Institut závěti v italském právu

JUDr. Martina Sáblíková

 

 

Dne 4. 7. 2012 bylo vydáno nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení (dále jen „nařízení“), přijaté Evropským parlamentem a Radou EU dne 4. 7. 2012 ve Štrasburku, které se stalo závazným a přímo použitelným v členských státech EU v souladu se Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie, které vstoupilo v platnost 17. 8. 2015. Nařízení zavedlo princip, že o majetku téhož zůstavitele se má uskutečnit vždy jediné dědické řízení, aby se vyloučila duplicita projednávání dědictví.

V rámci tohoto nařízení jsou vymezeny dědické tituly, kterými jsou dědická smlouva, společné závěti a závěti. V jednotlivých členských státech Evropské unie je však dědické právo upraveno odlišně, a to včetně dědických titulů. Některé dědické tituly uvedené v nařízení jsou v některých členských státech zcela vyloučeny.

 

V následujícím článku se pokusím přiblížit institut závěti v italském dědickém právu, která je, vedle dědění ze zákona, jediným dědickým titulem.

Dědické právo je v Itálii upraveno v knize druhé italského občanského zákoníku Codice Civile (dále jen IOZ).[1] Podle čl. 456 IOZ vzniká dědické právo v okamžiku smrti zůstavitele v místě jeho posledního bydliště.

V Itálii se dědí ze zákona nebo ze závěti (článek 457 IOZ). Dědické smlouvy jsou výslovně zakázány (článek 458 IOZ).

 

Obecné znaky závěti

Dědění ze závěti je upraveno v čl. 587 až 712 v hlavě I až VII IOZ. Závěť je odvolatelný projev vůle osoby, která prostřednictvím závěti uspořádává svůj majetek nebo jeho část po své smrti. Ustanovení, která nemají majetkový charakter, jsou účinná, pokud jsou obsažena v listině, která má formu závěti (článek 587 IOZ).

Zůstavitel má testamentární svobodu (libertà testamentaria) v nakládání se svým majetkem pro případ své smrti. Závěť je osobním projevem vůle zůstavitele (společné závěti jsou zakázány), nezastupitelným projevem vůle zůstavitele (zůstavitele v tomto projevu vůle nemůže zastoupit žádná jiná osoba), jednostranným projevem vůle zůstavitele (závěť je jednostranné prohlášení, což vylučuje a zakazuje pořizování dědických smluv či společné závěti), vždy odvolatelným projevem vůle a v neposlední řadě projevem vůle slavnostním, neboť je požadováno, aby byla závěť pořízena v písemné podobě. Ústní závěti jsou neúčinné pro nedostatek formy závěti, která musí být v písemné podobě.[2]

Závěť je projevem vůle, který musí být spontánní, jistý (příjemce a obsah prohlášení musí být stanoven nebo být určitelný), kompletní (obsah závěti lze koneckonců získat pouze závětí) a definitivní (ačkoli toto tvrzení je pouze relativní, neboť závěť lze vždy odvolat).

Zůstavitel ustanovuje určitou osobu dědicem, bez ohledu na její označení, pokud jí zůstavuje celý svůj majetek nebo podíl na jeho majetku. Ostatní ustanovení odlišně použitá v závěti mají zvláštní povahu a takovýmto osobám přisuzují status odkazovníků. Pokud zůstavitel v závěti pozitivně určuje aktiva nebo soubor aktiv, nevylučuje se tím, že zůstavitel zamýšlel tato aktiva přidělit jako podíl na aktivech (článek 588 IOZ).

Italské dědické právo zakazuje společné závěti. Dle čl. 589 IOZ není možné učinit projev vůle dvou nebo více osob ve stejném aktu, a to ani ve prospěch třetí strany, ani se vzájemným protiplněním.

Toto pravidlo tak poukazuje na to, že závěť je jednostranným projevem vůle a nelze učinit společnou závěť, ať už prostou (společnou závěť dvou osob ve prospěch osoby třetí), nebo vzájemnou (závěť dvou osob ve stejném jednání, ve kterém tuto závěť činí jedna osoba ve prospěch osoby druhé), protože tím by byla porušena zásada závětní svobody, jejíž podstata spočívá v možnosti jejího odvolání až do poslední chvíle zůstavitelova života, a pokud by byly tyto společné závěti připuštěny, byl by k jejich odvolání nutný souhlas i druhé osoby.[3]

