Svěřenský fond po změnách právní úpravy

JUDr. Bc. Kryštof Horn

Občanský zákoník se po třech letech účinnosti dočkal první novelizace,[1] která se od příštího roku[2] asi nejcitelněji dotkne práva svěřenských fondů. Ačkoliv se o návrhu tohoto zákona hovořilo jako o urgentní novele, nelze konstatovat, že by v oblasti svěřenských fondů vyřešil nějaké palčivé či kontroverzní otázky, jak již ostatně bylo na stránkách tohoto periodika přede dvěma lety napsáno.[3] Byly zavedeny nové evidence a administrativní náročnost původně flexibilního institutu narůstá. Počet svěřenských fondů zatím setrvale roste, celkem jich vznikly již více než tři stovky.[4] Je však otázkou, jaký budou mít novinky na tento trend vliv.

Konstitutivní zápisy

 

Novela přináší změnu v úpravě okamžiku vzniku svěřenského fondu inter vivos, který nově váže na zápis do zřízené evidence svěřenských fondů.[5] U testamentárního svěřenského fondu mortis causa zachovává vznik okamžikem smrti zůstavitele a vyžaduje pouze zápis následný, deklaratorní.[6] Zjistí-li se v dědickém řízení po 1. 1. 2018, že pořízením pro případ smrti byl zřízen svěřenský fond, je třeba usnesením vyrozumět svěřenského správce. Ten má v tomto případě (procesní) postavení dědice. Ačkoliv by se dle dikce novelizovaného ustanovení[7] mohlo zdát, že má správce možnost dědictví odmítnout, z povahy věci je to vyloučeno a může pouze odmítnout výkon funkce správce.[8] Notář v roli soudního komisaře zajistí zápis vzniklého fondu do evidence tak, že opis tohoto usnesení, které musí obsahovat dosud známé údaje zapisované do evidence, bezodkladně zašle rejstříkovému soudu.[9] Ten svěřenský fond zapíše, aniž by vydával rozhodnutí o povolení zápisu.[10] Zánik fondu Novela s okamžikem výmazu z evidence nespojuje. Naopak ukládá správci povinnost podat návrh na výmaz, a to do třiceti dnů po zániku fondu.[11]

 

Dále je nutné do nové evidence zapsat i obmyšleného, jinak není jeho určení či jmenování účinné.[12] Tato konstrukce není příliš šťastná, neboť nejenže obmyšlený takto v rozporu s vůlí zakladatele vůbec nemusí získat plnění z fondu, ale především se patrně účinky jmenování obmyšleného vztahují i k jeho právu dohledu nad správou[13] i procesním právům v řízení ve věcech svěřenského fondu.[14] Již jmenovaní či jinak určení obmyšlení se musejí do poloviny příštího roku do evidence zapsat, jinak účinky jejich jmenování zaniknou.[15]

Ve stejné lhůtě se musí nechat zapsat i všechny dosavadní fondy, jinak zanikne jejich správa.[16] Pak by bylo třeba dle § 1472 OZ vydat majetek tomu, kdo na něj má po zániku právo (zpravidla obmyšlenému či zakladateli). V případě fondu zřízeného za veřejně prospěšným účelem by bylo nutné postupovat dle § 1473 OZ a (neurčoval-li by statut fondu jiný postup) vyvolat rozhodnutí soudu o převedení majetku do jiného svěřenského fondu nebo do právnické osoby sledující co možná nejbližší účel.

