Podíl zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným a zastavení řízení o pozůstalosti

Předmětem tohoto článku je právní analýza situace, kdy zůstavitel byl ke dni své smrti společníkem ve společnosti s ručením omezeným (dále jen „společnosti“) a jeho podíl v této společnosti společně s jeho dalším majetkem je buďto bez hodnoty, nebo dosahuje tzv. nepatrné hodnoty ve smyslu § 154 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“).

Mgr. Karel Volný

Téma tohoto článku je vybráno záměrně z toho důvodu, jelikož se jedná o situace, které v praxi běžně nastávají a se kterými jsou notáři jako soudní komisaři povinni se vypořádat. Skutkový stav těchto případů přitom vykazuje velmi často podobné znaky:

1. Společnost, která určitou dobu, často i několik let, nevykazuje žádnou hospodářskou činnost, nemá ve sbírce listin doloženy účetní závěrky a veškeré finanční a daňové operace společnosti jsou velmi těžko dohledatelné (až téměř nedohledatelné).

2. Podíl v této společnosti se dědí nebo je zůstavitel jediným společníkem ve společnosti.[1]

3. (Jediný) společník je zároveň i jediným jednatelem společnosti.

4. Pozůstalost je značně předlužena a potenciální dědicové již u předběžného šetření soudního komisaře informují o tom, že chtějí dědictví odmítnout.

S ohledem na shora uvedené a na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení směřuje řízení k zastavení ve smyslu § 154 z. ř. s. za předpokladu, že ten, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele (dále jen „vypravitel pohřbu), souhlasí s nabytím veškerého majetku nepatrné hodnoty. V článku je tak dále řešena situace, kdy vypravitel pohřbu takovýto souhlas udělí, a otázkou zůstává, co přesně tato osoba ve vztahu k podílu zůstavitele ve společnosti nabývá.

Na začátek si dovolím pár krátkých poznámek k možnosti zastavení řízení ve smyslu § 154 z. ř. s. Dle tohoto ustanovení platí, že: „Zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.“ Termín majetek nepatrné hodnoty zákonodárce ani v občanském zákoníku, ani v zákoně o zvláštních řízeních soudních nijak blíže nedefinuje. Právní praxe dovodila, že tato výše se standardně pohybuje okolo částky 15 000–20 000 Kč, která odpovídá nákladů pohřbu.[2] Dále je podstatné zmínit, že ten, kdo se postaral o pohřeb (dále jen „vypravitel pohřbu“), není dědicem. Tato osoba není v řízení poučena o svém dědickém právu, neboť jí v řadě případů ani po zůstaviteli nesvědčí. Rozdílný je i právní titul, když vypravitel pohřbu nabývá majetek z pozůstalosti ex actu, na základě rozhodnutí soudu.[3] Dědic však nabývá dědictví na základě smrti zůstavitele a následného potvrzení ze strany soudu.[4] Odlišná je i odpovědnost za dluhy zůstavitele, když na vypravitele pohřbu nepřecházejí ani žádná pasiva pozůstalosti, neboť nabývá pouze výslovně vyjmenovaný majetek uvedený v rozhodnutí soudu. Naproti tomu dluhy zůstavitele obecně na jeho dědice přecházejí.[5]

Podíl ve společnosti jako majetek nepatrné hodnoty?