Ne všechny závěti, resp. projevy vůle dvou osob v jedné listině, jsou vždy považovány za neplatné. Neplatnost společných závětí nelze vztáhnout na dvě závěti, které jsou vypracovány dvěma zůstaviteli, avšak na sobě zcela nezávislými (viz rozhodnutí italského Nejvyššího soudu Cass. 5-4-2012, n. 5508). Za platné považovány takové závěti, které obsahují ve stejném dokumentu autonomní závěti dvou osob nebo více osob (např. na stejném listu papíru, Caiusův první zákon, poté Semproniův a poté Meviův) [tzv. simultánní závěť], nebo oddělené závěti (i když jsou na tomtéž listu) dvou nebo více osob bez vzájemného protiplnění, činěné ve prospěch druhé strany (tzv. ekvivalentní závěť).[4]

 

Testamentární způsobilost zůstavitele

Testamentární způsobilost zůstavitele (resp. nezpůsobilost) je upravena v čl. 591 IOZ, podle kterého je nezpůsobilý pořizovat závěť ten, kdo nedosáhl plnoletosti, komu bylo zakázáno testovat z důvodu zbavení způsobilosti k právním úkonům pro duševní poruchu, nebo ten, který byť není stižen žádnou poruchou, v době pořizování závěti nebyl schopen porozumět tomu, co činí. V případech nezpůsobilostí předpokládaných tímto článkem může být vůle zůstavitele zpochybněna kýmkoli, kdo má na dané věci zájem, a to do pěti let ode dne, kdy byla ustanovení závěti vykonána.

Testovací způsobilost je dle Codice Civile získána dosažením zletilosti zůstavitele, tedy dosažením věku 18 let, přičemž zletilosti nabývá zůstavitel uplynutím dne (bez ohledu na čas), kdy se narodil. Testovací způsobilost tedy nabývá po půlnoci, po dni dosažení 18 let věku. IOZ na rozdíl od OZ nepožaduje „nabytí zletilosti“, ale „dosažení věku zletilosti“. Tato drobná jazyková odchylka společně s obecným pojetím rozsahu nabyté způsobilosti tzv. emancipované osoby v Itálii jsou důvody, které vedou výklad italské právní vědy opačným směrem než ten český. Emancipované osoby, jak je označuje Codice Civile, tedy osoby, které dosáhly věku šestnácti let a zároveň jsou mladší osmnácti let, kterým soud udělil souhlas s uzavřením manželství, nedosahují plné způsobilosti k právním úkonům, ale pouze způsobilosti omezené. Pro právní úkony přesahující běžnou správu v majetkových záležitostech je vyžadován souhlas poručníka, naopak k právním úkonům osobní povahy je emancipovaná osoba plně způsobilá.[5] Emancipované osoby tedy nemají testovací způsobilost, a z toho důvodu jsou zařazeny mezi osoby nezletilé (Capozzi).[6]

Codice Civile dále vylučuje z testovací způsobilosti pouze osoby, které jsou zcela zbaveny způsobilosti k právním úkonům, a ponechává tak do určité míry možnost pořídit testament osobám s omezenou způsobilostí.[7]

Ke zbavení způsobilosti k právním úkonům osoby podle Codice Civile dochází v případě „stálé slabosti mysli“. Novelou Codice Civile provedenou zákonem č. 6/2004 byla provedena rozsáhlá změna problematiky (ne)způsobilosti k právním úkonům. Byl zaveden nový institut, tzv. „podpůrná správa“, která se stává dalším možným a především zákonodárcem privilegovaným nástrojem, kterým je možné chránit osobu a její majetek, popř. majetek dalších osob, která nemůže, byť i jen částečně či dočasně, chránit své zájmy z důvodu nemoci nebo fyzického či psychického postižení. Dochází tak k oslabení tradičních institutů omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům, které již nejsou obligatorní, ale pouze fakultativní. Do budoucna je tedy nutno předpokládat snížení počtu osob, které budou soudně omezeny či zbaveny způsobilosti k právním úkonům. Osoba, která je chráněna pomocí institutu „podpůrná správa“, je zásadně způsobilá k právním úkonům a nezpůsobilá pouze k úkonům soudem vyjmenovaným. Pokud v rozhodnutí nebude o testovací způsobilosti zmínky, je nutné takovou osobu považovat za způsobilou pořídit testament.[8]

IOZ vyžaduje, aby osoba, která činí závěť a není stižena žádnou poruchou, v době pořizování závěti byla schopna porozumět tomu, co činí.