 

 

Graf – Počet registrovaných svěřenských fondů dle kalendářních měsíců

Data k žádosti autora poskytl Finanční úřad pro hlavní město Prahu

 

 

 

 

Údaje v evidenci

 

Novela změnila i zákon o veřejných rejstřících, který se s ohledem na fakt, že svěřenské fondy nejsou ani fyzickou, ani právnickou osobou, nově přejmenuje.[17] Ustanovení o zapsané osobě se však použijí obdobně, a to včetně možnosti zrušení fondu, odporuje-li zápis donucujícím ustanovením zákona a správce nezjedná nápravu.[18] Mezi údaje, které se do evidence budou od příštího roku zapisovat, patří označení fondu, účel, popř. i předmět činnosti či podnikání, den vzniku a zániku, IČO, jména a adresy správců, jejich počet a způsob jejich jednání.[19] Logicky se však nezapisuje sídlo, jelikož svěřenský fond žádné nemá.[20] Zapisují se také údaje o jménu a adrese zakladatele, obmyšleného a osoby s právem dohledu nad svěřenským fondem, avšak ty se bez jejich souhlasu[21] ne­uveřejňují, a to ani v opisu z evidence fondů.[22] Je-li správcem fyzická osoba, neuveřejňuje se adresa jejího bydliště ani datum narození, musí se však uvést doručovací adresa.[23] Listiny uložené ve sbírce listin, pokud obsahují tyto „skryté“ údaje, se rovněž neuveřejňují.[24] Kompletní údaje a listiny může získat jen svěřenský správce, osoba, která na tom osvědčí právní zájem, a dále pak vyjmenované státní orgány.[25] Před „běžnou veřejností“ zůstane tedy část údajů skryta.

 

Do sbírky listin se kromě statutu a údajů o ustanovení či odvolání správce má mimo jiné zakládat i smlouva nebo jiný doklad o zvýšení majetku fondu zřízeného za soukromým účelem, k němuž došlo jinak než z výnosů majetku již vyčleněného.[26] Zavádí se tedy teoretická povinnost zakládat doklady o výši „majetku fondu“, vzhledem k nízkému požadavku na formu takových dokladů (není nutný ani úředně ověřený podpis) jim však nelze přiznávat vysokou průkaznost. Novela byla komentována[27] tak, že pokud by zákonodárce přistoupil k povinné veřejně dostupné evidenci majetku vloženého do svěřenského fondu, ztratil by tento institut smysl. Faktem je, že do jisté míry k tomu zákonodárce skutečně přistoupil, byť k tomu nezvolil příliš efektivní nástroj.

Řízení a přímý zápis notářem

 

K řízení ve věcech zápisu je u testamentárního fondu příslušný krajský soud určený dle soudu, u kterého se vede řízení o pozůstalosti,[28] v ostatních případech pak krajský soud určený dle bydliště svěřenského správce.[29] Není-li to z povahy věci vyloučeno, použijí se obvyklá ustanovení o rejstříkovém řízení, a to včetně možnosti přímého zápisu notářem.[30] Podkladový notářský zápis však bude zpravidla obsahovat výše zmíněné[31] údaje bránící jeho uveřejnění, což vzbuzuje jisté pochybnosti o praktické proveditelnosti zápisu.[32] Svěřenské fondy jsou od soudních poplatků za zápis, změnu či výmaz osvobozeny.[33]

 

Pluralita správců

 

Pro notářskou praxi je dále podstatné, že Novela přinesla nový požadavek na obligatorní náležitost statutu, kterou má být uvedení počtu svěřenských správců a způsobu jejich jednání.[34] Dosavadní teorie se totiž rozcházela v interpretaci pravidel pro jednání při mnohosti správců.[35] Novela si (bohužel) neklade za cíl tento spor rozhodnout nebo stav změnit, má ale posílit právní jistotu třetích stran a současně vůči nim prosadit vůli zakladatele ohledně určeného způsobu jednání.[36] Ačkoliv přechodné ustanovení absentuje, údaje bude třeba, jak již bylo zmíněno, i pro dosavadní svěřenské fondy zapsat do jejich evidence. Vyvstává tedy otázka, jak při zápisu do evidence naložit s fondy, z jejichž statutů otázka počtu či jednání správců nyní nevyplývá. Důvodová zpráva ve vztahu k dosavadním fondům zmiňuje pouze situaci plurality správců, přičemž v takovém případě se má zapsat způsob jednání vyplývající z § 1428 či 1454 OZ (tedy současné jednání majority správců, popř. jednání obou správců najednou ve speciálním případě, je-li jedním z nich i zakladatel či obmyšlený).[37] Zapisuje se tedy v zásadě nynější zákonný stav a je tedy třeba pochybovat o tom, zda byl legislativní zásah skutečně nezbytný. Nebude-li ze znění statutu dosavadního fondu možné určit, jaký je počet svěřenských správců, bude před samotným zápisem zřejmě nutné navrhnout soudu jeho úpravu.[38]