Co se týče charakteru majetku nepatrné hodnoty, je nutno v této souvislosti zmínit usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1995, č. j. 24 Co 16/95-22, ve kterém Městský soud v Praze dovodil, že: „nepatrnost majetku nelze posuzovat výhradně z hlediska jeho finančního vyjádření ke dni úmrtí zůstavitele. Existuje totiž majetek, jehož finanční hodnota nemusí být ke dni úmrtí vysoká, ale s jehož nabytím jsou spojeny pro nabyvatele velmi významné právní důsledky.“ Za takový typ majetku je pak nutno považovat i podíl v lidovém bytovém družstvu, jelikož jsou s tímto majetkem spojeny zásadní důsledky spočívající např. v možnosti získat členství v družstvu, koupit byt do osobního vlastnictví, nebo dokonce nabýt práva na užívání bytu přímo v důsledku nabytí členského podílu. V důsledku toho se nejedená o majetek nepatrné hodnoty, a řízení tedy není možné zastavit. V této souvislosti je možné nalézt určitou paralelu mezi podílem v lidovém bytovém družstvu a podílem ve společnosti s ručením omezeným, když i s tímto podílem se pojí velmi významné právní důsledky, jako např. vkladová povinnost, ručitelská povinnost, právo na zisk nebo korporační loajalita. Navíc v případě, kdy byl zůstavitel jediným společníkem ve společnosti, rozhoduje nabyvatel tohoto podílu zcela samostatně o veškerých změnách v této společnosti, a tedy i o tom, jakým směrem se bude společnost dále ubírat. Mám tedy za to, že shora uvedené závěry jsou plně aplikovatelné i na podíl zůstavitele ve společnosti za současné platné a účinné právní úpravy.

Vypravitel pohřbu jako právní nástupce?

Zákon o obchodních korporacích upravuje situaci smrti společníka, který byl vlastníkem podílu ve společnosti, zejména v § 42 odst. 1, § 211 a 212.

Obecná úprava aplikovatelná na všechny obchodní korporace obsažená v § 42 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), stanoví, že: „Smrtí nebo zánikem společníka přechází jeho podíl v obchodní korporaci na dědice nebo právního nástupce, ledaže společenská smlouva přechod zakáže nebo omezí. Zákaz nebo omezení přechodu podílu v akciové společnosti a v bytovém družstvu se zakazuje.“ Z toho vyplývá, že po smrti společníka může v rámci řízení o pozůstalosti nabýt podíl v obchodní korporaci pouze dědic nebo právní nástupce. Výše již bylo dovozeno, že vypravitel pohřbu není dědicem. Otázkou tedy zůstává, zda je vypravitel pohřbu právní nástupcem. Ačkoliv zákon o obchodních korporacích ani občanský zákoník nedefinují, kdo to právní nástupce je, právní doktrína jej chápe jako osobu, která vstupuje vůči třetím osobám do právního postavení svého právního předchůdce (auktora).[6] Právní nástupce tak nabývá všechna práva a povinnosti spojené s určitým právním postavením svého předchůdce, s určitým majetkem svého předchůdce. V intencích podílu ve společnosti to ovšem znamená, že nabytím podílu přistupuje nabyvatel ke společenské smlouvě společnosti a že ručí za dluhy společnosti do výše, v jaké není splněna jeho vkladová povinnost podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byl věřitelem vyzván k plnění. V případě plurality společníků pak ručí s ostatními společníky za tyto dluhy společně a nerozdílně do shora uvedené výše.[7] Nejvyšší soud již dovodil za právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013, že vypravitel pohřbu není právním nástupcem zůstavitele.[8] Jelikož v této otázce nedošlo po přijetí nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích k nijak zásadnímu posunu, mám za to, že vypravitel pohřbu není ani dědicem, ani právním nástupcem zůstavitele. Z tohoto důvodu tak na něj nemůže ve smyslu § 42 odst. 1 ZOK platně přejít podíl zůstavitele v obchodní korporaci.