Dle rozhodnutí italského Nejvyššího soudu k prohlášení závěti zůstavitele za neplatnou nestačí pouze jakákoli anomálie nebo změna psychických a intelektuálních schopností zůstavitele, ale je nutné, aby byl zůstavitel pro přechodné nebo trvalé onemocnění nebo jiné rozrušení v době pořizování závěti zcela v nevědomí toho, co tímto jednáním činí a jaké důsledky z něho plynou (Cass. 15-4-2010, n. 9081; Cass. 23-12-2014, n. 27351).

Důkazní břemeno pak leží na osobě, která musí prokázat zůstavitelovu testamentární nezpůsobilost, ledaže byl zůstavitel ovlivněn celkovou totální nezpůsobilostí. V takovém případě musí naopak ten, kdo chce prokázat, že zůstavitel byl způsobilý k pořízení závěti, prokázat, že závěť pořizoval v tzv. „světlé chvilce“ (lucido intervallo). Na základě tohoto italský Nejvyšší soud potvrdil rozsudek soudu, který vyloučil přirozenou neschopnost testovat (Cass 10-7-2017, n. 17024).

 

Druhy závětí

IOZ rozlišuje závěti na řádné (ordinarie) a privilegované (speciali). Mezi řádné závěti se pak řadí závěť holografní (testamento olografo) a závěť sepsaná ve formě notářského zápisu (testamento per atto di notaio). Závěti sepsané ve formě notářského zápisu jsou veřejné (testamenti pubblici) nebo tajné (testamenti segreti). Privilegované závěti (testamenti speciali) jsou takové závěti, které jsou pořizovány zůstavitelem v době veřejných katastrof, dále závěti pořizované na palubě lodi nebo letadla nebo ve válce či v průběhu vojenských operací.

Holografní závěť (testamento olografo)

Holografní závěť je upravena v čl. 602 IOZ. Holografní závětí se rozumí závěť, která je osobním projevem vůle zůstavitele, je datovaná a zůstavitelovou vlastní rukou podepsaná.

IOZ klade důraz na to, aby byla vůle zůstavitele sepsána výlučně jeho osobou. Závěť tak může být sepsána zůstavitelem pomocí jakýchkoli prostředků (např. perem, tužkou, uhlím apod.) a jakýmkoli materiálem (např. inkoustem, barvou, krví apod.). Důraz je kladen pouze na to, že takový prostředek musí umožnit zůstaviteli sepsat závěť srozumitelně a s trvalým efektem. Závěť pak může být sepsána na jakémkoli materiálu, jako např. papíru, pergamenu, mramoru, zdi, plátně apod., za předpokladu, že je ručně psaná, datovaná a podepsaná.

Autografie zůstavitele chybí nejen tehdy, je-li vůle vypracována, zcela nebo zčásti, mechanicky nebo pomocí počítače, ale také tehdy, když je patrná materiální spolupráce ostatních lidí. Závěť je však platná taková, která je v písemné formě, datovaná a podepsaná rukou zůstavitele, i když je „výrazem kopie“. Dle rozhodnutí italského Nejvyššího soudu zůstavitel zpravidla připravuje mnoho originálních závětí, které reprodukují stejná ustanovení, aby snadněji zaručil existenci své vůle a vyhnul se rizikům jejího zničení (Cass. 25-1-1978, n. 317).

Závěť je platná, i když v ní není uvedeno jméno a příjmení zůstavitele, který závěť sepsal, avšak lze s jistotou určit osobu, která ji sepsala. Zůstavitel nesmí používat psací nástroje jiné než obvyklé, které neumožňují zjistit, zda danou závěť sepsal skutečně zůstavitel, mechanické nástroje (tisk, psací stroj, počítač atd.) ani tiskací písmena (pokud to není obvyklý způsob psaní zůstavitele), Morseovu abecedu nebo Braillovy znaky.[9]

Datum závěti je podstatné pro stanovení, kdy byla závěť sepsána (Capozzi), přičemž musí obsahovat den, měsíc a rok. Z hlediska umístění data závěti došel italský Nejvyšší soud k tomu názoru, že datum závěti lze platně umístit kdekoli v textu závěti, a to jak před, tak po podpisu zůstavitele (rozhodnutí italského Nejvyššího soudu Cass. 3-9-2014, n. 18644). Datum na závěti musí být napsáno zůstavitelem, i když se připouští, že může být částečně vytištěné a poté dopsané ručně zůstavitelem. Datum musí obsahovat den, měsíc a rok, a to písmeny nebo čísly nebo částečně písmeny a částečně čísly, avšak při použití zásady rovnocennosti IOZ připouští výrazy, které odkazují na určité události či svátky (např. na Štědrý den).[10]

Italský Nejvyšší soud dospěl k názoru, že vzhledem k tomu, že datum pořízení závěti je jedním z formálních požadavků, se kterým spojuje zákon platnost listiny, je třeba vyloučit, aby datum závěti bylo možné odvodit z jiných listin, mimo tuto závěť (rozhodnutí italského Nejvyššího soudu Cass. 9-12-88, n. 668). Jsou však povoleny ekvivalenty, jako např. „Vánoce 2000“.

Datum sepsání závěti, resp. pravdivost tohoto data, se posuzuje, pouze pokud se jedná o zůstavitelovu pořizovací nezpůsobilost, pokud je více závětí, nebo pokud se jedná o jiné otázky, jejichž posouzení závisí na tomto datu. V případě dvou platných závětí téhož data jsou neplatná pouze taková ustanovení, která jsou v obou závětích neslučitelná. Osoba, která zpochybňuje pravdivost data, musí podat žalobu na neplatnost takové závěti, a je též je zatížena důkazním břemenem, kdy musí prokázat, že zde byly okolnosti, které způsobily neplatnost závěti zůstavitele.

Podpis na závěti musí být umístěn na spodní části listiny, na konci prohlášení. Základním požadavkem je, aby podpis zůstavitele byl připojen tak, aby bylo možné dospět k závěru, že závěť sepsal sám zůstavitel. Pokud zůstavitel připojil svůj podpis až na stránce následují po stránce, která obsahovala samotný projevu vůle zůstavitele, je taková závěť platná, pokud v dolní části předcházející stránky chybělo místo k podpisu, nebo pokud zůstavitel proškrtl perem zbývající malý a nedostatečný prostor k podpisu (rozhodnutí italského Nejvyššího soudu Cass. 15-7-1965, n. 1524).

Pokud chybí na závěti podpis zůstavitele, je taková závěť považovaná za neplatnou. Neexistenci podpisu na závěti nelze napravit podpisem zůstavitele na obálce, která obsahuje jeho závěť, pokud neprokáže dostatečnou logickou a podstatnou souvislost obálky se samotnou závětí (rozhodnutí italského Nejvyššího soudu Cass. 1-10-2013, n. 22420).

V případě, že je závěť sepsána na několika samostatných listech, musí být považována za platnou, pokud zde existuje věcné propojení mezi různými listy a mezi ustanoveními v nich obsaženými, podepsanými na konci zůstavitelem. Musí zde být logické a podstatné propojení jednotlivých listů.[11]

Čl. 620 IOZ pak upravuje publikaci holografní závěti. Dle tohoto článku každý, kdo má u sebe holografní závěť zůstavitele, ji musí předložit notáři k její publikaci, jakmile se dozví o smrti zůstavitele. Každý, kdo se domnívá, že má na závěti zájem, může s odvoláním k soudu místa, v němž bylo dědické řízení zahájeno, požádat o stanovení lhůty pro její předložení. Notář provádí publikaci závěti za přítomnosti dvou svědků, protokolem ve formě veřejné listiny, ve kterém popíše stav závěti, reprodukuje její obsah a též popíše její otevření (pokud byla předložena uzavřená se závěrou). Protokol poté podepisuje osoba předkládající závěť, svědci a též notář. V případě, že závěť byla uložena zůstavitelem u notáře, zveřejnění provede notář, u kterého je závěť uložena.

 

Závěť sepsaná ve formě notářského zápisu

Veřejná závěť

Formální náležitosti závěti pořizované notářem se řídí jednak IOZ a jednak notářským řádem.[12] V případě rozporu má přednost IOZ před notářským řádem.

Na veřejnou závěť jsou v IOZ kladeny vyšší formální nároky, neboť nestačí, aby byla pořizována pouze před notářem, jak je tomu v české právní úpravě, nýbrž musí být pořizována zůstavitelem před notářem za přítomnosti dvou svědků. Zůstavitel sdělí notáři před svědky svoji vůli a notář ji sepíše. V takovéto závěti musí být uvedeno, kde byla sepsána, musí být datována a podepsána zůstavitelem, svědky a notářem. Pokud se zůstavitel nemůže podepsat, nebo pokud mu to činí značné problémy, musí tuto okolnost sdělit notáři, který ji musí uvést na začátku závěti. Pokud je zůstavitelem osoba hluchá, němá nebo hluchoněmá, řídí se veřejná listina ustanovením notářského řádu týkajícím se těchto osob (článek 603 IOZ).