 

Skutečný majitel majetku bez majitele

 

Novela však není jediným zákonem,[39] který od příštího roku přinese změny v zákoně o veřejných rejstřících.[40] Rejstříkový soud nově povede rovněž evidenci údajů o jménu, adrese, datu narození (rodném čísle) a státní příslušnosti tzv. skutečných majitelů právnických osob a svěřenských fondů a údaj o skutečnosti zakládající toto postavení skutečného majitele (k tomu viz dále).[41] Tyto údaje se nebudou poskytovat spolu s opisem zápisu z veřejného rejstříku ani se nebudou uveřejňovat, ale budou zpřístupněny jen zapsané „osobě“ a obdobným státním orgánům jako neveřejné údaje o svěřenských fondech.[42] I v této evidenci budou notáři hrát svou roli. Soud zapíše údaje o skutečném majiteli vyplývající z notářského zápisu, aniž by zkoumal cokoliv nad rámec splnění zákonných náležitostí zápisu.[43] Také v tomto případě bude možný i přímý zápis notářem, a to za obvyklých podmínek – zejména je nutné, aby zapisující notář sepsal i všechny podkladové notářské zápisy.[44] Ačkoliv za zápis do této evidence je od roku 2019 stanoven poplatek ve výši 1 000 Kč, svěřenské fondy jsou od něj zcela osvobozeny.[45]

 

I vzhledem k tomu, že notáři (či advokáti) mohou být dle zákona „proti praní špinavých peněz“[46] povinnými osobami,[47] je vhodné poukázat na definici termínu skutečného majitele, kterým je „fyzická osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodují vliv“.[48] V případě svěřenského fondu se konstruuje vyvratitelná domněnka, že jím je zakladatel, správce, obmyšlený, osoba, v jejímž zájmu byl fond založen, popř. osoba s právem dohledu nad fondem.[49] Čtenář si jistě povšimne, že zákon přílišný návod, jak skutečného majitele určit, nedává. Po vyčlenění majetku do fondu má totiž zpravidla největší „vliv“ soud. Nezáviděníhodné postavení má svěřenský správce, který má zákonnou povinnost zaznamenávat a dlouhodobě uchovávat údaje ke zjištění a ověření totožnosti skutečného majitele a zapisovat je do výše zmíněné evidence.[50] Důvodem k tomu je i to, že transakce prováděné „subjektem“ bez známého skutečného majitele mohou být považovány za podezřelé.[51] Stranou ponechme samotnou absurditu spočívající ve vyhledávání skutečného majitele majetku, který byl do fondu vyčleněn jako majetek bez pána a dle doktríny nepatří nikomu.

 

Zhodnocení změn

 

Faktem je, že svěřenský fond nemá už od svého uvedení do českého právního řádu na růžích ustláno a netěší se příliš dobré pověsti.[52] Je jistě pravda, že i svěřenské fondy či trusty – ostatně jako jakýkoliv právní institut – mohou sloužit nekalým účelům.[53] Jelikož však doposud není znám případ jejich vážnějšího zneužití, patrně jde spíše o strach z neznámého a kontinentálnímu právu cizího prvku.

 

Nová právní úprava především zásadně omezila anonymitu jako jednu ze základních výhod[54] konstruktu svěřenských fondů jako takového, byť hlavně ve vztahu vůči státním orgánům. Ač je pochopitelná snaha o kontrolu, není požadavek anonymity nijak nelegitimní. Zejména v rámci testamentárního rodinného využití jde zpravidla o navýsost soukromé záležitosti, kde může být průlom státu do osobní sféry negativně pociťován.

