Střípky z historie 58.


Otcem slavného olomouckého nakladatele a vydavatele Romualda Prombergera (1856––1932) byl notář Romuald Promberger starší. Ten byl i jedním z prvních notářů, jmenovaných podle notářského řádu z roku 1850. Během svojí právnické praxe Romuald Promberger st. působil v řadě míst v Čechách. Před rokem 1850 byl právním (justiciárem) v Přim­dě, pak c. k. soudním adjunktem v rodné Polné. Jako notář vystřídal Přibyslav, Polnou, Přelouč a Náchod. Romuald Prom­berger byl vlastencem a od poloviny 40. let přispěvatelem na činnost Muzea království Českého, čímž se ocitl ve společnosti dalších notářů, kteří muzeum podporovali, Josefa Durase, Adolfa Hájka, Františka Pavlovského a Antonína Špolce.

•

Ve třech instancích byla v letech 1892–1893 řešena pozůstalostní věc, jež se odvíjela od poslední vůle následujícího znění: „Ježto jsou moji synové Václav a Matěj B. otcovským i mateřským podílem odbyti, ponechávám svou dceru Cecílii za dědičku povšechnou, vyhražuje sobě pouze k volné dispozici pozemky ležící u Lipovic, pocházející od živnosti č. pop. 16.“ Dědicové uzavřeli dohodu, dle níž lipovické pozemky připadly všem dědicům z ideální jedné třetiny, ostatní pozůstalost pak dceři Cecílii. Otevřena zůstala otázka, kdo bude odpovídat za pasiva dědictví, tj. případné dluhy váznoucí na pozemcích a náklady léčení a pohřbu. C. k. okresní soud v Prachaticích dospěl k závěru, že Cecílie je univerzální dědičkou a jako taková odpovídá za veškerá pasiva. C. k. vrchní soud zemský v Praze pak rozhodl, že bratři Václav a Matěj jsou pouhými odkazovníky, proto odpovídají za případné dluhy na pozemcích, jinak nese pasiva Cecílie. C. k. nejvyšší soud pak rozhodnutím ze dne 20. 6. 1893, č. 7165, zavázal všechny dědice k pasivům dědictví podle jejich nabytých podílů. Uzavřel, že bratry nelze považovat za odkazovníky, neboť v tomto směru chybělo „opatření zůstavitelovo“, nabyli proto podíly na pozůstalosti „z důvodu zákonného práva dědického“.

•

Jako notář v uruguayské Floridě začínal Faustino Harrison (1900–1963). Již v mládí se Harrison stal členem Národní strany (Partido Nacional), svoji politickou kariéru završil na sklonku života jako prezident Národní rady vlády (Consejo Nacional de Gobierno) v letech 1962–1963. Proslul větou: „A la democracia hay que darle vacaciones“ (Demokracie by měla dostat prázdniny), která vypovídá o dobové situaci v Uruguaji a Harrisonových politických názorech.

•

Pod titulkem Výhrůžky na distanc referovaly dne 8. března 1889 Národní listy v rubrice Ze soudní síně o odsouzení osmačtyřicetileté švadleny Anny B. S tou byl rozveden notář Jan B. ze Sásdu v Uhrách, který po rozvodu vychovával i společnou, v době procesu sedmnáctiletou, dceru Marii. „Anna B. nedovedla v sobě potlačiti rozhořčení nad rozhodným krokem manželovým, jímž ztratila rodinu a bezstarostné živobytí, a opovídala se čas od času manželu svému nepřívětivými dopisy, kteréž zasílala své dceři do Sásdu, s tím úmyslem a také vždy výslovným přáním, aby dcera obsah listu otci sdělila,“ jednou tak ale napsala, že nemůže snášet výčitky sestry, které nevracela dluh proto, že ji o 300 zlatých „bídný ten cizoložník“ připravil. Vyhrožovala, že připraví notáře o zrak a že po Dušičkách se o tom bude vědět. Notář z obavy, že žena výhrůžku skutečně naplní, se obrátil na pražskou policii, která dne 31. října 1888 Annu B. zatkla. Soud uznal Annu B. vinnou zločinem veřejného násilí a s ohledem na řadu polehčujících okolností ji odsoudil k trestu desetidenního prostého žaláře.

•

Úřední list c. k. okresního hejtmanství v Táboře zveřejnil v roce 1874 vyhlášku c. k. okresního soudu v Táboře, podle níž „podle nařízení c. k. ministerstva spravedlnosti ze dne 4. června 1874 č. 9785 p. Františkovi Giřičkovi, c. k. notáři v Táboře za povinnost uloženo jest, aby alespoň jednou každého měsíce v městysi Chejnově úřadoval a tento c. k. pan notář se na tom ustanovil, vždy druhé úterý každého měsíce do Chejnova dojížděti“. Notář Giřička byl ještě o deset let později kritizován v Národních listech, že patří mezi ty, kdož „hyzdí staroslavný náš Tábor“ tím, že užívá dosud pouze německého razítka.

JUDr. PhDr. Stanislav Balík,

člen redakční rady Ad Notam

 

Zpět