Magdalena Pfeifer: Dědický statut – právo rozhodné pro přeshraniční dědické poměry

Magdalena Pfeifer:

Dědický statut – právo rozhodné pro přeshraniční dědické poměry

Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, 228 s. ISBN 978-80-7552-798-1

 

V edici Právní monografie nakladatelství Wolters Kluwer ČR, a. s. vydalo na první pohled nenápadnou, ale o to zajímavější (po obsahové stránce) monografii doc. JUDr. Mgr. Magdaleny Pfeiffer, Ph.D., která se mezinárodnímu právu soukromému věnuje řadu let, pravidelně přednáší jak v tuzemsku, tak i v zahraničí, podílela se na řadě odborných publikací, a v poslední době obrátila svůj profesní zájem i na problematiku dědických poměrů se zahraničním prvkem. Autorka přehledně rozdělila materii vedle Úvodu, ve kterém se zabývá vymezením pojmu mezinárodní právo soukromé a mezinárodní prvek (v dědických věcech), a Závěru, do tří samostatných kapitol.

V úvodní kapitole nazvané Kolizní úprava dědických poměrů s mezinárodním prvkem je obsažen výklad základních pojmů mezinárodního práva soukromého. Autorka „uživatelsky přívětivou“ formou seznamuje čtenáře s úpravou dědického statutu (jednotného a štěpeného) a hraničních určovatelů pro dědické poměry, přičemž neopomíjí i historické souvislosti spojené s přijetím toho kterého hraničního určovatele. Zdůrazňuje, že s ohledem na postupující proces globalizace a s přihlédnutím k větší flexibilitě je „klasický“ hraniční určovatel státní příslušnosti (lex patriae), alespoň v rámci kontinentální právní úpravy, stále více opouštěn a nahrazován hraničním určovatelem obvyklého pobytu. Obvyklý pobyt je klíčovým kritériem v nařízení o dědictví a díky své fakticitě (podstatné pro jeho objasnění jsou skutkové, a nikoliv jen právní okolnosti) a obsahové flexibilitě, jak zdůrazňuje autorka, vhodně reflektuje potřeby globalizovaného a migrujícího světa. Autorka se podrobněji zabývá vymezením obvyklého pobytu podle nařízení o dědictví, včetně některých problematických případů jeho určení (např. u osob, které z ekonomických či profesních důvodů odešly za prací do jiného státu, nebo které pobývají střídavě na území několika států). Součástí této kapitoly je též výklad zpětného a dalšího odkazu, výhrady veřejného pořádku v mezinárodním právu dědickém, předběžné otázky a principy zjišťování a používání cizího práva. Následující kapitola Prameny úpravy mezinárodního dědického práva je vnitřně rozčleněna do tří částí. Vedle vnitrostátních pramenů (zákona o mezinárodním právu soukromém) autorka podrobuje detailní analýze mezinárodní smlouvy v oblasti mezinárodního dědického práva, jak mnohostranné (které ovšem až na jednu smlouvu nejsou pro Českou republiku závazné), tak obzvláště dvoustranné smlouvy o právní pomoci, které byly dříve uzavřeny zejména s bývalými socialistickými státy.

Třetí část této kapitoly je věnována samotnému nařízení o dědictví, historii jeho vzniku, časové, věcné a územní působnosti tohoto nařízení, základním principům nařízení a vztahu nařízení o dědictví k jiným evropským nařízením či mezinárodním smlouvám.

Do závěrečné kapitoly, nepočítám-li Závěr, nazvané Dědický statut dle nařízení o dědictví je, alespoň podle mého názoru, pojata nejvýznamnější materie celé publikace. Mám především na mysli dědický statut (oblast jeho působnosti) a jeho volbu (výslovnou, konkludentní nebo fiktivní) a dědický statut v případě absence volby práva. Volba rozhodného práva pro právní poměry dědické (professio iuris) byla dosud v oblasti mezinárodního dědického práva spíše sporadická a umožnění této volby v nařízení o dědictví do značné míry usnadňuje plánování pozůstalosti se zahraničním prvkem. Pro nalezení vhodného řešení právního poměru se zahraničním prvkem je také velmi důležitý právní rozbor interlokální a interpersonální kolize právních řádů a analýza zvláštních kolizních norem pro přípustnost a věcnou platnost pořízení pro případ smrti.

Autorka se v Závěru naprosto přiléhavě vyjádřila, že přes veškerou snahu usnadnit přeshraniční dědění zůstává pozůstalostní řízení s mezinárodním prvkem i v režimu nařízení o dědictví velmi komplikovanou agendou. S tímto názorem se zcela ztotožňuji. Nicméně se autorka podle mého názoru vypořádala s velmi náročnou materií na výbornou. Shrnu-li, tak tato publikace je zajímavou a veskrze užitečnou pomůckou jak při plánování pozůstalosti (estate planning) se zahraničním prvkem (zejm. při pořízení pro případ smrti), tak i při stále se zvyšujícím počtu přeshraničních pozůstalostních řízení.

 

JUDr. Jiří Svoboda,

notář v Praze