Pokud zůstavitel neumí číst, musí být přítomni čtyři svědci. Dle čl. 50 italského notářského řádu musí být svědci dospělí, být občany Italské republiky nebo cizinci s bydlištěm v ní, kteří dosáhli věku osmnácti let, být plně způsobilí k právním jednáním a nesmí být na závěti zainteresováni.

Výhodou veřejné závěti je, že může být učiněna i těmi, kteří jinak nejsou schopni psát nebo kteří kvůli fyzickým překážkám (např. slepotě) nemohou psát vlastní rukou.

Notář de facto přijímá vůli zůstavitele a vyhotovuje listinu. Závěť nemusí psát notář osobně, ale může použít spolupracovníka, který provádí zápis podle jeho diktátu. Písemná forma je zákonem vyžadována a její nedodržení je stiženo neplatností závěti.[13]

Závěť sepsaná notářem tak představuje větší jistotu oproti závěti holografní, neboť zde nehrozí, že by byla zničena či ztracena, a navíc notář zajistí, že závěť bude bez chyb a v souladu se zákonem.

 

Funkce notáře

a) Notář přednese zůstaviteli svůj návrh vypracování závěti podle jeho instrukcí tak, aby nedošlo k ovlivnění vůle vyjádřené zůstavitelem ústně, a tak, aby závěť odpovídala zákonu a bylo ji možné realizovat,

b) notář musí zajistit, aby zůstavitel platně vyjádřil svoji vůli, nicméně stav duševního zdraví zůstavitele může být zpochybněn jakýmkoli důkazním prostředkem, a

c) notář odpovídá potenciálním beneficientům ze závěti za případnou neplatnost závěti, kterou mu lze přičíst.[14]

Italští občané, kteří jsou v zahraničí, mohou kontaktovat konzulární úřad, který vykonává také notářské funkce podle čl. 29 odst. 29 legislativní vyhlášky 71/2011.

Nejvyšší italský soud došel k názoru, že není vyžadováno, aby návrh závěti a její následné vypracování proběhlo ve stejný okamžik. K platnosti závěti je však vyžadováno, aby v takovém případě notář ještě před přečtením zůstavitelovy závěti nechal zůstavitele znovu projevit svou vůli v přítomnosti svědků (Cass. 23-1-2017, n. 1649). Naopak, mezi vypracováním závěti a jejím podpisem musí existovat časová souvztažnost.

Zákonodárce ukládá notáři řadu formalit, které musí dodržovat při sepisování veřejné listiny. Nejprve musí ověřit totožnost zůstavitele. Veřejná závěť musí být vypracována za přítomnosti svědků, kteří zajistí, aby byla vůle zůstavitele reprodukována před svědky a před notářem. Obvykle jsou vyžadováni dva svědci úkonu, vyjma situace, kdy je zůstavitel němý, hluchý či neumí číst, v tomto případě se vyžaduje přítomnost čtyř svědků.

K platnosti závěti je potřeba, aby byli svědci závěti po celou dobu jejího pořizování přítomni. Notář na závěr veřejné listiny činí prohlášení, že byly splněny formální náležitosti závěti. Dále musí ve veřejné listině uvést, kdy, kde a v kolik hodin byla závěť sepsána. Z hlediska času je vyžadováno i uvedení minut. Závěť musí být podepsána zůstavitelem, svědky a nakonec notářem. Na rozdíl od holografní závěti nejsou povoleny zkratky nebo pseudonymy. Zůstavitel tak musí uvést celé svoje jméno, a to pod sankcí neplatnosti.[15]

Dále, pokud notář uvede v závěti prohlášení zůstavitele týkající se překážky, pro kterou nemohl podepsat závěť, závěť je platná, pokud překážka skutečně existuje. Nemožnost nebo vážné obtíže související s podepsáním závěti nemusí nutně souviset s nemocí, ale mohou spočívat v jakékoli fyzické překážce, dokonce i dočasné (např. také z extrémní slabosti, ve které se zůstavitel ocitne kvůli pokročilému věku).[16]

 

Tajná závěť

Tajná závěť je upravena v čl. 604 IOZ, který stanoví, že tajnou závětí je závěť, která je sepsána zůstavitelem nebo třetí osobou. Pokud je sepsána zůstavitelem, musí jím být podepsána na jejím konci. Pokud je sepsána celá nebo zčásti třetí osobou nebo za použití mechanických prostředků, musí být umístěn podpis zůstavitele také na každé stránce současně nebo odděleně. Pokud zůstavitel umí číst, ale ne­umí psát, nebo pokud se neumí podepsat pod svoji poslední vůli, musí sdělit notáři, který tuto závěť přijímá, že závěť přečetl, a zároveň sdělit okolnosti, které způsobily chybějící podpis zůstavitele na této závěti. Tuto okolnost notář uvede na potvrzení o přijetí závěti. Osoba, která neumí číst, nemůže pořizovat prostřednictvím této závěti.

Tajemství takovéto závěti spočívá v jejím slavnostním předání notáři za přítomnosti svědků. Skládá se ze dvou prvků:

a) z listiny, která obsahuje poslední vůli zůstavitele, kterou může vyhotovit zůstavitel nebo třetí osoba, sestávající z jednoho nebo více listů, na nichž je zachycena poslední vůle zůstavitele, a

b) listiny o přijetí, kterou notář potvrzuje, že mu zůstavitel osobně a za přítomnosti svědků předal obálku, o které prohlašuje, že je v ní jeho poslední vůle.

Za datum pořízení závěti je pak považováno datum, které vyplývá z listiny o přijetí vyhotovené notářem.[17]

Tato forma závěti v sobě spojuje prvky holografní závěti se závětí veřejnou. Na jedné straně zůstává zachována mlčenlivost o obsahu, který je vlastní holografní závěti, a na druhé straně zůstává zaručena nedotknutelnost takovéto závěti a pravost jejího data. Převládající doktrína a jurisprudence ji kvalifikují jako komplexní veřejný akt, protože prohlášení zůstavitele není nezávislé, nýbrž se prolíná s aktem přijetí notáře, kterému je závěť doručena. Tajná závěť může být sepsána zůstavitelem nebo třetí osobou, a to jak ve vlastnoruční podobě, tak s použitím mechanických prostředků. Je-li tajná závěť sepsána zůstavitelem, musí jím být podepsána na konci pořízení. Naopak pokud je napsána zcela nebo zčásti třetí osobou nebo za použití mechanických prostředků, musí obsahovat podpis zůstavitele v každé polovině listu. Podpis v každé polovině listu je nutný, i když zůstavitel použil jeden list a přeložil ho, aby vznikly čtyři strany.

Zůstavitel, který umí číst, ale neumí psát, nebo který nebyl schopen se podepsat při sepisování závěti, musí tuto okolnost sdělit notáři a blíže specifikovat příčinu, pro kterou nebyl schopen se podepsat. Tuto okolnost notář zaznamená do listiny o přijetí závěti. Osoby, které nemohou nebo neumí číst, nemohou pořizovat skrze tajnou závěť. Důvodem je zejména to, že pakliže zůstavitel neumí číst, nemůže vědět, co bylo napsáno třetí osobou. Formou tajné závěti tak nemohou pořizovat osoby negramotné a ty, které nejsou schopny číst.

Pokud naopak zůstavitel číst umí, ale není schopen nebo neumí psát, tajná závěť bude přesto platná, pokud tuto skutečnost zůstavitel sdělí notáři, který ji uvede v listině o přijetí s tím, že zůstavitel prohlásil, že si závěť přečetl, a uvede i příčinu, pro kterou zůstavitel nemůže nebo neumí psát. Potvrzení notáře obsažené v listině o přijetí zůstavitelovy poslední vůle obsahuje vyjádření o stavu plné duševní způsobilosti předkladatele závěti.[18]

Neplatná jsou ustanovení závěti, která byla sepsána třetí osobou ve prospěch třetí osoby, ledaže byla schválena zůstavitelem. Takové schválení musí být písemné a podepsané po podpisu závěti. Stejně tak jsou neplatná ustanovení ve prospěch notáře, který obdržel tajnou závěť v nezapečetěné obálce (čl. 598 IOZ). Zákonodárce však připouští, aby byla závěť zalepená. Tímto ustanovením chtěl zákonodárce ochránit zůstavitelovu testovací svobodu.

Tajná závěť potvrzuje, že listina, která byla přijata, je závětí zůstavitele. Nezaručuje však pravdivost tohoto prohlášení. Prohlášení zůstavitele notáři, že listina obsahuje jeho vůli, vytváří domněnku toho, že jde skutečně o jeho vůli. Platnost tajné závěti však může být napadena.

 

Formální náležitosti tajné závěti

Dle čl. 605 IOZ listina, na které je závěť sepsána, nebo papír, který slouží jako obálka, musí být zapečetěny tak, aby závěť nemohla být otevřena nebo vyjmuta bez poškození pečeti.