Speciální úprava týkající se přechodu podílu ve společnosti, oproti obecné obsažené v § 42 odst. 1 ZOK, je pak dále obsažena v § 211, který se týká dědění podílu, a § 212 ZOK, který se týká uvolněného podílu. Jelikož vypravitel pohřbu není dědicem podílu, zaměřím se toliko na § 212 odst. 1 a 2 ZOK, který stanoví, že: „Podíl společníka, jehož účast zanikla jinak než převodem podílu, se považuje za uvolněný podíl. S uvolněným podílem společnost nakládá jako zmocněnec a naloží s ním podle § 213 nebo 215.“ Ačkoliv je textace toho ustanovení nepřesná,[9] je novelou zákona o obchodních korporacích, a to zákonem č. 33/2020 Sb. účinným od 1. 1. 2021 upravena tak, že slova jinak než převodem jsou nahrazena slovy bez právního nástupce. K této změně přistoupil zákonodárce z toho důvodu, že „dle textace ustanovení tak uvolněný podíl vzniká i v případě, kdy společníkova účast zanikla jeho smrtí či jeho zánikem, ale současně přešla na právního nástupce... V těchto případech nicméně stejně jako v případě převodu podílu vstupuje na místo bývalého společníka jeho právní nástupce (nový společník) a je z povahy věci vyloučeno, aby vznikl uvolněný podíl a s tím související právo bývalého společníka na vypořádací podíl (srov. rovněž navrhovanou změnu § 36 a důvodovou zprávu k němu). Napříště se proto pravidlo zpřesňuje.“[10] Jelikož se tedy jedná o zpřesnění dosavadního pravidla přechodu podílu na dědice, resp. právního nástupce, neupravuje § 212 ZOK přechod podílu odlišně od § 42 odst. 1 ZOK. Za této situace tak platí shora uvedené závěry.

Právo na vypořádání?

Pokud tedy vypravitel pohřbu není dědicem ani právním nástupcem zůstavitele, nepřechází na něj podíl zůstavitele; tento podíl se stává uvolněným podílem, se kterým je společnost jakožto zmocněnec povinna naložit ve smyslu § 213–215 ZOK. Dle § 36 odst. 1 ZOK platí, že: „Při zániku účasti společníka v obchodní korporaci za jejího trvání jinak než převodem podílu nebo udělením příklepu v řízení o výkonu rozhodnutí vzniká společníkovi nebo jeho právnímu nástupci právo na vypořádání (dále jen ‚vypořádací podíl‘), ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.“ Tak jako v případě § 212 ZOK i zde přistoupil zákonodárce ke změně, když zákonem č. 33/2020 Sb. účinným od 1. 1. 2021 toto ustanovení zpřesnil tak, že: „Při zániku účasti společníka v obchodní korporaci za jejího trvání bez právního nástupce vzniká právo na vypořádání (dále jen ‚vypořádací podíl‘), ledaže jiný právní předpis stanoví jinak.“ Jelikož jiný právní předpis v této souvislosti ničeho nestanoví, vzniká vypraviteli pohřbu právo na vypořádání, kdy stanovení výše tohoto práva je odvislé od společenské smlouvy a účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci.[11] Toto právo pak lze zahrnout do aktiv pozůstalosti a vydat jej vypraviteli pohřbu.

Jak naloží společnost s podílem, ve které byl zůstavitel jediným společníkem i jednatelem?

Tím, že notář jako soudní komisař projedná v rámci řízení o pozůstalosti vypořádací podíl, který vydá vypraviteli pohřbu, je z pohledu řízení o pozůstalosti vyhověno liteře zákona. Dosti podstatnou otázkou ovšem zůstává, jak má společnost, ve které byl zůstavitel jediným společníkem i jednatelem, s uvolněným podílem ve smyslu § 213–15 ZOK naložit, když zde není žádné osoby, která by za ni mohla její vůli projevit. Navíc žádné třetí osobě není možné uložit povinnost, aby podíl v takové společnosti nabyla.

Za takové situace se jeví jako nejpraktičtější (a dle mého soudu jediný možný) postup – likvidace společnosti. Dle § 211 odst. 2 o. z. platí, že: „klesne-li počet členů korporace pod počet stanovený zákonem, soud ji i bez návrhu zruší a rozhodne o její likvidaci. Nejprve jí však poskytne přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy.“ Ve smyslu § 11 odst. 1 ZOK platí, že společnost s ručením omezením může mít jediného společníka. Zákon tedy stanoví pro tuto společnost minimální počet společníků – 1. Pokud tady není právní nástupce zůstavitele a uvolněný podíl ve smyslu § 212 ZOK nepřechází na společnost, není zde žádný nový společník. V takovém případě tedy klesl počet společníků pod zákonem stanovený počet, na nulu, a soud společnost i bez návrhu zruší a nařídí její likvidaci.

• Štítky:
• 2020