Střípky z historie 50.
Střípky z historie 50.
Pod titulkem „Vzácný odkaz Jonákově nadaci“ informoval časopis Právník v roce 1900 o tom, že „zvěčnělý pražský notář pan Bedřich Adam, jenž v posledním svém pořízení štědře vzpomněl sobě na různé spolky dobročinné, získal sobě též vděk chudých právníků pražské fakulty, odkázav Jonákově nadaci značnou částku 8 000 K“. Zmiňovanou nadaci založil v roce 1853 právník, národohospodář, profesor Karlo-Ferdinandovy univerzity Eberhard Antonín Jonák (1820–1879), chudým studentům práv pak financovala obědy. Podle zprávy Pomocného spolku nadace Jonákovy v předcházejícím roce 1899 spolek „poskytl nemajetným posluchačům české fakulty právnické bezplatně 10.671 obědů a 15 večeří štědrovečerních dílem a to sumou 2.580 zl. 05 kr. nákladem svým, dílem na účet nadace Jonákovy, která 1 180 zl. za ně utratila“. Podle citované zprávy „za 15 roků trvání svého vydal spolek za obědy nemajetným posluchačům práv udělené 35.990 zl. 15 kr.“.
•
Nejstarší listina sepsaná veřejným notářem v Portugalsku je datována dnem 12. srpna 1214. Vyhotovil ji notář Martim Martins, který působil v Guimarães. Více o portugalském veřejném notariátu a notářských instrumentech ve 13. století přináší publikace Bernarda Sá Nogueiry Portugaliae Tabellionum Instrumenta – Documentação Notarial Portuguesa 1214-1234 (Lisabon 2005).
•
V roce 1877 konala pražská notářská komora disciplinární řízení ve dvanácti věcech. V jednom případě byl notář napomenut, „v 5 případech nevidělo se komoře pro nedostatek trestného činu zakročiti, jednu stížnost vzala strana zpět, a o jedné nebylo dosaváde rozhodnuto, ve dvou případech prohlásila se komora za nepříslušnou a postoupila ta která oznámení jiným úřadům, v jednom případě týkajícím se disciplinárního řízení proti not. kandidátům v případě neslušného způsobu psaní, zamítla komora zakročení, načež c. k. vrchní zemský soud sám disciplinární nález vydal a komorou kandidátovi dodati dal“. Komora řešila i případ ohně v kanceláři notáře, „při čemž však shledáno, že notář žádné viny na vyjití ohně neměl a že spisy notářské nebyly poškozeny“.
•
Historikem kanadského notářství byl na přelomu 19. a 20. století Joseph-Edmond Roy (1858–1913). Tento notář, historik, politik a publicista vydal v letech 1899–1902 čtyřsvazkovou monografii Histoire du notariat au Canada depuis la fondation de la kolonie jusqu´à nos jours. V letech 1909–1912 byl Joseph-Edmond Roy prezidentem notářské komory, v letech 1898–1913 šéfredaktorem časopisu Revue du notariat. Kromě citovaných dějin notářství vydal v letech 1897–1904 pětisvazkovou Histoire de la seigneurie de Lauzon. Třetí svazek Histoire du notariat au Canada depuis la fondation de la colonie jusqu´à nos jours je dostupný z: http://bibnum2.banq.qc.ca/bna/numtxt/195701-3.pdf.
•
Časopis Právník přinesl v roce 1909 ve dvou pokračováních článek JUC. Antonína Hassmanna Soukromé ústní testamenty podle práva rakouského. Jednou z otázek, jíž se autor zabýval, byla problematika výslechu svědků posledního pořízení. „Nesluší svěřiti toto slyšení svědků notáři jako soudnímu komisaři,“ uvádí autor a argumentuje mimo jiné též právněhistoricky: „Ani v dobách největšího rozkvětu notářství nepříslušelo notářům vyslýchati svědky přísežné ani nepřísežné a to ani v řízení nesporném. Tím méně náležela jim tato funkce v časech, kdy instituce jejich živořila, v dobách, jež našemu patentu nespornému předcházely.“ Podle autora se ostatně k názoru, že výslech přísluší soudu, přihlásila i soudní praxe. Antonín Hassmann vychází z dobových reálií a dovozuje, že „k ústnímu pořízení dojde zejména, bude-li zůstavitel neznalý písma, což dle statistických údajů našich bude už zřídka – snad nejspíše ještě v Haliči,“ nicméně jeho pojednání si zaslouží i dnes pozornost s ohledem na privilegované závěti.
JUDr. PhDr. Stanislav Balík,
člen redakční rady Ad Notam
- Štítky:
- 2018