Zůstavitel v přítomnosti dvou svědků, osobně doručí listinu takto zapečetěnou notáři, nebo ji zapečetí způsobem shora uvedeným v přítomnosti notáře a svědků, a prohlásí, že tato listina obsahuje jeho poslední vůli. Zůstavitel, je-li němý nebo hluchý, musí napsat takové prohlášení v přítomnosti svědků a musí také písemně prohlásit, že si závěť přečetl, a též sdělit, zda byla závěť sepsána třetí osobou.

Po doručení závěti notáři sepíše notář listinu o přijetí, ve které potvrdí přijetí tajné závěti s uvedením skutečnosti, že závěť byla notáři doručena, dále prohlášení zůstavitele, že listina obsahuje jeho poslední vůli, uvede se počet a otisk pečetí a záznam o přítomnosti svědků při všech formalitách. Listinu musí podepsat zůstavitel, svědci a notář.

Doručení závěti notáři nelze na nikoho delegovat, a to ani na základě písemného zmocnění zůstavitele, který prohlásí, že je v ní obsažena jeho poslední vůle.[19]

Závěť je neplatná, pokud potvrzení neuvádí počet a otisk pečetí, které obálku uzavírají (rozhodnutí italského Nejvyššího soudu Cass. 6-6-195 1, n. 1429).

Listinu o přijetí podepisuje zůstavitel, svědci a notář, přičemž je uveden čas podpisu, jak vyžaduje notářský řád v čl. 51 odst. 11. Pokud zůstavitel není schopen podpisu, je třeba tuto okolnost uvést a též uvést příčinu, která mu zabránila v podepsání. Pokud chybí jeden z požadovaných podpisů, má to za následek neplatnost závěti.

Podle čl. 607 IOZ pokud tajné závěti chybí některé požadavky na její pořízení, je považována za závěť holografní, pokud splňuje její požadavky. Zůstavitel si tajnou závěť může kdykoli od notáře vyzvednout (čl. 608 IOZ).

Čl. 622 IOZ dále upravuje publikaci tajné závěti, kdy tajnou závěť musí notář otevřít a provést její publikaci, jakmile obdrží zprávu o smrti zůstavitele. Každý, kdo věří, že má na závěti zájem, může požádat u soudu, u kterého bylo dědické řízení zahájeno, o stanovení termínu pro publikaci závěti. Postup publikace tajné závěti se pak řídí stejným postupem jako při publikaci holografní závěti.

 

Privilegované závěti

Privilegované závěti jsou závěti pořizované za nestandardních podmínek. Jedná se o situace, kdy zůstavitel nemůže využít běžných forem testování, protože je na místě, kde řádí choroba, která je považována za nakažlivou, nebo z důvodu veřejné katastrofy nebo zranění. Privilegovaná závěť je považována za platnou, pokud je přijata notářem, smírčím soudcem daného místa, starostou či ministrem kultury za přítomnosti dvou svědků ve věku minimálně šestnácti let. Závěť vypracuje a podepíše příjemce, zůstavitel a svědci. Pokud se zůstavitel nebo svědci nemohou podepsat, uvede se tato okolnost a její příčina (článek 609 IOZ).

Jedná se tedy o veřejné závěti (čl. 603 IOZ), které vyžadují velmi omezené formality ve srovnání s běžnými závěťmi a které navíc přijímají lidé, kteří zastávají určité funkce (soudce, starosta, ministr, kapitán lodi nebo letadla atd.).[20]

Existují tři typy privilegovaných závětí, a sice:

a) závěti pořízené při nakažlivých nemocech nebo veřejných katastrofách nebo neštěstích,

b) závěti učiněné na palubě lodi či letadla, a

c) závěti učiněné ve válce či v průběhu vojenských operací nebo závěti vězňů.

Charakteristickým znakem privilegovaných závětí je jejich „dočasný efekt“. Závěť pořízená zůstavitelem tímto způsobem pozbývá účinnosti tři měsíce po ukončení příčiny, která znemožnila zůstaviteli pořizovat běžným způsobem. Zůstavitel tak musí opakovat závěť, jakmile to situa­ce dovolí (článek 610 IOZ). Pokud zůstavitel v tomto rozmezí tří měsíců zemře, závěť musí být uložena co nejdříve do notářské úschovy v místě, kde byla přijata.

 

a) Závěť učiněná při námořní plavbě na palubě lodi

Dle čl. 611 IOZ během námořní plavby může přijímat závěť na palubě lodi její kapitán. Závěť kapitána lodi pak může přijmout ten, kdo ho bezprostředně následuje v pořadí služby. Tento článek odkazuje pouze na plavbu na moři, zůstává tak vyjmuta plavba na řece nebo na jezeře. Nezáleží na velikosti lodi, ale nemůže to být obyčejná loď, na které chybí kapitán, který musí závěť přijmout. Též je vyloučeno, aby takováto závěť byla pořízena na lodi, která se nachází v přístavu, čímž není splněna podmínka plavby.[21]

Závěť musí být sepsána ve dvou vyhotoveních za přítomnosti dvou svědků a musí být podepsána zůstavitelem, osobou, která ji přijala, a svědky. Pokud zůstavitel nebo svědci nemohou závěť podepsat, musí být uveden důvod, který jejich podpisu zabránil. Závěť je vedena mezi lodními dokumenty a je zaznamenána v lodním deníku nebo v námořním deníku (čl. 612 IOZ).

Pokud loď dorazí do cizího přístavu, ve kterém se nachází konzulární úřad, musí tomuto orgánu kapitán lodi doručit jeden z originálů závěti, kopii poznámky v lodním deníku nebo v námořním deníku a též doložit jeho postavení na lodi. Jakmile se loď vrátí zpátky do Italské republiky, musí být dva originály závěti nebo ten, který nebyl během plavby uložen, doručeny místnímu námořnímu úřadu spolu s kopií výše uvedené poznámky (čl. 613 IOZ).

Místní námořní nebo konzulární úřad musí sepsat záznam o doručení závěti a předat zaznamenané dokumenty ministerstvu obrany nebo ministerstvu obchodu, v závislosti na tom, zda byla závěť přijata na palubě vojenského námořního plavidla nebo na palubě obchodní námořní lodi. Ministerstvo poté nařídí uložení jednoho z originálů do svého archivu a druhý předá do notářského archivu v místě bydliště nebo posledního bydliště zůstavitele.

Vůle učiněná během námořní plavby ztrácí svou účinnost tři měsíce po přistání zůstavitele na místě, kde je možné učinit závěť v obvyklé formě.

 

b) Závěť učiněná na palubě letadla

Požadavky na závěť učiněnou na palubě letadla jsou stejné jako na palubě lodi.

 

c) Závěť pořízená ve válce nebo v průběhu vojenských operací

Takovou závěť může přijmout policista, vojenský kaplan nebo důstojník Červeného kříže za přítomnosti dvou svědků. Závěť musí být podepsána zůstavitelem, osobou, která ji přijala, a svědky. Pokud se zůstavitel nebo svědci nemohou podepsat, musí být uveden důvod, který jejich podpisu zabránil.

Závěť musí být zaslána co nejdříve na hlavní vojenské ústředí a odtud na příslušné ministerstvo, které nařídí její uložení do notářské úschovy místa bydliště nebo posledního bydliště zůstavitele.

V této formě mohou pořizovat závěť pouze ti, kdo patří k vojenským orgánům nebo službám či jsou jinak zapojeni do války, jsou v oblasti válečných operací nebo jsou zajatci nepřítele, a ti, kteří se nacházejí mimo Italskou republiku nebo v místech, kde je přerušena komunikace. Závěť pořízená touto formou ztrácí účinnost tři měsíce poté, co se zůstavitel vrátí na místo, kde je možné pořídit závěť v jejích obvyklých formách.

 

Závěr

Na pořízení závěti v Itálii jsou kladeny vyšší formální nároky než v České republice, a to zejména u veřejných závětí, u kterých je kromě notáře zapotřebí přítomnost vždy alespoň dvou svědků. Z mého pohledu se tato podmínka jeví jako zbytečně zatěžující a je otázkou, proč nestačí pouhá přítomnost notáře. Zajímavé je pojetí tajné závěti, která v sobě spojuje prvky holografní závěti a závěti veřejné. V praxi však tato závěť pro složitost a nejistotu platnosti téměř používána není. Stejně jako v České republice jsou v Itálii zakázány společné závěti. V Itálii jsou též zakázány dědické smlouvy, které jsou naopak v naší právní úpravě z hlediska síly dědických titulů postaveny na první místo.

Nad rámec všeho je pak zajímavé porovnání odměn za sepsání závěti notářem. Zatímco v České republice odměna notáře činí 1 500 Kč bez DPH, v Itálii se odměna notáře pohybuje okolo částky 1 200 eur bez dalšího právního poradenství.[22]

• Štítky:
• 2021