 

Již dosavadní právní úprava se svou administrativní náročností (zejm. požadavkem statutu ve formě notářského zápisu) vzdalovala nejen od common law trustu (kde postačuje pouhé vyjádření úmyslu vytvořit trust, a to ne nutně písemnou formou[55]), ale i od své quebecké „smíšené“ předlohy. Přesto měl institut svěřenského fondu potenciál stát se běžně užívaným flexibilním nástrojem správy rodinného majetku. Nově zavedená opatření a zejména další administrativní nároky však takové všední využití učiní těžkopádnějším, nákladnějším a pro zájemce nutně také méně atraktivním.

 


[1] Zákon č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony (dále jen „Novela“).

[2] Účinnost změn je od 1. 1. 2018. Novela, čl. X.

[3] Viz Horn, K. Praktické aspekty svěřenského fondu ve světle návrhu urgentní novely občanského zákoníku. Ad notam, 2015, č. 1, s. 9–14.

[4] Dle sdělení Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (který je dle § 12 odst. 1 zák. č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, místně příslušným správcem daně, neboť svěřenský fond nemá sídlo a ani jinak nelze určit místní příslušnost) bylo ke dni 24. 2. 2017 registrováno 315 svěřenských fondů. Je však možné, že existují i fondy, které dosud svou zákonnou povinnost registrovat se k dani nesplnily.

[5] Novela, čl. I, bod 16–18; § 1451 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“).

[6] Novela, čl. I, bod 18; § 1451 OZ.

[7] Má se přiměřeně použít § 164 odst. 1 věta první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“): „(…) soud usnesením vyrozumí každého, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení za to, že je zůstavitelovým dědicem, o jeho dědickém právu a poučí ho o tom, že může dědictví odmítnout, a jaké jsou náležitosti a následky odmítnutí dědictví“.

[8] Stejně i důvodová zpráva k Novele, k čl. VII bodu 2: „(…) obsahem [usnesení] je vyrozumění svěřenského správce o tom, že vznikl svěřenský fond, jehož správy se má ujmout, a o jeho právech v řízení o pozůstalosti, v jehož rámci se rovněž rozhoduje o majetku vyčleněném do svěřenského fondu. Postavení svěřenského správce v řízení o pozůstalosti je tedy obdobné postavení dědice, avšak pouze v rozsahu, v jakém to neodporuje povaze správy svěřenského fondu a vůli zůstavitele. V úvahu tedy z povahy věci nepřipadá například právo svěřenského správce dědictví odmítnout.

[9] Novela, čl. VIII, bod 2; § 164 ZŘS. Viz také důvodová zpráva k Novele, k čl. VII bodu 2.

[10] Novela, čl. IX, bod 16; § 118a odst. 2 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „ZoVR“).

[11] Novela, čl. I, bod 22; § 1474 OZ.

[12] Novela, čl. I, bod 21; § 1457 OZ.

[13] Srov. § 1463 odst. 1 OZ.

[14] Např. § 1466 odst. 1 OZ a § 95 ZŘS.

[15] Novela, čl. II, bod 4–5, čl. X.

[16] Novela, čl. II, bod 3, čl. X.

[17] Novela, čl. IX, bod 1: „Na konci názvu zákona se doplňují slova ‚a o evidenci svěřenských fondů’ “.

[18] Případné pokuty dle § 104 ZoVR však nezatěžují majetek fondu, ale svěřenského správce. Viz Novela,  čl. IX, bod 6; § 65a odst. 3, 4 ZoVR a Novela, čl. IX, bod 16; § 118a odst. 5, 6 ZoVR.

[19] Novela, čl. IX, bod 6; § 65d písm. a)–f) ZoVR.

[20] Novela, čl. IX, bod 6; § 65a odst. 5 ZoVR.

[21] Souhlas musí být uveden ve veřejné listině, popř. musí být dán s úředně ověřeným podpisem. Dle Novely, čl. IX, bod 6; § 65e odst. 1 a § 12 věta druhá ZoVR.

[22] Novela, čl. IX, bod 6; § 65d písm. g)–i) a § 65e odst. 1 ZoVR.

[23] Novela, čl. IX, bod 6; § 65e odst. 1 ZoVR.

[24] Novela, čl. IX, bod 6; § 65e odst. 2 ZoVR.

[25] Jde o soudy, orgány činné v trestním řízení, správce daně, zpravodajské služby, ČNB, NKÚ atp. Viz Novela, čl. IX, bod 6; § 65e odst. 3 ZoVR.

[26] Novela, čl. 7–15; § 66 ZoVR.

[27] Hollmann, J. Co se změní v úpravě svěřenského fondu? Právní rádce, 2016, č. 12, s. 34–36. Je však potřeba zopakovat, že většina listin veřejně dostupná nebude, neboť lze očekávat, že budou obsahovat údaje bránící jejich uveřejnění dle § 65e odst. 2 ZoVR.

[28] Novela, čl. IX, bod 16; § 118a odst. 2 ZoVR.

[29] Tamtéž. Je otázkou, zda by z důvodů možné absence, nebo naopak mnohosti správců nebylo vhodnější obdobně jako v případě daňového řízení založit místní příslušnost jednoho konkrétního krajského soudu pro veškeré svěřenské fondy inter vivos.

[30] Novela, čl. IX, bod 16; § 118a odst. 1 ZoVR.

[31] Novela, čl. IX, bod 6; § 65e odst. 2 ZoVR.

[32] Současné nastavení informačního systému veřejných rejstříků (ISVR) totiž zápis bez vložení podkladového notářského zápisu do „veřejné“ sbírky listin neumožňuje. Dle názoru autora jde však pouze o technickou překážku, která si vyžádá úpravu systému, neboť ZoVR po Novele přímý zápis notářem výslovně předpokládá (srov. Novelu, čl. IX, bod 16; marginální rubrika části čtvrté ZoVR). Ustanovení § 114 odst. 1 věta druhá ZoVR požaduje vložení elektronického stejnopisu podkladového notářského zápisu do sbírky listin. Avšak § 118a ZoVR zakládá subsidiaritu úpravy pro přímý zápis notářem pro zápis svěřenských fondů, jen není-li to z povahy věci vyloučeno. Zákaz uveřejnění takový postup vylučuje, a tak bude podkladový notářský zápis buď založen dle § 114 odst. 2 jen do soudního spisu, nebo – půjde-li o listinu, která do sbírky listin založena být musí (zpravidla statut; srov. § 66 písm. a) ZoVR) – bude mít povahu obdobnou listinám znepřístupněným ve veřejném zájmu dle § 68 ZoVR.

[33] Novela, čl. III, bod 2–3; § 11 odst. 1 písm. l), o) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZoSP“).

[34] Novela, čl. I, bod 19–20; § 1452 OZ.

[35] Jeden zdroj (viz Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. Občanský zákoník: komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1220–1221) má za to, že úprava § 1428 OZ hovoří pouze o tvorbě vůle, přičemž na účet fondu může jednat každý správce sám. Dle jiného výkladu (viz Pihera, V. Díl šestý. Správa cizího majetku. In: Spáčil, J. et al. Občanský zákoník: komentář. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1200) je upravena nejen tvorba vůle, ale i způsob jednání navenek, tedy že jednat musí většina správců. Pro tento druhý výklad svědčí znění čl. 1332 quebeckého občanského zákoníku (ze kterého česká úprava takřka beze změny čerpá), dle kterého v případě více správců může jednat většina z nich, ledaže jednání či právo vyžaduje, aby jednali jednomyslně nebo v (jiném) určeném poměru: „Where several administrators are charged with the administration, a majority of them may act unless the act or the law requires them to act jointly or in a determinate proportion.“ Jasná je situace pouze v případě, pokud je správce současně zakladatelem či obmyšleným, neboť pak musí dle výslovného znění § 1454 OZ svěřenský fond mít ještě správce dalšího a tito správci musejí právně jednat společně.

[36] Důvodová zpráva k Novele, k čl. I, k bodům 11 a 12.

[37] Tamtéž.

[38] Dle § 1469 odst. 2 OZ „lze-li ve shodě s původním úmyslem zakladatele účelu svěřenského fondu dosáhnout nebo mu lépe prospět změnou statutu fondu, soud statut upraví”.

[39] Je jím také zákon č. 368/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „Novela AML“).

[40] O Novele AML více např. Procházka, J., Babjaková, R. Novela AML zákona: Nové povinnosti pro povinné osoby a zřízení evidence údajů o skutečných majitelích. Epravo.cz: Váš průvodce právem [online]. 2014 [cit. 28. 2. 2017]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/novela-aml-zakona-nove-povinnosti-pro-povinne-osoby-a-zrizeni-evidence-udaju-o-skutecnych-majitelich-105187.html.

[41] Novela AML, čl. IV; §118b a násl. ZoVR.

[42] Novela AML, čl. IV; § 118g ZoVR.

[43] Novela AML, čl. IV; § 118h odst. 7 ZoVR.

[44] Novela AML, čl. IV; § 118j ZoVR.

[45] Novela AML, čl. XII, bod 1–2 a čl. XIII; § 11 odst. 9 písm. b) a položka 24a přílohy ZoSP.

[46] Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „Zákon AML“).

[47] § 2 odst. 1 písm. g) Zákona AML.

[48] § 4 odst. 4 Zákona AML.

[49] § 4 odst. 4 písm. c) Zákona AML.

[50] § 29b odst. 2–4 Zákona AML.

[51] Pokud jde o činnosti, které mohou zastření totožnosti skutečného majitele napomáhat dle § 6 odst. 1 písm. g) Zákona AML. Podezřelé transakci podléhají ohlašovací povinnosti a mohou být pozdrženy.

[52] Viz např. Otázky Václava Moravce. Česká televize, 19. 1. 2014. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/214411030500119. Zde moderátor hovoří o svěřenských fondech jako o formě vyskytující se v anglosaských zemích, kterou ale není možné převést do českého práva. Dodává, že způsob regulace v těchto zemích je větší než regulace v České republice a že „se nám to vymstí“. Prof. Helena Válková jako (tehdy ještě teprve) kandidátka na post ministryně spravedlnosti zde o svěřeneckých (sic) fondech uvádí, že existují dvě různé skupiny názorů, přičemž jedna poukazuje na nebezpečí související např. s anonymním vlastnictvím akcií a druhá oponuje, že jde jenom o nepochopení problému. Prof. Válková pak dále hovoří o nutnosti analyzovat dopady nového kodexu a následně připravit příslušné novely. Konkrétně u svěřenského fondu pak považuje určité úpravy za nutné.

[53] Jak popisuje např. Braun, A. Riziko zneužití trustu, poučení z italské zkušenosti. In: Tichý, L. (ed.). Svěřenský fond a trust – jejich fungování v mezinárodním srovnání. Praha: Centrum právní komparatistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy, 2016. Je však nutné poukázat na to, že autorka zde hovoří spíše o ochraně zájmu věřitelů, nepominutelných dědiců a třetích stran s trustem jednajících. Mnohé tam uvedené jednání lze označit spíše za neetické než nelegální. Článek navíc popisuje italskou situaci, kde není trust uzákoněn a užívá se jeho uznání cestou mezinárodního práva soukromého.

[54] Jak o tom opakovaně mluví Hampel, P. Svěřenský fond jako nástroj podnikání. Rekodifikace & praxe, 2016, č. 1, s. 10–13.

[55] Slovo trust dokonce není třeba vůbec použít. Soud uznal vznik trustu i v případě, kdy majitel účtu své partnerce pouze ústně sdělil, že „peníze jsou stejně tak moje jako tvoje“ – srov. Paul v. Constance [1977] 1 WLR 521, 531.