Střípky z historie 51.

Střípky z historie 51.

 

Jedním z věrných posluchačů a příznivců náboženského a politického reformátora a vládce ve florentské Republice sv. Ambrože v letech 1494–1498 Girolama Savonaroly (1452–1498) byl i florentský veřejný notář Lorenzo Violi (1464–?). Ten stenograficky zaznamenal a uchoval Savonarolova kázání, která jsou dnes důležitým historickým pramenem. V roce 1543 byla Savonarolova kázání vydána v Benátkách pod názvem Zásadní kázání: Nově pečlivě vypravená (Prediche quadragesimali: Novissimamente con diligentia corrette) s odkazem na Violiho editorství. Citovaná publikace je k dispozici v Moravské zemské knihovně ve fondu starých tisků.

Platnost alografní poslední vůle posuzovaly v roce 1897 ve shodě postupně c. k. okresní soud v Hořovicích, c. k. vrchní soud zemský pro království České a c. k. nejvyšší soud. Neplatnost testamentu byla namítána z toho důvodu, že jej „podepsali všichni tři svědkové vlastní rukou, Karel Š. pak ke všem podpisům připojil dodatek: ‚svědek poslední vůle‘“. Žalobce měl za to, že „svědkové František P. a Antonín K. sami toto poznamenání ku svým podpisům nepřičinili, ač prý toho zákon výslovně požaduje“. C. k. nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 13. 7. 1897, č. 8496, zdůraznil, že „nechce-li žalobce připustiti, že testament Marie C. jako písemný testament uznán byl, platil by ten jako ústní, poněvadž testament ten opatřen jest všemi náležitostmi §§. 585 a 586 ob. z. obč. ježto Marie C. prohlásila svou poslední vůli v přítomnosti tří způsobilých svědků a ježto, jak ze závěrečné poznámky svědka Karla Š. na jevo jde, neměla v úmyslu učiniti toliko písemný, nýbrž vůbec platný testament“.

Brněnský rodák Alois Bahr (1834–1898) vystudoval nižší gymnázium v Praze, vyšší gymnázium a právnickou fakultu ve Vídni. Po službě u finanční prokuratury působil v letech 1863–1896 jako notář v Linci. Bahr byl činný v notářské samosprávě, stal se i prezidentem Notářské komory v Linci. Kromě toho se věnoval komunální a zemské politice, názorově patřil k liberálům. Alois Bahr vykonával funkce též v různých obchodních korporacích a peněžních ústavech, byl tak např. viceprezidentem Banky pro Horní Rakousy a Solnohradsko (Bank für Oberösterreich und Salzburg). V roce 1895 byl vyznamenán Řádem železné koruny III. třídy. Bahrovým synem byl hudební kritik Otto Bahr (1866–1927).

Nálezem c. k. nejvyššího soudu ze dne 28. 10. 1884, č. 11298, bylo vysloveno, že k „platnosti smlouvy, kterouž otec dceři své slibuje věno určitou sumou“ se vyžaduje „formy spisu notářského“. Žalobou proti otci se Františka provdaná Špačková domáhala vydání věna s tím, že sice spis měl zprvu sepsat c. k. notář Batěk v Hradci Králové, z toho však sešlo a namísto toho bylo sepsáno ujednání, které nemělo formu notářského spisu. Právní otázka zněla, zda smlouva o věno je druhem smlouvy svatební, vyžadující sepis notářem, či nikoliv. C. k. okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 4. 1884, č. 4795, žalobě poté, kdy shledal, že smlouva o věno byla uzavřena platně, vyhověl. K odvolání žalovaného „c. k. vrchní zemský soud v Praze rozhodnutím ze dne 29. 7. 1884 č. 13.796 rozsudek prvního soudu zrušil, žalobu bezvýminečně zamítl a žalobkyni k náhradě útrat sporu odsoudil“. C. k. vrchní soud zemský dovodil, že ujednání je naopak neplatné pro nedostatek předepsané formy. Shodně pak věc posoudil i c. k. nejvyšší soud, který citovaným nálezem dovolací stížnosi žalobkyně „místa nedal potvrdilv rozsudek vrchního soudu“.

Koncem roku 1925 bylo podle statistiky uveřejněné ve Věstníku ministerstva spravedlnosti č. 8/1926 v českých zemích zapsáno celkem 182 kandidátů notářství, z toho u notářské komory v Praze 72, v Brně 23, v Mostě 22, v Olomouci 16, v Hradci Králové 16, v Opavě 10, v Liberci 10, v Chebu 8 a v Českých Budějovicích 5. Pro srovnání přinesl časopis Česká advokacie též statistiku kandidátů advokacie, kterých bylo v témže roce zapsáno celkem 1 049, z toho u Advokátní komory v Čechách 809, u Moravské advokátní komory 199 a u Slezské advokátní komory 41.

 

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam