a lépe se znali navzájem, nepůsobili izolovaně. Denně se při své práci setkávali se soudci, notáři, prokurátory a dalšími osobami z justičního prostředí. I pro ně bude kniha přínosná a jistě by neměla chybět také v jejich knihovně.